V tomto článku se dozvíte zbytek Jasperovi minulosti. Snad se vám to líbí, určitě se i zasmějete a nechte komentík nebo končím :D
02.05.2011 (21:15) • sunny129 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 945×
4. kapitola – Vzpomínání II.
Jasper:
„Vím, že se to doposud nestalo, ale nebylo by možné, abych měla víc darů? Víš, myslím, že je necítíš, protože nechci, abys je cítil.“ Chytl jsem ji za ruku a zeptal se:
„Proč bys nechtěla, abych je cítil? Děje se něco, Merry?“ Bál jsem se, ale nic jsem nedával najevo, a jen se jí díval do očí.
„No, víš, Jaspere, já…“ nedopověděla a sklopila oči.
„Víš, že mi můžeš věřit. Tak mi to pověz a netrap mě,“ řekl jsem jí s náznakem zoufalství v hlase. Miloval jsem ji, věděl jsem to už nějakou dobu a nesnesl jsem pohled na to, jak jí něco trápí.
„Já se do tebe zamilovala, Jaspere,“ vyhrkla rychle, kdyby byla člověk, byla by celá červená. Já jen zalapal po dechu, ale ona mě nenechala přemýšlet, hned pokračovala:
„A už tady nechci zůstat, Jaspere, všechno tady na mě padá, nechci zabíjet lidi ani upíry, chci se živit zvířecí krví a žít s tebou někde sama a daleko,“ řekla mi naléhavě.
Páni. Tohle je sen?
„Jaspere? Jsi v pořádku?“ Třásla se mnou. Já jsem se jenom přitrouble usmíval.
„Ano, ano, ano!“ To už jsem nevydržel, smál jsem se. Držel jsem ji v náručí a točil se s ní dokola.
„Kde je číslo do televize? Honem, honem, není čas, dokud si to Jasper pamatuje!“ Opět se složil na zem. A to takovým způsobem, až se otřásly skleničky.
„Emmette!“ zahřměly holky najednou.
„Co je?“ Tvářil se nechápavě.
„Já ti dám takové, co je, že se týden nedostaneš do naší postele!“ Rozčilovala se Rose. Ale to už Emmett seděl u ní jako poslušný pejsek a nevinným hláskem se zeptal:
„To to zase budeme dělat na kapotě mého broučka? Rose, miláčku, minule jsme ho málem zničili, to mi nemůžeš udělat…“ To už nevydržel nikdo. Rose Emmovi střelila takovou, že odletěl skrz sklo až ven a my zůstali v křečích na zemi.
Toto vzpomínání je pro mě tak bolestné, ale tím, že cítím všechny emoce tady v místnosti, se musím smát, i když mi do smíchu není. Navíc Emmett je takové pako…
„Ale no tak, já jsem jenom člověk a nervy mám taky jenom jedny, já chci slyšet, jak to bylo dál. Tak buď, Emme, hodný chlapeček, posaď se vedle Rose, jinak nebude žádné techtle, mechtle, ani na kapotě ani nikde jinde,“ řekla rozzlobeně Bells.
To jsem nevydržel a zasmál jsem se vážně upřímně.
„Emme, dostal tě člověk a navíc ženská.“ Smál jsem se a ostatní se mnou, jen Emm hrál strašně uraženého. Zase. Všichni mírně pokynuli hlavou, abych pokračoval.
„Ten týden s ní byl nádherný, ale Maria začala mít podezření, víc nás hlídala. Byla vážně chytrá. Dneska je den, kdy jsme museli utéct. Jen jsem doufal, že vše proběhne v pořádku…
„Máš strach,“ konstatoval jsem. Jen se na mě nervózně usmála.
„Mám divný pocit, jako kdyby nás už nějaký čas někdo sledoval,“ řekla a v tu chvíli se ozval potlesk.
„Bravo, mladá dámo. Jsi všímavá, máš dobrou intuici. Dovolte, abych se představil, jsem Aaron,“ promluvil cizí muž, podle vzhledu Rumun a zákeřně se usmál.
„Jsi Rumun.“ Byl jsem si tím více než jistý.
„Další všímavý upír, to není špatné. Můj pán z vás bude nadšený. Chce vás do své gardy, která bude bojovat proti Arovi.“ Odfrkl si posměšně.
„Merry, hm hezké jméno. Cítím z tebe více darů než je zdrávo. Je hezké mít vlastnost vědomosti všech upíru, co kdy existovali. Musíš být díky tomu velmi chytrá. Umíš vycítit i dary, zajímavé, potom určitě víš, že proti mně nemáte žádnou šanci. A ty, Jaspere, cítit emoce je někdy prospěšné, taky se budeš hodit,“ oznámil jakoby jen tak.
Chtěl jsem se proti němu rozběhnout a zničit ho, ale najednou se stalo něco neočekávaného. Jako by se zastavil čas, nemohl jsem se hnout, jako by bylo všechno zmražené, kromě Merry a mé hlavy.
„Musíš pryč, Jaspere, on má pravdu. Nemáme proti němu šanci. Už to dlouho neudržím, má velikou moc.“
Copak si mysli, že ji tady nechám? Zbláznila se?
Jako by mi četla myšlenky, odpověděla mi:
„Jaspere, musíš odejít, jestli neodejdeš sám, pošlu tě pryč sama. Miluji tě. V kapse kalhot máš dopis, všechno ti vysvětlí. Jaspere, podívej se na mě, prosím,“ zašeptala zničeně.
Podíval jsem se na ni; měla v očích bolest a lásku. Začal jsem vzlykat. Políbila mě, uvolnila mi ruce, abych ji mohl naposledy obejmout a řekla mi svá poslední slova.
„Jaspere. Já si tě najdu.“ Vzlykla.
„Proč, Merry? Proč mě posíláš pryč?“ Nic jsem nechápal a dál vzlykal.
„Miluji tě. Nikdy na mě nezapomeň,“ řekla s prosbou v hlase.
„Nikdy na tebe nezapomenu!“
Ozvalo se prasknutí a vše se seběhlo strašně rychle. Aaron se zase mohl hýbat a zaútočil na Merry. Ta okamžitě zareagovala a odmrštila ho, naposled se na mě podívala, zavřela oči, luskla a já slyšel, jak mi řekla:
„Nezapomeň, já si tě najdu.“ Bolelo to.
„A to už jsem stál, před vaším domem a zbytek už znáte,“ dopověděl jsem.
Bella plakala a Esme vzlykala bez slz. Cítil jsem jejích lítost a smutek. Kromě Emma, samozřejmě, ten byl taky smutný, ale převažovala zvědavost.
„No to teda prrrrr, chlapče zlatý, tak rychle se z toho nevyvlíkneš. Co bylo v tom dopise?“ Bál jsem se, že se zeptá. Ale odpověděl jsem klidně.
„To se dozvíte zase časem. Ale jediné, co by vás mohlo zajímat, je, že měla více darů a že slibuje, že se vrátí.“ To je umlčelo.
„Vždyť to říkám, to je lepší než film. Ach.“
Autor: sunny129, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jasperova láska 4. kapitola :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!