Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jedinečná 4. díl

19.05.2010 (11:00) • Meggie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1381×

Tento díl bych jistě nenapsala bez hudby, kterou tak moc miluji! Doufám, že se Vám tento díl líbil a byla bych ráda za komentáře, které mě víc popoženou k napsání dalšího dílu. Vaše Meggie :)

Dnes byl pátek a já zrovna jela ze školy domů. Měla jsem zvláštní náladu, jindy jsem byla ráda za dobu strávenou s kýmkoliv, ale dnes jsem si chtěla aspoň na pár minut provětrat hlavu a proto jsem jela svým černým mercedesem a při tom relaxovala s hudbou puštěnou na maximum. Zítra se otevírá ten nový club v Seattlu a se sestrou si jistě pojedeme pořídit nějaké nové kousky, ve kterých se předvedeme. Jela jsem po silnici s obrovskou rychlostí, ale naštěstí žádné jiné auto jsem neviděla. Moc mi chyběl ruch. Ruch velkoměsta, který jsem tak moc milovala. No co, jsem ráda, že si připomenu aspoň na krátkou chviličku ruch Seattlu. Trochu se pobavit. Jistě tam bude Alice a její zbytek rodiny. Je dobré se vidět s nějakými hodnými upíry po takové dlouhé době.

Teď jsem přijížděla domů, vypla hudbu, zamkla auto a směřovala k našemu domu. Meggie se zabavovala hraním na kytaru a pobrukovala si. Musím uznat, že je velmi nadaná. Její zpěv a talent k hudbě je úžasný. Vždy, když se necítím nejlépe, ona mi něco občas zahraje a já se potom cítím o mnohem lépe.

„Ahoj,“ pozdravila jsem.

„Ahoj Iss, jen mě napadlo, nejely bychom se podívat po pár nových módních kousků do města?“ usmála se.

„Věděla jsem, že to řekneš.“ Usmála jsem se taky. „Jo, určitě. Ať  aspoň odrovnáme pár lidí,“ dodala jsem.

„A nejen lidí,“ řekla Megg a v tu chvíli se začervenala. Proč? Že by se jí líbil Edward? To snad ne.

„Co tím myslíš? Ti noví ze školy?“ zeptala jsem se.

„Jo. Ten vysoký s tmavými vlasy…“ řekla.

„Emmett,“ skočila jsem jí do řeči.

„Ano, ten. Připadá mi moc fajn. Sama víš, že jsem dlouho nikoho neměla. Já nemám štěstí jako ty.“ Smutně se na mě podívala.

„Prosím tě, Meggie! Vždyť ty jsi krásná, talentovaná a vtipná. I když jsem jich pár měla, nikdy to nedopadlo jako v pohádce.“

„Dobře. A co si myslíš? Líbím se mu?“ Podívala se na mě s nadějí v očích.

„Myslím, že určitě ano! Tomu se protočí oči až tě v sobotu uvidí,“ podpořila jsem si a mrkla na ni.

„Fajn. Tak co? Nákupy?“ Šibalsky se usmála.

„Nákupy!“ zvolala jsem a hned jsme vycházely ven z domu.

Meggie se chtěla jet podívat do obchodů v Port Angeles, ale já jsem navrhla lepší místo, kde by se dalo sehnat nové oblečení. Zajely jsme si do Seattlu.

Aspoň chvilku pořádný neklid a obrovské nákupní centrum!

Zběsile jsme nakupovaly skoro 5 hodin, ale nám to vůbec nevadilo. Unavit jsme se nedokázaly nikdy. A ještě aby jo!  Popravdě, ani jsem nevěděla, jaký styl oblečení si máme na zítřejší noc vzít.

Šaty? Moc komorní a dlouhé. Sukně? Moc obyčejné. Kalhoty? Nejsem jeptiška! No, to tu bude asi vážně nadlouho.

„Tak co? Našla jsi nějaký pěkný kousek?“ zeptala jsem se s nadějí.

„Jo. Podívej,“ řekla a ukázala mi roztomilý zelený top  se zavazováním za krkem, který se u konce řasil a dal se utáhnout mašlí.

„Krásný Megg! Ten ti bude slušet. Dobrý výběr,“ řekla jsem. Musím uznat, když si to Meggie vyzkoušela, tak jí to vážně seklo. K tomu si vzala ještě bílé extrémně krátké kraťasy a vypadala vážně božsky.

„Jestli si tohle nevezmeš, tak jsi blázen!“ řekla jsem usmála se na ni. Úsměv mi oplatila taky.

„Fajn, je to fakt dobrý,“ souhlasila.

Čas tu ubíhal děsně rychle a já pořád nevěděla, co si vzít na sebe. Při procházení všech těch obchodů jsem si připadala, že už vážně nenajdu to, co bych si na sebe mohla vzít na sobotní večer. V tu chvíli jsem uviděla něco úžasného. Mám halucinace?! Doufám, že ne. Šla jsem blíže ke stojanu, na kterém vysely šaty, při kterých by se normální dívky skoro červenaly a nikdy by se neodvážily si je ani zkusit. Nebyly to normální šaty, byly černé jako uhel, bez ramínek a přímo na tělo. A když řeknu, že jsou mini, tak tím myslím, že jsou vážně těsně pod zadek. Víc odhalovaly, než by zakrývaly. Šla jsem si je zkusit. Za chvilku na kabinku zaťukala Meggie, chtěla se jít jistě podívat.

„Můžu?“ zeptala se mě.

„Jo. Jistě,“ odpověděla jsem.

„Podívej, na koho jsem tu narazila,“ řekla s radostí a vedle ní už stála Alice.

„Ahoj Iss,“ pozdavila Alice.

„Ahoj Alice.“ Usmála jsem se. Ani jsem se ještě nepodívala na sebe do zrcadla a zapomněla jsem, co to mám vůbec na sobě.

„No páni,“ řekla Megg společně s Alice a zíraly na mě s vykulenýma očima.

„Já vím. Je to moc… odhalující, viďte?“ řekla jsem a trochu se zamračila.

„Ne, Bello, je to fantastický!“ povzbudila mě Alice.

„Vážně? Ale přece jen tak, není to až moc?“ zeptala jsem se.

„Vážně Iss! Jsi v tom úžasná! Ta postava ti v nich vyniká jakoby byly šaty šité právě na tebe,“ odpověděla Meggie.

„Opravdu?“ vyjekla jsem při dalším pohledu sebe do zrcadla.

„Ano,“ řekly sborovým hlasem obě dvě. Oddychla jsem si. Aspoň, že už mám co na sebe. I když v tomhle případě až tak ne. Dál jsem si jen sehnala jeden pár nových lodiček na vysokém podpatku, které by mi perfektně ladily s šaty.

„A co ty, Alice? Co tu vůbec děláš?“ zeptala jsem se jí.

„Nákupy. Jak jinak! Zbytek bandy se nechtělo obtěžovat, takže tu jsem jen já sama,“ řekla bezvýrazným tónem.

„To přeci nevadí. Mohla jsi klidně zavolat a jet s námi,“ řekla Meggie. Ano, to je pravda. Alice mi připadala vážně moc milá a neviděla jsem jediný problém, že by s námi jet nemohla.

„Jo. Je to pravda,“ dodala jsem. Ona se na nás zatím širokým úsměvem usmála.

„Tak co, dámy? Co budeme dělat teď?“ zeptala se Alice žertovně.

„Tak pokud už máme všichni nakoupeno, co takhle si udělat dnes večer dámskou jízdu u nás doma?“ navrhla Meggie.

„To nezní špatně,“ řekla jsem a přitom se usmála.

„A nebyla bych vám na obtíž?“ zeptala se Alice.

„Ani náhodou! Budeme rádi,“ povzbudila jsem jí a věnovala jí přátelský úsměv. Uviděla jsem, že změnila svůj názor a jistě souhlasila.

„Tak dobře.“ Usmála se.

Celou noc jsme si všichni povídaly a různých věcech. O partnerství, o lásce a podobně. Od Alice jsme se toho dost dozvěděly. Třeba jsme nevěděly, že ona a její rodina nejsou v takovém počtu, co jsme si myslely. Doopravdy jich je 6. Ona a její jakoby 3 bratři – Emmett, Jasper a Edward, dále i jejich adoptivní rodiče, které ale berou jako přátele, Esmée a Carlisle. Taky nám vysvětlila, proč mají stejnou barvu očí jako my.

„Neživíme se lidskou krví tak, jako většina ostatních. Přežíváme na zvířecí krvi,“ řekla a v tu chvíli jsme se na sebe s Meggie udiveně podívaly. Nevěděly jsme, že existuje ještě jiná upíří rodina, která žije za stejných podmínek jako my.

„Dosti toho máme tedy společného,“ dodala Megg.

„Jo. To určitě,“ odpověděla Alice a usmála se.

„A co jinak, Alice? Něco nového? Zvykáte si dobře tady ve Forks?“ zeptala jsem se jí.

„Ano, ovšem. Forks je pro naše podmínky ideálním místem, nemusíme se tolik schovávat jako na jiných místech, kde jsme byli. Edward a Emmett jsou z vás úplně unešení. Jinak asi nic nového…“ zadívala se z okna a nad něčím přemýšlela.

Počkat! Unešení?!

„Cože?“ vyhrkla Meggie.

„No ano. Emmett o tobě pořád básní, určitě se mu hrozně moc líbíš,“ řekla Alice a mrkla na ni. „A ty Bell, o tobě pořád mluví Edward.“

„No, prosím tě! Není to otrava to u vás doma poslouchat?“ řekla jsem s vtipným podtónem v hlase.

„No, možná, že i docela jo,“ odpověděla Alice a začala se smát a poté jsme se k ní s Megg přidaly.

Vážně se těším na zítřejší noc. Hlavně po tom, co mi Alice řekla…

Edward

Nezapomenu na okamžik, kdy jsem ji poprvé spatřil. Její tvář, její hlas, její vlasy, její tělo… Na to se nedá zapomenout. S dosti ženami jsem se setkal, ale žádná by se Isabelle nevyrovnala. Je dokonalá a já po ní moc toužím. Vážně se těším na sobotu až ji spatřím. Nevím ale, co si mám myslet. Líbím se jí? Nejsem si na 100% jistý, co k ní cítím, ale vím, že to je jiné. S ní si nepřipadám takový záletník, jako s jinými upírkami.

Dál jsem snil o té dokonalé, když mě vyrušilo zaklepání na dveře.

„Dále,“ řekl jsem. Alice otevřela dveře a usmála se na mě.

„Smím rušit?“ zeptala se.

„Jistě. Co potřebuješ?“ ptal jsem se jí a nasadil vážný obličej.

„No, přemýšlela jsem o té akci zítra. Asi nebudeš chtít jít, viď? Já jen, že jedu teď do města pořídit nějaké nové oblečení k této příležitosti, abych věděla, jestli ti něco koupit nebo ne,“ řekla a já jsem jí hned musel  vlézt do řeči.

„ANO! Jistě že chci! Je to událost a já stejně nemám co na práci,“ rychle jsem vyslovil a ona se na mě škádlivě podívala.

„Není v tom i něco jiného? Spíše někdo?“ řekla a ihned se začala smát. Nevěděl jsem, co jí na to mám říct.

„Alice, nevím jestli to ty víš, ale mám zájem o jednu zdejší ehm…  dívku,“ odpověděl jsem.

„Ne, to není ehm… dívka! To je ehm… Bella!“ řekla a vyprskla smíchy při jejím napodobování mého hlasu. To uslyšel Emmett a hned přiběhl ke mně do pokoje a začal se smát stejně jako ona.

„Tak to by už stačilo. Emme, ty taky nemáš co říkat,“ řekl jsem mu a mrkl. V tu chvíli zmlknul a šel zpět. On ví, co tím myslím.

„Takže ti něco koupím, dobře?“ řekla Alice.

„Budu rád,“ odpověděl jsem a usmál se na ni. Stejně toho oba nenechali a když šla Alice z mého pokoje pryč, propukl další nával smíchu.

Bella

Už bylo dávno po půlnoci a Megg s Alice si povídaly na sedačce ve velké společenské místnosti a já se dívala z okna z mého pokoje na měsíc.

Dnešní den bude něco jedinečného. Ani nevím co si o něm mám pořádně myslet, ale byl vážně jiný. Jiný v tom dobrém slova smyslu. Těším se a doufám, že se budeme všichni dobře bavit…

5. díl

Autor: Meggie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jedinečná 4. díl: