Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova láska 3. kapitola

27.04.2011 (21:45) • sunny129 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1270×

3. kapitola – Vzpomínání I.

Jasper:

Jel jsem schválně pomalu, potřeboval jsem si ujasnit myšlenky, a co všechno jim vlastně řeknu.

„Tak bychom mohli začít, co říkáte?“ řekl jsem.

„Jak už jsem řekl, byl jsem stvořen v době občanské války. Stvořila mě žena jménem Maria, tvořila si armádu novorozených, aby dobývala stále více území. Po nějaké době, když si všimla mého daru a schopnosti bojovat a strategicky uvažovat, ponechala si mě. Já v domnění, že mě vážně miluje, plnil všechna její přání a rozkazy. Ona novorozené tvořila a já je měl za úkol klidnit a naučit je bojovat. Nikdy je nenechala přežít déle než jeden rok. Ani nevíte, jak to pro mě bylo těžké, cítit ten strach před jejich smrtí. Tak to šlo pořád stále dokola. Dokud…“ Musel jsem se odmlčet. Vzpomínka na Marry mi přivolávala do mého mrtvého srdce tolik bolesti, že to nejde slovy popsat. „Dokud jsem nepotkal Marry.“ Zvládl jsem to doříct. Trošku jsem se pousmál.

„Marry byla jedna z mnoha novorozených přeměněných Mariou. Ale ona byla výjimečná, stačil jeden pohled na ni a já věděl, že jsem ji našel. Našel jsem důvod svojí existence.“ A začal jsem vzpomínat. Bylo to, jako kdybych to prožíval znovu. Začal jsem jim vyprávět naše první setkání:

„Viděl jsem ji tam ležet na zemi mezi ostatními. Svíjela se bolestí, nemohl jsem přijít blíž. Věděl jsem, že její přeměna už končí, tak jsem ji vzal a upírskou rychlosti jsem s ní běžel na druhou stranu místnosti, abych necítil bolest ostatních. Držel jsem ji v náručí a sedl jsem si s ní do sena. Něčím se od ostatních lišila. Nevěděl jsem jak, ale byla jiná.

Najednou otevřela oči. Trošku zděšeně, ale i zkoumavě mi hleděla do očí.

‚Teď bych se měla probudit, ne?‘ zeptala se s úsměvem. Nechápavě jsem se na ni díval.

‚Proč by ses měla probouzet, vždyť jsi vzhůru,‘ řekl jsem vážně nechápavě. Najednou se její překvapený výraz změnil na nechápavý.

‚Proč tě vidím tak dokonale, proč všechno vidím tak dokonale?‘ zeptala se a v tu chvíli už vyděšeně vstala.

‚Pane bože, jsem strašně rychlá.‘ Strach jí čišel z každé buňky jejího těla.

‚Vím, že se mě bojíš, ale můžu ti všechno vysvětlit,‘ řekl jsem jí klidně, ale se starostí v hlase. Nechtěl jsem jí nijak ublížit nebo ji vyděsit. Nechápal jsem se, vždyť mi to vždycky bylo totálně jedno. Najednou stála u mě a promluvila:

‚Ale já se tě nebojím, tvoje oči… Zdávalo se mi o nic, o tobě. Ale budu ráda, když mi vysvětlíš, co se mi stalo.‘

Zůstal jsem na ní nevěřícně zírat. Ona se mě nebojí? Zdálo se jí o mně? Co mám s očima? No nic, otázky počkají. Musím jí teď vše vysvětlit. Ale jak? Jak jí to mám říct? Mám to na ní vybalit? Nebo říct jí to pomalu? Kruci.

‚No, víš, já, ehm, jak to jen říct… Sakra.‘ Zůstala na mě zmateně a trochu vyjeveně zírat. To jsem asi podělal.

‚Jak se jmenuješ?‘ zeptala se mě náhle.

‚Jasper,‘ odpověděl jsem trochu zmateně. Já se jí ani nepředstavil? Kde je moje vychování? Já nějaké mám? Kruci, povídám si sám se sebou.

‚Jaspere, klid, já jsem Marien Abigail Sweers, ale říkej mi Marry. Tak už mi to řekni,‘ řekla trochu naléhavě. Cítil jsem z ní zmatenost, ale i radost.

‚Marry je krásné jméno.‘ Věděla, že to zdržuju, tak se na mě káravě podívala.

‚Tak fajn, ale stejně se mi o jméno líbí,‘ řekl jsem už klidně a vyrovnaně.

‚Jsi upír, tak jako ostatní tady. Jsme rychlí, silní, krásní, každý má nějaký jeden dar, který se během jednoho roku projeví.‘ Nechal jsem ji chvilku vstřebat informace. Nebyla překvapená. A najednou mi to došlo. Je nějak moc klidná a vyrovnaná. Ještě se po mně nevrhla a nechtěla mě zabít. Nevzpomněla si na žízeň, proč?

‚Nemáš žízeň? Nepálí tě v krku?‘ Najednou jsem z ní cítil trochu bolesti, ale ne takovou, jakou jsem měl cítit. Trošku nevinně se na mě podívala, vzal jsem ji za ruku a vedl ji ven, kde byli lidi. Přiběhli jsme až k nějakému statku, kde seděla žena, a vypadala, že přemýšlí.

‚To mám zabíjet lidí?‘ vylekala se. Já jen soucitně kývl. Ale to už byla Marry u té ženy a pila.

„Marry, už musíme zpátky, za chvíli se probudí i ostatní a nebudou tak klidní jako ty. Nerad bych, aby to byl masakr.‘ A povzdechl jsem si.

Došli jsme na místo; ti probuzení už se začali prát, tak jsem je uklidnil a řekl, ať se postaví vedle sebe a čekají. Můj hlas byl jako vždy v téhle mé práci autoritativní a strašidelný, cítil jsem, že dostali strach, a tak udělali, co jsem jim nakázal. Marry se mě taky bála, ale nemohl jsem nic udělat, ne teď.

Všichni už byli probuzení a stáli naproti mě v pozoru, když se objevila Maria. Všichni na ni zavrčeli. Byla už na to zvyklá, takže se jen pousmála, došla ladným krokem až ke mně a políbila mě.

Jedno zavrčení zesílilo, byla to Marry. Počkat, Marry? Ano byl jsem si jistý. Zaměřil jsem se na její pocity a pocítil žárlivost a náklonnost. Ukončil jsem polibek s Mariou. U ní jsem nikdy necítil, co ke mně cítí, nevím jak, nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal. Ale jedno vím. To, co jsem cítil k Marii, nebyla láska….“

„Ty vole, to je lepší jak telenovela,“ zvolal Emmett a rozřehtal se takovou silou, že spadl na zem a málem rozbil Esméinu vázu. Rose s Alici a Esmé se k němu naklonily a všechny tři mu vlepily pohlavek a sykly:

„Drž už tu svojí pusu, Emmette Cullene! My chceme vědět, jak to pokračovalo, tak se posaď a laskavě mlč!“ zpražily ho holky. Seděl tam jak hromádka neštěstí s uraženým obličejem, překříženýma rukama a hlavou skloněnou dolů. To už jsem se já ani nikdo jiný neudržel a váleli jsme se po podlaze všichni do jednoho; i Emm se přidal.

Když už jsme se všichni natolik uklidnili, že jsme si dokázali sednout, pokračoval jsem.

„Už půl roku jsem je cvičil, tak jako vždycky. I k Marry jsem se musel chovat před ostatními chladně, ale tentokrát to už věděla. Tajně jsme se scházeli, pověděla mi o svých snech, proto se mě nebála. Ale najednou jsem z ní nic necítil, žádné emoce, nic, tak jsem se jí na to zeptal.

‚Marry?‘ Zeptal jsem se něžně.

‚Copak se děje, Jaspere?‘ Přitančila ke mně

‚Víš, je to zvláštní, ale já už nějakou dobu necítím tvoje emoce. Prostě nic, ani radost, smutek, nic. Trošku mě to znepokojuje, s tímhle jsem se setkal jenom u Marii,‘ svěřil jsem se jí. Chvíli se dívala do nočního nebe a přemýšlela. Pak promluvila:

‚A není to nějaký můj dar? Víš, poslední dobou se mi zdá, že o upírech vím mnohem víc, než jste mi řekli, a já nevím proč. Vím o nich už skoro všechno. Teda, myslím. Věděl jsi, že upíři se můžou živit zvířecí krví?‘ podívala se na mě a já jen nechápavě zíral do jejích očí.

‚To je zajímavé, může to být nějaký tvůj dar, ale to mi nejde do hlavy, jak bych potom nemohl cítit tvoje emoce? Co to s tím má společného?‘ zeptal jsem se nechápavě.

‚Vím, že se to doposud nestalo, ale nebylo by možné, abych měla víc darů? Víš, myslím, že je necítíš, protože nechci, aby si je cítil.‘

Chytl jsem ji za ruku a zeptal se: ‚Proč bys nechtěla, abych je cítil? Děje se něco, Marry?‘ Bál jsem se, ale nic jsem nedal najevo a jen se jí díval do očí.

‚No, víš, Jaspere, já…‘

Autor: sunny129, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova láska 3. kapitola :