Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jak vášnivá... je pomsta 2.

12.04.2010 (20:30) • Veerunqa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1517×

Na otázku, kterou mi položili jsem jim odpověděla ano. Proč taky ne. Vždyť je to skvělá příležitost jak si vybít svůj hněv. Můžu se mstít upírům i lidem jak se mi zlíbí a ještě mně za to budou platit. A až mně to přestane bavit tak prostě se nechám na nějaké misi zabít. Tak jednoduše to zní, ale těžší je to udělat.

Později  jsem zjistila, že ti co pro mě přišli se jmenují  Eleazar, Demetri, Felix a Jane. Ve Volteře jsem se s celou gardou spřátelila. Z Jane a mně se staly ty nejlepší kamarádky. Řekla jsem jí všechno o tom, co jsem prožila. Litovala mně tak, že mi i dohazovala muže. Prý abych nebyla smutná a nenudila se. Ona zastávala pravidlo, že muži jsou hlavně na zažehnání nudy a skvělá hračka. Toto pravidlo jsem po nějaké době převzala. No ale abych vám řekla něco o tom, jak jsem si vedla potom.

Garda mně přijala velmi dobře. Jezdila jsem na všechny mise. Byla jsem Trojice takový ,,záložní plán“. Poslali mně jen tehdy, když  byla situace tak vyhrocená, že nebyla jiná možnost. Jedině, jestli by chtěli přijít o celou svou gardu. No jo, ale to bych zase  nebyla já, kdyby se mi něco nelíbilo. Teda konkrétně se mi nelíbilo to, že jsem ten jejich záložní plán. Samozřejmě jsem okamžitě vznesla námitky. Po nějakém přemlouvání mi bylo vyhověno. Jak jinak, že?

Po tomhle jsem tedy  bojovala, zabíjela na každé misi. Byla jsem nemilosrdná. Milovala jsem to, když jsem mohla někoho mučit. Když jsme brali nějaké zajatce, tak jsem to byla já, kdo je mučil. Ale jedno mučení jsem si nádherně užila. Mučila jsem tu mrchu, kterou jsem našla v posteli s Edwardem. Vůbec nemohla uvěřit faktu, že jsem to já. Ta, co je načapala. Jak kňučela o milost, ale já už jsem se nedala zvyklat. Pomalu jsem ji opalovala. Každý kousíček těla. Žádný nezůstal  v původní podobě. Už jsem ji mučila několik měsíců, když mi Aro přikázal, abych se jí zbavila, že prý bude mít narozeniny a že nechce aby tady něco smrdělo. Tak jsem se jí musela s velkou lítostí zbavit.

A nastal den oslavy Arových narozenin. Bylo pozváno mnoho upírů. Ale zase na tom něco bylo. Víc chlapů na hraní jak říkala Jane. Ten večer jsem měla na sobě tyhle šaty(http://nd01.blog.cz/640/678/fffeab3fb1_40926339_o2.jpg). Byly úžasné. Ještě, že tu Jane mám. Co bych dělala, kdyby ne. Po dlouhých přípravách jsme se konečně vydaly do sálu na průzkum terénu. Všude krásná výzdoba. Na stolech místo jídla poháry plné krve. Zábava byla už v plném proudu. Hrála odlehčující hudba. Parket plný tančících párů. Oh... proč zrovna já? Proč ne někdo jiný. Nejradši bych všechny ty páry umučila k smrti. Ne radši ne, všechny bych je zabila, abych se už na ně nemusela dívat. Jak se k sobě tisknou, líbají se, vyznávají si lásku. Všechno tohle bylo pro mě jako očistec, zkouška. Zkouška, která není tak lehká. Lehká může být tak akorát pro ty, co nejsou mnou. Neprožili to co já. Někdy se za své pocity stydím. Stydím se, protože bych mohla potkat jednoho upíra, který má schopnost vycítit pocity. Tuhle myšlenku jsem brzy zapudila, protože tohle je tak málo pravděpodobné, jako, že získám zpět lásku Edwarda. Ale co, nebudu se unavovat, mám tu na práci mnohem zajímavější věci.

Po ukončení myšlenkových pochodů jsem se vydala na obchůzku. Dívala jsem se po všech přítomných. Hlavně tedy po mužském osazenstvu. Hledala jsem svoji příští oběť na jednu noc a možná i na více nocí. Podle toho jakou budu mít náladu. V tom mně zastavil Aro.

,,Bello, chtěl bych tě představit všem přítomným. Nebude ti to vadit?“

,,Ne, nebude. Kdy?“

,,Za 10 minut. Víš kde.“

A tím naše konverzace skončila. Nevím, proč se mně vůbec ptá. I kdybych nesvolila, dal by mi to jako rozkaz.

Za 10 minut jsem stála po Arově levém boku a nechtěně se usmívala. Všem mně představil jako nějaký kus masa. Jako nějakou novou věc ve své sbírce. Ještě jim popovídal o mých skvělých schopnostech. Jak jsem výjimečná atd. No prostě samé bláboly. Jenom o mně jim vyprávěl půl hodiny. No prostě většího pyšného, nafrněného chlapa by jste nenašli.

Po jeho vychloubání mně propustil. Jen co jsem byla 3 metry od Ara už se sbíhali všichni volní mužští.  Bylo to samé: smím prosit, moc ti to sluší, jsi nejkrásnější upírka, co jsem viděl atd.

Zrovna jsem seděla u jednoho z mnoha stolů s Jane, když v tom mně požádal o tanec ten nejkrásnější hlas, co jsem kdy slyšela. Byl to... Ani to nemůžu říct. Byl to Edward. Otočila jsem se na něj čelem a zírala na něj udiveně. Po chvíli údiv opadl a začal se sbírat hněv, lítost, láska, bolest. Všechny pocity, které jsem s takovou námahou celou tu dobu potlačovala. Ze všech těchto pocitů byl nejsilnější hněv. Zle jsem si ho měřila. Pomalu, ale jistě se mi začala vracet ta krvežíznivost. Ta nenávist. Co po mně chce? To mu to nestačilo? Nestačilo mu, jak mi ublížil? Takových otázek jsem měla plnou hlavu. Na nic jiného jsem nemohla myslet.

,,Ne, ty mně nemůžeš požádat o nic. A jestli nechceš abych tobě a té couře ublížila, tak se kliď. A věř mi, bolelo by to hodně. Jé promiň, já jsem ji už vlastně ublížila. Akorát dneska ráno jsem ji podpálila.“ Škodolibě jsem se na něj usmívala. Dělalo mi to velkou radost, když jsem na jeho tváři mohla vyčíst překvapení, strach, lítost a mnoho dalšího. Takhle se ty jeho emoce střídaly nějakou dobu jako na kolotoči. Každou chvíli jiná.

Za chvíli trhavě odkráčel. Já a Jane jsme se smíchem málem počůraly. Ještě, že jsme upíři.

Zbytek plesu jsem se skvěle bavila. Tančila jsem, flirtovala a všechno na co jsem měla chuť. Edwarda ani nikoho z jeho rodiny jsem za celý večer nepotkala. Nejspíš jim to Edward hned za čerstva vyklopil a oni se bojí. Tím líp, alespoň mně nebude otravovat Alice.

Po plesu jsme se s Jane odebraly do našich pokojů. Lehla jsem si na postel a přemýšlela o plese. Přemýšlela jsem o Edwardovi. Když jsem viděla jak se tváří na to, co jsem mu řekla, byla jsem blahem bez sebe. Byl to krásný pocit, když jsem viděla, jakou bolest mu to činí.

Tu noc jsem si slíbila, že mu nedám pokoj, dokud nebude trpět tak, jako já, když jsem ho tehdy nachytala s tou courou.  Ale alespoň půlku práce mám za sebou. Coura je z cesty, takže moje pomsta může začít.  Pochechtávala jsem se svému plánu. To mu velmi ublíží. Bude trpět takovou bolestí, že si to ani nedokážete představit.

Druhý den ráno to začalo. Šla jsem za Edwardem do jeho pokoje. Když se otevřely dveře, stál v nich překvapený Edward.

,,Můžu?“

Pokynutím ruky mně vpustil dovnitř. Šla jsem hloub do jeho pokoje až k pohovce a tam jsem se posadila.

,,Chtěla bych si promluvit o tom včerejšku. Moc mně mrzí, co jsem řekla. A chtěla bych se usmířit.“

,,Bello, mně to všechno mrzí. Tolik jsem ti ublížil. Můžeš mi to ty odpustit?“

Kajícně se na mě díval, ale já jsem tomu pohledu už nepodlehla. Byla jsem silná a odhodlaná splnit svůj úkol.

Mezitím, co jsem přemýšlela, došel k pohovce a posadil se vedle mě.  Chytl mou tvář do rukou a přidržel si ji pár centimetrů od svého obličeje.

,,Bello, odpustíš mi?“

Na souhlas jsem ho jako první vášnivě políbila. V duchu jsem se chechtala, jak skvělá herečka jsem.

Jednu ruku mi obmotal okolo pasu a druhou mně hladil po celém těle. Vyhoupla jsem se nad něj, rukama jsem mu zajela pod košili a hladila ho po jeho hrudi. Za malou chvíli jsem mu sundala košili a on mi stáhl tričko. Vzal mně do náruče a nesl mně k posteli. Tam jsme ze sebe navzájem strhli poslední oblečení a oddávali jsme se jeden druhému.

Ležela jsem mu v náruči a myslela si, jak jsem to dobře naplánovala. To bude rovnou dvojitá rána. Pod touhle myšlenkou jsem se musela pousmát. Už se těším, jak to všechno řeknu Jane, ta bude mít radost. Ale něco mně znepokojovalo. Pomalu se ve mně probouzely staré city, které byly pohřbené hluboko v mém útrobí.

SHRNUTÍ

Autor: Veerunqa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jak vášnivá... je pomsta 2.: