Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jde to i jinak - Prolog + 1. kapitola

16.11.2010 (19:30) • eliskababy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1379×

Chtěla bych poděkovat nathalkasimova za opravu chyb. :-)

Prolog:

Ahoj. Myslím, že bych se vám nejdřív měla představit. Jmenuju se Leah Clearwaterová. Momentálně bydlím v Seattlu. No, bydlím je silný slovo. Spíš jsem se tu zastavila. Poslední dobou nemám domov. Z toho bývalého v La Push jsem utekla. Proč? Protože… Ne. Nebudu vám to říkat. Však vy se to dozvíte.

1. kapitola

Před cca rokem...

„Leah, pomoz mi prosím tě s tímhle,“ žádal mě taťka a podával mi pušku. Zrovna jel s Charliem a dalšími chlapy z Forks na lov. Lovili nějaké zvíře, co údajně zabíjí. Máme kvůli tomu zakázaný přístup do lesa. Docela se o něj bojím. Co kdyby se mu něco stalo? Nepřežila bych to. Jsme si hrozně blízcí. Jsem pyšná na náš vztah. S mámou jsem si sice taky blízká, ale ne tak jako s tátou.

Natáhla jsem se pro pušku a šla k autu. Dala jsem mu ji tam. Otočila jsem se a objala ho.

„Dávej na sebe pozor,“ řekla jsem mu.

„Já vždycky,“ odpověděl s nadsázkou. Usmála jsem se. Nasedl do auta a zamával mi. Mávala jsem mu, dokud se neztratil z dohledu. Povzdechla jsem si a šla zpátky. Doma byla jenom mamka. Seth se zase někde poflakoval se Samovou bandou. Sam. Píchlo mě u srdce. Nikdy nezapomenu na tu bolest, kterou mi způsobil. Ale můžu se na něj vůbec zlobit? Můžu se zlobit na někoho, koho miluju? On nemůže za to, že mě prostě přestal milovat. To nikdo neovlivní. Ale, k sakru, proč moje sestřenice?! Nejdřív si zmizí na bůhvíjak dlouho, zatímco já ho hledám, utápím se v slzách, jestli se mu náhodou něco nestalo, pak se vrátí, nechce mi nic říct, a nakonec se zamiluje do mojí sestřenice. Ten jeho pohled, když ji viděl. Jako kdyby neexistovalo na světě nic jiného. A teď mi ještě ke všemu kazí bráchu. Táta s mámou dělají jako že nic. Hrozně mě to štve.

„Leah, nechceš něco k jídlu?“ zeptala se mě mamka. Zakroutila jsem hlavou.

„Ne, díky. Já půjdu do pokoje,“ usmála jsem se na ni. Vyběhla jsem schody. Vešla jsem do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a nechala myšlenky volně plynout. Vzpomínala jsem, jak jsme se se Samem seznámili.

Byla jsem první den na střední škole v La Push. Zrovna jsem šla chodbou, koukající do plánku školy, když jsem do někoho narazila. Spadla jsem a všechny papíry, co jsem měla v ruce, se mi rozsypaly. Něco jsem si zamručela pod vousy a začala jsem sbírat.

„Promiň. To jsem nechtěl. Nedával jsem pozor.“ Někdo mi pomáhal. Měl hrozně příjemný hlas. Hluboký a sexy. Zvedla jsem hlavu a pohlédla do nejkrásnějších očí. Byl nádherný. Ebenově černé vlasy, čokoládové oči, ostře řezaná brada, rovný nos, plná ústa roztažená do omluvného úsměvu.

„Mimochodem, jsem Sam,“ vytrhl mě ze zamyšlení a podával mi sebrané papíry. Zvedli jsme se.

„Ahoj. Já jsem Leah. Jsem tu první den. A děkuju,“ usmála jsem se na něj. Podal mi ruku a já ji uchopila. Jako by mnou v tu chvíli projela elektřina. Drželi jsme se déle, než je zdrávo. Zakašlal a poodešel ode mě. Začervenala jsem se a sklopila hlavu. Zasmál se. Krásnější smích jsem neslyšela.

„Tak nová. Nechtěla bys průvodce?“ navrhl mi. S velkou radostí jsem souhlasila. Celý den mě doprovázel. Bylo mi s ním fajn. Hodně jsem se nasmála. Na obědě mě poučil o tom, na koho si mám dát pozor, kdo je školní děvkař atd. Po škole jsem šla domů, když na mě zavolal: „Leah!“ Otočila jsem se. Vypadal nervózně.

„Já, ehm, říkal jsem si, jestli bys třeba nechtěla se mnou, ehm, na rande?“ Na konci přešel do otázky. Po tváři se mi rozlil úsměv.

„Moc ráda,“ odpověděla jsem mu. Bylo vidět, že si oddechnul.

„Tak třeba dneska v sedm? Vyzvednu tě a můžeme jít třeba do kina,“ navrhnul mi. S úsměvem jsem kývla. Přišel ke mně, dal mi jemnou pusu na tvář, usmál se a odešel. Ještě dlouho potom, co jsem přišla domů, jsem cítila na tváři oheň.

Po tvářích mi stékaly slzy. Vzpomínky ve mně vždycky vyvolají pláč. I po tak dlouhé době. Přesunula jsem se v mysli na naše první rande.

„Sluší ti to,“ složil mi poklonu už ve dveřích. Měla jsem natočené vlasy, a jelikož jsem to nechtěla přehánět, tak jsem si vzala džíny, tílko, bolerko a boty. Sam vypadal skvěle. Měl černé rifle, černé tričko s červeným nápisem, a přes to přehozenou černou košili. Bylo úžasné, jak jsme spolu ladili.

„Tobě taky,“ řekla jsem mu. Džentlmensky mi otevřel dveře od auta. Nasedla jsem. Cestou jsme si povídali. Takhle jsem si ještě s nikým nepovídala.

Zdálo se mi to jako chvilka a už jsme zastavovali před kinem. Zase mi galantně otevřel dveře a pomohl mi vystoupit. S úsměvem jsem přijala jeho ruku.

Měla jsem si vybrat film. Dělala jsem to vyřazovací metodou. Na konci mi zbyl Saw 4 a Láska nebeská.

„Hm,“ mumlala jsem si. „Když já nevim. Poraď mi prosím,“ usmála jsem se na něj. Zakroutil hlavou.

„Ne, ne. Je to na tobě,“ řekl. Fajn. Nakonec jsem si vybrala Saw. Nevěřícně se na mě koukal. Já jenom pokrčila rameny. Koupili jsme si dohromady velký popcorn a colu. Šli jsme do sálu.

V průběhu filmu jsem se začala bát. Při lekacích scénách jsem vyjekla a zabořila mu hlavu do ramene. Stisknul mi ruku. Hned mi bylo líp. Palcem mi kreslil uklidňující kroužky. Otočila jsem k němu hlavu. Chvíli jsme si hleděli do očí. Začal se ke mně naklánět.  Zavřela jsem oči a čekala. Naše rty se spojily. Pod víčky mi vybuchnul ohňostroj. Jeho horké, měkké rty hrály dokonalou hru s mými. Po chvíli jsme se odtáhli. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a spokojeně zamručela. Dal mi pusu do vlasů, a pak už jsme jen sledovali zbytek filmu.

Ne. Tohle se nedá vydržet. Vyskočila jsem, oblíkla si tepláky, triko a mikinu, seběhla dolů a křikla na mamku: „Jdu se proběhnout, vrátím se brzy.“ Obula jsem si tenisky a vyrazila.  Snažila jsem se ze sebe dostat maximum. Doběhla jsem na pláž. Sotva jsem popadala dech. Zhroutila jsem se do písku. Srdce mi bušilo v hlavě. Zavřela jsem oči, a ani nevím jak, propadla do hlubokého spánku.

„Leah!“ slyšela jsem z dálky volání. Pomalu jsem zamrkala.

„Leah!“ zakřičel ten hlas. Slyšela jsem běžící kroky v písku. Posadila jsem se a zamžourala. Běžely ke mně asi čtyři postavy. Když ke mně doběhly, poznala jsem v nich Sama, Setha, Jacoba a Paula. Seth ke mně poklekl a objal mě.

„Leah, kde jsi byla? Hledáme tě už dvě hodiny. Máma o tebe má hroznej strach,“ říkal mi. Zkusila jsem se postavit. Seth mi pomohl.

„Promiň. Šla jsem si zaběhat a usnula jsem. Pojďme domů,“ obhajovala jsem se.

„Opravdu jsi v pořádku?“ zeptal se mě ten nejkrásnější hlas na světě. Vzhlédla jsem k němu a zadívala se mu do jeho očí.

„Jo!“ odsekla jsem prudčeji, než jsem chtěla. Sklopila jsem hlavu. Otočila jsem se na brášku. Až teď jsem si všimla, že mají všichni smutné obličeje.

„Co se stalo?“ žďuchla jsem do Setha. Zmučeně se na mě podíval.

„Táta,“ začal. Zježily se mi chlupy na rukách. „Dostal infarkt.“ Vykulila jsem oči, lapala po dechu a nakonec… omdlela.

Autor: eliskababy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jde to i jinak - Prolog + 1. kapitola: