Pokračování povídky o Mattovi a Nessie. Nastává nový den, a tak Matt musí čelit novým událostem. Jakým? To se dozvíte ve čtvrté kapitole Jak jsem se zamiloval.
27.07.2011 (11:00) • Teginka • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1327×
Edit: Článek neprošel korekcí!
Kolik zmatku v člověku může vyvolat jeden jediný den? Rozluštění této otázky jsem pocítil sám na sobě. Odpověď je kupodivu jednoduchá. Hodně! Sice se dá říct, že jsem část všech těch dojmů za noc vstřebal, ale ani zdaleka to není všechno. Pořád se na tom pracuje.
Jsem nervózní. Nemůžu se dočkat až budu ve škole a uvidím Renesmé, ale zároveň bych nejradši zalezl zpátky do postele, usnul a radši si o ní nechal zdát, protože co když se ukáže, že to vážně jen sen byl? Co bych dělal pak?!
Chtěl bych se jí líbit. Proč zrovna dneska musím vypadat jako zombie? Kruhy pod očima jsou nějaké větší, normálně docela poddajné vlasy medové barvy se podivně kroutí a nejdou učesat. To mi to ráno pěkně začíná...
„Crrr!!" zazvonil znenadání zvonek. Kdo to může být? Kdesi hluboko ve mně byla malinká naděje, že se snad stal zázrak a Renesmé si od Alice zjistila moji adresu a teď se mnou chce jít do školy. Vím, že je to maximálně nepravděpodobné, ale prostě... znáte to... moc bych si to přál. Radši přestanu fantazírovat a otevřu ty dveře...
„Ahoj, Matte!"
„Ahoj... Stelo." Stela?! Tak tohle je vážně ta poslední osoba, kterou bych tipoval. Doopravdy! To i tu Renesmé s celou rodinou bych čekal spíš. Ale moje bejvalka?!
„Ehm... tak jsem si říkala... víš... Nechtěl bys dneska jít se mnou do školy?" Stelo! Stelo, Stelo, co to děláš?! Říkal jsem si v duchu. Je mi to líto ale zrovna teď?! Sakra! Teď se to nehodí!
„Já... jseš si jistá, že je to dobrý nápad? Po minulým roce?"
„Um... no, nikdy jsme si to doopravdy nevyříkali, víš, tak jsem myslela... prostě... že bychom měli." Jasně. Ty se se mnou rozejdeš a teď si to chceš najednou pořádně vyříkat. Teda holka ty máš štěstí, že jsi hezká...
„Nezlob se. To nejde. Na tohle je maličko pozdě."
„V pohodě. Myslela jsem si to. Po včerejšku už je rozhodně pozdě."
„Jak to jako myslíš?"
„Není to jasný? Učarovala ti ta nová. Všichni o ní teď mluví a ty jsi se stal jejím poskokem, že ano? Mno, užij si tu výsadu, než ti ji přebere někdo jiný." Ušklíbla se, otočila se na podpatku a odkráčela pryč. Potvora žárlivá! Tuhle krátkou scénu jsem musel ještě chvíli vydejchávat. Pěkně mě vytočila. Ten tón, s kterým mluvila o Nessie... ten mě vytáčel.
Když jsem došel ke škole, na parkoviště se přiřítilo stříbrné volvo. A z něj vyskočila Nessie! Nessie! Ano! Její tvář byla úplně stejně krásná a dokonalá jako včera. Za ní vystoupil vysoký mladík. Byl to určitě její bratr, o tom není pochyb. Myslím biologický bratr. Měl úplně stejné vlasy jako ona a velmi podobné rysy. Rozhlédl se kolem a pohledem se zastavil na mně. Proč zrovna na mně? Nessie mu těžko mohla říct, který jsem, ještě si mě ani nevšimla. Proč na mě kouká?! Renesmé kolem něho poletovala a něco brebentila, on na to něco řekl, ona se zastavila a otočila se na mě. Okamžitě se rozzářila ještě víc. Nebo se mi to jen zdá? Ne... určitě se rozzářila ještě víc. Pak se otočila zpět k bratrovi, ten ji políbil na čelo a ona se rozeběhla ke mně. Běžela setsakramencky rychle... mimochodem
„Matte! Matte, moc ráda tě vidím!" Skočila ke mně, objala mě a vtiskla mi zase pusu na tvář. Ach, ona je tak úžasná! Dokonalá! Sladká! Od volva jsem zaslechl pobavený smích, jak jsem na něj pomyslel, hned utichl. Tohle je hrozně divná rodina...
„Ahoj, Ness! Taky tě rád vidím, ani nevíš jak moc!"
„Jak se máš? Něco zajímavého? Povídej! Povídej!" Ona je tak... vřelá. Tak upřímně nadšená, nikoho takového neznám. Je to zvláštní, dost nezvyklé...
„Ehm... zajímavého. Á, vlastně jo. Včera jsem se seznámil s tvou sestrou. S Alicí. Je velmi... milá."
„Cože?!" Ou, tak takovéhle zděšení jsem nečekal... "Co ti řekla?!" Úsměv ji ztuhl na tváři a vystřídal ho strach... Proč?!
„To je v pořádku. Nic, co by tě mělo znepokojovat. Jak jsem řekl. Byla milá. Je trošku zvláštní, ale hezky jsme si popovídali." Nebo spíš ona si hezky popovídala. Nechápu, proč je Nessie tak vyděšená. O nic zvláštního přece nejde. Je jasné, že dříve či později narazím na někoho z její rodiny, ne?
„Aha... " vypadlo z ní jen. Pomalu (snad se snažila, aby to bylo nenápadné...?) si oddechla a trošku se uvolnila. Od teď do začátku hodiny už ani jednou nepromluvila. Nemůžu říct, že mi to přímo vadilo. Já se s ní cítím báječně za jakýchkoli podmínek, jen mě trápilo, že nevím, co s ní je... Když však zazvonilo, zase se rozzářila jako sluníčko a to jí vydrželo pěkně dlouho...
Jsme prostě spřízněné duše, myslel jsem si často. Od toho rána jsme se od sebe nehnuli. Chodili jsme spolu na hodiny, na oběd a později na procházky, do cukrárny a na večeře... Ona roztomile povídala a já stále poslouchal. Ona byla moje osobní kino. Nikdy mě nepřestane bavit sledovat ji. Její tvář, mimiku a gesta. Nebo poslouchat její zvonečkový hlásek. Nessie je moc chytrá a taky vtipná. Je na svůj věk velmi přemýšlivá. Dokonalá... asi už se opakuju, že?....
Jediný problém byl, že se náš vztah nehnul z místa. Ano, chodili jsme spolu... všude. Ale doopravdy to chození nebylo. Ona se se mnou vždy jen přivítala obětím a polibkem na tvář, ale jak jsem později vysledoval, stejně tak se chovala i k Jacobovi nebo jejímu bratrovi i Alici. Nikoho jiného z její rodiny jsem sice zatím neviděl, ale určitě se takhle chová ke všem. Brala mě prostě jen jako svého kamaráda, nic víc a já se s tím dokonce po čase smířil.
Bylo zrovna třicátého října, když za mnou Nessie přilítla. Zastavila se těsně přede mnou. Obezřetně si mě prohlédla a lehce natočila hlavu ke straně. Rozvažovala.
„Matte? Víš, co bych ráda?"
„Copak, Nessie?"
„Ráda bych tě pozvala k nám domů, chci abys poznal mou rodinu," vychrlila ze sebe honem a se strachem v očích čekala na moji reakci. Co si budeme namlouvat. Nemám z toho nejlepší pocit. Ti lidé... její rodina... co jsem zatím viděl... jsou takoví... divní... trochu děsiví... každý jinak, Alice je šotek z lesa, Jacob, dvoumetrový svalovec a její bratr Edward... něco v něm... mě prostě znepokojuje... Dobrá. Mám strach. Mám strach jít k ní domů. To se ale ona nesmí dozvědět.
„Jestli ti to udělá radost, rád přijdu," odpověděl jsem nakonec.
„Báječné. Všichni se nemůžou dočkat, až tě přivedu! Takže dneska odpoledne? Vyhovuje ti to? Určitě ano, řekni, že ano." S.O.S! Hlásím, červená kontrolka svítí! Dneska? I na normální představení rodičům by jsem se musel psychicky připravovat měsíc natož ke Cullenům!!
Můj strach musí už cítit všichni v okruhu pár kilometrů, takže by mě nemělo překvapit, že si toho všimla ona.
„Matte, moc by to pro mě znamenalo. Tohle jsem ještě nezažila, víš? Takovou situaci. Nejsi v tom sám, neboj se," zašeptala, chytla mě za ruku a nasadila psí oči.
„Tak... tak dobře. Dneska.“
Autor: Teginka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jak jsem se zamiloval IV.:
Moc se mi líbili Edwardovy reakce:D Jsem zvědavá komu bude fandit. Bude jednou Edward team Jacob??? No jdu na další:)
No tak to som zvedavá ako to cele dopadne, to s tým stretnutím s rodinou. Táto poviedka sa mi číta tak ľahko, je taká uvoľnená aspoň mne sa tak zdá. Páčilo sa mi to s tým biologickým bratom a tiež ten smiech z Edwardovej strany. Tiež som sa musela nad tým pousmiať. Teším sa na ďalšie kapitolky.
To je tak krásná povídka, jakou jsem tu nepodkala už dlouho. Moc se mi to líbí. Je to takové nevtíravé, hezké... a jiné. Hlavně to není ohrané. Není tam žádný chlap s Twilight, ale tento kluk, který je normálně starý a pořád stejný - žádné chlupy atd. Prostě je to super. Miluju tu povídku.
Moc hezký.
Prepáč, prepáč, prepáč! Cez deň nemám vôbec čas dostať sa k počítaču, takže tak som nejako minula posledné kapitoly. Naozaj prepáč, ale už som späť!
Kriste, ani som netušila, že táto poviedka bude taká dobrá! Tvoj štýl písania mi naozaj úplne sedí. Páči sa mi Mattovo rozmýšľanie. Tie jeho vnútorné monológy ma niekedy fakt vedia pobaviť.
Tento chlapec sa nám ale riadne zabuchol! Ale, neviem síce, ako plánuješ pokračovať, no Mattovi a Nessie to spolu strašne pristane! Jacob a Nessie... Krásny pár, to áno, ale v tejto poviedke mi príde Matt úplne dokonalý! A to je to len človek. Alebo...?
Neviem, či to bol úmysel, alebo ti to tam len tak skočilo, no je to riadne tajomné. O čo tu ide? Prečo je skoro každý z Cullenovcov na Matta zvedavý? Bože, nenávidím, keď niečo neviem!
Alice ma fakt pobavila! A ako si pomyslel: Vrazil som do dieťaťa! To ma strašne pobavilo!
Táto poviedka vyzerá byť naozaj veľmi dobrá, takže ja len čakám na pokračovanie. Naozaj sa neviem dočkať na to, čo si si pre nás pripravila. Len tak ďalej a smelo do písania, máš vernú čitateľku!
všem děkuji za milé komentáře :)
Chudák Matt. Ale priznám sa, že ten Edward smiech ma pobavil. Asi mu lichotí, že jeho dcéra je najkrajšia na škole. Neviem sa dočkať, až sa nám Matt zoznámi so všetkými Cullenovcami. Super kapitola.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!