Tak tady je další díl. Jsem vážně ráda, že se vám to některým tak líbí. Doufám, že tenhle si užijete, tak jako já, když jsem ho psala. Moc prosím o komentáře. :-) Tenokrát je krátká, ale příší bude určitě zase o něco delší.
15.05.2009 (15:03) • WWewa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2927×
5.POTŘEBA
Cestu zpět do hotelu jsem nevnímala. Jasper se zdál být šťastný, že nikoho nezabil až na to, že v lese jsem byla já jeho oběť. Oběť jeho rtů. V lese mi přesně ukázal, co chci, a potom mi dal jemně najevo, že on něco takového nechce. Byla jsem smolař. Píchlo mě v místech, kde ještě před osmadvaceti lety bilo mé srdce, když jsem si uvědomila, že můj příběh bude dlouhý a já ho nebudu moct mít. Byla jsem natolik zadumaná, že jsem si ani nevšimla, že mi Jasper drží dveře od pokoje. Probrala jsem se a vešla dovnitř. „Zlobíš se." Řekl mi vyrovnaně. Nebyla to otázka. „Cítím to." Nehádala jsem se s ním. Nechala jsem ho, ať si myslí, co chce.
Sedla jsem si na pohovku a zavřela oči. Nechápala jsem věci, které jsem cítila. Nikdy se mi nic takového nestalo. „Podívej, já se váž-" Znovu se ozvalo vedle mě. Nelíbilo se mi, že se omlouvá za nesprávnou věc. „Tak dost!" Zasyčela jsem na něj. Trochu jsem ho překvapila. Jemně zavrčel. Vypadal zmateně a zřejmě ne jen proto, že nečekal mou reakci, ale také ho mátly mé pocity. Byla to neuvěřitelná smršť emocí. Měla jsem pocit, že mi praskne hlava. Sama jsem nevěděla, co cítím. „Co je to?" Ptal se zmateně. Nechápavě jsem se na něj podívala. „Ty emoce. Co znamenají? S něčím takovým jsem se ještě nesetkal. Ne v takové intenzitě." Pokrčila jsem rameny. „Vědět to, tak ti to řeknu." Vypadal, že ho to uklidnilo. Zvědavě si mě měřil. „Je toho moc." Dodala jsem. „Všechno to snažení o to, abych zjistila, kde jsou. Štve mě to, někdy mám zase radost, že konečně něco vidím." A do toho všeho ještě ty. Chtěla jsem dodat, ale raději jsem mlčela. Nechtěla jsem, aby si to vyložil tak, že má odejít. Jeho přítomnost mi ani přinejmenším nevadila. „Je to moc emocí dohromady. Jsem z toho sama zmatená." Dodala jsem tiše. Němě přikývl a vstal. Potřebovala jsem nemyslet na moje problémy a věnovat se mým vizím. To bylo nemožné. Skopla jsem z nohou boty a dala si nohy na pohovku, abych je mohla obejmout rukama a hlavu si opřít o kolena. Snažila jsem se vidět. Cokoliv. Ale to jsem ještě nevěděla, že černá tma v mých vizích bude mým nejlepším přítelem ještě tak dlouho.
Měsíce ubíhaly. Vše bylo jako rozmazaná šmouha, tak mi to připadalo. Moje vize se týkaly jen malých nepodstatností, nám nemohly ani přinejmenším pomoct. Uběhl víc než rok od toho incidentu v lese a od té doby Jasper zabil jen jediného člověka. Viděla jsem mu na očích, že ho to trápí, ale i přes všechno to trápení na sebe byl patřičně pyšný. Jeho oči pomalu ztrácely karmínovou barvu, až byly čistě zlaté, jako jeho vlasy. Na lov jsme chodili jednou týdně a on už nikdy nepotřeboval rozptýlit. Vybírali jsme s rozvahou místa, kam by se lidská noha neodvážila vkročit. Lovili jsme v nejhlubších lesích, kde všechna zvěř žila v přesvědčení, že je tu v bezpečí před lovci. Dokud jsme nepřišli my.
Moje pocity nepomíjeli a Jasper nechápal co se děje. Byla jsem taky zmatená, ale ne tolik jako on. Nevěděla jsem, jestli může cítit můj chtíč, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem chtěla, aby o něm nevěděl. Netušila jsem, jak to přežiju, jestli ho nebudu moci jednou mít, ale snažila jsem se na to nemyslet.
Dny dál poskakovaly dopředu a já s Jasperem jsem seděla na pohovce a mluvili jsme o mých vizích. Začaly mi něco naznačovat, ale nestačilo to na to, abych viděla víc. Když jsme tam seděli a mluvili, byla jsem nucena ho pozorovat. Zrovna jsme dorazili z lovu a to způsobilo, že jeho oči byly úplně zlaté. Ztrácela jsem se v nich. „Alice?" Tím momentem, kdy vyslovil mé jméno, přetekl můj pohár. Z chtíče, který stékal po jeho okrajích, se tvořil nový pohár. Pohár potřeby. Potřebovala jsem ho každým kouskem těla. Jasper si nejspíš myslel, že mám, vizi, protože tiše vstal a chystal se odejít. Chytla jsem ho za ruku. „Neodcházej." Zašeptala jsem.
Nechápavě se otočil a sedl si zpět. „Co se to s tebou v poslední době děje?" Zakroutila jsem hlavou a pokrčila rameny. Vzal mi hlavu do dlaně a palcem mě hladil po tváři. „Něco tě trápí?" Něha a starost v jeho očích mi pomohla pochopit, co to vlastně cítím-lásku. Poprvé za dvacet devět let mého nesmrtelného života se na povrch vydral dávno pohřbený cit a křičel na mě z hlouby mého mrtvého srdce. Jasperovi oči se rozzářily. Vypadal, jako by na to čekal. Vypadal, že celou tu dobu čekal na to, až mi to dojde. Jako by to cítil stejně. Pomalu se ke mně naklonil a dlouze mě políbil. To mi ale zdaleka nestačilo k uspokojení mých potřeb. Omotala jsem mu ruce pevně okolo krku a pokračovala. Ani nevím jak, ale vyhoupl si mě do náruče a nesl mě do ložnice která se za celý rok ani jednou nepoužila. Položil mě do postele a na malou chvíli odtrl své rty od mých. Znovu se mi díval do očí a čekal. Byl to stále ten dokonalý Gentleman. Dala jsem mu souhlas tím, že jsem mu rozepla košili. Usmál se a obratně ji sundal. Všimla jsem si, že jizvy, které celou dobu skrýval pod dlouhými rukávy se mu táhly po pážích, sestupovaly po hrudníku a vedly dokonce i na záda. Znovu jsem ho pevně objala. Potom co mi roztrhl blůzu a doslova ji ze mě serval, Mě začal něžně líbat na krku. Poprvé v životě jsem potřebovala lapat po dechu. „Jazzi-" Vydechla jsem. V tu chvíli, kdy jsem ho cítila všude, jsem nebyla schopná mluvit. Ani myslet. Jediné co jsem si plně uvědomovala, byl on a neuvěřitelné štěstí, ve kterém se topila má mysl.
Autor: WWewa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Jasper a Alice 5.část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!