Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jak jsem se zamiloval II.

25.07.2011 (07:00) • Teginka • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1382×

...že jsem se zamiloval. V tu chvíli zazvonilo a učitel nakráčel do třídy. Fakt je, že jestli v tomhle ročníku nechci propadnout, v dalších hodinách si s ní sednout nemůžu, protože nejsem schopný soustředit se na nic jiného, než na ni. Na její ruce na stole, na neposlušný pramínek vlasů, který jí padá do tváře, na její rudé rty... A když se jednou naklonila ke mně, aby si půjčila fix, tak jsem ucítil, jak voní, a to se mi doopravdy zatočila hlava...

Chudák Nessie, muset zrovna mě trpět vedle sebe. Možná si na začátku i řekla, aha, ten vypadá docela sympaticky, tak k němu bych si sednout mohla. Ale po tom, co jsem se při nahodilé konverzaci při hodině třeba i třikrát zakoktal a zíral na ni, bych si asi i já sám o sobě začal myslet, že jsem minimálně podivín.

„Co máš příští hodinu?" zeptala se i přes mé divné chování velice mile.

„Myslím, že mám biologii v budově B."

„Skvělé, já totiž taky. Myslíš, že bych si k tobě mohla zase sednout? Nevadí ti to?"

„No... víš... já..."

„To je v pořádku. Jen jsem se zeptala. Klidně si sednu jinam. Nemusíš se kvůli tomu cítit špatně. Je to... v pohodě," skočila mi okamžitě do řeči a začala si kousat spodní ret. Na její tvářičce se objevil tak divný, trošku zmučený výraz, že jsem si říkal, jestli jí někdy někdo něco vlastně odmítl... Asi ne... A já rozhodně nemám sílu někomu tak úžasnému cokoliv upřít...

„To ne. Víš, chtěl jsem říct, že to bych byl moc rád." Škola neškola, známky neznámky, prospěch neprospěch. Kolikrát v životě mám takovou příležitost? Vzdělání prostě teď aktuálně nepatří mezi VIP priority.

„Vážně? To je skvělé!" Zavýskla jak malé dítě, vzala mě za ruku a už mě táhla na další hodinu. Byla hrozně horká, ale jemná jako okvětní plátek růže... Bože, stává se ze mě romantik? Tak to je moc...

Strávili jsme spolu prakticky celý den. Je to vážně divné, ale mám pocit, že si mě tak nějak... oblíbila. A já rozhodně neprotestoval. Byla úžasná, milá, hodná, roztomilá, dětská i dospělá, vtipná, rozumná, krásná... Dokonalá. Musím říct, že jsem měl trochu černé svědomí. Každou chvíli jsme narazili na Davida a ten po mně házel uražené a trochu závistivé pohledy, a tak jsem se rozhodl, že je seznámím. Co se může stát?

„Dave, hej, Dave? Pojď sem. Nessie už znáš? Chodí s námi do třídy," začal jsem takhle, protože myslím, že by asi Nessie nepotěšilo, kdybych řekl: Nazdar, Dave, víš ta holka, díky který jsi byl celou hodinu mimo? Víš jak to myslím... Mno, chtěl bych vás představit.

„Ehm, ahoj," pípla Renesmé nesměle a natáhla k němu ruku.

„Ahoj Renesmé, já jsem David. Moc mě těší, doufal jsem, že se s tebou stihnu seznámit ještě dneska první den," prohlásil sebejistě, potřásl si s ní rukou a usmál se. Jak před ní dokáže být v klidu? Zrovna on?!

„Ehm," odkašlal jsem si, „tak mi zas půjdeme, viď, Nessie?" přerušil jsem to radši hned v začátku a táhl ji pryč.

„Dobře. Ráda jsem tě poznala, Davide. Tak zatím," zamávala mu a sladce se usmála. Až moc sladce. Hm... já žárlím?

Po škole nás konečně čekal oběd, na ten jsem se moc těšil, protože, světe - div se, u nás ve školní kuchyni vaří vážně dobře. Myslím že dokonce nejlíp ze všech okolních škol a menších měst. Asi jsme na to dostali nějakou dotaci od státu, či co.

