A je tu další díleček! Bella jde s Jacobem na rande, jak to dopadne a co se stane si budete muset přečíst!
19.11.2009 (12:00) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1364×
Odhalení?
„Lásko, teď ne! Vážně nemám náladu a mimochodem zachvili přijede Jacob!" řekla jsem mu a snažila jsem vykroutit se z jeho objetí. Je to smutné. Už ani nevím, kdy jsme se naposledy něžně milovala. „Takže ti záleží víc na nějakym Jacobovi než na mě?" zeptal se s uražením v hlase a sedl si zpátky na gauč. Nechtěla jsem, aby byl na mě naštvaný, protože když je, je to s ním k nevydržení.
Vydala jsem se za ním ke gauči a obkročmo si na něj sedla. Začala jsem ho líbat a on mi polibky náruživě oplácel. Jeho ruce jezdili po mém těle a chtěli víc. Pomalu jsem se začala odtahovat.
„Až se vrátím tak si to užijeme ještě víc i s urokama. Co ty na to?" řekla jsem a on se rozzářil jako sluníčko.
„Dobře lásko. Miluju tě." řekl a já se zvedla k odchodu.
Vydala jsem se do ložnice vybrat si něco na sebe. Ani sem netušila co si vzít. Nakonec zvítězily černé kalhoty, fialová tunika a fialové conversky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a připla si malou fialovou sponku, která to všechno doladila.
Šla jsem dolů a přisedla si k Edwardovi. Zbývalo mi ještě pět minut. V televizi dávali nějaký zápas. Vůbec mě to nebavilo.
Přesně v pět stálo Jacobovo Audi R-Zero před domem. Rozloučila jsem se s Edwardem a pomalu se vydala ke dveřím. U auta už stál Jakob a jako pravý gentelman mi otvýral dveře. Sedla jsem si a obdivovala jeho krásné auto. Ve chviličce seděl vedle mě.
„Moc ti to sluší." řekl a já nezůstala pozadu.
„Tobě taky, ale do kina trochu moc nobl ne?" zeptala jsem se, protože měl na sobě černý oblek s košilí rozepnutou u krku. Moc mu to slušelo.
„A kdo říkal, že pojedeme do kina?" zeptal se a na tváři se mu objevil pobavený usměv. „Kam teda pojedeme?" zeptala jsem se se a hořela jsem zvědavostí.
„Nech se překvapit." řekl a jeho pobavený usměv nezmizel.
Cesta trvala asi hodinku. Jacob zaparkoval auto před nějakým drahým podnikem. Hned jsem si všimla, že je to ten nejdražší podnik v Seattlu. Edward mě sem několikrát vzal.
„Zbláznil ses? Mám jít do nejdražšího podniku v Seattlu ve věcech do kina? Ne, tam já nevkročím!" řekla jsem a on jako by se nic nedělo obešel auto, otevřel dveře a nabýdl mi ruku.
„Už jsem ti řekla, že v těhlech věcech nikam nejdu!" řekla jsem už naštvaně a on mě vzal pomalu do náručí a vyndal z auta.
Nemohla jsem tomu uvěřit. Takhle lehká jsem jen pro Edwarda. Obyčejný člověk by mě skoro ani neuzvedl, ale on jako by se nic nedělo. Začala jsem kopat a vřeštět, ale jemu jen na tvářích hrál lehký pobavený usměv a vklidu promluvil. „Měla by ses zlobit čaštěji. Sluší ti to." řekl a já v tu ránu přestala. „To už jsi říkal, když jsme se poprvé vyděli. Tak si vyber." řekla jsem uraženě a ruce složila na prsou. Pořád mě nesl, ale mě to nebylo až zas tak nepříjemné. „Asi ten usměv. Lidi by si o nás mysleli, že jsme nějaký zblázněný pár." řekl a tím mě dokonale odzbrojil. Řekl pár, nebo se mi to jen zdálo? Jo, řekl to. Rychle jsem se vzpatovala. „Mohl by jsi mě laskavě pustit? Nohy ještě mám. " řekla jsem a on mě pustil.
Dala jsem se na utěk. Kdybych běžela upíří rychlostí prozradila bych se, a tak jsem byla nucena běžet pomalu a po lidsku. Už jsem byla skoro u nedalekého lesíka, když jsem a sebou uslyšela kroky. Jacob se rychle blížil a já musela přidat. Už jsem byla v lese, a tak jsem mohla běžet trochu rychleji.Vůbec to ale nepomohlo. byl ještě rychlejší než před tím a na rtech mu hrál pobavený usměv. Jako by to pro něj nic nebylo.
Normální člověk by se v půli cesty zastavil a dlouho by tenhle maraton rozdejchával, ale pro něj jako by to byla jen procházka. Ještě jsem zrychlila. Ještě kousek a poběžím mojí normální rychlostí. Zase mě dohnal. Nemohla jsem tomu uvěřit. V tu chvíli mi docvaklo, že běžím o hodně ryhcleji než bych měla, a tak jsem zpomalila. Dělala jsem, že zhluboka dýchám a on mě za malý okamžik doběhl.
„Měla by si začít běhat závodně. Neviděl jsem takhle rychle běžet nikoho kromě..." nedořekl to. Zarazil se a podezíravě na mě koukal. Začal okolo mě kroužit a já nezůstala pozadu. Vůbec jsem netušila o co mu jde. Nevím jestli to byla pravda, ale myslela jsem si, že ví o nás. O tom, že jsem upír. No teda poloupír.
„Měli by jsme si asi vážně promluvit Bello...!"
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jak dál?! 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!