Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasper a Alice 6.část

29.05.2009 (10:30) • WWewa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2272×

6.VIZE

„Kolik ti vlastně bylo, když tě přeměnili?" Zeptal se mě Jazz poté, co se mi dlouze díval do očí. Ležela jsem stulená u něho v náručí na zemi. „Nevím." Odpověděla jsem popravdě. „Nepamatuju si nic z mého lidského života." Jasper přikývl a pohladil mě po tváři. „To je mi líto." Pousmála jsem se. „Kdo ví? Možná, že je tak pro mě lehčí." Byla to pravda. Takhle jsem neměla na co vzpomínat. Nemohla jsem postrádat přátele, protože jsem nevěděla, jestli jsem nějaké měla. Jediné co jsem měla zachované v paměti, bylo mé jméno. Alice. Nic víc jsem o sobě nevěděla. Neznala jsem ani své příjmení, natož svou rodinu či datum narození. „Víš, kdy tě proměnili?" Na tohle jsem měla přesnou odpověď. Na to se nedalo zapomenout. To, když jsem se probudila do nového jasného světa, plného neznámých věcí. Připadala jsem si jako znovuzrozená. Bylo to nové i přesto, že jsem jiný život neznala. Bylo to nějakým způsobem zvláštní. Od prvního okamžiku jsem věděla, že můj svět je jiný než svět ostatních. A taky jsem věděla, že v tom světě nežiju sama. Podívala jsem se na Jazze. „Rok 1920." Řekla jsem tiše. „Jsi mladá." Konstatoval překvapeně. V duchu jsem se zasmála. Musela jsem chodit po tomto světě nejméně čtyřicet let a on zareagoval právě takhle. „A kolik bylo tobě?" Povzdechl si, jakoby se ho zmocnily vzpomínky. „Dvacet let."

„A kdy tě přeměnili?" Jasper se pousmál. „Roku 1863." Trochu mě zarazilo, že se narodil v minulém století. „Už chápeš, proč mi připadáš mladá?" Přikývla jsem. „Já jen..." Odmlčela jsem se. „Co?" „Nevím, jestli mi ten věkový rozdíl nebude vadit." Mrkla jsem na něj. A potom se Jasper začal od srdce smát. „Co je tu smíchu? Vždyť je to víc jak padesátiletý rozdíl!" Začala jsem protestovat, ale neudržela jsem smích na uzdě. „Pamatuješ si, jak se to stalo?" Tentokrát neodpověděl, jen přikývl. Čekala jsem. Vzal mi hlavu do dlaní a díval se mi do očí. Pomalu začal přibližovat své rty k mým. Jakmile jsem pochopila, co se chystá udělat. Omotala jsem mu ruce okolo krku, přitáhla se blíž a začala ho líbat. Bylo mi jedno, že se snaží vyhnout tématu, o kterém jsem chtěla něco vědět. Pousmál se, a zatímco mi oplácel polibky, posadil se, podebral mi nohy a zlehka si mě položil na klín. Potom se odtáhl a znovu se mi díval do očí.

Pohled jsem mu intenzivně oplácela. Dívat se mu do očí pro mě bylo, jako dívat se do jeho obětavé duše. Jediné co jsem viděla, byla vnitřní čistota a upřímnost. Nemohla jsem uvěřit tomu, že kdysi nemilosrdně zabíjel a bojoval o život. Možná jsem tomu nechtěla věřit. Ale i přes jeho černou minulost, jsem ho milovala. A věděla jsem víc než dobře, že všechny ty krvavé války, ve kterých bez slitování zabíjel vlastní druh pro území s potravou, mi nevadí. V hloubi duše jsem doufala, že já budu ta, která mu pomůže na to těžké období zapomenout.

„Co tvé vize?" Zeptal se mě Jasper po dlouhém mlčení. „Nic co by nám pomohlo." Povzdechla jsem si. „Znám sice jejich jména, ale vzhledem k jejich existenci nám to nepomůže v hledání. Chybí mi to zásadní rozhodnutí. Nemůžeme nic dělat, dokud ho neučiní." „To nevadí. Najdeme je. Uvidíš." Uklidňoval mě a líbal do vlasů. „To doufám, že uvidím." Podotkla jsem. Toho jsem se bála nejvíc-že se budu soustředit na něco jiného, zatímco oni se rozhodnou. Rozhodla jsem se, že je čas vstát a něco dělat. Omluvně jsem se na něj podívala a pomalu jsem vstala. Omotala jsem okolo sebe deku a odebrala se do koupelny. Po zhlédnutí svého odrazu v zrcadle jsem uznala, že vypadám jinak. Ne ve špatném slova smyslu, ale byla jsem jiná. Zásadní změna byla nejspíš v mém úsměvu. Konečně jsem byla šťastná, i když jsem nevěděla, co nás čeká. Jediné co jsem potřebovala vědět, bylo to, že tu Jazz bude se mnou. V tu chvíli se okolo mého těla zabaleného do deky omotaly dvě ruce. Jasper se sklonil, aby mě mohl políbit na krk. „Tu postel budeme muset zaplatit." Zašeptal mi při té příležitosti do ucha. Na postel, kterou v návalu vášně rozbil, jsem úplně zapomněla. Pousmála jsem se. „To asi ano." Naposledy mě políbil na tvář a odešel z místnosti. Chopila jsem se té příležitosti a rozhodla jsem se umýt.

Později v noci, když jsme s Jazzem seděli na gauči, přišla vize. Po jejím zhlédnutí se mi na tváři objevil široký úsměv. „Alice? Co se děje?" Zakroutila jsem hlavou. „Chystají se odejít." Oznámila jsem nadšeně. „Nevím kam, ale bude to brzy. A já to uvidím." Prohlásila jsem vítězoslavně. Věděla jsem, že to přijde brzy. A já jsem nemohla dovolit, aby mi ta vize proklouzla mezi prsty.

Autor: WWewa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasper a Alice 6.část: