Další dílek z života lvů z Forks. Anabell se vrátí domů a čeká ji překvapení. Jaké? Dozvíte se zde...
17.05.2011 (11:15) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1737×
Pohled Anabell
Cesta domů netrvala dlouho. Díky mému miláčkovi jsem dorazila k domovu o deset minut později.
Bylo štěstí, že jsem nenarazila na žádného policistu, neboť bych určitě dostala pokutu.
Asad na mě čekal u dveří.
„Zase jsi byla lovit?“ zeptal se a objal mě okolo ramen.
Zpoza rohu se vynořila švitořící dvojčata, pořád stejně krásná a uhlazená jako vždy.
„To už jsou tady?“ zděsila jsem se.
„Jo, dojela o den dřív. A už se na tebe moc těší. Mají novinky…“
Zahleděla jsem se na Gabrielu s Kiswahili, byla jednovaječná dvojčata a všude spolu chodila. Byla jako srostlá…
„Tak co máte holky?“ zeptala jsem se s povzdechem.
„Víme, kdo zabil Shomariho!“ vyhrkly jednohlasně.
Do očí mi vhrkly slzy. Shomari byl můj snoubenec, ztratila jsem ho před půlrokem, při lovu. On sám se stal lovnou zvěří a jeho tělo a kůži dostali lidští lovci.
Jeho tělo jsme hledali marně a nakonec jsme se z Keni odstěhovali. Vzpomínky na něj příliš bolely a já nyní ztratila svůj dočasný klid.
Vycenila jsem zuby a vyjely mi tesáky a drápy.
Asad a dvojčata ustoupili.
„Kdo?“ cedila jsem skrz zvířecí tlamu.
„Uklidni se, Bello! Do té doby ti to neřeknou!“ usadil mě Asad a já ho, jako správná lvice stojící v hierarchii pod ním, poslechla.
Tesáky zmizely a drápy zajely zpět do lidských rukou.
„Kdo?!“ opakovala jsem už trochu klidněji.
„Jmenuje se…“
„… Charles Deniel…“
„… bydlí v Seattlu a…“
„… loví africká zvířata…“
„Nepovoleně,“ dokončila dvojčata svůj monolog a mrkla na sebe.
„Dobře, jak jste to zjistili?“ chtěla jsem vědět.
„Vyfotil se s Shomarim a dal to na internet. Velice hloupé…“
„Dobře, vy dvě počítačová esa. Sežeňte mi adresu, vezmu si jeho tělo zpátky…“
„Anabell, je to moc riskantní, nikam nejdeš.“
Vycenila jsem na Asada zuby, on mou grimasu opakoval. Zařvala jsem, on víc a já spadla na zadek a rozesmála se.
„Proč musí alfa samec vždycky vyhrát válku?!“ zasyčela jsem a chytila se nabízené ruky.
„Nestěžuj si, nad ostatními vyhráváš zase ty…“ upozornil mě a vytáhl mě na nohy.
Dvojčata zmizela v hale a já zmizela v kuchyni a sondovala, co je v ledničce.
„Já myslela, že ses právě vrátila z lovu…“ zasmála se Nataša, chovající v rukou Xariho, jejího syna.
„Moc jsem toho nesnědla, sledovala mě jedna hyena…“ zamumlala jsem a s povzdechem jsem ledničku zavřela. Budu muset zítra nakoupit.
„Hyena?“ zeptala se udiveně a hodila po mě grep.
S vděčností jsem ho přijala, rozkrojila napůl a vzala si lžičku.
„Jo, hyena…“
„Já myslela, že se tady ti mrchožrouti nevyskytují. Phantomheidenové se přece stěhovali do LA.“
„Jo, ty krysy jsou v LA. Tohle vypadalo jako pravá hyena, ne metamorf…“ objasnila jsem a slízla z grepu šťávu.
Zamračila se a strčila Darinu do pusy kus šunky. Málem jí uhryzl prsty.
„A jsi si jistá, že to byla hyena?“
„No, bylo to obrovský, zrzavý, neútočilo to, koukalo to na mě jako na smilování boží a chtělo si to hrát…“
„To určitě nebyla hyena,“ připojila se do rozhovoru Janine a vzala si z ledničky pomerančový džus.
Když si krabici přiložila ke rtům, vycenila jsem zuby.
„Máme skleničky!“
Poslušně si šla pro skleničku.
„Dobře, a co to podle tebe je?“
„Hyeny tady nežijí. To musel být vlk…“
„Myslíš?“
„Jo, musel to být čistokrevnej. Metamorf by se chtěl okamžitě prát…“
„Jasně, vlk by nebyl tak obrovský…“ poučila jsem ji.
„Jak byl velkej?“
„Větší než Asad, když se přemění. Měl něco přes dva metry…“
„Nevěřím ti. Musela ses přehlédnout…“
„Dobře, příště jdeš na lov se mnou!“ přikázala jsem Janine a lvice z domu se ihned seběhly.
„Lov?“
„Kdy?“
„Jdu taky!“
„A mě taky něco nechejte…“
Povzdechla jsem si a vstala ze židle.
„Hele, už je pozdě, jdu si lehnout. Lov bude zítra. Vyzvednu vás doma, pojedeme Felixovou dodávkou…“
„Kdo zůstane s lvíčaty?“
Rozhlédla jsem se po přítomných lvicích a vyhledala pohled Thabity schované za rohem.
„Proč zase já?!“ postěžovala si a opřela se o svého bratra.
„Protože se umíš…“
„… nejlépe postarat o…“
„… naše mladý!“ zasmála se dvojčata a plácla si.
„Jdu spát!“ zopakovala jsem a vydala se po schodišti do svého pokoje.
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jako z jiné planety 1. kapitola:
pekne, prosim, pokracoko
super kapitolka rychle další dílek
Povedlo se ti to a já doufám v brzké pokráčko.
Ahoj,
dávej si velký pozor na shodu přísudku s podmětem. Pokud je podmět v rodě ženském/mužském NEživotném, bude v přísudku tvrdé Y. Pokud je podmět v rodě mužském životném, bude v přísudku měkké I. Ale dávej si pozor, že střední rod má v přísudku A. /Dvojčata byla, jedla, smála se apod./
Dále pak pozor na čáky a tři tečky; je to interpunkční znaménko, před kterým se mezera nedělá, ale za ním ano!
Příště si dávej větší pozor.
Děkuji...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!