Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen a jen Volturi - 5. kapitola

24.03.2012 (12:30) • kiki1996 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1591×

Bella (dcera)

Po včerejšku se mi už udělalo lépe, a tak jsem mohla jít ven. Celý včerejšek na mě Resnesmé pořád dávala pozor a já jsem byla ráda, že jsem si mohla sama dojít aspoň na WC. Charlie mě taky pořád kontroloval, ale ne tak jako Nessie. Jednou se na mě přišel podívat Carlisle a doporučil mi klid na lůžku. No, ale já mám i jiné povinnosti a práce volá. Šla jsem rovnou do knihovny, jak Nessie ráda říká - mého druhého domova - a na koho nenarazím.
Edward s Tanyou se procházejí v klídku po chodbách, jakoby to tu snad osvobodili. Tak, ale to nebylo nejhorší. Jen co jsem vešla do knihovny, hádejte, koho nevidím, jak si to v klidu rozdává na stole. No, kdo hádal, že je to má matka, tak by vyhrál.

„Mami?“ ptám se s šokem.

„Hmm… Co se děje, Bells?“ ptá se jakoby nic.

„Nic, jen jsem si chtěla jít číst. No a taky zdrhám před
Nessie,“ řeknu trochu zaraženě.

„Jo fajn. My už…“

„Jo. Fajn. A to, co jste tu dělali, mě naprosto nezajímá,“ řeknu a dívám se, jak se moje máma s Johnem oblékají.

„No toto?“ řeknu si sama pro sebe, když už máma s Johnem odešli. Asi si půjdu přečíst nějakou knížku, abych zapomněla na tu hroznou událost. Proč zrovna tady, v mojí knihovně? To si ze mě snad dělají srandu? Další hodinu jsem si jen četla a přemýšlela. Zrovna, když jsem upadla do milosrdného spánku, někdo mě probudil. Byl to Edward s Tanyou a jak vidím, něco se muselo stát, protože jsou to už druzí lidi, kteří si to chtějí rozdat v mojí knihovně.

„To si ze mne děláte srandu? To fakt v tomhle hradě není jiná místnost, kde byste si to mohli užít? Nebo to jste si tu knihovnu vybrali schválně?“ zařvu a pomalu ztrácím trpělivost. To si mě konečně všimli a Tanya, s výrazem odpovídajícím její inteligenci, slezla z Edwarda.

„Oh, promiň. My si tě nevšimli,“ řekne přeslazeně, ale z jejich myšlenek by i hluchý vyčetl, že to udělali schválně a že věděli, že jsem tu.

„To nic, jen by mě zajímalo, proč zrovna v mojí knihovně?“ zeptám se taky stejným tónem.

„Byly to nejbližší dveře, když to na mě přišlo,“ řekne Tanya.

„Hm, bezva, a to si jako fakt myslíš, že jsem tak blbá? Já čtu myšlenky a ty mi tady lžeš do očí? No, to vidím, jak upíří generace upadá. Aro říkal, že jsi blbá, ale až tak?“ řeknu a vidím, jak Tanye černají oči. Je na mě asi naštvaná.

„No, Tanyo, my už radši půjdem,“ řekne Edward a chytne Tanyu za ruku a táhne ji pryč ze dveří.

„Vy už jdete? A já se zrovna chtěla prát,“ zavolám za nimi a pak už slyším jen, jak Edward zavrčel. Znovu jsem se uvelebila ve svém křesle a tentokrát se oddala snům. Vzbudila jsem se asi něco po sedmé hodině, ale jak jsem si všimla, neležela jsem už v knihovně, nýbrž ve své velké posteli. Kdo mě asi přinesl?

„To jsem byl já, přece tě nenechám spát v křesle,“ řekne Seth.

„Co, jak to víš? No jasně, Nessie ti to řekla a to řekla, že to nikomu neřekne,“ řeknu naštvaně.

„Co mi měla Nessie říct?“ řekne překvapeně Seth.

„Počkat, ty to nevíš?“ ptám se taky překvapeně, že by Nessie dodržela slovo?

„A co bych měl vědět, já jenom nechtěl, abys měla křivá záda,“ řekl Seth

„Sethe, co kdyby ses radši posadil? Musím ti říct něco, co ti asi změní život,“ řeknu a počkám, až se posadí.

„Sethe, jak bych ti to asi řekla… já jsem těhotná,“ řeknu a podívám se Sethovi do očí.

„Oh, počkat, ty mi říkáš, že jsi těhotná?“ zeptá se Seth, který je ještě v šoku.

„Hmm, jo, asi to tak bude, teda Carlisle už mi to potvrdil,“ řeknu.

„To je… hmm… bezva, já budu táta? Já budu táta!“ zakřičí snad na celý hrad.

„Pššt. To je ještě tajemství, nikdo kromě Charlieho, Nessie a Carlislea to neví a tak to i chvíli zůstane. Nechci, aby si ostatní mysleli, že bych už třeba nemohla toto zvládat, že bych nemohla zvládat vládu, a celkově, že jsem víc člověk, než upír,“ řeknu a podívám se na Setha.

„To si nemyslím. Ty jsi ten nejsilnější člověk - upír, kterého znám. Já si myslím, že ty to zvládneš, i přes toto všechno to zvládneš,“ řekne a povzbudivě mě obejme. Tak tam chvíli sedíme, než nás vyruší klepání.

„Dále!“ zakřičíme sborově.

„Ahoj,“ vykoukne ze dveří hlava mojí mámy.

„Ahoj, pojď dál,“ řekne Seth a naznačí mi, že mizí.

„Já jsem se ti přišla omluvit za ten incident v té knihovně, opravdu mě to mrzí, já nevěděla, že tam přijdeš,“ začne ze sebe chrlit.

„V klidu mami. Já to chápu, stejně jste nebyli jediní, kdo uvažoval, že do staré knihovny nikdo nechodí,“ řeknu se smíchem.

„Fakt? Tak to se mi ulovilo,“ řekla máma a já věděla, že už jí došlo, kdo to byl.

„No, tak já už půjdu, stejně jsem se chtěla jenom umluvit,“ řekne a pomalu vychází ze dveří.

„Ahoj,“ stihnu zavolat a dveře se zavřou.

Seth

Radši jsem nechal Bells a její mámu o samotě, určitě si toho mají co říct. Beztak jsem potřebovat na vzduch a vydýchat to, že je Bella těhotná a že budu táta. Asi si půjdu chvíli zacvičit. Teď je tam stejně Felix s nováčky, alespoň jim ukážeme, jak se má bojovat. Když vejdu, ujistím se, že tam Felix je. No jasně, kde jinde by byl s nováčky. Najednou mezi všemi uvidím i Jaspera Cullena. Hmm, zajímavé.

„Ahoj chlape,“břeknu a Felix ustane s vysvětlováním.

„Je, ahoj, co potřebuješ?“ zeptá se.

„Jen jsem chtěl, aby nováčci viděli, jak se má bojovat, a beztak jsem už nebojoval bůhví jak dlouho,“ řeknu a spiklenecky na něho mrknu.

„Fajn, jdeme na to,“ řekne

„Tak, teď se budete dívat a snažit se pochytit co nejvíc. To, co je nejdůležitější v boji, je nespustit nepřítele z očí,“ řekne.

„Můžeme?“ zeptám se, on jenom přikývne a jdeme na to. Felix je dobrý, ale ne tak jako já. Stačilo pár chvatu a ztratil mě z očí, toho jsem využil a skočil mu na záda a tím ho srazil k zemi.

„Hlavně nespustit nepřítele z očí,“ řeknu posměšně a pustím ho.

„No fajn, tak teď jste viděli, jak se to nemá dělat,“ řekne a snaží se to nahrát na to, že chtěl být poražen. Začnu se smát.

„Co se děje?“ zeptá se.

„Nic, já jen, no nic…“ řeknu a další nával smíchu už dusím v sobě. Dál už se nezdržuju a jdu.

Nessie

Zrovna jsem ve své velké šatně a přemýšlím, co si asi koupím, jak pojedeme na nákupy. Tady ve Volteře to je trochu složitější. Na nákupy můžu jenom někdy a to jen díky tomu, že žádný s našich nosičů není člověk, takže by se všichni na slunci třpytili. No, ale to je jedno, už se těším, až budu nakupovat věci pro to Bellino malé mimi. Počkat, ale jaké? Pro kluka, nebo pro holku? Tak to bude problém. Už to mám, koupím oboje a určitě se jedno z toho využije. Já jsem ale hlavička.

Autor: kiki1996 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen a jen Volturi - 5. kapitola: