Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperovo tajemství - 23. kapitola

03.12.2010 (12:30) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3733×

Na chvíli jsem si připadala jako Šípková Růženka probuzená z dlouhého spánku. Pak mi ale na mysl přišly události posledních pár dní. No, možná to bylo méně, ale co já vím? Mohla jsem být mimo klidně rok a nevšimnout si toho. I když to bylo sotva pravděpodobné.

V mžiku jsem vyskočila na nohy a rozhlédla se po nebezpečí. I kdyby tu ale nějaké bylo, nemohla bych s ním nic dělat.

Tak rychle, jak jsem vstala, jsem se zase sesunula k zemi. Nepředpokládala jsem, že mě bude šíleně třeštit hlava a budu mít zlomenou nohu.

Zakňučela jsem a chytla se za nohu. Z toho, jak mě bolela, jsem usoudila, že tu nemůžu být moc dlouho, jinak by se mi uzdravila. Nebyl to nijak rychlý proces, ale přesto trval mnohem kratší dobu než u lidí.

Jako malá jsem často měla něco zlomeného, tím také teta přišla na to, že se uzdravuji velice rychle. Stačilo mít nohu týden v klidu a bylo to. Srostla zase zpátky a nepotřebovala jsem ani doktora, natož sádru.

S vypětím vše sil jsem ji narovnala, aby nebyla tak pokroucená. To, že jsem nepotřebovala lékařské ošetření, ještě neznamenalo, že to nebolí. Bolelo to jako čert.

Na chvíli jsem přestala myslet na svoje zranění a rozhlédla se kolem. Byla jsem v malé, zatemněné místnosti bez oken. Nejdříve jsme myslela, že tu nejsou ani dveře, což byla samozřejmě blbost, ale se svým poloupířím zrakem jsem neviděla tak dobře.

Nakonec jsem je našla, naprosto splývaly se šedivými zdmi. Byly velké a ocelové.

Po celou dobu, co jsme tu byla, se mě až teď zmocnila panika, ale taky takové podivné... smíření? Možná.

„Tak odtud se nedostanu," povzdechla jsem si. Vlastně jsem ani nevěděla odkud.

Polední, co jsem si pamatovala, byl Edward ležící u mých nohou zmítající se bolestí. A potom nic. Tma.

Začala jsem uvažovat, jestli to mělo něco společného s Volturiovými, nebo jsem jen hloupě omdlela nebo-

Z ničeho nic se otevřely ty velké ocelové dveře a dovnitř vešla postava zahalená černým pláštěm. Neviděla jsem jí do tváře - nevěděla, jestli je to muž nebo žena. Rychle za sebou zavřela a stále zahalená se vydala ke mně.

Ani jsem si neuvědomila, že jsem víc namáčknutá na zdi a klepu se strachy. Potom se ta postava přiblížila až ke mně a klekla si. Byli jsme na stejné úrovni, ale přesto jsem jí neviděla do obličeje - jako by ji ani neměla. A najednou byla kapuce dole a já konečně uviděla tvář toho upíra, který sem přišel.

„Ahoj, Bello," řekl hlas, který jsem znala. Poznala jsem jeho i majitele, i když to bylo tak dávno.

„Felixi?" vyjekla jsem.

Smutně se usmál. „Bylo by fajn, kdybychom se znovu setkat za jiných okolností."

Pokývala jsem hlavou a zamračila se. „Takže... ty teď „děláš" u nich, huh?"

Zamračení mi oplatil a sedl s vedle mě. I když jsem Felixe znala z dřívější doby - a ostatně to byl první upír, kterého jsem viděla - naháněl mi teď strach ještě víc než kdysi. Tehdy jsem byla mladá a nezkušená. Dalo by se říct, že by se to teď mělo zlepšit, možná že taky ano, kdyby nebyl Felix součástí Volturiových.

O Volturiových jsem nic moc nevěděla, jen něco málo, co mi řekl táta a Edward. Dva nejlepší muži v mém životě, jak mi chybí. Ostatně jako celá rodina.

Zatřepala jsem hlavou a vtěsnala myšlenky na rodinu někam daleko. Teď jsem na ně nemohla myslet, bez ohledu na to, jak moc mi scházeli. Musela jsem myslet na to, že přímo vedle mě sedí upír a pravděpodobně by ani nezaváhal, kdyby dostal příkaz mě zabít. I když jsem jeho stará známá.

„Proč si se k nim vůbec přidal?" Věděla jsem, že nejsem zrovna v pozici, kdy bych mohla klást otázky, ale přesto mě to zajímalo. „Myslela jsem, že chceš být lepší... Tehdy jsi to alespoň říkal."

Chvíli trvalo, než odpověděl. „Chtěl jsem... chci. Ale potom... Našel mě Eleazar, to je jeden upír, co má dar na vyhledávání talentů. Mám nadpřirozenou sílu, a tak mě Aro chtěl do gardy. A jak to říct - Aro není upír, kterému by někdo řekl ne a nebál se, že ho nenechá zabít. Na to mám život až moc rád."

„Takže proto jsi tady? Jenom proto, že máš sílu?" Odfrkla jsem si. „Nechci nic říkat, ale zas tam moc silný nejsi, víš."

Zavrčel a otočil se na mě. Chvíli jsem myslela, že mě uhodí nebo tak něco, a moje tepová frekvence se nepatrně zvýšila, ale naštěstí se zase uklidnil. „Máš pravdu, moje síla není jediný důvod, proč jsem tady."

Zvědavě jsem naklonila hlavu na stranu. „Tak proč jsi tu?"

„Protože Aro viděl v mých myšlenkách někoho, koho chce. A myslel si, že ho můžu k ní dovést."

Zmateně jsem se zamračila. „Koho?"

Upřeně se mi zadíval do očí. „Tebe," odvětil prostě.

„Co?" vyjekla jsem.

„Nebylo to lehké, ale důležité věci jsem před ním schoval, takže neví, co přesně jsi. A taky tvojí podobu. Neví, že jsi to ty, v mých vzpomínkách ale ví, že jsi stejná jako ona."

„Takže proto jsi sem přišel? Abys ze mě dostal, co jsem, i když to víš?"

„Ano, přesně z toho důvodu jsem zde. Můžu použít jakýkoli prostředky, abych z tebe vytáhl pravdu, ale jelikož ji vím, myslím, že to situaci celkem zlehčuje, navíc - nebude to tak bolet."

Odfrkla jsem si, ale hned zvážněla. „Aro nesmí zjistit, co jsem, Felixi! Chtěl by mě do své gardy - a to já nechci! Rozumíš mi?" Chytla jsem ho za ruku a bylo mi jedno, že by ji mohl jedním rychlým pohybem zlomit. „Prosím, Felixi! Raději zemřu, než se stát Arovou osobní hračkou."

Lehce uvolnil ruku z mého sevření a postavil se. „Bello, já mu nemůžu lhát. Navíc, když uvidí, že nemáš ani škrábnutí, bude mu to podezřelé a to se ani nezmiňuju, že mi může číst myšlenky."

„Felixi, prosím! Já vím, že to nějak dokážeš," řekla jsem prosebně.

Povzdechl si. „Já... vážně nevím. Uvidíme... já..." A najednou byl pryč. Ani jsem nepostřehla otevření, nebo zavření dveří.

<<< X >>>

Jelikož minulá kapitolka byla obzvlášť krátká, přidala jsem tuhle dřív. Těším se na vaše komentáře - 16. :P

P. S.: Byla bych moc ráda, kdybyste se koukli na mé shrnutí, jedná se o mou další tvorbu, až dokončím tuto povídku. Byla bych moc ráda za vaše názory, jukněte se tam. ;)

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperovo tajemství - 23. kapitola: