Tak jste se dočkali mojí nejoblíbenější scény ^o^
24.04.2009 (23:38) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1726×
Dnes dostali zadáno téma ‚Střet současnosti s minulostí'. Učitelka měla vždycky celkem konkrétní představy, ale naštěstí žáky nechala, aby zapojili svou fantazii.
Elizabeth seděla nad papírem formátu A2 a snažila se rozhodnout, co nakreslí. Nesnášela velké formáty, měla plné zuby lidských obrázků a navíc v hlavě měla dvě představy, které chtěla zahnat.
Zaprvé, mrtvá dívka z jejího snu. Ell se nemohla zbavit dojmu, že na ni někde za rohem číhá.
A zadruhé... Nigel.
‚Musim na něj přestat myslet, zatraceně...' v myšlenkách na sebe zavrčela. Ale přesto se neovládla a obrázek dvou tváří, starce v oblečení z předminulého století a mladíka ze současnosti, nenápadně ladila do příjemných teplých odstínů, přičemž temperové pozadí bylo bezpochyby jantarové.
Ve tři čtvrtě na sedm se vrátila domů. Stále na sebe vrčela, proč se vůbec neovládá a myšlenkami se pořád vrací k Nigelovi.
Přichystala sobě a rodičům jednoduchou večeři a zalezla do svého pokoje. Zapnula PC, pustila Evanescenci a poddala se jejím depresivním tónům.
Z ponuré nálady ji vytrhla máma a přerušila tak její zasněnost.
„Jsi v pořádku?" zeptala se jí starostlivě.
„Jasně," zamumlala. Nebyla na tom o nic moc hůř než obvykle, i když obvykle na tom byla dost špatně - trvalý stav.
„Vypadáš smutně," namítla máma.
‚To je normální,' odtušila Ell v myšlenkách, ale nahlas nic neřekla, jen pokrčila rameny.
Máma si povzdechla a odešla.
‚Nechci jí přidělávat starosti,' konstatovala Elizabeth, ale pak to zahnala dříve, než na ni dolehl pocit viny, ‚nebudu to radši řešit...' a přidala hudbě zvuk. Zrovna hrálo „Before the Dawn", což jí náladu nezlepšovalo, spíše podporovalo melancholii.
Šla si lehnout relativně brzo, okolo půl jedenácté. Zhasla lampičku a pokoušela se usnout. Po půlhodině to vzdala a zapnula Mp4, opět Evanescenci, ale jiné album. Písničky nebyly pojmenované, s jistotou poznala pouze „Whisper" na začátku a těsně před koncem svou oblíbenou „Everybody's Fool". Když se na okamžik zasoustředila, rozeznala jednotlivá slova. „Ani nevíte, jak mě všichni zrazujete." Vzpomněla si na video, s jakým písničku viděla na youtube.
‚Výstižná, zoufalá písnička,' pomyslela si a už ji nepřekvapovalo, že se jí líbí něco tak... depresivního. Pustila si ji ještě jednou a pak přešla na album Mix, ve kterém byli např. Eluveitie, Rammstein či Manowar.
Poslouchala už hodně dlouho a pokoušela se na nic nemyslet, což bylo ovšem stejně úspěšné jako plnění úkolu „Minutu nemysli na slovo opice.". Podívala se tedy na hodiny u její postele.
‚2:30. No skvělý,' konstatovala pro sebe a převalila se na druhý bok. Usnout se jí podařilo asi hodinu poté.
***
Nejistou chůzí přecházela chodbu. Byla přestávka, posledních pár okamžiků před odzvoněním třetí hodiny - Matematiky.
Stála kousek od dveří a uvažovala, zda už jít donitř. Vytáhla z kapsy mobil. Ještě dvě minuty...
Do učebny vešla se zazvoněním.
Pohlédla k místu, kam si měla sednout. Předposlední lavice u dveří. A vedle ní... Colin. Pořád se nezbavila dojmu, že jeho oči mají fialový nádech, i když se to zdálo nesmyslné.
Rozhlédla se po třídě. Steve a Leo spolu už seděli. Před katedrou stála učitelka. Nenápadně Ell pokynula, aby si už sednula. K Colinovi.
Nervózně zamířila k jeho lavici. Vynakládala veškeré úsilí, aby mu nepohlédla do očí. Měla dojem, že se usmál, ale zakázala si podívat se. Všimla si poodsunuté židle a trochu ztuhlými pohyby se posadila. Aktovku opřela o lavici zvenku a okamžitě se v ní začala přehrabovat. Vytáhla penál. Potom se přistihla, že se dívá do otevřené tašky a nic nedělá. Rychle ji zapnula a pohledem se vrátila k učitelce. Na Colina se ještě nepodívala.
„Ahoj." Když uslyšela hebký hlas, který se vedle ní ozval, trochu sebou cukla. Nedokázala se odhodlat promluvit a tak jen nejistě pokývla hlavou, aby dala znát, že ho vůbec slyšela. Ze strnulé pozice neupouštěla.
„Adams vám rozdá papíry s příklady. Ta dvojice, která všechno vypočítá první, vyhraje," oznámila učitelka a Ell pohledem ulpěla na Stevovi. Sledovala, jak rozdává dvojlistiy papírů a snažila se nevnímat, vedle koho sedí.
„Můžete začít," prohlásila učitelka a žáci začali horlivě psát, i když většina se pouze podepsala a pak zpomalili, když začali počítat.
„Hmm," ozval se vedle ní Colin a Ell se k němu opatrně pootočila, „co takhle, že já vypočítám jeden papír a Ty druhý?"
Přikývla a stále neschopná normálního pohybu počkala, až si Colin vezme papír, načež si vzala ten, co zbyl. Z penálu vyndala svou oblíbenou černou propisku a snažila se soustředit na příklady.
Po chvíli, když už byla v půlce, narazila na těžší příklad, u kterého si nemohla vzpomenout, jak ho vyřešit. Přeskočila ho a dopočítala zbytek, pak se k němu vrátila.
Seděla nad papírem a uvědomovala si, že ten příklad nevyřeší. Po krátkém zvažování dospěla k zjištění, že bude muset požádat o radu Colina. Okamžitě zneklidněla.
‚Nemám šanci odhodlat se promluvit na něj,' konstatovala v myšlenkách.
‚Ale co bych teda měla... třeba budu mít štěstí a sám se zeptá, zda mi s něčím může pomoct. Beltramiovi maj skvělý výsledky... ne, ne, já nikdy nemám štěstí, ale já se ho nemůžu zeptat... to mám říct: >>Ehm, Coline, nevíš, jak se tohle počítá?<<. Ne. To je blbý. Já nejsem přizpůsobená pro komunikaci s ostatníma, měla bych žít na pustým ostrově... ne, neměla bych vůbec existovat, to by bylo ještě lepší...'
--------------------------- (Colinův pohled) ---------------------------
Předstíral jsem, že počítám, i když bych to stihl už stokrát. Pak jsem si ale všimnul, že se u jednoho příkladu zarazila. Mohl jsem se na ni dívat, ona by pohled neodtrhla od lavice ani náhodou.
Maličko jsem jí nahlédnul do hlavy a musel se pousmál. Přemýšlela, zda se mě zeptá, zda bych jí s tím neporadil. Samozřejmě se neodhodlala.
Odložil jsem propisku, abych vyjádřil, že už mám hotovo a s přátelským úsměvem jsem se k ní otočil.
„Nepotřebuješ s něčím pomoct?" Snažil jsem se, aby můj hlas zněl co nejmileji a abych jí dal jasně znát, že se jí, na rozdíl od spolužáků, nehodlám smát, když něco neumí.
„Ehm... no... s tímhle," nejistě zamumlala a ukázala na příklad. Bylo poznat, že se u každého slova musí přemáhat.
Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jantarová propast - 6.část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!