„Mhmm, moc pěkně to tady voní. Ani nevím, co  si mám vybrat. Palačinky, pizza, plody moře nebo krvavý biftek... Vážně mám chuť na všechno, ty ne?"

„Hm," zamručela jen.

„Ty nemáš hlad?"

„Hlad? Ten... ne, ani ne."

„Ale budeš jíst, ne? Hele, neříkej mi, že držíš nějakou hladovku nebo něco. Jak se tomu říká? Anorexie?"

„Ne, ne, hele, tak to vůbec není," začala se honem hájit, „jasně, že budu jíst, jen říkám, že na to prostě chuť nemám," prohlásila a tvářila se zkroušeně. To přece není možné, že by jí nic z toho nechutnalo. Pochopil bych, že třeba ty mořský potvory nebo krvavej biftek chtít nebude, ale palačinky a pizza? To má přece rád každý.

„Takže... já si dám. Já si dám ten... krvavý biftek," vybrala si nakonec.

„Zajímavá volba," zasmál jsem se, ona je vážně podivínka, „vezmu ti to. Já si dám pizzu. Klasika."

„Díky."

Oběd byla asi nejtišší část dne. Já byl přecejen v přestávkách při civění na Nessie zabrán do jídla a ona se v tom jen rejpala a civěla z okna. Když viděla, že na ni koukám, vždycky začala jíst, ale jinak u toho jídla vypadala vážně dost zoufale. Po tom, co se jí to konečně podařilo dojíst, jsem ji doprovodil ven. Vlastně jsem tak nějak doufal, že ji třeba doprovodím až domů, ale asi jsem si dneska už svoji dávku štěstí vypotřeboval.

Sotva jsme vyšli ven, na parkoviště před školou se přiřítila velká a dost luxusní motorka. Všichni kluci na ni závistivě zírali. Ovšem ještě větší údiv skýtal její řidič. Vypadal jak nějakej indián nebo tak. Snědá kůže, netradiční rysy. Ale to na něm rozhodně nebylo to nejzvláštnější. Tenhle kluk byl jak hora, měřil snad dva metry a byl samý sval a šlacha. Vzít si tričko se ten frajer vůbec neobtěžoval, možná bych taky chodil radši bez něj mít tohle tělo... A teda, je to divný říkat, ale ošklivej taky nebyl. Z tohohle týpka jsem měl pořádnej respekt krom těch svalů už jen proto, že zrovna přátelsky se na lidi kolem netvářil. Renesmé ho uviděla, zavýskla a tryskem se vydala k němu. Když ji ten svalovec uviděl, jeho oblíčej se změnil k nepoznání. Na tváři se mu roztáhl skoro dětský, spiklenecký úsměv od ucha k uchu, nechal si Nessie skočit do náruče a pohladil ji po vlasech.

„Jacobe! Jsem tak ráda, že jsi přijel! Jaký byl váš první den? Je to na vysoké hezké? Líbí se tam mamin... ehm... teda Belle? A Edwardovi? Musíš mi to všechno honem povyprávět!"

„Áá, Nessie, holčičko, brzdi. Všechno ti povyprávím doma, ano? Nastup si princezno, zajedem si na něco dobrýho, co říkáš?" prohlásil a spiklenecky na ni mrkl.

„Jasně! To je báječný nápad!! Jé, moment, musím se rozloučit s kamarádem."

„Ale, už máš nové kamarády, tak to je skvělé," řekl a usmál se na ni, ale zrovna moc upřímně to nevypadalo. Nessie se vyprostila z jeho obětí a běžela ke mně.

„Matte, tak já jedu, Jake mě vezme domů. Bydlí s námi... Jednou ti to vysvětlím. Hrozně ráda jsem tě poznala. Dnešek byl skvělý! Tak zatím, zítra se uvidíme," řekla a zasmála se svým cinkavým smíchem. Objala mě a vtiskla mi jemný polibek na tvář. Jacob to viděl a zaškaredil se na mě, ale najednou mi ten jeho pohled dělal dobře. On taky žárlil, to je jasné. Ať už je kdokoliv.

Autor: Teginka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jak jsem se zamiloval II.: