Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jahodové nebe - Prolog + 1. kapitola

15.05.2010 (18:00) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 10761×

Prolog

Byla jednou jedna dívka. V den jejích osmnáctých narozenin se zamilovala do krásného prince.

Vzali se a odjeli na jeho bílém koni do zapadajícího slunce…

Pche! Bla, bla, bla…

To určitě. Copak je to tak jednoduché? Ani náhodou.

Na pohádky jsem přestala věřit, když jsem zjistila, že celé mé příbuzenstvo se skládá z upírů a vlkodlaků. Že své prababičce budu před obyčejnými lidmi říkat mami, pradědovi – tati, babičce – Bello a dědovi – Edwarde. A to nemluvím o mých rodičích, Renesmee a Jacobovi.

U ostatních jsem si zvykla…

Bella, Edward, Alice, Emmett…

Ale rodiče?

Horko těžko!

Nevím, co jsem rodičům po narození udělala, ale pomstili se mi excelentně. Pojmenovali mě Aurora, což je v tátově jazyce něco jako „polární záře". Naštěstí – bůh žehnej Belle – zkrátila to na Rory.

Máma sice nějaký čas plivala síru a vypadala, že nás každou chvíli uřkne, protože prý babička to jméno haní, ale nakonec ustoupila a zvykla si. Ostatně jí nic jiného nezbylo.

Uf!

Údajně to vzniklo, když se máma s tátou nedokázali dohodnout na jménu. Táta chtěl kluka, jak jinak, ale maminka holku. Jenže táta s návrhem mámy nesouhlasil, a jelikož se hádali hodně dlouho, rozsekli to vražením tužky do knížky se jmény. A pomsta byla dokonána. Tu knihu jsem v den svých šestnáctých narozenin slavnostně prohnala komínem. Bella mě přistihla, ale předstírala, že si toho nevšimla. Má milovaná babička Bella! K nelibosti mého tatínka a k šoku všech jsem podědila pronikavě zelené oči a bronzové vlasy. Celý Edward – podle pradědečka Carlislea. Tátovi to vysvětlili tak, že se to stává… někdy se hold dědí ob generaci. Jen nechápu, proč já musela svítit. To bylo určitě tím jménem.

Pche!

Velkým překvapením bylo i to, co jsem byla já. Podle vyprávění se moji drazí mužští příbuzní vsázeli s Edwardem a tátou, co ze mě bude. Upír, nebo vlkodlak? Bella s tetou Alice a Rosalie se mohly potrhat smíchy, když jsem se v patnácti letech projevila. Zato mojí maminku málem odvezli do blázince. Táta zbledl a Edward se málem udusil smíchy.

Jak já svou rodinu milovala, ale po pravdě…

Uměli mi pít pěkně krev. V ojedinělých situacích, samozřejmě. Vždyť to byli upíři, no tak co jiného by dělali?

1. kapitola - Dáreček

„Hodně štěstí, zdraví.“ Znejistěla jsem. Nebyla jsem si jistá, jestli ještě spím, nebo to je vážně pravda.

Semkla jsem víčka pevně k sobě. Ach ne! Já už nespím!

„Hodně štěstí, zdraví,“ ozvalo se znovu. Tentokrát blíž u mé hlavy. Nepatrně jsem otevřela jedno oko a s hrůzou jej opět zavřela. Nade mnou stála Alice. A v ruce držela dort s hořící svíčkou a do dveří nakukovala Esme.

„Jdi pryč,“ sykla jsem rozespale a přetáhla si přes hlavu polštář.

„No tak, jen si ten den užij. Takový už nikdy mít nebudeš,“ trylkovala.

„Ha, to mi slibuješ každý rok,“ zamumlala jsem pod polštářem a vyčerpala si tak zbytek kyslíku. Musela jsem chtě – nechtě ven z úkrytu. Vystrčila jsem hlavu a zhluboka se nadechla.

„Vše nejlepší!“ vykřikl Jasper.

„O, ne! I ty, Brute?“ zasténala jsem. Jasper se křenil a podal mi krabici.

„Zrádci! Řeklo se, že dárky až po snídani!“ ječel z přízemí Emmett.

S panikou, že mi dárek vezmou, jsem strhala obal. Milovala jsem dárky. Potlačila jsem zklamání. Na krabici byl nakreslený kosmetický kufřík.

„Ou, ehm… děkuju,“ vytlačila jsem ze sebe úsměv.

„No dovol! To není ono. Je to jen krabice!“ osočila se teta. Bylo mi trapně, že jsem si myslela, jak málo mě zná. Obzvlášť, když viděla do budoucnosti. Musela jsem přiznat, že na kosmetický kufřík byla krabice stejně moc lehká. Z rohu koukal kousek mašle.

„Tahej,“ vybídl mě Jasper.

No skvěle. Další hra! Mašle snad neměla konce. Dokázala bych s ní omotat celý hrad ve Volteře a ještě by mi zbylo. Když mi v ruce zůstal druhý konec, nechápavě jsem se otočila na Jaspera.

„Kde to je?“ sykla teta.

„Bylo to tam. Vážně,“ bránil se Jasper

Z přízemí se ozval škodolibý smích několika hlasů.

„Emmette!“ zařvala Alice a vyřítila se z pokoje.

„Ještě jednou – vše nej. Snad ten dárek najde,“ špitl Jazz, políbil mě do vlasů a šel zachraňovat Emmetta před rozběsněnou Alice.

Svalila jsem se do kupy mašlí a zamyslela se. Bylo mi sedmnáct. Žila jsem v domě příšer a sama jsem byla jiná.

Hodně jiná.

S nechutí jsem se zvedla z postele a šla se osprchovat. Když jsem sešla po půl hodině dolů, dohadoval se Edward s Alice. Bella přihlížela diskuzi, Esme s Rosalie a Jasper s Emmetem  hráli hru, kdo déle vydrží dívat se do očí tomu druhému. Máma s tátou a pradědou tu nebyli.

„Dobré ráno,“ zamručela jsem a nalila si sklenici džusu.

V polovině pohybu jsem se zarazila.

„Říkám – dobré ráno,“ zopakovala jsem, jelikož to první bylo bez odezvy.

Zase nic.

Zamračila jsem se. Hluší upíři…

Vztekle jsem se napila a skácela se na stoličku u pultu. Zakousla jsem se do suchého rohlíku a pomalu se probírala. Jakmile jsem dojedla, celá scéna se změnila. Byl to horor! Noční můra! Sedm šílených upírů se na mě vrhlo s nadšeným výrazem. Kolem mých uší prolétávala slova typu: vše nej… hodně štěstí… krásné narozeniny! Litovala jsem, že jsem nejedla pomaleji, nebo spíš někde jinde. S hrůzou jsem zjistila, že mám v náruči snad dvacet balíčků. Spadly na zem v okamžiku, kdy je přestali podpírat. Nemohla jsem je unést.

„Máma s tátou jeli pro hosty. Přijedou každou chvíli. Carlisle je v práci, omlouvá se, ale musel jít,“ objasňovala teta. Jen jsem kývla. Bella mě objala a políbila na spánek. To bylo její místo. Každý večer to tak dělala.

„Pro klidné a sladké sny,“ říkávala.

I když mi bylo sedmnáct, tenhle zvyk jsem měla pořád ráda. Hosté, vzpomněla jsem si. Bylo mi jasné, kdo to je a možná i proto mé srdce poskočilo radostí. Skylar a Manu! Tetu Skye jsem zbožňovala. Dovolila mi cokoliv a strýček Manu? Má tajná láska z dětství. Hrozně ráda jsem k nim v létě jezdila. Půl roku mě potom máma s tátou opět krotili a umravňovali. Bez problémů jsem však mohla říct, že i přes míru rozmazlování a hýčkání jsem byla normální. Alespoň to tvrdila Bella se Skye.

„To ne! To si dělají legraci!“ skučela Alice s nepřítomným výrazem.

Když se probrala, těkala pohledem po přítomných. Edward na ni chvíli zvědavě zíral, než se začal smát.

„Nessie je zabije,“ smál se.

„To není vtipné, kam to dáme?“ panikařila dál.

„Co kdybychom to nechali na Rory,“ nadhodil Edward.

„Jo, nechte to na mně.“ Emmett se rozesmál.

„Rorýsku, už jsem ti řekl, jak jsi úžasná?“ řehtal se Emm.

Střelila jsem po něm znechuceným pohledem za to oslovení a svalila jsem se mezi nerozbalené krabice. Od Belly a Edwarda jsem dostala zlatý přívěsek s erbem Cullenů. Od tetiček víkend v nákupním centru – brr! Od strýčků pro změnu lístky na mistrovství v baseballu – velice důležité, pche! Nový deník, nábytek do pokoje, atd., atd… Než jsem se prohrabala na konec, ozvaly se v hale kroky.

„Ne, Skye, ani omylem!“ Slyšela jsem zuřit mámu.

„Nemůžeš jí vzít dárek,“ oponovala teta.

„Ne? Tak koukej! A vůbec, vždyť jí ho Emmett sní!“

„No dovol!“ bránil se vedle mě Emm, který to slyšel.

„Není to vtipný,“ vrčel táta.

„Ale ano, je,“ smál se Manu.

S touhle náladou vešli do domu.

„Kde je moje posedlost?“ hořekoval Manu, jakmile překročil práh místnosti. Vyskočila jsem z podlahy a rozeběhla se k nim. Úmyslně jsem Manu minula a objala první Skye.

„To bolelo,“ fňukal Manu.

„Vidíš, mě má raději,“ dobírala si ho teta a spiklenecky na mě mrkla. Manu jen mávl rukou a srdečně se mezitím přivítal s Edwardem a Bellou.

„Porada!“ sykla mamka a kráčela do vedlejšího sálu.

„Co je?“ vyzvídala Bella.

„Je nas…“

„Emmette!“ přerušila ho křikem Rose.

„… štvaná jsem chtěl říct, ne!“ dořekl jiný závěr strejda a vytřeštil oči.

Se smíchem jsme vykročili za maminkou.

Emmett mi ještě strčil do ruky malou krabičku.

„Tohle je ještě tvoje,“ špitl.

„Klíčky? Auto?“ vydechla jsem.

„Hej, to je od nás všech. To mělo být na mašli!“ ječela Alice.

„No vidíš to, tohle jo a naše ne?“ chytila se příležitosti Skye.

Maminka se však jen zamračila ještě víc.

„O co tu jde?“ vyhrkla už vytočená Bella.

„Oni jí přivezli štěně!“ žaloval táta.

V místnosti nastalo ticho.

Spadla mi brada a teta Skye se instinktivně schovala za Manu v očekávání hurikánu.

Mé shrnutí

Jahodové nebe - 2. kapitola

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jahodové nebe - Prolog + 1. kapitola: