Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je aj láska návyková? - 31. kapitola

24.12.2009 (14:30) • NeliQ • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4746×

31. kapitola

Bella

„Tak kam to bude?“ Zeptal se mě Thomas potom, co jsme se rozjeli na hlavní silnici. Vzpomněla jsem si, že mým dnešním záměrem bylo pořádně si s Thomasem zavzpomínat na staré časy. Jakmile mi to došlo, dostala jsem na sex nehoráznou chuť. Kousla jsem se do rtu a podívala se na sexy řidiče vedle mě. Bylo to marné, před očima jsem měla stejně pořád toho impotentního magora. Není možné, abych ztratila chuť k sexu s jinými lidmi, to je blbost.

„Pojeď k nám, myslím, že tam dneska nikdo nebude a když ano, tak se můžeme jít projít, co ty na to?“ Thomas si mě ostražitě sjel pohledem, asi si nebyl jistý jestli to pochopil správně. Když jsem na něj mrkla, usmál se a začal znovu sledovat cestu. Pochopil.

„Víš, co! Zastav to radši tady,“ řekla jsem vážně po pár minutách jízdy a ukázala jsem na malou odbočku, která vedla směrem do lesa. Nechtěla jsem to déle odkládat, potřebovala jsem vědět, jak na tom jsem.

Thomas bez řečí zajel mírně do lesa a tam nechal auto stát. Rychlým pohybem jsem si na něj obkročmo sedla a začala ho vášnivě líbat. Ale nic, prostě nic. Otevřela jsem dveře od auta - usoudila jsem, že máme málo místa a navíc jsem mu nechtěla svými zády zlikvidovat volant. Vylezla jsem ven a ho táhla za ruku za sebou. Všimla jsem si, že v jeho kalhotách už se něco začíná rýsovat. Ale u mě žádné vzrušení nepřicházelo, jenže já se nevzdávám. Opřela jsem se o kapotu auta a vyčkávala, co se bude dít. Thomas se ke mně rychle přiblížil, roztáhl mi nohy a sundal triko společně s podprsenkou. Začal se věnovat mým prsům, ale jediné, co se mi přitom honilo hlavou bylo Kdy už to skončí. Ne, že by to nedělal dobře, naopak.

Do prdele! Kousek jsem se od něj odtáhla a teď už opravdu naštvaně začala šmátrat v jeho trenkách, samozřejmě jsem na sobě nenechala nic znát, ale uvnitř mě to vřelo.

Thomas vzdychal vzrušením a viděla jsem ně něm, že chce víc. Teď, ale následuje otázka, kterou jsem si nikdy předtím za svůj život ani za svou existenci nemusela pokládat. Chci to vůbec?! No samozřejmě, že to chci, ale ne sním.

Prudce jsem od sebe nažhaveného upíra odstrčila a schovala si hlavu do dlaní. Dětinsky jsem začala roztahovat prsty od sebe, abych se koukla na reakci Thomase, který si právě zapínal kalhoty. Když si všiml, co dělám začal se smát a mě to nedalo a zasmála jsem se s ním. Po chvíli na mě hodil oblečení a nasedl si do auta, stále s pobaveným výrazem.

„Jak to, že Tě to vůbec nesere?“ zeptala jsem se vykuleně.

„Bello, upřímně. Čekal jsem, kdy přestaneš a opravdu bych se divil, kdyby si to nechala zajít ještě dál. Podívej se na sebe,“ otočil se na mě a mírně kývnul bradou směrem ke mně.

„Tebe tady zajímá úplně někdo jiný,“ řekl a já chtěla začít protestovat.

„Nejsem slepý Bello, něco Tě k němu táhne, to je jasné…“ pokračoval.

„To není pravda,“ zamumlala jsem si pro sebe a on se zase zasmál. Někdy jsem dokázala být opravdu dětinská. Ale nikdo nemůže ani tušit, jak jsem šťastná, že se mi tenhle incident stal právě s Thomasem, kdyby to byl kdokoliv jiný je z toho skandál, jako ten Edwardův problém. Aspoň v tom nejsem sama, napadlo mě škodolibě. No, problém by byl, kdyby to bylo, tak jak říká. I když, co když se opravdu Bella Cullenová zamilovala?! Blbost. Bella Cullenová, láska, zamilovanost a ostatní takové pičoviny k sobě prostě nepatří.

Za pár minut jsme byli u našeho domu a já ucítila, že se tady nachází i jiný upír.

„Tanyo!“ zapištěla jsem nadšeně a vyskočila z brzdícího auta. Rozeběhly jsme se k sobě a nadšeně jsme se začaly vítat.

„Bello, chyběla jsi mi. A vidím, že sis už našla nového chlapa?“ zasmála se a docela perverzním pohledem si prohlédla mého společníka. Chtěla jsem to vysvětlit, jenže pro ty dva teď už asi neexistovalo nic jiného, než oni dva.

„Ahoj fešáku, jak se jmenuješ?“ zeptala se svůdně Tanya.

„Thomas.Ani netušíš, jak moc mě těší,“ usmál se na ni zářivě a já se nestačila divit.

„Tanyo, toto je můj dlouholetý kamarád Thomas, žil semnou nějakou dobu ve Volteře,“ oznámila jsem ji a dala obrovský důraz na slovo kamarád. Úsměv na tváři mé nejlepší kamarádky se ještě prohloubil a já měla dobrý pocit, že si dnes aspoň někdo užije. Thomas si to zaslouží, po tom, co jsem mu dneska předvedla.

„Nechcete jít dál,“ zeptala jsem se. Dům byl prázdný, proto taky Tanya čekala venku. Alice s Jazzem, šli asi trénovat, nebo na lov. Ostatní jsou bůh ví kde.

Pohodlně jsme se usadili do obýváku a Tanya celou cestu něco nadšeně štěbetala. Byla jsem hrozně ráda, že tady je.

„A co ten tvůj člověk, už Ti došlo, že ho miluješ?“ zeptala se se smíchem

„Ještě ne,“ odpověděl jí Thomas a já na ně vykuleně koukala.

„Hej, já jsem tady taky jo! A do nikoho zamilovaná nejsem!“ oznámila jsem jim naštvaně.

„A jak pokročili?“ Zeptala se Tanya zvědavě, ale bohužel ne mě.

„Už spolu spali a dělají si naschvály. Podle toho, co jsem pochopil nebo stihl odpozorovat, oba teď mají problém spát s někým jiným,“ řekl jí naprosto v klidu.

„Heeej,“ zakřičela jsem znovu a hodila po nich polštář. Tanya se na mě s úsměvem podívala.

„Bella se nám zamilovala… a do člověka!“ řekla nadšeně a Thomas jenom přikyvoval.

„Hele to není vůbec pravda…. Nebude Vám vadit, když Vás nechám pár hodin tady?! Chci se projít,“ zeptala jsem se jich, ale podle jejich výrazů jsem pochopila, že jim to vadit určitě nebude.

„Určitě jí to došlo a teď se musí vzpamatovat,“ řekla Tanya Thomasovi.

„Já Vás pořád slyším a nemá mi, co docházet,“ zasmála jsem se, ale dneska už podruhé jsem byla naštvaná na toho debílka. Přísahám, že ho jednoho krásného dne zabiju.

Běžela jsem lesem a nemohla jsem si Edwarda vytřást z hlavy, prostě to nešlo. Že by přece jenom měli všichni pravdu a já si jenom něco nalhávala. Dobře, tak si přiznejme, že mi není lhostejný. Haha, Bello vzpamatuj se. Není lhostejný?! Na nikoho jsi za celou svou existenci nemyslela více, radši a takhle. To je pravda. Tak fajn, něco mě k němu táhne, něco neviditelného, kouzlo. Ale ty přece neexistují. Takže jedině… Brr… To snad ne. Kurva, já toho kokota doopravdy miluju!

Edward

Vykuleně jsem se koukal na Ronyho naproti sobě, který mi právě oznámil, že jsem zamilovaný do Belly.

„Rony, já nevím, asi máš pravdu,“ dostal jsem ze sebe. Rony mě zkoumal pohledem, nevěděl jestli to myslím vážně. Z ničeho nic jsem se začal strašně smát.

„No ty si mi normálně naletěl. Už nehul prosím Tě!“ smál jsem se, jako nikdy. Edward Masen totiž neví, co je láska a nemůže být zamilovaný a jenom kvůli tomu, že se mu jednou nepostavil, neznamená, že to tak bude navždy. Asi prostě potřebuje za ty roky nabrat novou energii a zrovna si to tak blbě načasoval.

„Edwarde, to není sranda. Zkus nad tím logicky popřemýšlet,“ mračil se přehnaně Rony a lil do sebe dalšího panáka. Nechtěl jsem být pozadu a tak jsem se napil přímo z láhve.

„Ok, ale už to neřešme,“ odpověděl jsem a začali jsme se znovu bavit o Jazzovi, myslel jsem, že se bez něj už zblázním. Ta nevědomost byla strašná.

Netuším, jak jsem se dostal domů. Sandy mi asi zavolala taxíka a dál opravdu nevím, ale abych pravdu řekl bylo mi to jedno. Vzbudil mě zvuk nové příchozí esemes. Ospale jsem zašmátral po mobilu. Kouknul jsem se kdo mi píše a měl jsem v plánu mobil vrátit na své místo a zase spát, ale překvapilo mě, kdo, že mi to píše. Jazz. Okamžitě jsem otevřel zprávu, čekal jsem kde je, proč, jak, s kým, co mu udělali, ale stálo tam jen ubohé: Ahoj Edwarde. Jsem v pořádku, nedělej si starosti. Jazz.

Tak teď si dělám ještě stokrát větší starosti do prdele. To tomu magorovi nestojím skoro ani za pár slov, za pár zasraných slov. Co si mám o tom myslet?

Okamžitě jsem dal vytočit jeho číslo, jenže volaný účastník už nebyl dostupný.

„Do prdele s tebou,“ zařval jsem a mrštil mobil proti stěně. Rozložil se na podlaze, jako puzzle. To mi opravdu chybělo, budu muset koupit nový.

Hlavní, co teď budu muset udělat je usmířit se s Bellou, potřebuju informace, potřebuju toho vědět více než jen pitomé jsem v pořádku. To můžu napsat i já na smrtelné posteli.

Dneska jsem měl v plánu nejít do školy, ale musím ignorovat kocovinu, ponížení a v plném nasazení a se sklopenou hlavou, jít žádat Bellu o informace. Jinak se už vážně zblázním.

Zkontroloval jsem čas, ještě, že mi můj povedený bratr píše tak brzo, jinak bych to už do školy nestihl. Rychle jsem navštívil koupelnu a za deset minut už jsem seděl připravený a dobře vypadající ve svém autě.

Ještě jsem ani neměl zaparkované auto a už jsem přesně věděl, kde musím jít. Bella seděla na lavičce před školou a nad něčím uvažovala. Rychle jsem zaparkoval, ale ona jako by se v ten moment rozhodla vstát a jít do školy. Vyskočil jsem z auta a snažil se jí dohnat, jenže ona kolem mě prošla, jako bych neexistoval. Tak to teda ne.

„Bello,“ zakřičel jsem tak, že mě prostě musela slyšel. Otočila se a její tvrdý pohled se úplně změnil, stejně, jako její oči. Momentálně jsem se koukal do očí plných tekutého zlata a mě neidentifikovatelného citu.

„Ano?“ zeptala se.

„Já, víš, jen jsem chtěl vědět…

Zhrnutie od petulkape

Zhrnutie od slecinky

Autor: NeliQ (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je aj láska návyková? - 31. kapitola: