Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je to konec krásného příběhu? 3. kapitola

edwbellabyjane

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je to konec krásného příběhu? 3. kapitolaBella dočetla dopis od Edwarda. Co se bude dít potom? Napadne ji nějaký plán? Plán, který by se mu nelíbil? Prosím, chci vědět, jestli mám psát dál, nebo ne. Vaše reakce na 3. kapitolu mi napište do komentářů. Děkuju.

12.09.2011 (19:45) • foreverkate • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1144×

Bello, miloval jsem tě, ale už nemělo cenu v tom dál pokračovat. Jsi člověk, ten své vzpomínky rychle zapomene a já se už nějak zabavím. Už se nikdy nemusíš obávat, že mě ještě někdy spatříš... Omlouvám se, že jsem tě kdy obtěžoval. Doufám, že mi to všechno jednou odpustíš, víc nežádám...

Edward

Svezla jsem se na zem a pak mě silně zabolelo u srdce, zlomilo se... Moje srdce se rozlomilo na milion kousíčků a znovu jsem ucítila, jak se prohloubila má díra v hrudníku.

Zavřela jsem oči a snažila se samu sebe přesvědčit, že to je sen, ale nebyl. Byla to ta nejhorší noční můra.

PROSINEC

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

Ležela jsem na posteli a sledovala tu miniaturní díru na stropě. Nemyslela jsem. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ani jak dlouho jsem civěla na tu díru ve stropě, ale když jsem zavřela oči, měla jsem ten dopis před sebou.

Už se nikdy nemusíš obávat, že mě ještě někdy spatříš... Doufám, že mi to všechno jednou odpustíš, víc nežádám.

Naskočila mi husí kůže. Rychle jsem se posadila a vydechla. Vtom mi stekla na levé líčko poslední slza. Setřela jsem ji a chvíli ji pozorovala.

Vytratil se ze mě život. Připadalo mi, že jsem s Edwardem strávila věčnost, ale on byl najednou pryč. Už se nikdy nevrátí. Ta představa mě bolela, ale nemohla jsem na to přestat myslet.

„Nedělej nic nebezpečného, prosím...” řekl prosebně.

Nebezpečného? Jako by mu na tom, co dělám, záleželo. Jako by mu záleželo na tom, jestli udělám něco bezhlavě, nebo něco, při čem se mi může něco stát. Najednou jsem pocítila strašnou chuť udělat něco takového. Musím. Nesmím na něj už myslet. Udělám něco, co by se mu příčilo. Musím!

Najednou mě napadlo to místo. Útes. Když jsem byla naposledy v La Push, tak mi Jake ukazoval jejich pláž a odkud skáče Sam a jeho kamarádi. Ideální místo! Rychle jsem se oblékla, vzala jsem ze stolku u postele klíčky od auta a vyrazila jsem severně od Forks, do La Push. S Jacobem jsem se setkat nechtěla, určitě by mi v tom zabránil, a to jsem nechtěla. Musela jsem to udělat sama.

La Push nebylo daleko. Jen necelé čtyři kilometry od Forks. Jezdila jsem tam už jako malá s Charliem. Takže jsem cestu znala zpaměti. Už jako děti jsme si s Jacobem hráli na pískovišti u jejich domu.

Vzdychla jsem za těmi časy. Bezstarostnými časy.

Když jsem zahnula z hlavní cesty, kam se odbočovalo k La Push, byla jsem pevně rozhodnutá, že se musím vyhnout Jacobovi i komukoliv jinému. Přidala jsem plyn, když jsem míjela ceduli s velkým nápisem „Vítáme vás v La Push”, a pokračovala k pobřeží.

Když jsem dojela na konec silnice, zaparkovala jsem svůj náklaďáček značky Chevy u krajnice a dál pokračovala po svých.

Zastavila jsem se, abych se ujistila, kde to vlastně jsem. Útes jsem viděla asi pět set metrů před sebou.

Vydala jsem se na cestu. Pofukoval trochu studený větřík, ale mě to v ničem neodradilo. Pokračovala jsem dál. Musela jsem to vzít přes les, takže jsem pokračovala trochu pomaleji, než jsem chtěla. Musela jsem skákat na ty obrovské kameny, abych překonala Quiletský potok, nebo jak ho Jacob nazýval. Dál jsem se procházela hustým kapradím, ploše pokryté měkkým mechem, překračovala jsem velký spadlý strom a vysekávala jsem si cestičku mezi keři, až jsem uviděla poslední stromy.

S dlaněmi před sebou jsem prošla posledními větvemi stromů a ocitla jsem se na útesu. Vál tu trochu silnější a studenější vítr, než jsem předpokládala. Oklepala jsem se zimou. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.

Tohle mi dodalo na odvaze, ale nedalo mi podívat se na kraj útesu, který mohl mít tak čtyři metry do vody, možná více nebo méně.

Odstoupila jsem od kraje a zahleděla se do dálky. Voda byla mírně rozbouřená, ale ne tak moc, abych si to rozmyslela. Řekla jsem si, že tohle musím udělat. Prostě musím.

Pravou rukou jsem si rozepnula bundu.

„Nedělej to...” řekl ten nejkrásnější hlas na světě.

Cukla jsem s sebou a zavřela oči.

„Chci to udělat,” řekla jsem někomu, kdo stál za mnou.

Polka jsem a vydechla.

„Bello, prosím. Ne...”

„Tobě nezáleží na tom, co dělám. Odešel jsi. Nezáleží ti na mně,” přerušila jsem ho. Měla jsem slzy v očích, když jsem je otevřela.

Pokračovala jsem ve svlékání. On mlčel. Sundala jsem si bundu, boty a prstýnek po mojí babičce.

„Nedělej to, prosím,” řekl ten hlas a já jsem přesně věděla, komu patří.

Postoupila jsem blíž ke kraji útesu a prsty u nohou jsem se přichytila okraje skály.

„Nezůstal jsi tu se mnou. Nemám proč to nedělat,” řekla jsem tiše a hlas se mi zlomil. Nadechla jsem se a zavřela jsem oči.

„Bello, prosím...”

Skočila jsem. Padala jsem velkou rychlostí a déle, než bylo obvyklé.

Najednou jsem ucítila tu strašně studenou vodu, která mě celou pohltila. Ponořila jsem se do velké hloubky, měla jsem co dělat, abych vyplavala zase nahoru, ale dokázala jsem to.

Vynořila jsem se a byla na sebe pyšná.

Chvíli jsem jen tak šlapala vodu a užívala si ten pocit, ale voda byla natolik studená, že jsem začala plavat ke břehu, ale něco jsem uslyšela.

Otočila jsem se a uviděla tu obrovskou vlnu, která se řítila přímo na mě.

„Nemám šanci...” řekla jsem si pro sebe.

Vlna mě spláchla pod sebe. Unášel mě proud a já neměla sílu se dostat zase na vzduch. Voda měla strašnou sílu.

„Plav!” zakřičel hlas v mé hlavě.

Plavala jsem, snažila se. Ale za chvíli mě začaly opouštět síly, docházel mi vzduch. Když jsem plavala, zdálo se mi, že spíš klesám, než abych se dostávala nahoru.

Za chvíli jsem už neměla sílu plavat dál, snažit se dostat nahoru. Přestala jsem a nechala se jen tak unášet proudem. Studenou vodu jsem už ani nevnímala, pohltila mě. Neměla jsem sílu už cokoliv dělat.

„Plav!” zakřičel hlas znovu.

„Nemůžu. Už nemám sílu,” odpovídala jsem v hlavě.

Potápěla jsem se níž a níž. Oči jsem měla už jen napůl otevřené, ale nevydržela jsem to dlouho. Už jsem neměla vzduch v plicích. Zavřela jsem je úplně a vydechla to, co v plicích zůstalo. Škvírkami jsem viděla jen ucházející bublinky. Nemám vzduch, sílu a srdce. Mé srdce je na milion kousků.

Zavřela jsem oči a už si jen přála, aby to bylo rychlé.

 

Autor: foreverkate (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je to konec krásného příběhu? 3. kapitola:

 1
10. Faire
19.09.2011 [9:04]

Faire Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. kikuska
13.09.2011 [20:11]

Tak to som zvedavá, ako to bude pokračovať. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. mňamka
13.09.2011 [16:11]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Kukaroli
12.09.2011 [22:53]

Souhlasím s kachnullkou. Piš prosím Emoticon Emoticon Emoticon

6. kachnullka
12.09.2011 [21:11]

kachnullkaUrčitě piš dál.. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. AnysP
12.09.2011 [21:08]

AnysPjo prosím pokračuje je to skvělýý =)) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. foreverkate
12.09.2011 [21:03]

foreverkateNeyimiss, děkuju. :) Emoticon

3. Hejly
12.09.2011 [20:52]

Emoticon Emoticon Emoticon

2. lied
12.09.2011 [20:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Neyimiss
12.09.2011 [18:04]

NeyimissČlánek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na:
* čárky;
* píší se tři tečky, ne dvě;
* špatně dělená slova;
* slza stekla, ne ztekla;
* slovosled;
* číslovky, alespoň ty základní, vypisuj slovem, ne číslem;
* bezstarostnými časy, ne bezstarostlivými časy;
* mě/mně.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře