Už devatenáctá část, která se jmenuje NE! Vše není tak, jak se zdá a právě toto tvrzení se v tomto dílku potvrdí... Poslední dobou se mi to zdá jako jedno velké bludiště, ale doufám, že na konci se vše pěkně rozplete a vše bude tak, jak to v povídkách bývá... Hezké čtení :-D
28.08.2009 (18:00) • Izzy0fan • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2423×
19. NE
Vypráví William
Od té chvíle, co jsem ji spatřil, nedokážu na ni přestat myslet. Ta její tvář... je tak známá, ale přitom úplně jiná. Tess, láska mé existence. Konečně jsem ji našel, ale být sní nemůžu. Já Bellu nikdy nemiloval. Samozřejmě je krásná, přátelská a milá, ale nebyla stvořena pro mne. Už od první chvíle – když jsem viděl, jak se na ni Edward díval – jsem tušil, že jednou budou spolu. Ale moje tušení se z mého přičinění neplní.
Od mého znovuzrození se mi zlepšil vjem okolí. Moje tušení se vždycky vyplnilo. Bral jsem to jako svůj jedinečný dar. Ale tohle nechápu. Možná jsem to zvoral tím, jak jsem se snažil udělat mu z existence peklo. Ne, tohle budu muset nějak napravit, ale jak...
Někdo zaklepal na dveře. „Jo?“ Ve dveřích se objevil ten poslední upír, kterého bych tu čekal.
„Musím s tebou mluvit, můžu dál?“ zeptal se s pochybovačným tónem v hlase.
„Samozřejmě, co chceš?“ vyštěkl jsem možná až moc tvrdě.
Posadil se do křesla naproti mě a spustil:
„Tak jo, nebudu chodil kolem horké kaše. Chci tě požádat, aby jsi odvolal ty vaše zásnuby.“
„Hm, nemyslel jsem si, že to budeš zrovna ty, kdo mě o to požádá...“ Myslel jsem, že za mnou přijde Bella nebo Alice, ale on...
„No tak odvoláš to zasnoubení?“ vyzvídal poměrně nedočkavě. Přikývl jsem.
„Tak dobře, ale ty mi zařídíš, abych mohl odjet s Tess, jinak to neodvolám!“ Tvářil se překvapeně.
„Co? To se jí nechceš zeptat sám? To jsi takový zbabělec?“
„Stejně jako ty svoje city dokážeš přiznat mé snoubence?!“ Musím vědět, jestli o mě Tess stále stojí. Ale i kdyby ne, Bellu si vzít nemůžu. Nezkazím přeci život nám oběma... Edward odešel, uvidíme, jestli dodrží dohodu...
Vypráví Isabella
Vážně nechápu, proč mi Tess nechce pomoct. Ona přeci měla ráda Willa a on ji taky, tak proč? Proč si to zase musím odpykat já? Kde je nějaká spravedlnost!
Zítra Cullenovi odjíždí a já tu zůstanu. Otec říkal, že odjedu se svým manželem tam, kam on bude chtít. Když jsem viděla tu lítost v jeho očích, pochopila jsem. Tahle svatba, tahle všechna šaráda nebyl otcův nápad. Musel to být Caius nebo moje matka... pochybuju, že by mě Aro takhle podrazil. My dva si byli vždycky blízcí, ale Caiuse nikdo neměl rád.
Z nenadání se rozlítly dveře, stála tam matka.
„Sbal si věci, odjíždíš!“ křikla na mě.
„Kam?“
„Tvůj snoubenec nechce mít velkou svatbu, takže odjedeš s ním hned a svatba se bude konat podle jeho libosti... Za deset minut odjíždíš!“ Můj život už nemůže být horší! Nemůžu si ho přece vzít. To už bych se raději vdala za... dokonce i za Edwarda! Musím jít, snoubenec čeká...
Sedím v autě a jedu na letiště ve Florencii. William mě celou cestu obezřetně sleduje a několikrát se snažil zavést rozhovor, ale já ho vždy nějak odpálkovala.
„Hele Bello, nemysli si, že jsem nějak nadšený z toho, že si tě mám vzít, ale neboj se, jestli Edward dodrží dohodu, budeš svobodná...“ řekl.
„Co s tím má co dočinění tvůj bratr?“
„To on se za tebe přimluvil, takže bys mu měla poděkovat.“
Asi si nevšiml mého velice udiveného obličeje, protože potom už nic neřekl... dokonce i když jsme šli letištní halou...
Zastavil se.
„Hm, ještě tu nejsou, tak počkáme.“ Byl naprosto v klidu, za to já jsem byla zmatená. Každou chvilku jsem se otáčela, jestli už nejdou. Snad mi to pořádně vysvětlí...
Will najednou změnil výraz... usmíval se, což znamená, že tu někde budou. Podívala jsem se Willovým směrem... naproti k nám šel Edward a vedle něj... Tess?!
Tak takhle to je. On mě chce vyměnit za mojí sestru! Proč to neřekl dřív? Mohli jsme se demokraticky dohodnout...
Zastavili se těsně před námi.
„Ahoj,“ řekla Tess.
„Hm, nechápu, proč jste u toho dělali takový cavyky? Mohlo se to vyřešit úplně jinak.“ Will se díval na Edwarda, ten přikývl. Pak se řeči chopila Tess: „Víš, takhle to bylo jednodušší. My můžeme jet rovnou do Indie a vy...dva... si dělejte co chcete,“ uchichtla se. Edward se usmál a řekl jen: „užijte si to...“ A už jsem zase mimo. Vždyť svého bratra nesnáší a teď se na něj dokonce směje.
Když zmizeli v davu otočil se na mě. Nevěděla jsem, co mu mám říct, ale začal mluvit první...
„Jsi volná, využij toho a jeď kam chceš.“
„Já-já, ale nevím, kam...“ vykoktala jsem ze sebe. V tomhle zmatku jsem o odjezdu ani nepřemýšlela.
„No já nevím, ale rozhodni se, letadlo mi letí za čtvrt hodiny...“
„Neboj s, já se na letišti neztratím.“ Pochybovačně se na mě podíval.
„Tak to se měj, těšilo mě...“ a odešel...
Autor: Izzy0fan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jeden život nestačí 19. kapitola NE!:
Twigirl dokoncim za teba BLB ale urcite jej nieco povie
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!