Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je aj láska návyková? - 20. kapitola

23.11.2009 (20:30) • NeliQ • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4166×

20. kapitola

Edward:

Dělání projektu do španělštiny jsem naštěstí přežil bez nějaké větší újmy. Za ty menší újmy jsem si, ale mohl sám. Nedokázal jsem odolat jejím pootevřeným rtům. A i když mi jednu uvalila stálo to za to, líbání s Bellou byl totiž zážitek, ještě když víte, že po Vás tak silně touží a jen se to snaží trapně zakrývat za silné slova.

Práci do španělštiny jsme měli psát na naši společnou zálibu. Já bych o jedné věděl, jenže Bella s tím nesouhlasila a tak jsme psali o motorkách. Uznávám, že jízdu na motorce miluju, ale ani z poloviny se to nerovná jízdě, kterou můžu zažít s nějakou ženou. Z Belly jsem si celou dobu utahoval, že o motorkách nic neví a že se s mými znalostmi nemůže vůbec srovnávat, byl jsem si tím jistý, je to přece žena. Jenže Bella si v tomhle ohledu byla vážně jistá a tak z toho vznikla docela zábavná sázka.

„Nejde o mě, ale o tebe. To, že máš motorku ještě neznamená, že se v nich nějak vyznáš. Že umíš jezdit. Věřím, že by jsem Tě kdykoliv porazil,“ řekl jsem sebejistě.
„Pche, to by si se divil,“ tvářila se tak jistá sama sebou, že jsem nemohl odolat.

„Vsadíme se?“ zeptala jsem se nadšeně a už si představoval, co za moje vítězství chtěl. Mmm… o jedné věci bych věděl.

„Jakou?“ zeptala se zvědavě.

„Závody na motorkách. Ty proti mně.“

Byl jsem ze svého nápadu tak nadšený, neustále jsem se musel v duchu chválit. Holka ještě neví s kým si zahrává. Já už pár takových sázek zažil a nikdy jsem neodešel s ubohým druhým místem a teď tomu nebude jinak. Vychutnám si svojí výhru, jako nikdy a na žebříčku popularity a oblíbenosti stoupnu ještě výše.

„Haha, o co?“ zasmála se.

Pobavila ji představa, že bych s ní chtěl závodit, nebo se mi to snad jenom zdálo? Belle asi její rodiče nikdy neřekli, že po smíchu přichází pláč.

„Když vyhraju já, tak se semnou vyspíš“ řekl jsem do ticha, protože už mě deptal její samolibý výraz.

„Dobře a když vyhraju já …“ překvapilo mě, že na to tak kývla, ale vlastně se to dalo čekat.

Bella je přece jenom necudná koketa, které je jedno, kdo jí to udělá.
„Takže, když vyhraju já, tak se vysvlečeš do naha a přes volnou hodinu, oběhneš školu dvakrát dokola.“

Na chvíli jsem se zarazil. Ve Vancouveru bývá zima obzvlášť na přelomu podzimu a zimy, takže bych se mohl nachladit a to přece nechci. A z té zimy se může i moje chlouba stáhnout do ulity a způsobit tak posměch na můj účet. I když, vlastně ani tak se nemám za co stydět.

„Dobře, platí,“ řekl jsem nakonec a byl jsem se svým rozhodnutím spokojený.

Stejně žádné svlékání nehrozí, protože závody vyhraju dřív než si Bella všimne, že už nám to odstartovali a potom si jí jako trofej budu moct odvézt přímo do své postele, kterou ona tady mimochodem nemá. Asi se snaží odolávat touze a snaží se nikoho si nevodit do pokoje.

Potom už jenom stačilo sázku potvrdit nějakou osobou, pro tenhle účel nám skvěle posloužila Alice s Jasperem. Za pár hodin už jsem vycházel z jejich domu s pocitem, že se dneska ještě s Bellou uvidíme. Nastartoval jsem motorku a vyrazil jsem, celou cestu uvažoval nad tou sázku. Tahle kočka mi to určitě vyhraje a vlastně, mám narozeniny a otec mi slíbil motorku novou. V tom případě mám sázku vyhranou.
Za chvilku jsem byl doma, protože sledováním dopravních značek a dodržováním všelijakých zákonů jsem se rozhodně nezdržoval. Moje cesta vedla zase rovnou do koupelny, dal jsem si dlouhou horkou sprchu a mohl jsem se jít najíst. Snědl jsem toho docela dost, abych měl večer popřípadě zítra ráno, co zvracet.

Navoněný a připravený jsem na poslední chvíli vyrazil. Dneska jsem chytil zase milého taxíkáře, pomyslel jsem si když nasraně sekal zatáčky a já měl, co dělat, abych se udržel na jednom místě. Nakonec mě vyhodil asi tři sta metrů před barem, protože nikde nebylo místo. Nějak jsem to nekomentoval a vystoupil z auta. V ten moment mi volal Jazz.

„Hej, kde jsi? Čeká se jenom na tebe oslavenče,“ ozvalo se na druhé straně.
„Za pět minut jsem tam, nastali menší komplikace s ochotným taxikářem,“ odpověděl jsem ironicky.

„Jasně, jasně. Čekáme Tě, tak si pohni,“ zavěsil a já se svižným krokem vydal k baru. Stojí mi to vůbec za to? Jasně, že jo. Dneska dostanu Bellu a když ne, tak po závodech ano. Musel jsem se škodolibě smát. Ten pocit, že jsem ji stejně dostal.
„Oslavenec,“ křikl Rony a přiběhl ke mně, když jsem vešel do zaplněného baru. Podal mi flašku nějakého drahého chlastu a společně jsme se vydali k baru. Od Ronyho jsem si jiný dárek ani představit nemohl.
„A počkej až to rozbalíš, ale to radši až doma, zatím Ti to schovám za bar, jo?“ zeptal se Rony a už mi tahal krabici, ve které byla láhev, z ruky.

Společně s Jazzem jsme se pustili do připíjení si na mě, ale za chvíli přišla ta, na kterou jsem se nejvíce těšil společně s tou, na kterou se nejvíce těšil můj bratr. Všichni jsme se pozdravili a Alice s Jazzem se začali vítat po svém. Už jsem se nemohl dočkat, co od Belly do stanu, lesklý balíček jejich rukách jsem hypnotizoval a přál jsem si vidět za jeho obal. První mi však k ménu neštěstí popřála Alice.
„Všechno nejlepší,“ řekla když mi podala malý balíček.

Rozbalil jsem ho a zevniř na mě koukal název mé oblíbené skupiny- Xzibit, starší CD, které jsem si nikdy sám nekoupil. Když jsem nadšeně poděkoval, udělala ke mně krok Bella a s ní se pohnul snad i celý bar. Všichni byli zvědví, co od ní dostanu a když mi dárek podala, zvědavě mi šmírovali za ramenem. S nadšení jsem ho otevřel a překvapeně zíral na jeho obsah. Koukal se na mě totiž slisovaný obličej nafukovací pany. Všichni kolem se začali nahlas smát a já jenom stál a zíral do očí hnědooké panně.
„Ty si mi dala nafukovací pannu?“ dostal jsem ze sebe.

„No jasně, aby sis měl po nocích s kým užívat,“ odpověděla se smíchem.

Slyšel jsem, jak se všichni kolem začali zase smát a snad poprvé v žvotě jsem se začal cítit trapně, ale to je moje oslava narozenin Bello a ty mi jí rozhodně nezkazíš.
„Děkuji,“ odpověděl jsem vážně a mírně se k belle nahnul, aby to, co chci říct slyšela jen ona.

„Tohle Ti vrátím,“ zašeptal jsem, ale ona se nad tím jen pousmála.

Ještě neví s kým si zahrává. Všiml jsem si, jak k nám přicupitala Kattie na vysokých podpatcích, dneska jí to slušelo více než obvykle, ale oproti belle to byla jen šedá myš. Bella byla dnes totiž zatraceně sexy. Po Kattie se už nahrnuli všichni, začali mi přát, bylo jich tu tolik, že jsem musel poprosit Sandy, ať mi to zanese k Ronymu. Potom už se to rozjelo, Sandy nestačila nalívat, všichni se bavili a valili do sebe panák za panákem. Postupně se páry začali vytrácet, ale to já už jsem byl dávno mimo a jen se do rytmu vlnit s Kattie. Když jsme uznali oba uznali, že to, co na parketě děláme má od tance dakako, tak jsme si šli sednout a povídat. Z povídaní se vyklubalo opíjení se do němoty. Když byla už úplně mimo, zavolal jsem ji taxík a zůstal sedět sám. Tak, tak jsem zaregistroval, že se ke mně přiblížila Bella.
„Ještě jsem Ti nedala hlavní dárek. Pojď semnou,“ zašeptala mi svůdně do ucha, ale mě to nějak extra nerajcovalo.

Smysly jsem měl zatemněné alkoholem a trávou. Někam mě zavedla a já vnímal jenom její tělo přitisknuté na mém. Najednou jsem si všiml, že mi zavazuje oči.

„Ty…si…chceš…hrát?“ vykoktal jsem.

„Ano, přesně tak to mám ráda,“ řekla a já neměl nic proti a můj penis už vůbec ne. Byl už jsem celý nahý a její dotyky vnímal jakoby přes mlhu. Lépe řečeno přes alkoholovou clonu, ale stejně jsem byl z jejich dotyků mimo. Byl to nezaměnitelný pocit.
„Áno, tak se mi to líbí,“ zavzdychal jsem, když jsem ucítil její teplý jazyk na bradavkách, zatímco se její ruka věnovala mému rozkroku.

Po chvíli jsem to, ale přestal vnímat úplně. Ta tma a zavřené oči způsobili, že jsem usnul.
„Edwarde! To Ti mám narvat tu hlavu do hajzlu, aby jsi se probral?“ někdo kolem mě se dost hlasitě rozčiloval, já na to vždycky odpověděl tichým zabručením.

Když do mě dotyčný začal rypat rukou převalil jsem se na bok a ucítil pod sebou studenou zem.

„Kurva!“ zařval jsem a rychle vyskočil na nohy, jak jsem zjistil, ležel jsem na kachličkách jenom v trenkách. Oblečení bylo poházené po zemi a z té kupky čouhal výrazný rudý šátek.

„Ta děvka!“ zařval jsem znovu a kopl do své hromádky oblečení.

„Edwarde, co se stalo,“ ptal se Rony a přitom mi sbíral ze země oblečení, abych se mohl obléct.

„Já nevím,“ řekl jsem zoufale. „Byl jsem tu s Bellou a málem jsme se spolu vyspali. Usnul jsem, jsem opilý. Nevím,“ pokračoval jsem a Rony se zatvářil vědomě.

Chytil mě kolem ramen a se slovy: „obleč se, čekám Tě u sebe,“ odešel.

Snažil jsem si na sebe rychlokvašně navléct oblečení, ale můj stav mi v tom moc nepomáhal. Teď jsem už nebyl v takovém šoku, takže pohyb pro mě nebyl tak jednoduchý. Když jsem přišel za Ronym, začal mi vyprávět o jeho podivném setkání s Bellou. Vyprávěl o tom, že si myslí, že něco chystá, ale já ho moc nevnímal. Usínal jsem mu tam a tak to vzdal a poslal mě taxíkem domů. Jazz doma ještě nebyl, tak jsem ho ušetřil svým řečím a vydal se rovnou do pokoje. Jsem zvědavý, jak zítra budou všichni vypadat, po takové párty. Usnul jsem hned.

„Ede, vstávej!“ budil Jazz, jako každé ráno. Nechápal jsem, jak může být tak hyperaktivní a každé ráno být připravený už tak brzo.

„Mmm… Nikam nejdu,“ mručel jsem naštvaně.

„Tak já pojedu sám. Pro mě za mě,“ řekl a chtěl opustit můj pokoj.

„Počkej, už lezu,“ zakřičel jsem a vylezl z postele.

Už za půl hodiny jsme byli ve škole. Vešel jsem tam a všichni se na mě divně dívali, někteří se pochechtávali a já z toho měl divný pocit. Když jsem došel ke dveřím, zarazil jsem se. Byla na nich nalepená mozaika mojich fotek s nějakým klukem, který mi dělal dobře.

„Uáá,“ zařval jsem nasraně a svižným krokem mířil po chodbě ve snaze najít tu děvku Bellu. Slyšel jsem za sebou pochechtávání Jazze.

„Drž hubu,“ zaječel jsem na něj a on jen zvedl ruce v obranném gestě.

„Kde jsi?“ mluvil jsem pro sebe potichu a najednou se zasekl. Tentokrát to byla fotka, na které bylo vidět úplně všechno. A ještě na ni bylo napsané: Hledám pořádného chlapa na noční radovánky. T.č.: 445 67 887. Kde ta mrcha sehnala moje číslo. Tentokrát jsem se už neudržel a zmocnil se mě amok.

„Ta mrcha! Kde je? Já tu děvku asi zabiju,“ řval jsem a razil si cestu chodbou.

Lidi na mě blbě čuměli, ale já se zatím udržel a nepozabíjel je. To si nechám na tu zasranou piču. Vběhl jsem do třídy, kde v klidu seděla a bavila se s Alicí.

„Ty svině. Ty krávo. Ty děvko. Ty bestie, jak si mohla. To je nezákonné,“ ječel jsem po ní a měl pocit, že se neudržím a jednu jí střelím.

„Edwarde, co se stalo? Proč se rozčiluješ?“ zeptala se klidně, jako by nic, ale přítom se tvářila samolibě.

„Ty se ptáš, co se stalo. Ty se mě ptáš, co se stalo?“ ječel jsem a svět kolem v ten moment vůbec neexistoval.

„Tak já Ti to teda řeknu,“ prudce jsem ji postavil, až židle za ní spadla.
„Uklidni se. Měl bys být rád, že jsem za tebe prozradila tvoje malé tajemství,“ u slova „malé“ naznačila prsty uvozovky.

„To není vůbec pravda. Nechápu, co si to tady dokazuješ! Ponižuješ ostatní, aby sis aspoň trochu vyléčila svoje mindráky?! Tak si to přiznej, že mě chceš! Hm…?“ řval jsem po ní a přitlačil ji ke zdi.

Začal jsem se nosem otírat o ten její. Všimnul jsem si, jak mírně pootevřela rty. Chtěla to! Strčil jsem ji jazyk do pusy a začal ji drsně líbat, zuřil jsem, ale to nic neměnilo na tom, jak mě vzrušovala. Po chvíli jsem se od ní odtrhl a nechal ji tam omámeně stát. Zaznamenal jsem pohledu půlky školy, všichni byli namačkaní v jedné třídě a sledovali tohle divadlo.

„Za hodinu u bývalého stadionu. Budeme soutěžit,“ hukl jsem na ní, když jsem opouštěl třídu. Viděl jsem nepatrné přikývnutí.

„Co tak blbě čumíte? Nemáte nic jiného na práci?!“ zařvala teď už nasraná Bella.

Mě na rozdíl od ní byli pohledy okolí jedno. Jel jsem domů a tak sebral svou starou motorku a vyjel na stadion. Bylo tu docelo dost lidí, takže z toho budou asi problémy. Bella už byla připravená na provizorní startovní čáře, co někdo vytvořil.
„Pojedeme tam,“ ukázal jsem prstem na začátek pole. „To celé objedeme a skončíme tady,“ řekl jsem a ona si místo souhlasu nasadila helmu a začala startovat.
Alice se připravila a začala startovat.

„To zvládneme, kočko,“ zašeptal jsem svojí motorce.

„Nechceš si to ještě rozmyslet,“ zeptala se Bella.

„Ani náhodou. Už se nemůžu dočkat našeho prvního sexu,“ oznámil jsem ji sebejistě.
„Tři… Dva… Jedna… Start!“ zařvala Alice a my s Bellou najednou vyrazili.

Cítil jsem se v pohodě, z mašinky jsem toho moc nevytáhnul i tak jsem měl náskok, prakticky beze snahy. Edwarde Masene, dneska je tvůj den. Dneska se pomstíš. Kouknul jsem se do zpětného zrcátka a Bella s úsměvem od ucha k uchu fičela kousek za mnou. Trochu jsem přidal, abych zvětšil svůj náskok jenže nic, stále se držela za mnou a ani o milimetr dál. Z ničeho nic přidala a předjela mě. To už jsme se vraceli kolem pole, měl jsem, co dělat, abych se udržel za ní. Prach, rozvířený její motorkou mi zaslepil cestu a já byl nucen zpomalit. Byli jsme už jen pár metrů od cíle a já začal přidávat, bylo mi jedno, že hovno vidím. Chtěl jsem prostě vyhrát. Délka trasy se zmenšovala a Bella byla stále přede mnou. Začínal jsem mít nervy. Prohra, pro mě tak cizí slovo. Vytúroval jsem motor na maximum, ale ani to nepomohlo. Bum. Bella vyhrála. Prudce jsem zabrzdil a seskočil z motorky, dětinsky jsem ji nakopl a vydal se k Jazzovi, kterému cukali koutky.

Cestou se ke mně připlížil pár holek i kluků. Začali mi mluvit o tom, že jsem u nich stoupl, kvůli tomu, že jsem gay. A poplácávali mě po ramenech. Bože, i s takové blbosti něco vycedím. Přišel jsem k Belle, která se smála.

„Já Ti říkala, že si semnou nemáš zahrávat,“ řekla a já se zašklebil.

„Ne Bello, ty by si neměla zahrávat semnou. Protože já Tě zničit můžu, ale ty mě. Já tady mám lidí, kteří by mě milovali i pásovým oparem, jenže ty tady máš tak Alici. Uvažuj nad tím. Semnou sis neměla začínat.“ Usmál jsem se na ni ironicky a podal jí ruku. Všiml jsem si, jak se zasmála, ale z toho smíchu byla cítit nervozita. Rozhodil jsem ji. Aspoň něco, když už jsem posral, co se dalo!

Zhrnutie od petulkape

Zhrnutie od slecinky

Autor: NeliQ (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je aj láska návyková? - 20. kapitola: