Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jak dál?! 2. kapitola

Rosalie!!!


Jak dál?! 2. kapitolaDruhá kapitolka je tu... Doufám, že se vám bude líbit a myslím, že budete celkem překvapení.

Pozvání

„Jacob Black. Velice mě těší."řekl ten nejkrásnější hlas na místě vedle mě. „Isabella Swan. Pro přátelé jen Bella. A prosím tě, nevykej mi. Cítím se, jako by mi bylo 30. A taky nechápu, proč mi vykáš, když jsme ve stejném věku."řekla jsem s usměvem na rtech a nemohla z něj spustit oči. Swan se jmenuji, protože jsem si chtěla nechat své rodné jméno. S těmi 30-ti lety jsem neměla k pravdě moc daleko, ale o tom on neměl ani páru. V tu chvíli zazvonilo a do třídy vešel učitel.

Jediné co jsem v tu chvíli věděla bylo to, že mám biologii. Byla jsem tak ponořená do svých myšlenek, že jsem ani nepostřehla, že na mě učitel mluví.
„Slečno Swanová, byla by jste tak laskavá a řekla nám správnou odpověd? Nebo je to tak tajné, že si to musíte nechat pro sebe?!"řekl učitel už rozčíleně a já nevěděla jakou odpověd mu mám dát.
„Sekundární elektrony."zašeptal Jacob mým směrem a já to po něm už slyšitelně zopakovala.
„Sekundární elektrony, pane profesore."řekla jsem s očekáváním, jestli je ta odpověd správná, nebo ne.
„Děkuji slečno. Příště by jste, však nemusela dělat takové drahoty!"řekl a já jsem si oddychla.
„Díky,právě jsi mi zachránil život. Jsi tu první den a už ti něco dlužím."řekla jsem šeptem a střetla jsem se s jeho pohledem. Nemohla jsem od  jeho krásných, hlubokých očí odtrhnout zrak, a tak jsem tak jen tak seděli a viseli na sobě pohledem.
„Já si to vyberu, neboj." řekl s pobavením a já mu s radostí odpověděla.
„Tomu věřím. Byl bys asi první, kdo by toho nevyužil."řekla jsem a věnovalu mu zářivý usměv.
„Vyberu si to dřív než myslíš."řekl pobaveně a já neměla šajn, co od něj mám čekat.  Řekla jsem si, že nemá cenu se tím zaobírat. Lidská paměť tak rychle zapomíná.

Měla jsem ještě pět hodin do oběda, a tak jsem se sama vydala na další hodinu. Mám jí společnou s Edwardem, takže to snad bude v pohodě. Jak jsem řekla, hodina mi uběhla rychle a bez problémů. Další čtyři hodiny jsem měla sama bez Edwarda, takže to bylo horší, ale zvládla jsem to.

Vydala jsem se na oběd, ale nějak se mi tam nechtělo. Mám strašně divný pocit před Edwardem. Jako bych provedla něco špatného. Snad to nesouvisí s Jacobem.„Né, to je nesmysl, vždyť jsem si jen povídali."řekla jsem si potichu pro sebe, abych se uklidnila.

Vešla jsem do jídelny a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Jacob seděl u našeho stolu a bavil se s Edwardem, jakoby byli staří dobří přátelé. Jacob na mě zamával, ale já se otočila a šla si pro oběd. Vůbec, ale vůbec se mi nechtělo k tomu stolu jít, ale musela jsem. Došla jsem pomalu k nim. Edward si mě ani nevšiml, byl tak zabraný do hovoru. Zato Jake byl moc pozorný. Vstal a nabídl mi židli vedle Edwarda.
„Ahoj Bell, jak ti uběhli hodiny?"řekl Jakob s krásným usměvem na rtech.
„Ne moc rychle, díky za optání."odpověděla jsem mu a dál se věnovala svému jídlu. Mé ucho však bylo ve střehu a poslouchalo dialog těch dvou. Vůbec mě to jejich žvástání o Jakeovo autě nebavilo, a tak jsem nechala své myšlenky, aby loudili v mé hlavě.

Jake je velmi pozorný, o proti Edwardovi. Nejsem na to zvyklá. Už dávno jsem si odvykla na nošení snídaní do potele, nežné milování, zamilovaná slůvka a pozornost milované osoby. Oba byli tak rozdílní, ale oba měli jisté kouzlo, které mě nevýslovně přitahovalo. Schylovalo se ke konci oběda a já se pomalu chystala k odchodu.

„Bello, co kdybych tě dneska pozval do kina?"zeptal se Jacob a já na něj vykulila oči. Věděla jsem, že někdy bude chtít, abych s ním šla ven, ale tak brzo? A před Edwardem?
„Jen běžte. Mně dávaj zápas. Možná bych se k vám přidal, ale tenhle zápas nesmim prošvihnout." řekl Edward a já oči vykulila ještě víc.
„Myslím, že souhlasíš, takže dneska v pět?"zeptal se s klidem Jake a já se jen zmohla na přikývnutí. No tak to jsem zvědavá jak to dopadne, pomyslela jsem si, když jsem odnášela svůj tác.

Vydala jsem se na parkoviště, kde už na mě čekal Edward. Za půl hodinky jsme byli doma a já zamířila rovnou do sprchy. Po 15 minutách jsem vylezla, zabalila se do županu a šla si dát něco k jídlu. Edward seděl u televize s nohama na stole, jak jinak? Ani si mě nevšiml. Teda aspon jsem si to myslela, jelikož se ani neobtěžoval pohlédnout na mě. Udělala jsem si toasty a chtěla si jít nahoru vybrat něco na sebe. Šla bych, kdyby mě Edward neuvěznil ve svém obětí.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jak dál?! 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!