Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je všechno, co se stane, opravdu jen náhoda? 4. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je všechno, co se stane, opravdu jen náhoda? 4. kapitolaJe tu další dílek... není sice moc dlouhý, ale doufám, že to nevadí, marodím a jsem pořád unavená, tak moc nepíšu. Děkuji všem, co mi minule napsali komentář, hlavně pro ty je tahle kapitolka... Petruška17

15.02.2010 (21:00) • Petruska17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1438×

Je všechno, co se stane, opravdu jen náhoda?

4. kapitola

 

Z pootevřeného okna zaznělo dvojí, nejspíš už vzteklé zatroubení. Alice se zrovna snažila v mém šatníku, který stejně vybavila ona, najít nějaké vhodné oblečení, samozřejmě pro mou osobu. Když mě totiž viděla v džínech, modrém tričku a šedé mikině, spráskla ruce a prohlásila, že takhle to absolutně nejde. Nevím, co jí na tom vadí, ale já jsem se v tom cítila pohodlně.

„Na, tahle halenka se k těm kalhotám opravdu báječně hodí… Sakra, počkáš, ne?“ mumlala si pro sebe, avšak poslední slova byla adresovaná Edwardovi, který na nás už téměř čtvrt hodiny čekal v autě. Jako by ji mohl slyšet.

„Ale Alice, mě to, co mám momentálně na sobě, báječně vyhovuje. Líbí se mi takový obyčejný sportovní styl,“ snažila jsem se namítat, ale byla to jen ztráta času.

„Nesmysl! Jak si můžeš být tak jistá, když si pořád nemůžeš vzpomenout? Nebo se snad stala nějaká zněna?“

Vzpomněla jsem si na svůj dnešní zapomenutý sen, a jenom zavrtěla hlavou. Alice naštěstí už nic nekomentovala a navlékla mě do upnutých bílých kalhot a červené saténové halenky. Počítala jsem s tím, že v botách, které mě donutila si obout, se nejspíš velmi brzo zabiju, ale s podivem se mé první kroky obešly bez nějaké katastrofy.

„Tak jdeme,“ zavelela a vyšla ze dveří šatny.

„Počkej!“ vykřikla jsem už téměř zoufale. „To je všechno? Vždyť tam umrznu!“

Alice se jen ledabyle podívala na tvé tříčtvrteční kalhoty, pokrčila rameny a vybrala mi pěkný smetanový svetřík. „Spokojená?“ otázala se vážně, ale kouty úst jí cukaly v úsměvu.

„Jak taky jinak? Ale vážně bychom měli jít, protože jestli tam Edward bude muset čekat ještě pět minut, zabije nás,“ podotkla jsem se smíchem a rozběhla se ke schodům, na kterých mi to díky vysokým podpatkům ujelo. Kdyby tam nebylo zábradlí, už bych nejspíš ležela natažená o dvě patra níž.

Alice jen obrátila oči v sloup a raději nic nekomentovala.

„No konečně! Bože, můžete mi říct, co jste tam tak dlouho prováděly? Já už z vás začínám šedivět.“ uvítal nás Edward, když jsme se, už bez další podobné nehody, dostavily až k jeho Volvu.

„Neřeš,“ odpověděla mu lakonicky Alice a přisedla si za mnou na zadní sedadlo.

Celou cestu do Port Angeles jsme si povídaly, no, spíš mluvila Alice, jenom my dvě. Několikrát jsem přistihla Edwarda, jak si mě prohlíží ve zpětném zrcátku, ale když postřehl, že byl odhalen, okamžitě se zase věnoval řízení. Nevím, co si o něm mám myslet.

„Vítej v Port Angeles,“ otočila se na mě Alice, když jsme dorazili na parkoviště před obrovským nákupním střediskem. Tohle je nejspíš Alicin ráj.

„Tak já si budu muset ještě něco vyřídit…“ nadhodil opatrně Edward a zamykal auto.

„Na to ani nemysli! Dovezl jsi nás sem, tak se o nás musíš postarat! Navíc mi to ještě dlužíš od minule, slíbils, že se mnou půjdeš na nákupy, ale vykašlal ses na to,“ zničila Alice Edwardovi naděje ještě v zárodku a spiklenecky na mě zamrkala.

„Dobře, ale uvědom si, že mé auto má jen omezenou úložnou kapacitu,“ prohodil k ní s hraným smutkem, ale Alice ho už nevnímala, zrovna mě totiž za ruku táhla k nejbližšímu obchodu. Nezbylo mu proto nic jiného, než nás následovat.

A takhle probíhalo celé odpoledne. Alicina nákupní horečka vynechala jen dva krámky, a to zverimex a kuchyňské potřeby. Edward za námi celou dobu běhal a nosil tašky, několikrát je musel odnést do auta, ale i tak jsem se divila, kolik toho unese. Samozřejmě si u toho neodpustil ironické komentáře, Alice ho však vždycky pěkně utřela. Po čtyřech hodinách ustavičného pobíhání v neskutečně nepohodlných botách jsem se jednoduše sesunula na lavičku a odmítla jít dál.

„Alice, jak můžeš mít ještě energii? Bože, já už neudělám jediný krok.“ Natáhla jsem nohy před sebe, ale boty raději nesundala pro případ, že bych se do nich znovu nedostala.

Na chvíli se zamyslela a odpověděla: „Dobře, jak chceš. Na chvíli si s Edwardem odpočiňte, já se mezitím skočím ještě někam podívat. Zatím ahoj.“

„To je to takhle vždycky?“ otočila jsem se na Edwarda, který se mezitím posadil vedle mě, možná až moc blízko.

„Horší. Jsou města, kde mají obchodů desetkrát víc než tady. Takovým místům se na rodinných výletech snažíme vyhýbat, ale někdy se to prostě nepodaří,“ ušklíbl se, přisunul se víc ke mně a tašky hodil vedle sebe. Mohl je klidně postavit na zem, napadlo mě.

Moji pozornost upoutala žena se dvěma dětmi, které ječely jako smyslů zbavené, že chtějí do hračkářství. Bylo velmi nepravděpodobné, že bych sama měla děti, ale možná sestřičku nebo bratříčka… Co bych za to dala, abych si mohla vzpomenout! Na policii projížděli seznamy pohřešovaných, avšak bezvýsledně, nikdo mému popisu neodpovídal. Zvláštní, nemůže mi být víc jak devatenáct, v takovém věku člověk mívá rodiče a kamarády, kteří ho hledají.

Z přemýšlení mě vytrhl dotyk ledové ruky na rameni. Leknutím jsem nadskočila a zamračeně se otočila na Edwarda.

„Už sis vybavila, o čem se ti dneska v noci zdálo?“ zeptal se, a když zpozoroval můj nechápavý výraz, pokračoval. „Křičelas, takže předpokládám, že sis možná na něco vzpomněla, ne?“

„Nevím,“ odpověděla jsem neurčitě, „je to trochu komplikovanější. Nevybavuju si jména, jen rozmazané tváře.“

„Nezávidím ti to, nevědět, kdo jsi,“ prohodil a otočil se na druhou stranu. Nechápala jsem ho.

O pět minut později přiletěla vysmátá Alice, s několika taškami a Emmettem za zády. „Tak, končíme a bereme Emmetta s sebou,“ zavelela a vyrazila cestou k autu, pronásledována Edwardovým úlevným úsměvem.

Jenže jak se ukázalo, vzít Emmetta s sebou znamenalo, že Emmett bude řídit. Alice se okamžitě uvelebila na sedadle spolujezdce. Nezbylo mi nic jiného, než si vlézt dozadu vedle Edwarda.

Emmett zapnul rádio a začal se hádat s Alicí, já jsem však vnímala pouze tichou hudbu, linoucí se z reproduktorů. Byla taková jednotvárná a dlouhá… Zavřela jsem oči a cítila, že kloužu ke straně, že má hlava dopadla na něco pevného. Pak jsem se ponořila do světa snů a přestala vnímat věci dějící se kolem.

Probudila jsem se až druhý den ráno se zjištěním, že mě Edward odnesl do postele. Raději nechci vědět, co si o mně myslí.

3. Kapitola

Shrnutí

5. Kapitola

Autor: Petruska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je všechno, co se stane, opravdu jen náhoda? 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře