Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jantarová propast - 7.část

honeymoon

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Co dodat, snad se bude líbit. Bože, jak já Ell závidím! XD

02.05.2009 (14:00) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1882×

„Ehm... no... s tímhle," nejistě zamumlala a ukázala na příklad. Bylo poznat, že se u každého slova musí přemáhat.

„Jistě," znovu jsem se usmál, papír přesunul na svou půlku lavice a přečetl si ho. Byl pro mě snadný, samozřejmě, ale předstíral jsem zamyšlení, a pak se zatvářil vítězoslavně a vyřešil ho.

„Doufám, že jsem to vypočítal správně," poznamenal jsem a krátce na ni pohlédl. Pořád se dívala do lavice a nervózně žmoulala propisku.

„Dík," ozvala se tiše po dalším sebepřekonávání.

„Není zač," můj úsměv byl upřímný, „můžu Ti pak vysvětlit, jak se to počítá... jestli chceš," navrhnul jsem. Poprvé se na mě podívala.

„Ne, díky," zase sklopila oči.

„Dobře. Kdyby sis to rozmyslela, stačí říst," ujistil jsem ji a ona jen nejistě přikývla. Viděl jsem, že sedí ve stejné pozici jako na začátku. Chudák malá, bála se i pohnout.

Podíval jsem se na paní učitelku Howardovou. Stačil jeden významnější pohled a přispěchala k naší lavici. Věděla, že to budeme mít první. Ell byla ve většině předmětů dobrá, Matematika nebyla vyjímkou. No a my, Beltramiovi...

„Gratuluju," usmála se na nás, když rychle zkontrolovala výsledky. Potom se zatvářila starostlivě.

„Elizabeth, kde bloudíš?" mávla jí rukou před obličejem. Vždycky byla ze všech vyučujících taková... nejmateřštější. Než se Ell probrala z šoku, zeptala se jí: „Jaká je první věta, co Tě teď napadá?"

„Nikdy nebyla a nikdy nebude," odpověděla Ell zcela bez rozmyslu a pak se konečně úplně vrátila do reality, uvědomila si, co řekla, zčervenala a sklopila oči.

„Co to je?" učitelka zjevně nechápala Elizabethiny myšlenkové pochody.

„První slova refrénu jedný písničky," zamumlala a už zrak od lavice neodtrhla. Učitelka nad tím zavrtěla hlavou a odešla zpátky ke katedře, kde dalších deset minut čekala, až příklady vyřeší někdo další. Využil jsem příležitosti.

„O jakou písničku s jedná?" šeptem jsem se jí zeptal. Zase sebou trochu cukla.

„Jedna od Evanescence..."

„O čem je?" Můj zájem byl nehraný, což asi bylo znát a ji udivilo, ale neptala se >>Proč Tě to zajímá?<<, místo toho odpověděla.

„O holce, co se cejtí zrazená a křičí na celej svět, že se všichni zbláznili," vychrlila a sama se zarazila, proč mi to tu vypráví. Ale já byl rád, že se konečně odhodlala promluvit.

„Asi to není zrovna optimistický, co?" poznamenal jsem. Pořád jsem tak trochu obdivoval, že se za tak krátkou dobu do učitelčina příchodu stačila ponořit do myšlenek.

„To není," odtušila a uhnula očima úplně. Docela by mě zajímalo, co na té zdi vedle naší lavice bylo tak zajímavého.

------------------------------------------------------

Ell byla zmatená. Proč to Colina tolik zajímalo? Samozřejmě že ta písnička nebyla optimistická, optimistické věci nesnášela.

„Můžu se ještě na něco zeptat?" ozval se po chvíli ticha. Elizabeth se ovládla a neotočila, jen přikývla.

„Kdy máš narozeniny?"

To už na ni bylo moc. Na to samé se jí ptal Ralf... zmateně se na Colina podívala. Usmál se, takže automaticky zčervenala a oči zase sklopila.

„27. listopadu," zamumlala a ještě proklatě dlouho uvažovala, proč se na to zeptal.

Do konce hodiny nezbývalo moc času a tak spolu už, díky Bohu, nemluvili. Jen co učitelka žáky propustila, Ell ze třídy takřka vyběhla. Za rohem si nasadila sluchátka a soustředila se na potlačení a zamítnutí veškerých emocí, které se v ní během hodiny nahromadily. Nejvíc ji štval tichý hlásek, který si stěžoval, že je škoda, že nemohla sedět s Nigelem. Ten umlčela okamžitě.

Jako další hodinu měla Biologii, moc ji nevnímala. Jediné, za co byla vděčná bylo, že ji neměla společně s Beltramiovými.

Pak následoval oběd. Ke stolu, kde Beltramiovi seděli, se nepodívala ani jednou. Kdyby nepřišel Ralf, nevnímala by okolí celou dobu.

„Tak co Matika?" zazubil se.

„Docela to šlo," zamumlala a Ralf po chvíli usoudil, že podrobnějšího vyprávění se nedočká.

Po obědě měla ještě dvě hodiny, snažila se soustředit na výklady učitelů, ale moc se jí to nedařilo. Oddychla si, když konečně mohla domů.

Vyvenčila psa, splnila pár domácích povinností a přečetla si zápis z učebnice, který měl umožnit, aby se žáci mohli v úterý zúčastnit debaty při předmětu Historie. Když text dočetla, zjistila, že si nic nepamatuje, ale jen nad tím mávla rukou.

Vzpomněla si na učitelčino upozornění, že další matematická soutěž bude ve středu. Takže datum smrti odloženo, původně to mělo být v úterý, ale nějak to časově nevyšlo.

Nechtělo se jí chodit ven a tak si vzala knížku, kterou měli do čtvrtka přečíst. Ať to má z krku.

Četla necelé dvě hodiny. Musela se přemlouvat, aby nedočtenou knížku neodhodila do kouta, skoro u ní usínala. Potom si ještě vzpomněla, že by měla přichystat večeři. Stihla to akorát do příchodu mámy. Snědla svoji porci, osprchovala se a dočetla knížku. Podívala se na hodiny.

‚Cože? Půl desátý?' zarazila se.

‚Ten den nějak utekl...' uvažovala, ‚chvíli sem venčila psa, plnila povinnosti, přečetla zápi, tak dvě hoďky četla, přichystala jídlo, najedla se, osprchovala a znovu si četla... to celej den nezaplňuje.'

Vzpomínala, co dělala, krom již jmenovaných činností. Potom si konečně vzpomněla a skoro se zasmála. Poté, co si přečetla zápis v učebnici, seděla na židli, poslouchala hudbu a snila. Představovala si různé věci, napžíklad život z pohledu upíra a utrpení vlkodlaka. Až zpětně si uvědomila, že zasněnost netrvala pár minut, ale hodně přes hodinu.

Usnula něco kolem půlnoci, do té doby opět snila. Dřív by asi chtěla využít toho, že je pátek, aby mohla ponocovat, ale teď jí na tom nezáleželo. Kdyby měla chuť ponocovat, mohla by - nezávisle na tom, co by bylo za den.

Probudila se v osm ráno a nějakým zázrakem se přinutila vstát. Nasnídala se a pomohla mámě umýt nádobí. Táta byl v práci.

Celý den se nic moc nedělo, až večer se rozhodla jít ven.

Tentokrát si vyjímečně nevzala Mp4, chtěla jen ticho. Zamířila na jedno větší náměstí, kde ale kvůli denní době bylo jen pár lidí, za což byla ráda.

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jantarová propast - 7.část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře