Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jahodové nebe - 38. kapitola

04.07.2010 (07:15) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3652×

Během téhle hry mě několikrát napadlo, že jsem tomu mohla zabránit. Kdybych se nerozhodla, že opustím Finsko, nemusela jsem tu teď stát a třást se strachy z Rumunů.

„Nelíbí se nám, jak se množíte. Jste jako krysy, Edwarde. Křížíte se s vlkodlaky a potom z toho jsou tyhle zrůdičky. Co bude dál? Haníte naši rasu a náš druh. Nemáte trošek respektu k historii a kultuře upírů. Sami jste se dosadili na trůny a proč? Protože si myslíte, že máte právo, jakožto největší klan? Nebo proto, že jste porazili ty nicky Volturiovy? Spoustě Nomádů se to nelíbí a my jsme je jen dokázali dát dohromady, aby proti tomu bojovali. Vzdejte se trůnů,“ sykl Vladimir.

„To máme nechat trůny vám? Je vám jedno, kdo na trůnu je. Vždycky ty dotyčné budete nenávidět a pokoušet se je sesadit. Máte pocit, že jste utlačovaní? Pokud vím, Rumunsko opět vzkvétá, tak v čem je váš problém?“

„V Rumunsku vše začalo. Jen Rumuni mají vládnout a ne nějaké směsky čehosi,“ odfrkl si Stefan.

„Dej si pozor na jazyk, nebo ti jej vyrvu i s játry,“ zavrčel Edward. „Teď mi jdi z očí, nebo se vážně rozzlobím.“

Potlačila jsem samovolný úsměv, když jsem si představila dědečka, jak z tmavě vlasatého upíra tahá sešité vnitřnosti. I jemu cukli koutky úst, když si prohlédl mou myšlenku.

„Nebojíme se tě, Edwarde,“ vyhrkl Stefan a vytrčil vzdorovitě bradu.

„Ne?“ zeptal se na oko překvapeně Edward a zavrtěl hlavou. Z ničeho nic dupl jejich směrem, až Vladimir nadskočil a zmizel, jak pára had hrncem. Stefan, který místo toho přimrzl k zemi, se zmateně rozhlížel, než mu došlo, že je sám.

„Vzdej se trůnu, Cullene. Jinak vám ze života uděláme peklo,“ sykl a prchl, jako zajíc, když cítí lišku.

„Oni se vrátí,“ špitla jsem.

„Jo, já vím. Pojď odtud,“ vybídl mě a místo výletu do lesů jsme sedli zpět do auta a ubytovali se v hotelu.

„Chladnokrevně ji zabili,“ vzdychla jsem nechápavě.

„Nezabili, Rory. Vzpomeň si, co o nás víš,“ vybídl mě.

„Oheň. Oni ji nespálili,“ vydechla jsem.

„Tedy alespoň ne, když jsme tam byli my. Možná se potom vrátili, ale pokud ne, je opět celá a běhá po Seattlu.“

„Kolik myslíš, že jich přijde?“ zajímala jsem se.

„Ve Stefanových myšlenkách to bylo něco kolem deseti upírů.“

„Ty zvládneme!“ Potěšilo mě, jak nás podcenili. Bude šance se z toho dostat a najít Taavettiho.

„Myslíš?“

„Proč by ne? Nás je víc. Třináct proti desíti.“

„Deset bez Stefana, Vladimira, Raquel a Williama s Claudií,“ vzdychl. To už nebyla taková brnkačka, jak jsem doufala. A nejhorší nejspíš bylo, že bychom museli počkat, než přijedou z Finska ostatní. S mamkou a Carlisleem jsme počítat nemohli.

„Dědo! Vždyť jste strážci, tak povolej vojska, nebo co já vím? Proč nemáte každý strážce? Co je tohle za královskou rodinu?“

„Rory, uklidni se. Nikdy nás ani ve snu nenapadlo, že bychom mohli být někomu trnem v oku tak moc, až by nás chtěl prohnat komínem. Obzvlášť ne někomu, kdo nám tenkrát pomáhal při obhajobě Renesmee.“

„To je ono!“ vyjekla jsem a děda v mých myšlenkách viděl ty možnosti.

„Zafrina, Senna a Kachiri nejsou tak daleko. Stejně tak i Tanya, Kate a Garrett.“ Edward byl nadšený.

„Irsko je taky blízko, ne? Když by to stihli naši, můžou i ti z Irska.“

„No jistě, Siobhan s Liamem a Maggie. Jsi úžasná, Rory.“ Na nic nečekal a ihned vytočil opět číslo. „Bello? Lásko? Můžete kontaktovat Emmetta a ostatní? Bylo by potřeba, aby po cestě vyzvedli irský klan, šlo by to? Jsi dokonalá… Miluju tě.“

Děda se chvíli culil do zapadajícího slunce a poté mě zahnal do peřin.

„Nemůžu spát,“ vztekala jsem se.

„Měla bys. Potřebujeme, abys měla sílu.“

„Bude mě pronásledovat noční můra. Cítím to.“

„Neboj se. Jsem tu u tebe a ohlídám ti spánek,“ sliboval a začal pobrukovat. Seděl v křesle a ruce měl za hlavou zkřížené. Vypadal klidně. Když se nebál on, proč já bych měla? Děda se na mě usmál a kývl.

„Dobrou noc, dědečku,“ špitla jsem, a jakmile jsem dolehla na polštář, cítila jsem to závaží na svých víčkách.

„Uvidíme se ráno,“ zasmál se a pokračoval v pobrukování. Ty tóny mi přinesly barevné sny. Hodně barevné a veselé. I přesto, že cosi uvnitř mě se zoufale tomu štěstí bránilo, jsem byla šťastná.

S mým probuzením přišel první šok toho dne.

Nad mou hlavou se skláněla snědá tvář s připitomělým výrazem.

„Sethe!“ okřikla jsem ho a přitáhla si deku pod bradu.

„Dobré ráno, Sněhurko.“

„Co tu děsíš poctivé lidi?“ vrčela jsem.

„Mám tě hlídat, jako oko v hlavě, tak to dělám. Bella mi řekla, že z tebe nemám spustit zrak, jinak mi utrhne kou… ehm, no to si raději nechám pro sebe.“ I přes ranní hodinu jsem si dokázala představit, co mu má babička přislíbila urvat, kdybych se mu vytratila.

„To neznamená, že na mě budeš civět takhle zblízka.“

„Byl jsem i blíž,“ přiznal se a uvelebil se do křesla, kde večer seděl dědeček.

„Jak – blíž?“

„No tak – blíž,“ dobíral si mě.

„Neštvi, Sethe.“

„Jak ti je? Edward nám to všechno vylíčil. Musí ti být hrozně, že je pryč a ty nevíš, kde. Já bych asi zešílel. Nevypadáš moc truchlivě, že už není mezi námi.“

„Nemám důvod. On žije,“ odsekla jsem.

„Ehm,“ odkašlal si.

„Jak – ehm! Nech toho! Vím, že ho nemáš rád, ale já jej miluju. Mohl bys mít trochu úcty alespoň ke mně, když ne k němu.“

„Máš veškerou mou úctu, Sněhurko,“ vydechl šokovaně, že o něm pochybuju.

„Edward mi taky cosi vyprávěl,“ sykla jsem.

„Nejspíš vím, co ti říkal,“ vzdychl.

„Chci to slyšet od tebe,“ špitla jsem nejistě.

„Vážně?“

„Jistě. Protože kvůli tomu už bylo tolik sporů, že chci mít jistotu, jak to je.“

„Nejspíš se milujeme,“ špitl.

„My?“

„Já a ty, kdo jiný. Jen to není…“ Zbytek věty zamumlal.

„Sethe, řekni to nahlas!“ vrčela jsem, když neustále něco brblal a já mu nebyla schopná rozumět.

„Fajn!“ štěkl, když jsem po něm hodila polštářem. „Není to otisk, stačí?“

„Mrzí tě to?“ zeptala jsem se opatrně.

„Rory, je mi skoro sedmdesát let. Měl bych si stěžovat na revma v kolenou a chodit se svojí babčou na procházky kolem domu, protože dál bych nebyl schopný dojít. Měl bych mít kupu vnoučat a alba ze svých mladých let. Jenže vypadám na dvacet pět let, nemám vnoučata, nemám děti a dokonce nemám ani tu babču na procházky. Jsem jediný ze smečky, který se ještě neotiskl. Tak moc jsem si to přál a ono to bylo. Vím, že to bylo. Cítil jsem, jak mě to k tobě táhne a u země si mě už držela ty a ne gravitace. Jenže najednou to povolilo a já se cítil, jako na trampolíně. Nechtěl jsem se toho vzdát, chápeš? Konečně jsem nebyl ten blbec, co se nedokáže otisknout,“ vysypal ze sebe Seth.

„Nikdy nebudeš blbec, co se nedokáže otisknout. Určitě to přijde. Mrzí mě, že jsem ti tak ublížila,“ vzdychla jsem.

„To jsi celá ty. Vážně to máte v genech. Bella, Nessie i ty. Není to tvoje vina, že to nevyšlo.“

„Čí tedy?“

„No ničí. Maximálně moje, ale to je blbost. Já chyby nedělám,“ mrkl na mě a pokoušel se odlehčit situaci. Musela jsem se usmát. Než jsem mu stihla odpovědět, vpadla do pokoje Bella.

„Už jsi vzhůru?“

„Očividně,“ zamumlala jsem.

„Letadlo ti letí za hodinu, takže se osprchuj a připrav,“ vydechla.

„Co?“

„Letíš do Finska,“ objasnila mi a posadila se na kraj postele.

„My letíme do Finska? Co Taavetti?“ Nějak mi unikala pointa. Že by vážně odletěla Raquel s Taavem zpět do Evropy?

„Ne my, ale jen ty. Schyluje se k boji. Nemůžeš tu být.“

„To se pleteš. Nikam nejdu. Pomůžu vám,“ vyhrkla jsem šokovaně.

„Nemůžeme hlídat tebe a ještě bojovat,“ trvala si na svém Bella.

„No ne!“

„Rory. Bude to lepší. Věř nám.“

„V žádném případě. Budu tady. Nehnu se ani o píď.“

„Bello, možná to bude vážně lepší, když tu zůstane. Alespoň ji budeme mít na očích,“ zastal se mě Seth.

„Prosím,“ vzlykla jsem.

„Budeš ji hlídat a střežit vlastním tělem, Sethe, jinak víš, co ti hrozí,“ sykla rezignovaně Bella.

„Jo, bude ze mě kastrát, dík za připomenutí,“ zaskučel Seth.

„Odpoledne přiletí Emmett s ostatními. Musíme vymyslet, jak dál,“ vzdychla Bella a políbila mě na spánek. Napadlo mě, jestli to nebyl náš poslední.

Mé shrnutí

Jahodové nebe - 37. kapitola

Jahodobé nebe - 39. kapitola

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jahodové nebe - 38. kapitola: