Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasper a Bella Cullenovi? - 6. kapitola

24.09.2011 (14:45) • RosalieLove • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2340×

6.kapitola
Bella:

Odřízla jsem Jazzovy smysly a chvíli si povídala s Alice. Po chvíli jsem se zvedla a vydala se směrem domů. Chvíli jsem počkala a přestala působit na Jaspera. Nevydržela jsem to a vlezla Alice do hlavy. Líbali se, jindy je to krásný pocit, ale mně to připadalo nechutný, bylo to, jako bych se líbala s Jazzem, což je nevhodné. Rychle jsem Alice vylezla z hlavy a utíkala domů. Po cestě domů jsem se rozbrečela. Doběhla jsem a složila se hned u dveří. Tak mi to připomnělo Edwarda a naši planoucí lásku. Záviděla jsem jim, oni mají jeden druhého a já jsem, kvůli blbé lži, sama. Cítila jsem se mizerně. Bolela mě jediná vzpomínka na Edwarda. Jak já jsem ho milovala a stále miluji. Uslyšela jsem lehké kroky, Alice a Jasper se vraceli domů. Vyběhla jsem schody a zamkla se v pokoji, kde jsem se položila do svého smutku. Slyšela jsem, jak se Jazz a Alice smějí, přišli domů a oba se zasekli, slyšela jsem Alice pouze zašeptat.

„Bella.“

Slyšela jsem jemné našlapování po schodech, a pak někdo vzal za kliku.

„Bello, sestřičko, prosím otevři.“ Byl to Jazz, můj úžasný bratr, vždy mě podržel, ale já jsem mu nemohla otevřít, nechtěla jsem ho vidět, vlastně jsem nechtěla vidět nikoho, jenom Edwarda. Při vzpomínce jsem se rozbrečela ještě víc. Jazz pořád bouchal na dveře a říkal, že je vyrazí, jestli neotevřu. Stále jsem neodpovídala.
Dole jsem slyšela, jak zvonil telefon a tichou odpověď: „Teď nemám čas, Edwarde, jsem u Belly,“ řekla Alice docela hystericky, jindy by mi to přišlo k smíchu, ale dneska ne, zase jsem začala brečet. Slyšela jsem, jak někdo běží a vrazil k nám do domu. Byl to Edward, pozorně jsem se zaposlouchala, co říká.
„Alice, kde je Bella a co je s ní?“ Bella? Ale on neví, že jsem Bella… Ó ne, Alice řekla „jsem u Belly“. Vlezla jsem jí do hlavy, tím pádem jí Edward nemohl číst myšlenky a já jsem jí za to mohla nadat.

„Sakra, Alice, já jsem ti to neřekla proto, aby ses mohla při první příležitosti prokecnout, makej to zakecat.“

„Bello, Bello, zakecám to jedině, když se sebereš z pokoje a půjdeš za Jazzem. Jazz ti chce jenom pomoct.“ Začala jsem být na Alice naštvaná.

„Víš co, Alice? Trhni si.“ Ukončila jsem spojení, proletěla kolem Jazze, kterého jsem porazila na zem a doběhla jsem k Alice.

„Víš co? Nemám tě ráda,“ zařvala jsem na ni a rozeběhla jsem ven.

„Opovažte se za mnou někdo chodit,“ zakřičela jsem ještě. Doběhla jsem jenom kousek a do hlavy se mi dostal Jazz.

„Vlez mi do hlavy, Bello.“ Znělo to jako nějaká slabší nadávka, začala jsem se smát, ale úplně. Asi jsem se dočista zbláznila. Prvně tu brečím jak malé dítě a teď se směju, takové kravině. Jazz to asi slyšel, „Bello, jsi v pořádku?“ zeptal se mě.

„V naprostém, Jazzi.“ Vlezla jsem mu do hlavy a řekla mu: „Tak začni, nemám celý život pro tebe.“

Poslouchala jsem a Jazz začal mluvit s Edwardem a řekl mu, že jsem tak smutná kvůli tomu, že nám zemřel strýček a takhle to zakecával. Najednou, začala mluvit Alice.

„Volturiovi, jdou sem Volturiovi, budou tu za půl hodiny.“ A sakra, to to musela říkat?

„Skvělý nápad, Ali… Chci říct, dostal jsem nápad, jak poznat, jestli je to Bella nebo Izi.“ Ne, to ne.
Rozběhla jsem se domů, pozdravila jsem je a čapla Jazze se slovy, že si s ním potřebuji nutně promluvit. Radši jsme mluvili v hlavě.

„Jazzi, co má za plán?“ Děsila jsem se toho, že mě bude chtít předhodit, jako svačinku. Jazz se na mě podíval hodně divně. Jaj, vůbec mi nedošlo, že nad čím přemýšlím, slyší i on.

„No, Bello, vlezl jsem mu do hlavy, takže to vím. Chce jít za nimi, a jestli mezi Volturiovými uvidí Bellu, takže tebe, tak ti bude věřit, jestli tam nebude a oni nebudou mít rozumné vysvětlení, bude mu jasné, že jsi to ty.“ Hm, docela promyšlené, ale má smůlu, mám lepší plán. Jazz se zhrozil, což jsem nechápala.

„Víš, Jazzi, já tam budu jako Bella, i jako Izi.“ Skoro jsem skálala radostí, i když jsem nevěděla proč, radši bych chtěla být s ním, ale bála jsem se, že když mu řeknu pravdu, bude na mě naštvaný a nepromluví se mnou ani slovo. Plánovala jsem, že odjedu do Volterry poté, co Izi odejde na vysokou a přijdu i s gardou.

„Bello, myslím, že to nemáš až zase tak promyšlené, neumíme se klonovat… Zatím.“

„Klonovat ne, ale můžeme komukoliv dát jakoukoliv podobu.“ No, nejsem génius? Jazz se na mě podíval.

„Skvělý nápad, ale budu to já, kdo udělá z - z - z, jo, z Aleca, Bellu,“ pronesl0.

„Proč ty, Jazzi? A z Aleca? No, to bude ještě sranda.“

„Protože, jsme to dělali jen jednou, musíme se u toho soustředit a s tebou si budou povídat, já budu ten, který bude jen stát. Jazz měl skvělý nápad, spojila jsem se s Alecem, protože byl dost blízko. Po chvíli souhlasil, a tak jsme sešli dolů. Edward přišel ke mně a začal.

„Izi? Mohla bys se mnou na chvíli někam jít?“

„Jo, ale ne bez Jazze,“ pomyslela jsem si a přesně to i řekla.

„Proč ne, ale nejdu bez Jakea,“ řekla jsem rozhodně a na důkaz, že se bez něj ani nehnu, jsem si dupla.

„Izi, prosím, bude to jenom chvíle, Jake počká s Alice.“ No jasně, to ti rovnou můžu říct, kdo jsem.

„Tak jo, Izi, já tu počkám, jdi s Edwardem.“ Chňapl Alice a šli pryč. Já ho zabiju, podrazáka jednoho. Edward se vítězně usmál, čapl mě za ruku a táhl mě pryč, i když jsem se vzpouzela.
Už jsem viděla Jane, Felixe a Demetriho. Přišli jsme k nim a Felix schválně řekl: „Edwarde, nemusel jsi nám donášet svačinku, my nejdeme za vámi a i kdyby, tak nás nepodplatíš.“ Hrozivě se usmál.
Mně a Demetrimu začali cukat koutky, naštěstí si toho Edward nevšiml.
Jane předstoupila a s její tvrdou maskou promluvila: „Edwarde, můžeš mi říct, co tu ta holka dělá? Zbláznil jsi se?“ Všichni hráli svou roli dobře. Demetri ke mně přistoupil a prohlídl si mě z blízka. Vyvalil oči otočil se k Jane a vážně pronesl.

„Jane? Kdy se narodila Bella? Asi jsem naše její dvojče.“ A začal řvát: „Bello! Isabello!“ Bože můj, všichni si myslí, jak jsme my z Volterry krutí, ale kdyby nás poznali nebo nás viděli, když se scházíme na pokojích, no nevím, jestli by se nás ještě někdo bál.

„Buď ticho, ty demente.“ Jane cukaly koutky, Edward se ale díval na mě, takže Jane neviděl.

„Jane, kde je Bella?“ Tak, je to tady, musím to zvládnout, začala jsem se soustředit. Myslím, že se to povedlo.
„Někde za námi, co je ti po tom?“ vyprskla Jane.
„Chtěl bych ji vidět, zavolej ji.“ Jane, netušila, že jsem změnila Aleca já, tak se začala vykrucovat.
„Nebudu ji zde shánět, najdi si ji sám, nejsem hlídací pes.“ Poté se podívala na mě a zkoušela svůj dar, samozřejmě věděla, že na mě nefunguje.

„Jane, můžeš toho laskavě nechat?“ vyjel po ní Edward, myslela jsem, že po ní i skočí.

„Ale jistě,“ řekla Jane a usmála se.

„Můžeš mi ji teda zavolat?“ ptal se, už s úsměvem, Edward. Asi si myslel, že má vyhráno. Vlezla jsem Jane do hlavy a řekla jí, že Bellu klidně může zavolat, Jane se na mě usmála a zavolala.

„Isabello!“ V tu chvíli Edward strnul a nevěřícně se na mě díval. Zmáčkl mi ruku ještě pevněji, snad, jako bych se s ní měla vyměnit.

„Ano, Jane?“ ozvalo se ještě z lesa, za chvíli jsem vylezla já, teda Alec s mojí podobou. Páni, jsem opravdu pěkná.

„Bože, Bello, jsi to ty? Tak dlouho jsem na tebe čekal.“ Rozběhl se k Alecovi a začal ho líbat. Všichni jsme se jako na povel začali smát, jako by nás lechtalo několik osob. Bože můj, to byl pohled sice pěkný, ale když jste věděli, kdo to je... Edward se na nás otočil a v tu chvíli se Alec změnil na svoji podobu, akorát jsem mu omylem nějak nechala moje oblečení. Edward se na mě, pak na Jane, a pak zase na mě, podíval velmi udiveně, když jsme se začaly smát. Radši jsme se navzájem chytly, abychom sebou netřískly o zem. Najednou se Edward otočil a viděl tam Aleca. Uskočil od něho asi o tři metry. Znovu jsme se začali smát, ale teď jsme sebou všichni třískli, dokonce i Alec se smál, asi se mu líbilo, jak dostal Edwarda.

„Bello.“ Najednou jsem ztuhla v pohybu. Podívala jsem se na Edwarda a v jeho očích bylo zklamání, smutek a zrada. Bylo to, jako by na mě řval, že jsem ho podrazila. Nemohla jsem ten pohled vydržet, začala jsem vzlykat a pomalu ustupovat dozadu, pocit pobavení mě už zcela přešel. Cítila jsem se jako největší ubožák, lhala jsem své lásce. Edward ke mně natáhl ruku, když vycítil, že asi uteču. Špitla jsem pouhé promiň a jako srab zdrhla. Zamaskovala jsem svůj pach a běžela směrem k Volteře.

Autor: RosalieLove (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasper a Bella Cullenovi? - 6. kapitola: