Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 4. kapitola

27.11.2014 (22:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3771×

4. kapitola

Šla jsem za Ruddym, který byl s těmi kluky a s Lily na palubě. Přešla jsem k němu. Usmál se na mě a luskl prsty. Hned se ozvala píseň. Tohle CD znám. Klasické a latinsko-americké tance. Taky jsem se usmála.

Nastavil ruku, do které jsem vložila tu svou a začali jsme tančit. Vždycky uprostřed tance se vystřídali mí partneři. Edward mě jen z dálky pozoroval a vrčel. Asi má slova ranila jeho ego, ale co.

Já chci muže, který mi bude věrný, bude mě opravdu milovat a nebude chtít jen mé tělo, ale mě samotnou takovou, jaká jsem. Bude na mě myslet hned ráno i večer před spaním nebo milováním.

Celou plavbu jsem si náramně užívala. Se soumrakem jsme se vraceli k molu. Tam na nás čekal zbytek rodiny. Vystoupili jsme z lodě a vydali se k nim. Přímo jsem tančila. Edward mi byl stále za zády a nejspíš zíral na můj zadek.

„Rodino, to byla fantastická plavba. Taky bychom mohli jet dál do oceánu,“ začala jsem s vyprávěním a nevynechala detaily. Alice s Rose a Esmé mě se zaujetím poslouchaly, ale chlapi jen přikyvovali.

„Jsem rád, že se ti výlet líbil, Bello,“ řekl Ruddy, když jsem skončila a usmál se na mě. Taky jsem se usmála. Rozloučili jsme se a dali se na cestu domů. Šli jsme k autům, která stála na parkovišti u pláže.

„Bello!“ zavolala na mě ještě Ruddy. Otočila jsem se na něj a čekala, co řekne. Přišlo mi to jako věčnost, než promluvil, ale ve skutečnosti to byly ani ne dvě vteřiny. Jsem fakt nějaká divná.

„Nechtěla bys jít k nám dneska na večeři?“ zeptal se mě opatrně, ale nadějně. Malinko jsem se začervenala. Já a u něj doma? Líbila se mi ta představa, až moc. A hlavně tam nebude Edward, který mi už pěkně pil krev, obrazně řečeno.

„No, já nevím,“ řekla jsem rozpačitě a znovu zrudla. Edward přímo zuřil. Tak se mi to líbí. Jen ať klidně zuří! Měla jsem pocit, že mu z uší a z nosu začne stoupat pára a začne rudnout v obličeji. Ta představa mě lákala stále víc a víc.

„Prosím, pojď. Můj bratr je moc dobrý kuchař,“ řekla Lily, stoupla si za mě a začala do mě strkat. Sice by se mnou ani nehnula, ale musíme být nenápadní, tak jsem teda popošla kousek dopředu.

„Tak dobře.“ Nakonec jsem přitakala. Ruddy luskl prsty a jeden z těch kluků už otvíral dveře od limuzíny. Bez námitek a jakéhokoli povolení od rodiny – jsem už dospělá, ne? – jsem nasedla a koukala po limuzíně. Krásná.

Co je Ruddy vůbec zač? Oni mají snad všechno. Všichni ostatní nasedli taky a vyjeli jsme. Jeli jsme asi tak deset minut. Zastavili jsme před ohromným domem. Byl větší než náš.

Vevnitř to bylo ještě krásnější. Jako kdyby tu bydlel princ. Ruddy se někam vypařil a zbyla jsem já s Lily a těmi kluky. Lily mi ukazovala celý dům a kluci nám byli v patách. Mají ho nádherný.

Za chvíli přišla nějaká žena a odvedla mě s Lily do… jídelny? Velmi krásné jídelny s výhledem na moře. Uprostřed stál kulatý stůl plný jídla, svíček a tři židle. Takže Lily bude jíst s námi.

Ruddy měl na sobě slušivý černý oblek a červenou košili. Lily měla na sobě černé šaty, kdy se stihla převléknout? Skvěle se doplňujeme. Ruddy mi odsunul židli, já se posadila a on ji zase zašoupl. Lily si sedla sama a pak se usadil i on.

„Ber si, cokoli chceš. Přeji dobrou chuť,“ řekl Ruddy a pustili jsme se do jídla. Bylo to vynikající. Nakonec jsme snědli všechno. Byla jsem plná. Když jsem dojedla, vzala jsem si ubrousek a utřela si pusu jako dáma.

„Děkuji,“ poděkovala jsem upřímně i ze slušnosti. Bylo to velmi dobré, ale Esméiným výtvorům se to nevyrovná. Ale to bych nahlas nepřiznala, abych je neranila nebo tak něco. Nikdy bych neřekla, že kluk umí tak dobře vařit.

„Není zač. Chutnalo ti u nás?“ optal se mě Ruddy se zájmem. Přikývla jsem s úsměvem, jinak to nešlo. Bylo to skutečně dobré, ani jsem pořádně nevěděla, co jsem vůbec jedla. Myslím, že to byly plody moře.

„Bylo to vynikající, Ruddy, opravdu,“ odpověděla jsem. Vypadal tak krásně, když mě tak se zájmem pozoroval, ale zároveň mě tím hrozně znervózňoval. Vedle něho jsem se cítila jako malá nevychovaná holčička.

„Jsem rád, že ti chutnalo,“ odpověděl taky s úsměvem. Bylo vidět, že ho to očividně moc potěšilo. Toužila jsem mu udělat radost ještě s něčím, aby mu z tváře ten nádherný úsměv nikdy nezmizel, ale nevěděla jsem jak.

„Můžu ti říct tajemství?“ nadzvedla se Lily ze židle a rukama se opřela o stůl. Překvapeně jsem se podívala na ni a čekala, co řekne. Ona mi chce říct nějaké tajemství? Mně, poloupírce, kterou zná sotva pár hodin?

„Vždycky jsem chtěla mít starší sestru jako jsi ty, Bello,“ řekla a mě tím ohromně dojala. Takže mě by chtěla za sestru? Poloupírku, která nestárne, pije krev, sice zvířecí, ale krev jako krev. Hádám, že kdyby to věděla, tak by s křikem utekla.

„Mám svého bratra i ostatní kluky moc ráda, ale i když je tady holek dost, ony nemají zájem se se mnou kamarádit,“ řekla smutně. Já s ní soucítila. Vím, jaké to je, když o tebe nemá nikdo zájem.

Několikrát jsem to zažila na většině škol, když jsem se snažila splynout s lidskou společností, ale nikdy se mi to úplně nepovedlo, vždycky tam byl někdo, kdo mě vystrčil a už po mně nikdo nevzdechnul. Aspoň jsem tam měla tátu, který mě vždycky podržel.

„To je špatné,“ řekla jsem smutně. Najednou se rozzářila a její oči zářily jako hvězdy. Zajímalo by mě, co se odehrává v její hlavě. Už vím, jak se cítí Edward, když mi nevidí do hlavy. Proč sem teď tahám Edwarda? Ten je určitě pod nějakou sukní.

„Já mám nápad. Tak se staň mojí sestrou a zůstaň tu s námi navždycky,“ řekla s úsměvem tak nadšeně, že jsem jí nechtěla říct ne, abych ji nezranila. To mě dostalo. Oblíbila jsem si ji, ale moje věčné mládí by jim bylo povědomé.

„Lily, změňme radši téma,“ zasmál se Ruddy, ale bylo na něm vidět, že by se mu to líbilo. I mně se to celkem líbilo, ale je tu to moje upírství, poloupírství a hlavně moje rodina. Miluju je, strašně moc.

„Proč?“ zeptala se ho Lily smutně a úsměv jí pohasl. Dívala jsem se na ni. Bylo mi jí líto. Ona ještě nezná ten svět, ve kterém žijí dospělí. Nezná ty problémy o práci, financích atd. A už vůbec nezná svět, ve kterém žiju já, svět nadpřirozena.

„Bello, chtěla bys vidět celý náš dům? Pojď, ukážu ti svá nejoblíbenější místa.“ Ruddy vstal od stolu, přišel ke mně a vzal mě za ruku. Taky jsem se zvedla a šla za ním jako pejsek. Lily nás následovala. Prošli jsme několika pokoji a objevili jsme se u stadionu. Oni mají i stadion?

„Vy máte i vlastní stadion?“ zeptala jsem se nevěřícně. Kdo z normální lidí má vlastní bruslařský stadion? No, asi nikdo. Ani my ho nemáme, a to nejsme normální, když jsme upíři. Jednou jsem zkusila přesvědčit Carlislea s Esmé, aby ho postavili, ale nevyhověli mi.

„Ano. Překvapená?“ zeptal se mě s úsměvem a zdálo se mi, že se bavil. Přikývla jsem. Kdo by nebyl překvapený, když by viděl něco takového? Jak velký mají vůbec pozemek? Co všechno ještě mají?

„Bruslíš?“ zeptala se mě Lily zvědavě a trochu i nadějně. Podívala jsem se na ni a usmála se. Když jsem byla mladší, tak jsem bruslila. Táta mě to učil a taky mi jeden čas zaplatil soukromou učitelku.

„Ano, trochu, ale je to jen můj koníček,“ odvětila jsem. Kdybych se proslavila jako krasobruslařka, už bych neměla klid. A časem bych musela zfixlovat svoji smrt, jinak by bylo podezřelé mé mladí, musela bych si změnit účes a já nevím co ještě. A já jsem takhle spokojená.

„Ukážeš mi něco?“ zeptala se mě opět nadějně.

Mám, nemám? uvažovala jsem, ale i kdybych chtěla, nemohla bych. Nemám pomůcky. V jejích očích jsem viděla takové nadšení a naději, že jsem měla problém odolat.

„Nemám ani brusle, ani úbor,“ řekla jsem a doufala, že to zabralo, ale podle jejich výrazů asi ne. To snad mají i celý šatník plný krasobruslařských šatů, šminků, bruslí a já nevím čeho ještě ve všech velikostech?

„Není problém. Pojď a vyber si,“ řekl Ruddy a zatáhl mě do nějaké místnosti plné bruslí a úborů, jak dámských, tak pánských a i dětských. Koukala jsem jako vyoraná myš, možná ještě překvapeněji. Tak tohle už je vážně divné a hlavně podezřelé. Co jsou zač?

„Cokoli si vyber,“ řekl Ruddy a sám sáhl po jedněch bruslích. Já si vybrala červené šaty, Ruddy si jen obul brusle a Lily si vybrala rozkošné šatičky. Společně jsme vlezli na led.

Nejdříve jsme improvizovali, ale bylo to krásné. Pak jsem Lily učila piruety a různé výskoky. Šlo jí to celkem dobře, ale sem tam taky spadla. Ale očividně jí to nevadilo. Já bych už řvala jako tur.

Nakonec jsme si dali s Ruddym duet. Pořád se mě na něco ptal, ale nakonec se zeptal na otázku, která mi vyrazila dech.

„Bello, nechtěla bys tu s námi zůstat? Lily by byla moc šťastná,“ zeptal se mě opatrně, ale přesto nějak, já nevím... přesvědčivě, nadějně. To mi vyrazilo dech. Myslí to vážně nebo si dělá srandu?

„No, já nevím,“ zašeptala jsem a malinko jsem zrudla. V jeho přítomnosti se až moc často červenám. Zná mě jeden den a už mě žádá, abych s ním zůstala? A to myslí navždy? Vždyť já jsem nesmrtelná.

„Prosím, mohla bys bydlet tady s námi. Se mnou,“ dodal. Podívala jsem se na něj jako na magora. On si myslí, že k němu něco cítím? Ale divné bylo, že jsem cítila takový divný tlak na můj štít. Má nějaký dar. To je jisté. Musím pryč.

„Ruddy, vždyť se ani pořádně neznáme. Mám svou rodinu, kterou miluju nade všecko na světě. Nikdy se jí nevzdám. Nikdy. Sbohem.“ Otočila jsem se a rozjela se plnou rychlostí pryč z ledu.

Když jsem už nestála na ledu, zula jsem si brusle a utíkala pryč. Když jsem jim zmizela z dohledu, rozeběhla jsem se svou přirozenou rychlostí. Za chvíli jsem už byla v lese a běžela domů.

Cestou jsem si ještě ulovila jelena a dvě srnky a doběhla domů. Vtrhla jsem do domu jako velká voda, práskla dveřmi a opřela se o ně zády. Zrychleně jsem dýchala. Není divu, myslím, že jsem překonala svůj osobní rekord v běhu.

„Bello, kde jsi byla tak dlouho? A co to máš na sobě?“ ptal se mě naštvaně táta, který stál ve dveřích do obýváku naproti mně, opíral se o futra, ruce měl založené na hrudi a poklepával si nohou.

Podívala jsem se na své šaty. Jejda, já se zapomněla převléknout a běžela jsem domů v šatech na krasobruslení. Aspoň budu mít památku na Lily. Bude se mi po ní stýskat. Je to velmi milá holka.

„Ruddy mě pozval na večeři k nim domů. A mají doma vlastní stadion, takže jsme si holt trošku zabruslili,“ vysvětlila jsem a doufala, že mu to bude stačit. Co bude teď? Jedno vím na sto procent jistě.

„Odjíždím.“

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 4. kapitola: