Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jade - 2.kapitola

31.01.2010 (18:00) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1739×

Kapitola 2. Tak to jsem já

Rozhlídla jsem se po místnosti, kam jsem vstoupila. Byla to menší místnost. Byla bíle vymalovaná, uprostřed byla velká krémová pohovka, ze které se na mě dívalo pět párů krásně zlatých očí.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je nesměle. Měla jsem strach. Nevím, jak na mě budou reagovat. Měla bych se bát, třeba se ji nebudu líbit, ale cítila jsem se tady v naprosté bezpečí. Možná proto, že jsem ve vzduchu cítila vzájemnou lásku, která se ve Volteře objevovala jen zřídkakdy.

„Ahoj, jsme rádi že jsi přijela,“ přivítala mě mile drobná, hnědovlasá upírka. Usmála jsem se na ní, potěšilo mě její přivítání. Takhle jsem na sebe milí ve Volteře nebyli.

„Já jsem Esme a tohle je Alice.“ Ukázala na malou upírku. Svou výškou mi připadala jako elf. Měla krátké černé vlasy rozčepýřené do všech stran a líbezný obličejík.

„Tohle je její manžel Jasper.“ Pokračovala dál s představováním. Dívala jsem se na vysokého muže s medovými vlasy. Jeho pohled mi přišel bolestný i přes široký úsměv, který se mu rozléval na tváři.

„Můj muž Carlisle.“ Představila mi blonďáka. Darovala mu nádherný úsměv, musela ho moc milovat. Čišela z něj autorita, musel vést tuhle rodinu.

„A náš nejstarší syn Edward.“ Ukázala na chlapce s bronzovými vlasy, nebylo mu více jak osmnáct a byl nejhezčí ze všech Cullenů. Jeho pohled byl mírně odtažitý, to mě malinko vykolejilo. Všichni mě mile přivítali jen on ne. Měřil si mě pohledem, mírně naklonil hlavu na pravou stranu a stále mě propaloval pohled. Bylo to, jako kdyby se mi chtěl dostat do hlavy za každou cenu.

Pod pohledy ostatních jsem pochopila, že je řada na mě s představováním. S hlubokým nadechnutím jsem vtáhla do plic potřebný vzduch a začala.

„Tak se posaď a něco nám o sobě pověz,“ pobídla mě Esme a ukázala na volné místo v křesle naproti všem Cullenům. Pohlédla jsem do každého páru očí a nakonec jsem si nechala Rose, která se s Emmettem posadila k ostatním.

„Tak... jmenuju se Isabella Marie Swan Volturri. Jsem poloupír, jak můžete slyšet, moje srdce stále bije a v žilách mi proudí krev. Jsem biologická dcera Ara a Reneé Swan. Nevím, co mám Vám říct dále. Měli by jste se ptát vy.“ Skončila jsem se svým představováním. Nemám ani páru, co chtějí ode mě slyšet.

„Čím se živíš?“ zeptal se mě se zájmem Jasper jako první.

„Jím normální lidské jídlo, ale občas piji lidskou krev. Nepotřebuju ji, ale Aro je spokojenější. Často mě posílají jako návnadu a já jim do sídla přivedu lidi, ale to je úkol Heidy, já se ho účastním jen zřídka kdy,“ odpověděla jsem upřímně, což jsem asi neměla dělat, jejich vyplašené pohledy spočinuly na mé tváři, která se začala lehce červenat.

„Byli by jsme rádi, kdybys nelovila v okolí Forks. Rádi bychom zůstali v utajení,“ požádal mě Carlisle. To je samozřejmost, neměla jsem plánu jít lovit. Byla jsem na lovu, než jsem odjela a to mi bude stačit.

„To je samozřejmý, neměla jsem v plánu jít na lov dokud budu tady. Jak jsem řekla, krev skoro nepotřebuji. Ale kdybych mohla ráda bych šla s vámi na lov. Nikdy jsem nelovila zvířata. Byla by to příjemná změna, nedokážu si představit, jak lovíte medvědy.“ Zasmála jsem se. Nedokázala jsem si představit jak droboučká Alice nebo Esme zápasí s obrovským medvědem. Aro je vždycky snižoval za to, že pijí zvířecí krev, ale mě to tak nepřijde. Musí to pro ně být strašně těžké. Obdivuju je, vím přesně, jak by se teď tvářil Aro.

„To je fajn. Zítra půjdeš semnou na lov a zkusíme si ulovit medvídky,“ křikl na mě nadšeně Emmett, aby si mě co nejrychleji zarezervoval.

„Tak platí. Uvidíme jak se převedeš,“ provokovala jsem ho. Podíval se na mě ostražitě a nadzvedl jedno obočí. Asi to pro něj byla velká výzva.

„Proč ti nemůžu číst myšlenky?“ vyštěkl na mě Edward náhle. Cítila jsem, jak mi na tváři zamrzl úsměv. Nevím, co tohle má znamenat. To je nějaký test? Ptala jsem se sama sebe.

„Co prosím?“ zeptala jsem se zmateně. Upřela jsem zrak na jeho obličej, ale nevypadal, že by se chystal odpovědět mi.

„Víš, Bello, Edward má dar - čte myšlenky. Jako Aro, akorát k tomu nepotřebuje fyzický kontakt s osobou,“ vysvětlila mi Rose a mě to všechno docvaklo.

„Aha... já jsem si myslela, že Aro je jediný, kdo to dokáže,“ vysvětlila jsem své nechápání. Ve Volteře mi to tloukli stále do hlavy. Vyprávěli mi, jak jsou všichni jedineční a nikdo není jako my. Prý nikdo nemá dary jako my.

„Aro říkal, že jsem něco jako štít. Neumím ho zatím používat. Takže chrání jen mě. Několikrát jsem trénovala použití svého štítu, ale nikdy se mi to ještě nepovedlo.“

„Aro si musí vážit takového daru,“ promluvil Carlisle tiše. Možná to mělo být neslyšitelné pro moje uši, ale nestalo se tak. Měl pravdu Aro byl nadšený mým darem, nesmírně si ho vážil. Bral ho jako velký přínos pro jeho gardu.

„To ano, ale přesto pracuji na výcviku v boji. Strašně moc mě to baví,“ svěřila jsem se jim se svým zájmem. Milovala jsem boj. Nikdy jsem sice nebojovala na život a na smrt, a také jsem nikdy nezabila jiného upíra. Není to ani možné, mají větší sílu než já.

„Já nevidím ani její budoucnost. A tu naší také ne,“ řekla neklidně Alice.

„To je součástí štítu,“ odpověděla jsem jí. Bylo vidět, jak jí to frustruje, ale to je její problém. Já svůj štít zatím moc ovládat neumím.

„A co Demetri?“ zeptala se náhle Rose, nečekala jsem to. Bavíme se o mě, ne o něm. Jak jí to mohlo napadnout. Měla jsem pocit, jako by jsme mě na to chtěla zeptat celou dobu.

„Co by bylo?“ Nevím, co jí mám říct. Co chce slyšet?

„Vždyť je to tvůj snoubenec, ne?“ zeptala se mě nechápavě.

Cítila jsem na sobě pohledy ostatní. Zvedla jsem hlavu a potvrdila jsem to. Nejvíc mě propaloval Edwardům pohled. Zdálo se mi, že vidím zklamání a zájem, ale co si to tady namlouvám?

„No a?“ Vrátila jsem se k otázce od Rose.

„No... kdy plánujete svatbu? Už máte datum? A kde to bude?“ chrlila na mě otázky. Nevím, kde to vzala, já jsem jí nic o svatbě neříkala. Zamrazilo mě v zádech, když jsem si představila naší svatbu. To ne. Ještě dlouho budeme jen snoubenci i to je na mě moc.

„Eh... Rose, já žádnou svatbu neplánuju,“ ´mírnila jsem jí. Potěšilo mě její nadšení, ale kvůli ní se nepohrnu do svazku s někým, koho nemiluju.

„Nevrátím se do Voletrry... ještě hodně dlouho. Po vaší návštěvě budu cestovat. Nechci se hnát do manželství, když nechci. Já ho nemiluju!“ odpověděla jsem popravdě. Cítila jsem na tváři pohledy ostatních. Lehce jsem se začervenala.

„To já bych se vdávala hned znovu, ale není s kým,“ vyšlo zklamaně od Rose. Vím, na koho byla ta narážka. Podívala jsem se po Emmettovi, ale ten jen přetočil oči nahoru. Usmála jsem se na něj, asi ho další svatba děsí tak, jako mě. Úsměv mi nadšeně oplatil. Vždyť už je Rose vdaná několikrát s Emmem, to jí je málo? Pokud chce svatbu, klidně jí půjčím Demetriho.

„Buď ráda, že ses mohla vdát z lásky a hlavně za koho chceš ty. Ne koho ti vybral tatínek,“ uklidnila jsem jí. Chtěla bych mít její život. Mít milující a šťastnou rodinu a manžela. U nás se bavíme spolu jen pro vlastní potřeby.

„To je moje řeč!“ vykřikl souhlasně Emm. Děkovně na mě mrknul. Chová se, jako by Rose byla nějaká fůrie.

„Nemáš hlad? Muselo ti cestou vyhládnout,“ zeptala se mě mile Esme.

„Zajedu si do restaurace, nedělejte si semnou starosti.“

„Ráda ti něco uvařím. Už bylo potřeba vyzkoušet naší kuchyň, nikdy jsme jí nepoužily.“ Smála se Esme. Očividně jí dělalo radost o někoho se starat a já jí nechci to nadšení kazit, proto jsem jen přikývla.

Uvařila mi báječnou omeletu, s chutí jsem jí snědla. Tak dlouho mi někdo takhle skvěle neuvařil, vlastně nikdy.

„Půjdu si lehnout. Tak dobrou noc a ať se moc nenudíte,“ popřála jsem ji. Není nic horšího než se nudit.

„Ukážu ti tvůj pokoj,“ nabídla se mi Alice. Souhlasila jsem a vydala se s ní do patra. Byla moc milá, neznám ji ani den, ale začínám jí mít ráda.

„Pořádně se vyspi, zítra vyrážíme na medvídky,“ křikl za námi Emmett. Jen jsem na něj souhlasně přikývla.

Alice mě provedla po patře. Ukázala mi všechny místnosti. Od pracovny až po jejich pokoje. Koupelna byla naproti pokoje Edwarda. Nevím proč, ale asi mě neměl moc rád. Nedíval se na mě vlídně, mrzelo mě to.

Zalezla jsem do koupelny a pustila na sebe vodu. Po dlouhém letu mi přišla sprcha vhod. Alice mi nechala u umyvadla čisté ručníky, je to od ní milé. Vyčistila jsem si zuby, rozčesala si své vlasy a vyrazila do pokoje.

Zalehla jsem do měkké postele a přikryla se zlatou dekou. Chvíli jsem přemýšlela o svém životě a o tom jejich, jsou tak jiné a zároveň tak podobné. Nakonec jsem usnula a konečně se odevzdala do říše snů.

Předchozí // Další

Shrnutí

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jade - 2.kapitola: