Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je aj láska návyková? - 18. kapitola

19.11.2009 (17:15) • NeliQ • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4488×

18. kapitola

Edward

„Jazzi, ty dneska... asi nic,“ dořekl jsem, když jsem vešel do jeho pokoje a uslyšel, jak telefonuje s Alice.

Původně jsem se ho chtěl zeptat, jestli nechce jít semnou za Ronym, ale domlouvali se s Alice na dnešek, takže ho už asi do baru nevytáhnu. Zvedl ke mně pohled a poslouchal, co se ozývá na druhé straně telefonu. Já jen mávnul rukou, jakože nic a odporoučel jsem se do koupelny. Cestou jsem přemýšlel nad tím, že mě vlastně těší, že jsou zase spolu. Jazz už není jako tělo bez duše. Aspoň, že já nemusím řešit takové problémy. Jsem vlastně takový bezstarostný člověk, peněz mám jako šlupek, tělo a obličej modela, moje druhé jméno je bůh sexu a bab mám na každém prstu milion, prostě mě chce každá. A teď se zase dostávám k Belle, protože s tou každou to není zase taková pravda, ale i ona brzy podlehne mému neodolatelnému šarmu, kráse a atraktivitě.
Postavil jsem se před zrcadlo a usmál jsem se na sebe. Známky po bitce s Ronym už skoro vůbec nebyli viditelné. Krása. Prohrábl jsem si vlasy, decentně se navoněl, ne jako Jazz. A mohl jsem vyrazit do baru.

„Čau Rony,“ pozdravil jsem chlápka sedícího za barem, co zrovna vypisoval nějaké papíry.
„Čau, čau,“ odpověděl, ale ani nezvedl hlavu od papíru.

„Hej, přišel ti kámoš, tak nech té práce,“ smetl jsem papíry za bar a tam se všechny zamíchaly, přitom, jak padaly na zem. Rony na mě v šoku vykulil oči.

„Co si to provedl, Edwarde? Už jsem to skoro měl. Ty jsi takový kretén,“ na konci věty už jsem se smál a on semnou.

„Ale to jsi fakt přehnal, demente! No co, Sandy to potom posbírá. Ještě, že jí mám.“

Obešel bar a vytáhl jednu láhev tequily.

„Víš, že nemám rád, když si mě někdo nevšímá,“ řekl jsem dotčeně, on se zasmál a položil vedle mě dvě skleničky.

„Jasně, jasně. Edward musí být věčně středem pozornosti,“ sledoval jsem, jak nalévá každému pečlivě po okraj.

Za chvíli si zase sedl vedle mě. Začali jsme se bavit o tom, že se Jazz dal zase dohromady s Alice, ale někdo přišel.

„Ahoj Rony.“

Podíval jsem se na původce toho hlasu. Samozřejmě, že Bella, ani mě nepřekvapilo, že tady zase přišla. Bude určitě chtít dokončit, co začala.

„Á Bello, přišla jsi se trochu pobavit?“ zeptal se Rony a já se v duchu samolibě usmál.

Rony je super kámoš. Byl jsem si jistý, že se Belly už ani nedotkne, jenže ona o tom ani netušila a začala ho svádět. Neco mu šeptala do ucha, ale já sledoval tu druhou, kterou jsem zaznamenal až teď. Pani, taková kočka. Sjížděl jsem jí pohledem a v duchu se ptal, kdo ty dokonalé holky u Cullenů vyrábí. Všechny bledé, s ostrými rysy, uhrančivým zlatý pohledem, dokonale tvarovanou postavu. Při pohledu na tu buchtu jsem si musel připomínat, že mi teď jde o Bellu. Probral jsem se až potom, co si Rony vyžádal představení té ženské, co je tady s Bellou.

„Rony, toto je moje sestřenice Tanya. Tanyo, tento fešák je majitel tohohle baru – Rony.“

Ymm, takže Tanya. Když si ti dva podali ruce, musel jsem na sebe zase přesunout pozornost. Na ignoraci jsem prostě nebyl zvyklý.

„Ehm, Ehm,“ upozornil jsem na svojí maličkost „velmi nenápadně“.

„Tanyo, to je Edward. Můj dobrý kámoš, který se ale občas chová jako kokot,“ představil mě Rony, protože Bella se k tomu nějak neměla, jak milé, ale od něj jsem nemohl čekat nic honosnějšího. Tanya ke mně přišla a podala mi ruku. Věděl jsem, že teď přichází moje šance. Až příliš jsem cítil Bellin pohled upřený na nás dvou, mě už kočička neoblafne.

„Rád Tě poznávám Tanyo,“ usmál jsem se nejlépe, jak jsem uměl.

Tanya mi zářivý úsměv vrátila a drželi jsme se za ruky, dokud Rony nenavrhl, ať se přemístíme. Posedali jsme si ke stolu a diskutovali o různých věcech. No abych to upřesnil, tak spíše diskutovala Tanya s Ronym. Byl jsem si jistý, že mě Bella tajně pozoruje a proto jsem se snažil taky zapojovat a okázale jsem flirtoval s její sestřenkou. Sandy, která se už vrátila z pracovny od Ronyho, kde ještě douklízela nějaké věci, nás teď už obskakovala. Položil jsem si ruku na stůl a Tanya k ní hned přiblížila tu svojí a začala mi po ní dělat uklidňující kolečka. Mělo to asi vypadat, že je to spontánní a ani si neuvědomuje, že to dělá, jenže já ji hned prokoukl. Byla přece příbuzná Belly, ta všechno dělala z nějakého důvodu a tahle mrška taky, ale bylo to pro mě plus. Pomáhala mi v mém plánu. Usmál jsem se na svojí ruku, aby jí bylo jasné, že se mi to líbí. Najednou se začal Rony hrozně smát. Podíval jsem se na Tanyu a ta asi taky nechápala, tak jsem to nechal být a jen nechápavě pokroutil hlavou. Najednou jsem ucítil něčí nohu v rozkroku a podle výrazu té blonďaté mrchy jsem pochopil, že Bella to není. Vau, ta Tanya byla asi ještě větší děvka než Bella, té to trvalo asi půl hodiny, než se na Ronyho vrhla, kdežto tahle měla nohu v mém rozkroku už po deseti minutách. Ne, že by mi to vadilo, protože její noha s mým penisem dělala divy. Cítil jsem, jak se mi instinktivně nohy roztahují od sebe. Byl už jsem mimo, ale Tanya rozhodně ne, ta se v klidu bavila, jakože - já nic. Jenom Bella se mi zdála nějaká nervózní, měl jsem pocit, že toho zase ví více, než by měla a proto jsem si to začal užívat ještě více.

„Pojď se mnou na záchod,“ vyhrkla najednou Bella.

Nechtěl jsem se vzdát jejích vzrušujících pohybů a všiml jsem si, že ani Tanye se ta představa nelíbí. Už otevírala pusu, že něco řekne, jenže Bella se zvedla a spolu se sebou i Tanyu.Všiml jsem si, jak si rychle obouvá botu a vystřelila naštvaně za Bellou.
„To bylo co?“ zeptal se Rony a začali jsme se oba šíleně smát.

„Vypadá to, že můj plán vychází skvěle,“ zatvářil jsem se samolibě a Rony zuřivě přikyvoval.
„Kdybys viděl, jak Tě celou dobu sleduje,“ začali jsme se znovu smát.
Když ty dvě přišly, vesele se usmívaly a podle jejich chování bylo jasné, že Tanya byla nucena změnit dnešní výběr. Sedla si rovnou na Ronyho a začala mu něco šeptat. Odtušil jsem, že tady jde zase jenom o sex a byl jsem mírně vytočený, protože s touhle jsem si dneska mohl užít já. Tohle mi bude muset Bella vynahradit, však ona vynahradí. Jednou. Oba se zvedli a odpochodovali do Ronyho kanceláře. Ach, kéž by byla každá baba ve Vancouveru, taková, jako ty dvě. To by bylo hned méně práce a více „koláčů“. Nechápavě jsem pokroutil hlavou a zeptal se Belly na něco, co mě už dlouho zajímalo.

„To jsou všechny ženy ve vaší rodině takové kurvy?“ protože jestli ano, chci je všechny do jedné.

Viděl jsem v Belliných očích, že zuří, ale mě to spíše pobavilo. Teď jsem měl nad ní moc já a tahle pozice se mi líbila a skvěle mi vyhovovala. Věděl jsem, jak to pro ni musí být asi ponižující, ale kdyby nebyla tak tvrdohlavá, měli bychom to už dávno za sebou. Jenže to by asi nebyla žádná zábava.

„To říká ten pravý. Ten, který přetáhne všechno, co mezi nohama nemá ptáka,“ snažila se bránit, ale přede mnou to měla marné, já měl lepší zbraně.

„Haha, no nevím. A co to tvoje špehování na záchodě?“ zeptal jsem se posměšně.

Všiml jsem si jak zamrzla, na tohle už neměla, co říct. Trochu mě překvapilo, že se ani trochu nezačervenala, ale na druhou stranu, ta její snaha působit, že neexistuje, byla nezaměnitelná. Nevěděla kam s očima a dal bych ruku do ohně za to, že si představuje, jak kolem její židle krouží obrovská pila, která by jí umožnila propadnout se hanbou.

„To…bylo…nedopatřením,“ vykoktala ze sebe po chvíli šoku.

Jenže byla stále jaksi mimo a tohle byla moje příležitost. Měl jsem chuť, poplácat se po zádech a říct si, jak jsem skvělý, jenže na to bude čas až po sexu. Přiblížil jsem se k ní, chytil jsem ji kolem pasu a i když to mělo působit konejšivě, spíše to bylo pro lepší manipulaci s ni. Když mě od sebe neodkopla teď, byl jsem si jistý, že už to neudělá. Přisál jsem se na její rty, začal jí vášnivě líbat a ona rozhodně nezůstávala pozadu. Zapletla mi prsty do vlasů a přitáhla si mě blíže. Už jenom za to líbání jsem byl vděčný, protože jestli umí někdo tak neskutečné věci s jazykem, jaký po tom bude sex s ní. Když jsem na chvíli začal zase uvažovat a došlo mi, co tady dělám a s kým, v mých kalhotách to zaškubalo. Chtěli jsme to oba stejně. Neztrácel jsem čas a za stálého líbání a prozkoumávání jejího těla jsem nás dostal na záchod. Nechtěl jsem to přerušit, protože jsem se bál, že to skončí. Ale vzhledem k tomu, že se pod mými doteky vlnila, jako kobra a mručela, jako kočka, silně jsem o tom pochyboval. Vypadala, že vůbec nemyslí, byla úplně v transu a užívala si moje doteky. Hrál jsem si s jejím klitorisem, nemusel jsem se snažit být dobrý, protože já jsem prostě byl, ale to ještě nezačalo, to nejlepší. Vzdychala pod každým mým sebemenším pohybem a já si opět užíval ten pocit nadřazenosti. Když její ruce konečně zabloudily k mému pásku, byl jsem nadšený. Celé ty týdny snažení prostě stály za to. Bella je moje. „Věděl jsem, že tě jednou dostanu,“ zašeptal jsem a kousnul ji do ušního lalůčku. Myslel jsem, že je tak mimo a ani to nebude vnímat, a proto jsem si tak vychutnával vyslovení těch slov. Jenže najednou mě zasáhl její úder. To totiž nebyla facka, za svoje mlácení, by se v porovnání s ní, mohl stydět každý chlap.

„Zapomeň,“ zasyčela.

Stáhla si sukni a obešla mě, s takovým výrazem, jako by to tady osvobodila.
„Ale Bello, vždyť lžeš sama sobě. Dobře vím, že se Ti to líbilo,“ posměšně jsem jí to řekl a ona se zasekla v pohybu. Je tak hloupá, zbytečně nám to stěžuje.

„To určitě!“ procedila skrz zuby.

„Až si to konečně přiznáš, tak přijď. Budu tě čekat,“ oznámil jsem jí když překračovala práh.

Cítil jsem, že moje vzrušení už pokleslo. To bylo určitě tou fackou, mám pocit, že mi zlomila čelist. Vrátil jsem se zrovna, když ty dvě odcházely. Bylo úžasné je pozorovat, jejich dlouhé nohy v mini sukni a navíc ten styl, kterým se pohybovaly, krásně to zdůrazňovalo jejich přednosti.

„Už jdete?“ zeptal se zklamaně Rony, ale já jsem byl vysmátý, jako lečo.

Ta Bella někdy dokáže být vážně dětinská. A to její: „Ano“, ten tón, jakým to řekla mě fascinoval, dusil jsem v sobě smích, dokud se nám neztratily z dohledu a doslechu. S Ronym jsem v baru ještě nějaký ten čas zůstal. On mi povídal, jak si to užil a já mu vyprávěl, jak jsem to posral. Domů jsem přijel docela v normálním stavu po dlouhé době a dopřál si delší spánek.

„Edwarde, ty starče. Všechno nejlepší,“ vzbudil mě Jazz hopsající mi kolem postele s nějakým balíčkem.

Kurva, já mám narozeniny, úplně jsem na to zapomněl. Akce „zraněné ego“ mi zatemnila mozek a ani pořádně nemyslím na sebe. Dospěl jsem názoru, že se dokonce zanedbávám. Páni, devatenáct, to za chvíli umřu. Vyskočil jsem z postele a Jazz mi nadšeně vnucoval balíček. Otevřel jsem ho a bylo tam černé triko s bílým nápisem I’m KING.

„Budeme mít podobné,“ zasmál se nadšeně a já s ním.

Kouknul jsem se na něho a on svoje triko s nápisem I’m BOSS už měl na sobě. Pro mě to znamenalo jediné, byl jsem nucen si ho vzít taky. Ale potěšilo mě to. S Jazzem jsme si nedávali nějaké extra věcné dárky, protože jsme měli všeho plnou prdel. Proto jsme si něco kupovali jenom blbůstky, co potěší. Když jsme vyjížděli jeho audinou ve stejných trikách, neodpustil jsem si poznámku.

„Jseš si jistý, že nevypadáme, jako buzeranti?“ zeptal jsem se s vážnou tváří a Jazz propukl v takový záchvat, že si poprskal přední sklo. Netrvalo dlouho mi to a začal jsem se smát taky. Když jsme v dobré náladě vystoupili z auta, seběhlo se kolem nás snad milion lidí. Teda spíše kolem mě. K Jazzovi jen jedna holka a to – Alice. „Všechno nejlepší,“ popřála mi a nadšeně se koukla na moje triko.

Hned mi došlo, že ho vybírali s Jazzem spolu. Tak jsem jí poděkoval a už se kolem mě strhla tuna přacích maniaků. Čekal jsem, kdy někdo vyběhne s dortem. A nebyl jsem od toho daleko, jedna holka mi podala malý muffin a v něm zapíchnutou svíčku. Poděkoval jsem, ale byl jsem docela v šoku. Když jsem se konečně protlačil se slovy, že „jsou to přece jen narozeniny“, zamířil jsem ke své skřínce, cestou jsem vnímal přání a děkoval, jenže mě teď zajímala spíše Bella. Nikde jsem si jí nemohl všimnout. Když jsem došel k mojí skřínce, nemohl jsem si nevšimnou obřího plakátu, který na ní vysel. Byla to moje fotka, na ní dnešní datum a místo: Black star a také motto: „Ožerem se do němoty“, co se vlastně slaví: „Edward Masen má narozeniny“. V takových bodech byla sestavena pozvánka na oslavu mých narozenin, kterou jsem já zapomněl naplánovat a udělal to za mě někdo jiný. Každopádně tam nesmím chybět. Je tak krásné být populární řekl jsem si v duchu a vydal se do třídy. Cestou jsem potkal Bellu, byla náhoda, že jsme se minuli zrovna u záchodu.

„Jdeš někoho zase šmírovat?“ zeptal jsem se pobaveně, ale ona jenom hodila kyselý ksicht.

Tak asi nejsem, jak vtipný, jak si myslím. Došel jsem na hodinu a z batohu vytáhl bonbony, co jsem koupil na benzínce. Začal jsem je s úsměvem rozdávat. U lavice s Alice a Bellou jsem se zasekl. Rozbalil jsem před ní jeden bonbon a strčil jí ho přímo do pusy, přišlo mi, že je zase úplně mimo. Sklonil jsem se k ní a zašeptal jí do ucha:
„Já vím, že to chceš a ty víš, kde mě najdeš.“

Bella si jenom odfrkla, ale mě už zkrátka neobalamutila. Přesunul jsem se k Alice a se smíchem jí taky hodil jeden bonbon do pusy, akorát s tím rozdílem, že ona ze mě nebyla mimo a smáli jsme se tomu. Po tomhle incidentu jsem dospěl k názoru, že je docela fajn. I když to je špatné slovo, to v mém podání znamená nudná. Za chvíli vletěl do třídy i Jazz a já po něm hodil zbytek bonbonu. Přišel na poslední chvíli, protože do třídy už vcházel učitel. Naše čtveřice se rozpustila, hodina začala a já přepnul do úsporného režimu. Z mého stavu mě probral až hlas Belly.

„To nejde! Že to nejde?“ podívala se na mě a hned zase na učitele.

„Co nejde?!“ zeptal jsem se nechápavě.

„Máme spolu vypracovat projekt do španělštiny.“

Chtěl jsem začít protestovat, jenže potom mi došlo, že je to vlastně skvělá příležitost.„Mě to problém nedělá,“ zatvářil jsem se samolibě.

„Vidíte, Cullenová, do zítřka to tu chci mít,“ pokusil se to říct autoritativně a jasně, ale Bella si pořád něco mrmlala.

Když zazvonilo, přišla k mojí lavici s naštvaným výrazem.

„Tak u koho to budeme dělat?“ zeptala se a já nadzvedl obočí.

„Tak si se přeci jen umoudřila. Mohli bychom u mě, já mám na ženské návštěvy přizpůsobenou postel,“ řekl jsem vážně a ona na mě na chvíli nevěřícně zírala.
„Já,… “ začala mumlat, ale já propukl v hrozný záchvat. Chudák, už ze mě byla úplně mimo.
„Tak to uděláme třeba u tebe, ale rychle, dneska totiž slavím. A takhle mě napadlo Bello,“ postavil jsem se a šeptal jí do ucha.

Ona jenom vydechla a trochu se naklonila.

„Když mám ty narozeniny.“ zašeptal jsem a přejel špičkou jazyka po celé délce jejího krku.

„Záleží jen a jen na tobě,“ pokračoval jsem.

„Přemýšlej… “ prudce jsem se od ní odklonil a pomalu vyšel z učebny.

„Kretén namyšlený,“ ozvalo se ještě za mnou.

Už se nemůžu dočkat odpoledne.

Zhrnutie od petulkape

Zhrnutie od slecinky

Autor: NeliQ (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je aj láska návyková? - 18. kapitola: