Maria nevadí jen Cullenům, na novou upíří obyvatelku Forks se začíná valit stále více problémů. Co to znamená pro Jaspera, Alice a Edwarda?
13.11.2010 (10:00) • Shire • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1401×
Les byl tichý. Ranní mlhou znělo jen plynulé dopadání tlap a zrychlené oddechování. Tu a tam se mezi stromy mihla silueta obrovského rudého vlka. Náhle jeho rutinní akci přerušilo něco nečekaného. Jako pěst ho do čumáku uhodila silná sladká vůně. Kdyby ten pach nebyl tak koncentrovaný, nevšímal by si ho. Po bitvě s novorozenými bylo upíry v okolí Forks docela cítit. Takhle silný pach znamenal něco jiného. Musí být čerstvý!
Stočil svou trasu podle přesladké stopy. Proplétal se mezi stromy až k mýtině. Viděl svého nepřítele. Drobná černovlasá upírka právě odhodila do křoví to, co kdysi bývalo pumou. Potom si uhladila šaty a chtěla někam běžet, ale zpozorněla...
Maria se právě chtěla rozběhnout zpátky do domu Cullenů, ale ucítila zvláštní pach. Těžká vůně lesa smísená s potem a mořskou solí ji udeřila do nosu a prozradila jí, že na mýtině není sama. Rychle se otočila a najednou hleděla do očí obrovského rudohnědého vlka. Cítila nutkání zaútočit na něj, ale v její mysli se objevil útržek rozhovoru, který zaslechla. Nechtěla mít problémy. Její mysl se usilovně snažila najít ta jména, která Esmé vyslovila ohledně vlků.
„Embry? Jared?"
Vlk sebou překvapeně škubl. Měl by sice podle smlouvy právo zabít ji, ale od bitvy s novorozenými se hranice příliš nedodržovala. Co měl dělat s touhle neznámou hluboko na svém území? Jak zná ta jména? Příliš mnoho otázek... Předpokládal, že patří ke Cullenům.
Vrčel a pomalu se přibližoval.
Maria pochopila, co vlk chce. Pomalu couvala. Šli takhle asi sto metrů. Pomalu si uvědomovala, že couvá po své vlastní stopě. Vlk asi chtěl, aby se vrátila.
„Chceš, abych odešla? Snažíš se mě dostat ke Cullenovým?"
Vlk natočil po psím způsobu hlavu na stranu a potom rozvážně kývl.
Poté se oba pomalým krokem vydali k lesnímu domu a ani na okamžik nespustili z přirozeného nepřítele oči...
V lesním domě tou dobou panovala pohoda, avšak pouze naoko.
Alice, schoulená v Jasperově náruči, se cítila příjemně, ale pomalu na ni začal dotírat nepříjemný pocit, že se od Jazze vzdaluje. Pravdou bylo, že se moc nemýlila...
Jasper sice byl s ní v lesním domě, ale jeho mysl byla o mnoho let zpátky.
Znovu vcházel do malého baru ve Philadelphii. Věděl, že tam čeká. Teď to věděl, ale tou dobou, kdy se to odehrálo, mohl jen doufat. Shodil dešťové kapky, které mu zůstaly na kabátu, a odstoupil od dveří. V tu chvíli ji spatřil. Seskočila z barové židličky a upřela na něj své zlaté oči. Byl tolik rozrušený z jejích citů, že si ani neuvědomil, že ho chytila za ruku a vytáhla ho ven na ulici. Táhla ho úzkými uličkami, kde je nikdo neviděl. Táhla ho ven z města... Už, už to vypadalo, že se rozběhnou a ztratí se, ale cestu jim zastoupila drobná dívka s jasně mexickými rysy. Její dlouhé vlasy, černé jako havraní křídla, se cuchaly ve větru... Co ta tam sakra dělá? Takhle to tedy nebylo, ulevil si v duchu a začal si přehrávat celý příběh od začátku... Vešel do baru, našel ji a ona ho chytila za ruku a vytáhla ven. V první uličce, do které odbočili se však zase objevila ta Mexičanka. Do háje! Ať fofrem zmizí! Takže znovu... Vešel do baru, ale jakmile za ním zaklaply dveře, objevila se tam Maria...
No to snad není pravda! Radši toho nechá... Dokázal si živě představit, co by následovalo. Příště už by z té barové stoličky asi neseskočila Alice. Zatřásl se odporem.
Z dalšího přemítání je vyrušilo cvaknutí dveří. Edward přišel od Belly. Jasper z něj vycítil podivnou směs emocí, byl rozzlobený a zároveň nešťastný.
„Edwarde?" zeptal se.
„Bella si myslí, že ji nemáte rádi, když k nám teď nemůže...," odbyl ho.
„Tys jí neřekl proč?" Jasper byl překvapený.
„Není důvod..."
„Myslím, že jí to stejně budeš muset říct," ozvala se náhle Alice. „Buď ty nebo on."
Podívali se stejným směrem jako Alice a pochopili. Před domem stál velký rudohnědý vlk a měřil si naštvaným pohledem nejen Mariu, ale i Edwarda.
„Co se to tady děje?" ptal se Jazz, jakmile vyšel před dům.
„Co já vím? Byla jsem na lovu a on mě donutil vrátit se sem!" odvětila vztekle Maria.
Dva páry očí se na ni překvapeně zadívaly. Edward to samozřejmě věděl.
„Počkej? Jak na lovu?" ptala se zděšeně Alice.
„Tady v lese... Měla jsem pumu a..."
„Cože?!" vykřikli Alice a Jazz překvapením, ale zlatavý lesk v jejích očích byl dostatečný důkaz.
Omlouvám se, že je tahle kapitola tak krátká. Slibuji, že příště se dočkáte delší.
3. kapitola ◄◄ 4. kapitola ►► 5. kapitola
Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jasper patří mně! 4:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!