Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasper a Bella. Tak to asi ne. Nebo ano? - 10. kapitola

21.12.2012 (18:45) • AlisonDL, cuketkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2056×

10. kapitola

Jasper:

Jen jsem stál a nenávistně se vpaloval pohledem do toho hmyzu. Ano, myslím Ricka. Jen jsem se na něj díval a proklínal ho. Právě teď jsem totiž koukal na svou skoro snoubenku a Ricka, jak si vychutnávají lov lidí. Nějaká bezbranná mladá slečna tam křičela o pomoc, lámala si nehty o jejich tvrdou kůži a s každým výkřikem byla slabší. A já to jen sledoval. Zamrzl jsem a nemohl se hnout. Samozřejmě, to upíři dělají, když jsou ve stresu, ale já tolik chtěl něco pro tu nebohou dívku udělat. A přitom jsem věděl, že nemůžu. Bylo složité jen stát na místě a nerozběhnout se k nim a nepřidat se. Tak moc jsem chtěl krev, ale nikdy bych si to neodpustil a Bella… Ano, Bella, kterou znám, by mi to taky neodpustila. Ale ta Bella, na kterou jsem koukal, ta kdyby neměla Ricka, by mě k tomu snad i pobídla.

Za chvíli už dívka ani nekřičela, její srdce skomíralo. Snažilo se, ale svůj boj prohrálo. Tak, jak je to vždycky. A nejhorší bylo, že ani jeden z nich necítil lítost nad zmařeným životem, a když se na mě Bella otočila, čekal jsem, že okamžitě zjihne nebo něco… Nevím, co jsem čekal! Chtěl jsem, aby ke mně přiběhla a řekla mi, jak moc mě miluje. Aby mi řekla, že to celé byl hloupý vtip. Ačkoli jsem v hloubi duše dávno věděl, že to tak není, doufal jsem do poslední chvilky. Ale když se na mě otočila a v očích měla pouze zlost… byla to rána pod pás. Zatnul jsem ruce do pěstí a snažil se neudělat to, co bezprostředně následovalo, ač jsem se tomu opravdu snažil vyhnout.

Nikdo na světě by mě nedokázal rozplakat jen jedním pohledem, pocitem. Ale ona ano. Nemohl jsem ronit slzy, ale bylo mi hůř než kdy předtím. Věděl jsem, že mě nemiluje a že právě teď jsem tu já navíc. Ale nemohl jsem se otočit a odejít, to nešlo. Miloval jsem ji víc než sebe, než svou existenci, než cokoli na tomhle světe. Udělal bych pro ni cokoli, vždy bych jí pomohl, ale právě teď stála přede mnou a necítila nic než čirou zlost. Pokrčila se do obranného postoje, ale já se nikdy upírů nebál. Důkazem ať jsou mi mé četné jizvy. Do půl sekundy jsem byl u ní a jen jí koukal do očí. Nic jiného jsem nevnímal. Pak jsem se k ní pomalu sklonil a políbil ji na rty. Jen tak lehce, jen… Musel jsem to zkusit.

Chvíli se na mě překvapeně dívala a její pocity nebyly o nic jasnější, pak se ale vrátila ta nelítostná Bella. Vrhla se po mně a já se nebránil. Někdo by možná řekl, že jsem slaboch. Ale já se neměl proč bránit a ani jsem se bránit nemohl. Nemohl jsem jí ublížit. Jí, lásce své existence. A tak jsem jen stál, po chvíli ležel a nechal do sebe bušit.

Jí asi nevadilo, že dřív jsem byl snad víc než její přítel. S kovovým praskáním a šílenou bolestí pro mě mi urvala ruku. Ani jsem nesyknul. Nechtěl jsem, aby si myslela, že nic nevydržím.

Rick si mezitím našel další oběť, ale Bella byla víc zaměstnána mnou. S dalším kovovým prasknutím mi urvala mou druhou ruku a hodila ji kamsi za sebe. Přiznávám, tady už jsem to nevydržel a zavrčel jsem. Sváděl jsem vnitřní boj proti mým instinktům. Zatím vyhrávala ta část, která Bellu miluje, ale jak dlouho to ještě vydržím, jsem nevěděl.

Najednou Bella přestala. Vyděšeně na mě koukala a cítila se stejně tak. Vystrašená a zmatená. Do šestnáctiny sekundy byla deset metrů ode mě. Nechápal jsem, co se děje, stejně jako Bella. Ovšem Rick si brzy všiml, že Bella je ode mě podezřele daleko a zatáhl ji k jeho další, v pořadí už třetí oběti.

Já jsem jen počkal, až mi dorostou ruce, a pak jsem – možná zbaběle - utekl. Nemohl jsem se na to prostě koukat. Jak se má Bella krmí z člověka. Ona, která nikdy nic podobného nechtěla. Jen jsem doufal, že alespoň budou mít dost rozumu a uklidí po sobě, aby ještě neměli problémy s Volterrou.

A právě v tu chvíli jsem se zastavil. Ať mě Bella nenávidí sebevíc, zabít si ji nenechám. Co nejrychleji jsem vyběhl k našemu domu, ale to jsem ani nemusel, do deseti sekund u mě stáli všichni. Smutně na mě koukali, ale na to teď nebyl čas. Nejspíš všechno věděli, tak jsem jim jen dal pokyn, aby šli za mnou.

Rose a Alice jsem dal na starost odklizení těl a Edward a Emmett šli se mnou za Rickem a Bellou. Odtrhli jsme je od nějakého zfetovaného teenagera. Emmett s Edwardem drželi Ricka a já Bellu. Snažil jsem se v jejích pohybech, očích či pocitech najít zbytky lásky. Ale nepodařilo se mi to. Nejradši bych byl někde sám a trýznil se jen se svými pocity, ale musel jsem ji odnést do bezpečí. To bylo to jediné, co jsem v danou chvíli musel.

Za chvíli už Rose i Alice byly vedle nás. Pomohly nám s nimi a šli jsme do vily. Nikdo nic neříkal. Takže jsem se mohl nerušeně trýznit svými a jejich pocity. S každou setinou sekundy jsem se propadal víc a víc do propasti úzkosti, smutku a sebeobviňování. Kde jsem udělal chybu? Co se stalo, že mě Bella nemiluje? Proč on a ne já? V čem jsem horší?

Na nic jiného jsem nemohl myslet. Celá má několikakomorová mysl byla zaplněna zmatkem a otázkami kolem Belly, takže když jsme je dovedli do vily, hned jsem zase šel.

Na severovýchod, na západ, nevěděl jsem. Nebo jistě, věděl, ale bylo mi to jedno. Zkrátka jsem běžel a nezastavoval, zastavil jsem až u malého potůčku. A tam jsem seděl a přemýšlel. Plánoval jsem tu zůstat několik let, co let, desetiletí. Čas pro mě ztratil smysl ve chvíli, kdy už jsem Bellu omrzel.

 
Edward:
Po tom, co jsme Bellu a Ricka odtáhli domů, jsme si všichni trochu oddychli. Rick neustále líbal Bellu a ta nemyslela na nikoho jiného. Jako by to nebyla ona, bylo to hrozné. Jasper se strašně trápil, jak moc jsem mu chtěl pomoct a přitom jsem věděl, že jediný, kdo by to zvládl, je Bella. Ačkoli s Bellou teď není řeč. Je výbušná, pokud se nejedná o jejího miláčka Rickouška. Jak se mohlo její chování takhle změnit? Tuhle otázku si kladl každý a nikdo nedokázal odpovědět. Emmett se mračil, Rose nepřemýšlela nad sebou a Alice… Alice prostě nebyla Alice. Zamrzla na místě a koukala na ty dva. V duchu Ricka proklínala, že jí zničil rodinu.

Přišel jsem k ní a zezadu ji objal kolem pasu. Pak jsem ji něžně políbil na temeno hlavy.

„Všechno se vyřeší,“ šeptl jsem jí, ač sám jsem tomu nevěřil. Miloval jsem ji jako nic na světě a představa, že se mi stane to samé jako Jasperovi, byla neskutečná. Vím, že bych jí nebránil, jsem sice sobec, ale hlavně mi jde o její dobro, ale jakmile by ji omrzel, vyrval bych mu srdce z těla. Jak řekl Heatcliff.

Ještě chvíli jsem přemýšlel nad Bellou a Rickem, ale pak jsem to vzdal. Jediné, co to přineslo, byla bolest a utrpení. Tak jsem si jen užíval blízkost mé nejdražší, i když zároveň jsem myslel na svého bratra, jak musí trpět. Ach, jak rád bych něco, cokoli, udělal. Bylo to k ničemu přemýšlet nad tím, ale nepřemýšlet nad tím jsem nemohl, nešlo to.

Po pár hodinách, co jsme všichni, až na Bellu a Ricka, jen stáli na místě, jsme se odebrali jinam. Ono totiž sledovat, jak se vám sestřička skoro nahá líbá s někým jiným, než by vlastně měla, je těžké, ale když se začnou i osahávat, je to nemožné. A zakázat jsme jim to nemohli. Ačkoli nikomu by nevadilo je od sebe odtrhnout. A tak jsem se zařekl, že pokud budou chtít dělat… něco víc, za naší pomoci půjdou daleko od sebe. Můj bratr nebude podváděn, když není tak úplně vysvětlené, co se děje, proč se to děje a co je vůbec s Bellou!

A tak jsme stáli uprostřed lesa a snažili se přijít na ten zlom. Přišlo nám to čím dál divnější. Vždyť to vypadalo, že je dokonale šťastná. S Jasperem, s námi, ale teď… Na nikoho jiného než na Ricka nepromluvila, a když ano, tak velmi jedovatě.

„A co Jasper? Alice, nevíš kde je?“ zeptal se Emmett smutně.

„Nevím přesně. Smutní u nějakého potůčku, ačkoli jestli je to tady, v Kanadě nebo v Latinské Americe ti nepovím,“ šeptla. Byla na sebe naštvaná, myslela si, že by to měla vědět.

„Alice, teď bychom pro něj stejně nemohli nic udělat, i kdybys věděla na milimetr přesně, kde je.“

„Já vím, ale bylo by pro mě snazší alespoň vědět, kde je. Abych věděla, že mám šanci okamžitě za ním vyrazit, kdyby se něco dělo,“ řekla zkroušeně. Chápal jsem, jak to myslí, ale Jasper se o sebe umí postarat.

Po pár hodinách přetekl i náš pohár trpělivosti a šli jsme na rovinu říct Belle a Rickovi, ať si to nechají na jindy.

Domluvili jsme se, že Alice s Rose si s Bellou promluví a my zatím zabavíme Ricka fotbalem.

Když jsme přišli do vily, tak se Bella zrovna sápala po Rickovi. Naštěstí byla oblečená.

„Bello? Půjdeš se s námi projít? Jako za starých časů? Pamatuješ na naše večerní procházky?“ zeptala se jí Alice. Bella si ji změřila ostražitým pohledem a pak se lítostivě podívala na Ricka.

„Jen jdi, dovoluji ti to. Ale vrať se do dvou hodin.“

„Jistě,“ přitakala a šla za Rose a Alice.

Alice:

Snažila jsem se zůstat v klidu, alespoň dokud nebudeme z doslechu, naštěstí jsem to vydržela, ale bylo to jen tak tak. Moje sestra si tu ničí život a já mám zůstat klidná. Chytila jsem Rose za ruku a chtěla jsem se chytit i Belly, ale nedovolila mi to.

V momentě, kdy jsme přestaly slyšet televizi a kluky, se Bella zastavila.

„O čem se chcete bavit? A prosím rychle, Rick už na mě jistě netrpělivě čeká,“ sykla odměřeným tónem.
„Nechovej se k nám jako k neznámým. Jsme tvoje sestry, to si pamatuj,“ řekla Rose rozhořčeně. Bella si jen odfrkla.

„Tak to už stačí, Bello. Co to s tebou je? Bello, miluju tě, jak jen upír může milovat svou sestru, ale nechápu, co děláš! Kam tím míříš?! Chceš, aby Jasper žárlil? Kvůli tobě se trýzní! Kvůli tobě je teď na dně a ani nechci vědět, nad čím přemýšlí! Vždyť víš, jak moc tě miluje! A ty mu tohle děláš?! Ty ho snad nemiluješ? Celou dobu sis s ním jen hrála?! Bello, neříkej, že bys něco takového udělala…“ Konec jsem už jen zašeptala a přiznávám, pak jsem začala vzlykat. Nechápala jsem, co se to s Bellou dějem a byla jsem tak smutná za Jaspera…

Bella na mě prázdně koukala, žádná reakce, nic. Rose mě objala a jen sykla na Bellu, ať zmizne. A Bella to udělala, do sekundy byla v nedohlednu. Vážně nevím, co se to s ní děje… Vím, že je to jeden den, ale… Ne, tohle se nemělo stát, nemělo nás to potkat.

Nejhorší na tom všem je, že nic nevidím. Nevidím nic ohledně Belly, Ricka nebo dokonce Jaspera. Pro vědmu je nejhorší být slepá.

Děkujeme za skvéle kometáře u minulého článku a doufáme, že tahle kapitola se vám bude líbit stejně a nebo více než předešlá. :) A prosíme o komentáře. :)

Budeme rády, když vyjádříte svůj názor. :)

Autor: AlisonDL (Shrnutí povídek), cuketkaa, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasper a Bella. Tak to asi ne. Nebo ano? - 10. kapitola: