Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jantarová propast - 12.část

Jamie


Byla jsem přemluvena, tudíž tu máte pokračování. Ještě alespoň jedna část bude dodána brzy, nebojte. A pak přijde ... mheh XD. Nechte se překvapit.

Ell se probudila. Matně si vybavovala, že celou sobotu a neděli někde bloumala. Ovšem sen, co se jí zdál, byl v její paměti mnohem ostřejší.

/Seděla na posteli a uvažovala o nesmrtelnosti chrousta. Pak k ní vítr zavál trochu omamné vůně – poznala, že by si ji měla spojit s Nigelem. Vstala, došla k oknu a vyhlédla ven. Jak předpokládala, uviděla Nigela… a v jeho náručí nějakou dívku. Právě se k ní sklonil a dlouze ji políbil…/

Projela jí vlna žárlivosti. Ano. To byl ten problém.

Obhlédla svůj pokoj – byla ještě tma, pravděpodobně tak půl jedné. Šla spát dost brzy, takže se ani nedivila. Ale ten sen měla pořád v hlavě. Dívku, co měla tu čest se s Nigelem políbit, viděla jen zcela neurčitě, jistá si byla jen černými vlasy tak po ramena. A Monika to nebyla.

Převalila se na druhý bok a chvilku na to usnula.

Ráno, když ji táta probudil, zjistila, že se jí ten sen zdál znovu. Doopravdy ho nemohla vyhnat z hlavy. Ale něco jí říkalo, že ve škole na něj myslet nesmí. Takže když o hodinu později vešla do třídy, soustředila se dokonce i na otravné spolužáky, jen aby se svých jantarookých myšlenek zbavila.

Druhou hodinu to bylo horší, protože byla Matematika a tak byla s Nigelem v jedné třídě. Celý zbytek to držela pod pokličkou, až na obědě…

„Škoda, že tu už neseděj Nigel s Colinem, co?“ prohlásil Ralf. Pak si vzpomněl na pátek dřív, než Ell stačila zareagovat: „Co se vlastně stalo? Jak jste se pohádali s Nigelem.“

„Pohádali? My se pohádali?“ povytáhla obočí a vybavila si Nigelův obličej. Tím se okamžitě vše zadržované, potlačované, žárlivost a další nepochopitelné emoce vůči neexistující dívce vydralo na povrch.

Ze fronty se ozval tříštivý zvuk rozbitého talíře.

--------------------------- (Colinův pohled) ----------------------------

Oba jsme uviděli Elizabethin sen, i její pocity, co jej doprovázely. A Nigela to hodně vyvedlo z míry. Pustil talíř. Chtěl ho chytit, ale v myšlenkách jsem ho zastavil, protože tak rychlé reakce člověk není schopen.

„Omlouváme se za vzniklou škodu,“ s úsměvem jsem řekl kuchařce a ochotně jsem od ní přebral lopatku a smetáček, abych uklidil střepy.

------------------------------------------------------

‚C-co to bylo? Nigel? Proč zrovna on a s takových… načasováním?‘ přemítala Ell, když hned na to opouštěla jídelnu.

***

Doma si zpětně uvědomila, že jim ve škole říkali cosi o výletě na rozhlednu, ale ona si z toho vzala jen to, že ten týden nebudou žádné proklaté Matematické soutěže.

Zavzpomínala, co říkali o datumu – dnes bylo 19. listopadu, pondělí. A výlet měl být 22., což znamenalo ve čtvrtek. To jim to ale řekli hodně předem.

***

Další den zamířila do školy, ale neproběhlo to zcela podle toho, co očekávala. Když už se blížila ke dveřím, přichomítl se k ní jeden přismahlý mladík. Byl jí povědomý, ale nemohla si vzpomenout odkud.

„Ahoj,“ usmál se. Zmateně se krátce rozhlédla, zda je to doopravdy na ni.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se. Pak rychle dodal: „Já se jmenuju Nathan Bowen.“

„Takže bratr Chrise?“ typla si. Nějak nechápala, proč s ní mluví.

„Jo,“ zazubil se, „chtěl jsem ho omluvit, že je nemocnej a asi nebude nějakej čas chodit do školy. To jméno že bylo…?“

‚Nedá si pokoj! Nechci se mu představovat…‘ zavrčela v duchu, ale odpověděla.

„Elizabeth Alexandrová.“

„Těší mě,“ s dalším úsměvem jí podal ruku. Neochotně ji stiskla a konečně si vzpomněla – byl to ten hnědooký, co patřil k trojici, kterou minulou sobotu potkala. To ji moc nepovzbudilo a proto se spěšně rozloučila, že se musí přichystat na hodinu, a odešla.

„To ses moc nesnažil,“ zašklebil se Thomas.

„Chci na ni jít pomalu, aby se mě nelekla,“ zamumlal Nath v odpověď. Bylo to u něj nezvyklé, ale rozhodl se jí přizpůsobit.

Ve škole Ell dělala vše proto, aby si nevšímala Nigela a spol., a docela se jí to dařilo. Rychle to uteklo a když otevřela domovní dveře a podívala se zpátky, kromě ranního mluvení s Nathanem se celý den dal shrnout do jediné minuty.

Ve středu šla do školy trochu později, nějak se jí nedařilo vypravit. A on tam stál zase. Nathan.

„Ahoj,“ zavolal na ni z dálky. Na tváři mu hrál oslňující úsměv a tvářil se přátelsky.

‚A todle má bejt jako co?‘ otráveně si pomyslela a ne moc nadšeně k němu došla.

„Jak se dneska daří?“ s nehraným zájmem se zeptal.

„Jde to. Jak je Chrisovi?“ stočila hovor k rozumnějšímu tématu.

„Špatně. Ve škole se neukáže ještě asi hodně dlouho,“ povzdechl si.

„To je mi líto… snad se mu udělá líp… už musím jít,“ otočila se s tím, že opět rychle odejde, ale Nath zareagoval docela nečekaně.

„Počkej ještě… kdy vám dneska končí škola?“

„O půl čtvrtý, proč?“ povytáhla obočí.

„Skvělý,“ rozzářil se, „nám dneska odpadla hodina, takže taky tak.“

‚A pointa?‘ Pokrčila nad tím rameny, rozloučila se, on jí řekl „Zatím ahoj.“ a Ell přešla do jiného světa; světa utrpení, otrokářů a otroků, zla a psychického týrání – do školy.

Musela uznat, že ignorovat Nigela bylo někdy těžké. Obzvlášť při společných hodinách či náhodném setkání na chodbě. Na obědě neodtrhávala pohled od talíře, a jen ze zdvořilosti odpovídala Ralfovi na jeho všetečné otázky.

Poslední dvě hodiny po obědě byla Výtvarná výchova, téma tentokrát „Já“. Nad tím přemýšlela hodně, hodně dlouho. Potom jí v hlavě probleskla představa – padlý anděl s potrhanými černými křídly, rozcuchanými vlasy a oblečením ve stylu otrhaného gothika, co se choulí do klubíčka a po jeho tvářích stékají krvavé slzy.

Protože se jí ta myšlenka zalíbila, nakreslila to.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jantarová propast - 12.část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!