Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jantarová propast - 3.část

28.03.2009 (11:05) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2389×

Bylo úterní ráno. Bez zjevného zájmu jsem pohlédl na kalendář, který zkrášloval zeď mého pokoje. 6.11., za měsíc bude výročí Moničiny přeměny.

‚Otec' odjel do práce a my vyjeli do školy. Za těch pár dní, co jsme sem chodili, se proti nám stihl zaujmout pan učitel Letsberg. Vadilo mu, že na všechno bez rozmýšlení bezchybně odpovídáme. Hodiny s ním byly otravné. Neustále se nás snažil načapat, ale my stále dávali pozor, což ho vytáčelo ještě víc.

Zrovna dnes Colina vyvolal a dával mu různé otázky. Odpovědi požadoval přesně. Pana Letsburga viditelně znepokojovalo, že Colin s naprostým klidem odpověděl na všechno.

Další hodiny byly nudné. Zajímavé to začalo být až v jídelně.

------------------------------------------------------

Elizabeth seděla v jídelně u stolu a tušila, že kdyby dala průchod svým emocím, asi by byla značně nervózní. Už zbývalo naprosté minimum volných míst a tři z nich byla u ‚jejího' stolu. Bylo téměř jisté, že si k ní někdo přisedne.

A tak se i stalo. Zamířil k ní kluk ze stejného ročníku, se kterým ale neměla společnou žádnou hodinu. Byl trochu nejistý, což bylo v jeho tmavě hnědých očích znát. Ell si ho zběžně prohlédla. Trochu tmavší kůže, husté černé vlasy. Pravděpodobně byl docela pohledný, ale to posoudit nedokázala.

„Ahoj. Můžu...?" poukázal na volnou židli naproti Ell.

„Jasně," pokrčila rameny a dál se přehrabovala v přesolené rýži.

„Tobě taky zbývají dva roky utrpení?" nervózně zažertoval a pokusil se o úsměv.

„Jo," odpověděla a chvíli přemítala, zda její reakce nebyla moc stručná.

„Levinová vám taky dala test?" snažil se držet hovor, který zatím byl spíše monologem. Ell přikývla.

„Jak myslíš, že dopadne?" z jeho hlasu bylo znát, že doufá v delší odpověď.

„Netušim, ale... s mým štěstím by se mi utopily i rybičky," odtušila a i přes stálou tvář bez emocí na chvíli zvažovala, zda její odpověď možná (pouze možná!) byla vtipná. To se jí nepřímo potvrdilo, jen co uviděla rozzářenou tvář kluka, co se jí ptal.

„To jsme na tom podobně. Mimochodem, já jsem Ralf," o poznání veseleji pronesl.

„Elizabeth," oplatila představení se.

„Jak ti říkaj přátelé?" zeptal se.

„Přátelé?" povytáhla jedno obočí a Ralf provinile sklopil oči, když si uvědomil, co tím myslela, „teoreticky vzato by mi asi říkali Ell."

„A já ti tak říkat můžu?" usmál se.

„Jestli chceš..." nejistě přikývla a pousmála se.

„Fajn. A Ell," zazubil se, „mohl bych si sem sedat častějc?"

„Proč ne," pokrčila rameny. Netušila... proč. Proč s ní chtěl sedět u stolu? Proč na ni vůbec promluvil?

--------------------------- (Colinův pohled) ---------------------------

Se zájmem jsem sledoval, jak si k ní sednul ten kluk, Ralf. Sice mi bylo trochu líto, že se baví zrovna s jedním z těch, co jsou beze sporu budoucí vlkodlaci, ale zase nám odhalil, že se jí říká Ell. A nepřímo i to, že má veliké zábrany v komunikaci s ostatními.

„Třeba si budou rozumnět," Nigel se nejistě pousmál. Znělo to, že je sice rád, že se s někým baví, ale byl by radši, kdyby se bavila s ním.

‚Neboj se. Ralf Ti nezabrání v komunikaci s ní,' povzbudivě jsem na něj mrknul.

‚Doufám,' sklopil oči.

„Já už půjdu," zamumlala Monika a zvedla se, aby odnesla nedotčené jídlo.

„Proč spěcháš?" trochu posmutněle jsem se k ní obrátil.

„Dnes bych ráda vyrazila na večeři, tak chci předtím doma něco stihnout," odpověděla tak rychle, že by lidské ucho nerozlišilo jednotlivá slova.

„Dobře, ahoj," pousmál jsem se a Monika odešla z jídelny. Po chvíli jsme ji s Nigelem následovali.

------------------------------------------------------

***

Elizabeth dorazila domů. Pořád tak trochu zvažovala, proč si k ní Ralf hodlá sedávat i nadále. Pro její spolužáky by to asi bylo běžné, ale pro ni tak... nezvyklé.

Ralf byl podle všeho docela milý, i když trochu povrchní kluk. Hustotou vlasů se mohl s Ell směle měřit.

Rozhodla se potlačit i své ‚nadšení'. Oslavné tance kolem ohně by se stejně nekonaly, ale nechtěla se na Ralfa fixovat. Čehož by byla určitě schopna. Nesmí to brát jako samozřejmost, měla by počítat s tím, že si třeba další den nepřisedne...

Opět se rozhodla zabavit psaním básniček. A opět se jí podařilo zabrat se do toho. Ve dvou básničkách popsala vítr, mlhu, barvy a jiné věci, které souvisí s podzimem. Další byla trochu komická, o upírovi spícím v rakvi a v noci létajícím v podobě netopýra. Následující tři popisovaly zoufalá stvoření, která se svými marnými sny hleděla na hvězdnou oblohu a několik dalších se zaobíralo (ne)smyslem existence.

***

Usnula něco kolem půl třetí, do té doby zkoušela číst.

***

Ráno dalšího dne otevřela šatnu a její pohled ulpěl na poličce. Věděla, že její máma nemá ráda, když nosí cokoliv černého. Teď se však shodou okolností a nedostatkem času na vyžehlení prádla došlo k tomu, že Elizabeth zbývalo jediné tričko. Černé.

Pocítila cosi jako tlumenou radost. Kdyby se oblékala podle nálady, nosila by černou, tmavě modrou a možná tmavě šedou, ale s tím máma nesouhlasila. Ell věděla, proč jí neukáže náčrtník plný deprese a krve - to by máma nerozdýchala. Dnes ale nebylo na výběr.

Šedá mikina jí procházela, spolu s černým tričkem ‚z nouze', modrými džíny a stříbrným prstýnkem s ornamentem jí to přišlo jako ideální kombinace. Obvyklá červená, světle modrá a nebo zelená trička měla smůlu.

Do školy šla s nepatrným nádechem optimismu. Když si sedla do lavice ve třídě, kde měla přečkat první hodinu, nerozházela ji ani Jackie Heroldová, která se jí o lavici opřela.

„Jak se máš, Elizabethinko?" zašvitořila a Ell jí věnovala kritický pohled. Tahle blondýna ze čtvrťáku byla horší než Caroline. A to bylo co říct.

„Do teď to šlo," bez emocí odpověděla.

„Jasně," zazubila se Jackie a pohodila blonďatou hřívou. Ell si podložila rukama hlavu a čekala, zda z Jackie ještě něco vypadne.

„Víš, kolik tohle stálo?" ukázala na své žlutooranžové tílko, pod kterým měla tmavě červené třičko s dlouhými rukávy a oranžovými proužky.

„Netušim," s viditelným nezájmem protočila panenky.

„Tváříš se, jako by Ti to bylo jedno," s přehnaně hraným šokováním blondýna vyhrkla.

„Víš, Jackie... je mi to ukradený," s nádechem ironie Ell zareagovala.

„No jo, podle toho, co nosíš, je to vidět," zašklebila se na ni, ale pak si všimla, že kolem prochází Steve. Okamžitě svou pozornost přesměrovala k němu.

Elizabeth zůstávalo záhadou, proč na něj všechny holky tak ‚letí', dokonce i starší než je on. Nebývalo to obráceně, že se holkám líbí starší kluci...?

Ale teď Stevovi byla svým způsobem vděčná - díky němu měla od Jackie klid.

Beltramiovi do učebny dorazili těsně před zvoněním. Ell si vzpomněla, že je středa 7. listopadu a tak s nimi má společnou první hodinu, Matematiku.

Její oči znovu samovolně zabloudily k Nigelovi, naštěstí se zrovna bavil s Monikou a tak si jí asi nevšimnul.

--------------------------- (Nigelův pohled) ---------------------------

Vešli jsme do učebny a já se neubránil krátkému úletu svých očí k Elizabeth. Když jsem pak mluvil s Monikou, ucítil jsem na sobě její pohled.

Potom do třídy vstoupila paní učitelka Howardová. Ihned se změnila atmosféra. Asi neměla zrovna nejlepší náladu.

„Je mi líto, ale trochu vás přesadím," sdělila nám jako první informaci. Následujících deset minut rozmísťovala.

Skončil jsem, naštěstí stále vedle Moniky, vpravo vzadu. Colin před námi, Ell ještě před ním. Někteří žáci nebyli spokojeni a přemlouvali učitelku k dalšímu přesazení, ale ta je rázně odmítala.

Pak nám oznámila, že se budou pořádat společné práce ve dvojicích, pravděpodobně ve formě soutěží. V pátek bude první.

Rozhlédl jsem se po třídě. ‚Dvojice. Jestli to bude podle lavic, Elizabeth by mohla sedět s Colinem,' uvažoval jsem a Colin to z mé mysli vyčetl.

‚To by byla skvělá příležitost nějak se s ní zkontaktovat,' tiše se zaradoval.

‚To ano,' byly ve mně protichůdné emoce. Byl bych rád, kdybychom ji mohli více poznat, ale zároveň jsem si na krátký okamžik přál, aby Monika seděla s Colinem a na Ell jsem vyšel já.

------------------------------------------------------

Elizabeth se nervózně rozhlédla po třídě. Učitelka zrovna řekla, že ti, kdo sedí ve dvojicích, spolu automaticky zůstanou a ostatní se nadvojičkují podle lavic. Pokud to správně chápala, ona bude s Colinem.

Okamžitě zčervenala a sklopila oči, když si všimla Nigelova upřeného pohledu.

‚Proč na mě tak zírá? Zvažuje, zda jeho bratr opravdu bude muset spolupracovat s takovou nulou? Možná by mi učitelka dovolila, abych pracovala sama...'

„Sám sedí Adams a Cleven, ti utvoří dvojici," uvažovala učitelka, „a Alexandrová bude pracovat s Beltramim."

‚Steve Adams, třídní frajírek, spolu s Leem Clevenem, jeho nejlepším kámošem. Ideální dvojice,' odtušila a pak jí projela vlna neklidu, ‚a já, Ell Alexandrová, naprostá troska a podřadná existence, spolu s Colinem, idolem většiny holek na škole...'

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jantarová propast - 3.část: