Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je aj láska návyková? - 14. kapitola

08.11.2009 (19:15) • NeliQ • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4324×

14. kapitola

Bella

Zuřila jsem. Ne jenom, že jsem si neužila, jak bylo v plánu, ale ještě ke všemu na mě byla Alice naštvaná. Nechápu, co jsem zase provedla. Ten chlap byl tak sexy a já už se nemohla dočkat toho, až ho budu mít v sobě. Jenže to by na scénu nemohl přijít ten magor Edward, ten zatracený kazišuk! Jak já ho nenávidím, po dnešku si u mě chlapeček ani nevrzne. Do dneška mě bavilo to naše provokování a ten pocit, že já mám navrch. Bavilo mě být na něj arogantní a utahovat si z něho, ale tohle přehnal! To mi teď hodlá lézt za zadkem jako ocásek a bránit mi v každém sexu?! Ne. Protože ho zabiju. Ano, když zmizí jeden člověk nikomu to vadit nebude. Až na Carlisla a vlastně všechny, takže ho nezabiju. Ten magor má štěstí, že se tak dobře narodil, protože kdybych byla ještě Volturi, tak mu ukážu, co ve mně je.

Rozzuřeně jsem se svalila do křesla v mém pokoji, snažila jsem se přemýšlet, co budu dělat. Na žádnou zábavu jsem chuť neměla, o tu mě už připravil Edward. Rozhodla jsem se, že se půjdu proběhnout, uklidnit, provětrat si hlavu. Když jsem procházela chodbou, všimla jsem si svého odrazu v zrcadle. Vypadala jsem rozzuřeně a moje oči prozrazovaly, že už jsem dlouhou dobu neměla žádnou krev. Kvůli těmhle elementům jsem vypadala ještě děsivěji než obvykle. Můj vzhled prozrazoval, že nejsem obyčejný člověk, ale obávaná mýtická příšera. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a vyběhla ven z domu. Můj cíl byl les, v něm jsem toužila ukojit svůj věčný hlad.

Byla noc a les spal, jeho klid narušovala jen moje přítomnost. Měla jsem chuť na něco většího, proto jsem běžela až sem. Stála jsem před spícím medvědem, byla to lehká kořist, ale já se nikdy nějak nevyžívala v boji s nimi, na to tady byl Emmett. Medvěd se začal převalovat, asi už cítil, že tady s ním někdo je, proto jsem to rychle skončila. Zlomila jsem mu vaz a přisála se k jeho krční tepně. Mé ostré zuby projely srstí a hrubou kůží, než se dostaly k tomu, co si moje tělo žádalo. Ucítila jsem jak mi horká krev pomalu teče do pusy a z ní přímo do krku, byla jako lék na pálicí hrdlo. Na můj vkus toho, ale bylo málo, proto jsem začala surově sát. Došlo mi, že z tohohle medvěda už asi nevycedím ani kapku a proto jsem se vydala hledat dál.

Při cestě ke stádu jelenů jsem počítala, jak dlouho jsem už nebyla na lovu. Možná tři týdny, kdybych neměla svoje schopnosti už bych se asi dávno na někoho vrhla. Mezi jeleny bylo přirozeně i pár srnek a právě jedna z nich posloužila, jako moje další jídlo. Když jsem s ní skončila, stejně jako medvěda jsem ji zahrabala a vydala se směrem domů.

Při běhu jsem vždycky dokázala krásně vypnout a soustředit se pouze na věci kolem, jenže teď jsem měla před očima stále Edwarda a ten jeho samolibý výraz.

Když jsem přišla domů Alice už tam byla a čekala na mě zase v obýváku. Nevím, co to má poslední dobou za zvyk.

„Alice…“ chtěla jsem se vymluvit z rozhovoru, který měla v plánu, ale ona mě přerušila.

„Bello, pohádala jsem se s Jazzem,“ vypadala nešťastně a mluvila potichu.

Sedla jsem si k ní.

„Proč?“ vypadlo ze mě.

Vždyť Ti dva si skvěle rozuměli a dneska ještě vypadali v pohodě, zamilovaně.

„Bello, když jsi odešla, o hodně ses připravila. Pro Edwarda přijela policie a odvezli ho na stanici. Jasper šel rovnou za Ronym, snažil se mu za něj trochu omluvit a objasnit situaci. Jako mezi Vámi…“ odfrkla jsem si a ona mě zabila pohledem.

„No, Rony je naštěstí dostatečný blázen na to, aby to pochopil a ještě šel za Edwardem na policii. Stáhl obvinění a tak.“

Usmála se a čekala, že asi začnu jásat.

„Ten debil by si mohl chvilku posedět, aspoň by byl klid,“ zamračila jsem se a Alice si povzdychla.

„No a proč jste se teda pohádali?“ zeptala jsem se, protože mi to nebylo nějak jasné.

„Řekla jsem Jazzovi, že Edward je debil a tak. Prostě jsem ho začala ponižovat a nějak mi nedošlo, že jeho bratr je pro něj citlivé téma. Až když se jeho výraz změnil a vrátil mi to tak, že se začal navážet do tebe. Začali jsme se předhánět v tom, který z Vás je horší. Prostě katastrofa. Až teď si uvědomuju, jak je to stupidní, ale čekám, až se mi omluví. Jenže on to zatím nějak neplánuje.“

Zůstala jsem na ni v šoku zírat. To, co řekla mě naštvalo.

„Kdo je horší?“ zeptala jsem se s pohledem upřeným na stěnu.

„Bello, já to tak nemyslela. Vždyť jsem Tě bránila. A teď jsme pohádaní,“ zaskučela zoufale a já se na ni s mírným úsměvem otočila.

Nikdy mi nějak nevadilo, co si o mě ostatní myslí. Samozřejmě kromě rodiny a u Alice by mě to mrzelo ještě dvakrát tak.

Alice byla celou neděli posmutnělá a pomáhala Esme. Emmett s Rosalie jeli na velký lov a Carlisle měl služby v nemocnici. Já si celej den většinou četla, nebo byla s Alice. Do školy jsme jeli všichni nabručení, teda spíše jenom já s Alice. Já měla blbou náladu kvůli tomu magorovi Edwardovi a Alice nevěděla, jak se má k Jazzovi chovat. Bylo vidět, že se tím trápí.

Když jsme minuli ty dva blbečky, Alice se zamračila. Oba vypadali jako mrtvoly. Vypadalo, že se včera zase bavili, jak to mají oba ve zvyku. Edward očividne bavil se se vším všudy. Jasper se na Alici zkoumavě podíval, kdežto Edward o mě ani nezavadil pohledem a vášnivě něco vyprávěl Jazzovi. To mi k němu nějak nesedělo, čekala jsem, že si mě úchylně sjede pohledem a třeba si olízne ret, ale nic. Jako bych neexistovala. Byla jsem trochu překvapená, ale ráda.

Celý školní den probíhal klasicky a nudně. Nikdo mě neobtěžoval a nikdo se mě nepokoušel svádět a mě se to asi líbilo. První dvě hodiny utekly hrozně rychle, začala velká přestávka. Posadila jsem se na židli a pozorovala, jak se kolem mě spolužáci pošťuchují. Děti. Ale nějak jsem nezaznamenala, že by jedna ze zapojených holek zrovna pila a to se mi stalo osudným. Nějaká holka s nosem, jako má prase na mě vylila limonádu, jediné její štěstí bylo, že ve třídě seděla Alice. Jinak bych jí ukousla hlavu. Byla jsem děsně naštvaná a když se mi začala omlouvat arogantně jsem odkráčela.

Mířila jsem si to na nejbližší záchody a ignorovala zvuky, které se z nich ozývaly. Nějak mi nedošlo, co se tam děje. Až když jsem vešla, uvědomila jsem si, že si to tady někdo s někým rozdává. Tady na záchodě.Ve škole. Potichu jsem se přiblížila a všimla si Edwarda, stál ke mně sice zády, ale jeho bronzové vlasy mi hned prozradily, o koho jde. Do obličeje holky, se kterou si to právě užíval jsem neviděla, protože mu vzdychala do košile. Bez ostychu jsem si je prohlížela. Ta holka měla nohy obmotané kolem jeho boků a záda opřené o zeď. Edward ji očividně držel za zadek a hrubě přirážel. Pohled mi sjel na jeho zatnutý zadek. Mmm. Jedno se musí nechat, takový parádní zadeček nemá leckdo. Nevím, proč, ale pohled na ty dva mě vzrušil. Měla jsem chuť si to s tou holkou vyměnit. Chtěla jsem jí z něho servat a nastoupit místo ní. Asi bych měla přehodnotit svoje myšlenky. Já Edwarda chci a chci ho teď hned. Nemohla jsem se nebažit pohledem na jeho tělo, ta holka kroužila rukama po jeho svalnatých zádech, zarývala do něj vzrušením svoje nehty a já si představovala, že jsem na jejím místě. Bojovala jsem sama se sebou, jedna moje část chtěla vzdychat Edwardovo jméno a druhá chtěla odejít a předstírat, že jsem nic neviděla. Dobře jsem věděla, že tady nemůžu zůstat věčně a pozorovat je. Jenže jsem nechtěla nic jiného, vlastně chtěla, chtěla jsem, aby se Edward takhle snažil kvůli mně. Chtěla jsem ho mít v sobě, jako nikdy nikoho.

Bello musíš se vzpamatovat, řekla jsem si v duchu a s tím jsem opustila toalety. Přerývavě jsem dýchala i když jsem vzduch vůbec nepotřebovala. Jestli jsem do teď myslela skoro pořád na toho debila, tak nevím, co bude následovat teď. V hlavě se mi stále promítaly ty předešlé tři minuty a měla jsem, co dělat, abych někoho na záchod nezatáhla i já. Potřebovala jsem aspoň poloviční uspokojení, dokud nebudu mít Eda. Nikdy jsem tak po nikom netoužila, asi jenom po krvi a ani to ne. Díky mojí schopnosti. Vrátila jsem se do třídy se zazvoněním, nevěděla jsem totiž, co všechno Alice ví. Posadila jsem se za ní a zaposlouchala jsem se do výkladu učitele. Byla jsem nervozní a cítila jsem se tak, kvůli někomu, koho tak nenávidím. Jenže Bello, i nenávist je vášnivý cit.

Zhrnutie od petulkape

Zhrnutie od slecinky

Autor: NeliQ (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je aj láska návyková? - 14. kapitola: