Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná - 28. kapitola

xD Bez komentáře :D

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je těžké... být jiná - 28. kapitolaOpět další díl... :D

08.02.2010 (20:15) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3288×

Sice už jsem nespala, ale oči jsem měla stále zavřené a jen jsem nehybně ležela v posteli.

Snažila jsem se příliš nepřemýšlet, abych se neprozradila, protože když ujistí, že už jsem vzhůru vyžene mě z postele. Někdy mám pocit, že se narodila někdy ve středověku. Moment, vždyť je to klidně možné.

„E – ou… Tohle jsem neměla,“ pomyslela jsem si, když jsem uslyšela otvírání dveří a podivné šplouchání vody.

„Jsi vzhůru, vylez z té postele!“ zavelela jako bych byla smečka psů.

„Ještě pět minut… MAMI,“ řekla jsem a přetáhla si peřinu přes hlavu, já opravdu neměla náladu na vylézání.

„Žádných pět minut, žádné mami!“ řekla a pak se tiše zasmála.

„Když ne pět, tak deset,“ zahuhlala jsem na ni z pod peřiny.

„Jak myslíš,“ řekla tiše a já uslyšela šplouchání vody až nebezpečně blízko mé hlavy.

Tak to se teda holčička přepočítala. Mě nikdo polívat vodou nebude! Rychlostí, která by se dala srovnat s upíří jsem vyskočila z postele a skleničku s vodou, kterou se na mě právě chystala vylít jsem převrhla na ni.

 

„Šikovná,“ pochválila a začala si do rukávu utírat pramínky vody, které jí stékaly po obličeji.

„Teď mě poslouchej. Já tu zůstat nemusím. Ale zůstanu, jelikož si to přeješ a chceš mě vycvičit, ale já o nic takového nestála, nestojím a stát nebudu. Nechovej se ke mně jako k malému děcku, protože já nejsem malá. Nech mi soukromí, nelez mi do hlavy a hlavně mě netahej z postele. Jestli stále chceš, abych zůstala, chovej se ke mně, jako k sobě rovnému, ne jako má matka! Kapišto?“ křikla jsem na ni téměř nepříčetně, nečekala jsem na její odpověď a rovnou ji vyšoupla ze dveří. S velmi hlasitou ránou je zabouchla a sesunula se k zemi.

 

Chtěla jsem přemýšlet, v soukromí a nepadl mě jiný způsob. Tiše jsem se zvedla ze země a přešla k oknu. Nebylo to příliš vysoko, jen třetí  patro. To bych měla v pohodě zvládnout.

Zapřela jsem se rukama, ladně se přehoupla přes parapet a neslyšně dopadla do dřepu.

A pak jsem se dala do běhu. Nyní jsem již běhala velmi rychle, nejrychlejší člověk by mě nedokázala chytit, ale má rychlost se stále nevyrovná té upíří. Běh mi najednou připadal tak přirozený a cítit ten vítr, který mi svištěl koum vlasů, to bylo perfektní. Po několika minutách běhu, když už jsem si byla opravdu jistá, že mě neuslyší, jsem se zastavila a vylezla na nejbližší strom. Nechtěla jsem sedět na vlhké zemi a větvě jsou přece jenom sušší.

Posadila jsem se na jednu z nejvyšších větví a nechala volně plynout mé myšlenky a projevit pocity. To totiž není zrovna dvakrát lehké, když vám za zadkem běhá čtenář myšlenek.

 

Znovu jsem si přehrála celou konverzaci a nevynechala jsem nejmenší detail. Nechápala jsem, co mě dokázalo tak šíleně rozladit. Jen mě chtěla vyhnat z postele, nic víc. Záleží jí na mě, proto se takhle chová. Chce mi jen pomoct, aby mě hned nezabili. A já místo toho, abys jí poděkovala, tak jí seřvu, málem jsem jí dala ránu. Nepochopila jsem své chování. Já se takhle nikdy nechovala. Chci být zase ta stará Bella, která byla člověk. Která měla hnědé vlasy a oči stejné barvy. Tou, která byla milá, nic ji nedokázalo rozčílit, tou, která měla skvělou povahu.

 

Teď jsem se nenáviděla, za to, co jsem udělala. Ublížila jsem nevinnému člověku, ač jen slově, protože slova dokáží zranit více než ten nejsilnější úder. Chovala jsem se jako… Stručně a jasně, jako pěkná svině. Proboha, jen mi chtěla pomoct Kristepane!

Teď jsem si připadala, jako největší blb pod slunce. Nenávidím svědomí! Nenávidím svou povahu, nenávidím tu divnou černovlasou holku, která si přivlastnila mé jméno. Já chci domů, chci zpět své přátele, rodinu… Nechci takhle žít, nechci se radovat z bolesti druhých i přes jejich upíří podstatu. Nechci zabíjet, ale mám nevybranou? Ne. Měla jsem chuť něčemu zakroutit krkem! Pane Bože! Už zase, musím se naučit ovládat.

 

Snažila jsem se zhluboka dýchat a tím se alespoň trochu uklidnit.

 

Měla bych se jí omluvit, přece jen, to ode mě nebylo zrovna pěkné. Sice ona se ke mně taky nechová zrovna nejlépe, ale dává mi postel, koupelnu – za tu jsem jí obzvlášť vděčná a mnou dalších věcí. Měla bych být, alespoň trochu vděčná. Trošku.

 

Pohlédla jsem dolů, to byla vážně výška. Skoro se divím, že jsem nedostala závrať, tedy jestli je to v mé existenci možné. Postavila jsem se na větvi a udělala krok do volného prostoru. Pár vteřin jsem padala a pak jsem se zachytila o další větev a tím zmírnila rychlost pádu. To jsem udělala ještě párkrát, než se mi podařilo dopadnout na zem a v mém případě nijak jinak než tvrdě na zadek. Holt má kariéra artistky je v háji. Rychle jsem vyskočila na nohy a rychlostí blesku se rozběhla k domu, který se stal mým dočasným domovem. Netrvalo to ani příliš dlouho, protože když žijete věčně tak čas mnoho neznamená a ubíhá rychle. Její okno bylo v přízemí a otevřené, ale já se rozhodla vejít jako člověk a to dveřmi.

 

Oběhla jsem dům, prošla hlavním vchodem a proběhla chodbou. Následně jsem se zastavila před dveřmi od jejího pokoje a zaklepala. Nedostalo se mi odpovědi a já i přes to zatáhla za kliku a vešla.

„Ahoj. Já hodně jsem přemýšlela,“ začala jsem rozvážně a pohlédla na Mary Ell, který seděla na zemi a dívala se do země., ale stále nekomunikovala.

„Chtěla jsem se ti omluvit za své chování,“ pokračovala jsem, ale ona mě přerušila.

„Nemáš se za co omlouvat, měl jsi naprostou pravdu,“zašeptala a stále zírala do země.

„Neměla jsem se tak zachovat, bylo to…“ zase jsem to nemohla dokončit.

„Hrubé? Ano, to bylo. Ale bylo to čistá pravda,“ zašeptala opět.

„Omlouvám se,“ řekla jsem a popošla o několik kroků blíže.

„Všichni se mi pořád jen omlouvají a přitom jsem za celý svůj život potkala jen jediného člověka, který by se měl omlouvat, měl by mě odprosit na kolenou, ale on jediný neřekl nic,“ řekla a když jsem jí pohlédla do tváře, byla zjizvena bolestí a stékaly po ní potůčky slz.

„Já, nejsem taková, jak se chovám. Jsem jiná, ale já si jen tak někoho nepustím k tělu, už ně,“ pokračovala v monologu.

„Promiň, že tě s tím otravuji, je to dlouhý příběh… Nechci tě zdržovat,“ pak zmlkla.

„Mám věčnost… “ namítla jsem a zaujala jsem polohu napnutého posluchače.

 

O kom to mluví??


<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná - 28. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře