Z Jacoba se stal vlkodlak a poznává svou novou podstatu, která se mu očividně líbí. Získal zpět své přátele a nyní doufá, že neztratí svou lásku, Bellu. A co Bella na jeho několikadenní absenci ve škole?
Po dlouhé době přicházíme s dalším dílkem, tak se omlouváme a přejeme příjemné počtení. :)
02.07.2010 (19:30) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1378×
Jacob
Mé tělo se zmítalo křečí, všechny mé svaly se napjaly v explozi. A tehdy jsem se poprvé probudil, poprvé jsem uviděl svět - ale ten opravdový.
Otevřel jsem své uslzené oči, abych zjistil, co se stalo, jenže se nic nezměnilo. Všechno bylo na svém místě jako předtím a já bohužel věděl, že se ani můj otec neprobral. A já hlupák si na malý moment myslel, že se po tom všem všechno vrátí.
Počkat! Po tom všem… Co mám vůbec na mysli? Opravdu je všechno tak stejné jako předtím?
Ještě jednou jsem se pořádně rozhlédl okolo sebe, ale ani na moment mě nenapadlo, že ta věc co se změnila jsem já sám. Se zděšeným úlekem jsem pozoroval své chlupaté pracky - čtyři. S nevěřícným výrazem jsem došel k nějaké větší louži a podíval se na sebe, ale to mi vše jenom potvrdilo. Už nejsem člověk, jsem vlk, obrovský vlk!
„Waůůůůůůůůůůůůůw!“ Zavyl jsem žalostně. Překvapil mě zvuk, který se mi vydral z tlamy, ale došlo mi, že je přirozený - můj.
„Konečně.“
Prudce jsem otočil hlavou, protože jsem si byl jistý, že tu kromě mě nikdo není. Ale tuhle větu jsem přeci neřekl. Copak umějí vlci mluvit? To je úplná blbost. Tak potom ale netuším, kdo to tu mluví. Asi jsem se už dokonale pomátl.
Ještě jednou jsem se rozhlédl a vyrazil znovu kupředu. Otci už pomoci nedokážu, a kdyby mě někdo našel v tomhle stavu, těžko by mi věřil, že jsem to já – původem člověk. Musel jsem se nutně někde ukrýt, tak jsem se rozeběhl tou největší rychlostí, kterou jsem v tomhle novém těle dokázal vyvinout, a kličkoval mezi stromy.
Mě samotného překvapilo, jak jsem si byl každým svým krokem jistý. Má zmatená mysl mi říkala, že jsem se zbláznil, ale srdce vědělo, kudy vede má cesta. I přes to všechno, co mozek nechápal.
„Počkej přeci!“ zakřičel na mě známý hlas.
Teď už jsem byl opravdu na pokraji svého chápání. Pomalu jsem zpomaloval, až jsem přešel do chůze a prozkoumával okolí. Nikoho jsem ale neviděl.
„Baf!“ Skočil mi do cesty velikánský vlk. Nebyl jsem o nic menší než on, ale přeci mě ten pohled donutil o krok ustoupit.
„To jsem přeci já, tvůj kamarád, Embry. Za chvíli přijdou i ostatní.“ Promluvilo ke mně to veliké stvoření přede mnou, aniž by otevřelo ústa.
Bože můj! V ten okamžik, kdy jsem se mu podíval do očí, mi všechno došlo. To, proč mí dávní přátelé trávili tolik času v lese, proč chodili za školu a proč se mi jeden po druhém ztrácel a vzdaloval.
Nepochyboval jsem o tom, že je to opravdu Embry. Jeho oči na mě upřeně hleděly a trpělivě čekaly, až si všechno v hlavě urovnám. Dokonce i ten hlas v mé hlavě patřil jemu.
Nemusíš se bát, vždycky jsem přece byl tvůj přítel. Ale jak vidím, dáváš si to všechno hezky dohromady… Asi ti nemusím nic vysvětlovat, ale přesto jsem se chtěl omluvit. Už chápeš, proč jsme se dál nemohli přátelit? zeptal se mě Embry a smutně sklopil zrak.
Jak to všechno ale víš? Jak víš, na co myslim?! zeptal jsem se ho v duchu. Ale už mi odpovídat nemusel. Došlo mi to všechno. On slyší, na co myslím. Vlastně, stejně jako já! Tak to je na mě moc. Musel jsem se posadit. Cestou na zadek jsem si přisedl snad všechny chlupy na břichu. Měl jsem příšerně dlouhou srst.
Budeme tě muset ostříhat, myslím lidské vlasy – ty mají vliv na srst. Čím kratší, tím lepší. Kývl jsem hlavou na souhlas a dál přemýšlel nad dneškem.
Konečně jsem našel svoji rodinu, už jsem zpátky bráchové! Zavyl jsem vlčí řečí a tím přivolal zbytek smečky. Smečky…
Můj smutek ze ztráty otce se najednou vyrovnal radostí z mé znovu nalezené rodiny a teď už i našeho společného tajemství. Musí mi toho spoustu vysvětlit, usmál jsem se v duchu.
Spolu s mými kamarády jsme došli na palouček, kde jsme se usadili do kruhu a pozorovali se očima. Slova se ujal Sam, který byl na první pohled vůdcem. A tak jsem se dočkal odpovědí na všechny mé otázky a stal se opravdovým vlkem.
Ale když už jsme u toho vysvětlování… Napadlo mě, jak já tohle všechno vysvětlím Belle! Zatrnulo ve mně a stáhnul se mi žaludek nervozitou. Jak to vezme?
Když ze mě spolu s myšlenkou na moji Bells opadlo první nadšení, začal jsem si uvědomovat víc než kdy jindy, že všechno na světě má svůj důvod. I já tu musím mít své poslání.
Máš pravdu, Jacobe, Sam se nadechl a pokračoval, máme jeden veliký úkol. A právě teď začíná náš kdysi dávno nedokončený boj… Oni přichází.
Boj s kým? Kdo přichází? zeptal jsem se stísněným hlasem, protože jsem tušil, že je to více než vážné.
S upíry!
Bella
„Buď v klidu, on se objeví,“ chlácholila mě Danka, když jsem hypnotizovala mobil, který mi ležel na lavici.
„Ale je to už tejden! Tohle není samo sebou.“ S pláčem jsem si složila hlavu v dlaních a nevěděla, kudy kam. Teď jsem si plně uvědomila, jak jsem na něm závislá a jak moc ho miluji – víc, než vlastní život. Nemohla jsem dopustit, aby mu někdo nebo něco ublížilo.
Něco? Vlkodlaci! Před nějakou dobrou jsem je tu přeci viděla.
Musím za ním.
Beze slova jsem se zvedla a utíkala k autu. Danka za mnou ještě něco křičela, ale já neslyšela, ani nevnímala. Měla jsem jediný cíl – La Push.
Nastartovala jsem auto a vyjela ze školního pozemku. Asi po pár zatáčkách jsem uviděla pár lidí. Řekla bych, že vypadali na stejný věk jako já a mávli na mě. Přijela jsem ke krajnici a stáhla okýnko.
„Ahoj. Prosím tě, kde je tady škola?“ optal se mě slušně jeden z nich.
„Musíte rovně po téhle cestě, potom zahnout doleva a přímo před váma se ukáže obrovská žlutá budova a té se říká škola.“ Navedla jsem je, rozloučila se a vyjela zase za svým cílem, který byl pro mě stěžejní.
Netušila jsem, že se s nimi ještě potkám.
A ještě k tomu tak brzo.
Já věděla, že na nich je něco divného...
Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jeden a půl hříchu z lásky 9. kapitola:
Mohli to byť Cullenovi? Je možné, že nastal čas, aby sa nám ukázali. Ja verím, že áno. Už som sa na nich tešila. Snáď sú to oni. Prosím. No a aby som nezabudla, nadchlo ma ako ste opísali celé to Jacobove zmýšľanie. To aký bol zmätený a ako sa dozvedel pravdu. Veľmi sa mi to páčilo. Som naozaj zvedavá, či sa týmto zistením, že je Jake vlk zmení jeho a Bellin vzťah.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!