Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je všechno, co se stane, opravdu jen náhoda? 5. kapitola

Edward a Bells

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je všechno, co se stane, opravdu jen náhoda? 5. kapitolaTaková trošku oddechová kapitolka. Nic moc se v ní neděje, je kapičku trapnější, ale hlavní hrdinka na konci učiní (konečně!) pro ni velmi znepokojující objev... Napsáno pro všechny, kdo mi napsali komentář, je to jako hnací motor... Vaše Petruška17

17.02.2010 (10:00) • Petruska17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1344×

Je všechno, co se stane, opravdu jen náhoda?

5. kapitola

 

Dny plynuly jako voda, pořád ve stejném rytmu, pořád ve stejné nevědomosti. Přestala jsem tolik řešit, že Cullenovi prostě nejsou jako normální rodiny. Pořád mi sice připadalo divné, že si nikdy nepřivedli nějakou návštěvu, i poštu jim nechávali na pobočce ve Forks, ale Esme se ke mně chovala tak hezky, a ostatní jakbysmet… no, teda až na Edwarda. Nejspíš ho baví mě neustále vyvádět z míry, protože jednou se mnou mluví, jako by se nechumelilo a podruhé se chová jako uražený pitomec. Když jsem se na to zeptala Alice, řekla něco v tom smyslu, že je to prostě náladový puberťák.

Alice je vůbec taková kapitola sama pro sebe. Staly se z nás opravdu dobré kamarádky, je taková moje spřízněná duše. Mám pocit, je ji nikdo nedokáže ničím překvapit, jako by všechno věděla dopředu. Navíc ty její nakupovací záchvaty… šla jsem s ní ještě několikrát a nebylo to tak hrozné jako poprvé. Dělala přestávky, zastavily jsme se na jídlo a dokonce pochopila, že moje ne opravdu znamená ne, v tomhle jí žádné psí oči nepomůžou.

Nejvíc v pohodě jsem se cítila s Emmetem, s jeho nikdy nekončícím smyslem pro humor. Co se týče jeho holky, Rosalie, to bylo trochu horší, z nějakého důvodu mě neměla ráda, avšak nepřátelství vyhlášeno nebylo. S Jasperem jsem vždycky nabývala sebevědomí, stačila jen chvilka v jeho přítomnosti a nějakým zázrakem jsem se cítila líp. Pravdou ale bylo, že jsem s ním nikdy nezůstala sama v místnosti, natož v domě.

„Hej, sklerotičko!“ Emmettův řev se rozléhal domem, div že se nevysypaly okenní tabulky. Zasmála jsem se a seběhla dolů do kuchyně, odkud jsem to volání tušila. Tuhle přezdívku vymyslel před několika dny a velice se mu zalíbila, jak jsem pochopila z jejího častého užívání.

„Co se děje? Hoří?“ zeptala jsem se s hraným zděšením vysmátého Emmetta.

„Málem ano,“ odpověděla za něj Alice v záchvatu smíchu. „Ten blbec se pokoušel vařit,“ dostala ještě ze sebe a znova málem spadla z barové židličky.

„Cože?“ vyhrkla jsem překvapeně, ale po nadechnutí jsem napodobila Alicina příkladu.

„Jasně, jen se mi smějte,“ zabručel Emmett naoko sklíčeně, ale dlouho mu to nevydrželo. „Víš, má nejdražší sklerotičko, já jsem vegetarián, ale ani tohle mi nedokázalo zabránit v přípravě tohoto božského pokrmu. Prostě jsem to jenom neochutnal, no,“ zakřenil se a hrdě přede mě postavil talíř s podivně vypadajícími zuhelnatělými předměty.

Nechápavě jsem se na něj zadívala. „A tohle má být jako co?“ zeptala jsem se a opatrně do toho šťouchla vidličkou, kterou mi strčil do ruky.

„Tohle,“ řekl a nasadil tón, a lá učitel národů, „je to nejlepší zapečené maso s broskví, jaké jsi kdy za dobu své existence spatřila. Dobrou chuť.“

Tentokrát Alice opravdu z té židle spadla, navíc svým smíchem přivolala ostatní členy domácnosti.

„Fuj, co je to tady za smrad?“ vykřikla znechuceně Esme, když vstoupila do dveří. Její pohled se stočil k talíři stojícímu přede mnou. „Emmette, pevně doufám, že se mi to jenom zdá,“ chytila se za srdce.

„Ano, zdá se ti to, a proto ses taky rozhodla, že odejdeš a budeš pokračovat v činnosti, kterou jsi právě opustila, ať je to cokoliv,“ promluvil Emmett vážným, velice důstojným hlasem, až jsem se začala svíjet v křečích ne smíchu, ale neskutečného řehotu.

Ostatní, tím bylo myšleno Carlisle, Rosalie a Jasper, se však nezachovali jinak. Nejvíc mě překvapila Rose; přišla až ke mně, nakoukla na podivný obsah okupující talíř a svezla se k Alici na zem. Snažila se něco říct, ale z hrdla jí unikaly pouze nezřetelné skřeky, tolik podobné prasečímu chrochtání.

Carlisle se taktéž odhodlal k průzkumu zuhelnatělého masa (?), po chvíli však zamumlal něco o laboratoři a testech a zvýšil počet jedinců svíjejících se na podlaze.

Jediný Jasper se zachoval alespoň trošičku důstojně; proklestil se k Alici záplavou svíjejících se těl, zeptal se, jestli je v pořádku a až potom podlehl. Přitom křičel na Emmetta cosi o hromadném infarktu.

Začala jsem se uklidňovat a ostatní už taky pomalu vstávali ze země, avšak z míst, kde stál sporák, se začaly ozývat podivné syčivé a prskavé zvuky, následovány Emmettovým zděšeným výkřikem: „Já úplně zapomněl na brambory!“

V tu chvíli jsem nemohla mluvit, nemohla dýchat, vlastně nemohla dělat nic jiného, než se začít chechtat, řehtat a já nevím co ještě. Umírala jsem smíchy, ale nebyla jsem ani zdaleka jediná. Dokonce ani Emmett, který se právě snažil dostat se přes tu spoušť na zemi ke sporáku a vypnout ho, nedokázal udržet vážnou tvář.

Najednou se rozrazily dveře a na jejich prahu stanul nechápavě se tvářící Edward.

Potom však nasál vzduch, pohlédl na talíř stojící přede mnou, na Emmetta držícího v rukou hrnec s bramborami a bylo mu nepochybně všechno jasné.

„Bože… Emmett… psychiatrie…“ zašeptal jenom, načež se zhroutil na barovou stoličku vedle té mojí a složil hlavu do dlaní. Zvuky, které vydával, se daly identifikovat jako smích.

„Ha ha, když jste se tak báječně nasmáli, mohli byste být chvilku zticha, aby se sklerotička mohla v klidu najíst? Nikomu z vás by se taky nelíbilo, kdyby vám někdo kecal do jídla,“ ozval se Emmett s vážnou tváří, čímž všechny ještě více rozesmál.

„Emmette, prosím,“ zašeptala jsem skoro zoufale, protože jeho výraz vypadal velmi odhodlaně, „nenuť mě to sníst,“ prosila jsem ještě úpěnlivěji.

„Proč, ne? Vždyť to je určitě moc dobré, plné vitamínů, minerálů, bílkovin-“

Když začal vypočítávat, Carlisle mu okamžitě skočit do řeči: „Ona je stále moje pacientka, Emmette Cullene, navíc nemám nejmenší chuť zařizovat pohřeb. Bylo by hloupé mít hrob beze jména.“

„Dobře, ale schovám ti to do mrazáku,“ otočil se zase ke mně rezignovaně. „Ale až si vzpomeneš, oslavíme to báječnou baštou.“

V duchu jsem děkovala nebesům, protože jsem věděla, že by mě Emmett byl schopný přinutit to sníst, ale přidala jsem se k všeobecnému výbuchu veselí. Dokonce i Edward vypadal naprosto uvolněně, jeho oči zlatě zářily. Začala jsem se v nich topit, avšak když si všiml mého pohledu, okamžitě jsem se zadívala na své ruce a zrudla až na zadek.

Najednou mi nebylo příjemně s tolika lidmi v místnosti, tak jsem se jednoduše zvedla, vyběhla schody a ukryla se ve svém pokoji před tím pitvajícím pohledem zlatých očí.

Byla jsem šťastná a z toho pocitu mi začínalo být špatně. Přepadla mě touha nikdy si nevzpomenout, nikdy od nich neodejít. Dostala jsem strach z budoucnosti, z minulosti, dokonce i z přítomnosti. Chovali se ke mně tak mile, hezky, nemohla bych si na nikoho ztěžovat. Bojím se jen, co mě čeká tam venku. Možná tam opravdu někde je milující kluk, který na mě s otevřenou náručí čeká, já však miluji Edwarda… Cože? Miluju Edwarda? No, vlastně ano, co si nalhávat. Miluju ho od první chvíle, co jsem ho viděla, od prvního okamžiku, ale miluje i on mě?

Je jen jediný způsob, jak to zjistit…

4. Kapitola

Shrnutí

6. Kapitola

Autor: Petruska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je všechno, co se stane, opravdu jen náhoda? 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře