Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 13. kapitola

19.08.2011 (21:00) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 33× • zobrazeno 4070×

Jen jedno objetí – 13. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější.

Ani nevím, jak je možné, že jsem usnul, ale z nenadání se mi zavřela víčka a já jsem se i s Bellou v objetí ponořil do bezesného spánku. Popravdě až zas tak bezesný nebyl. Zdálo se mi o Belle. Byli jsme spolu v pokoji, ona se na mě dívala s úsměvem na tváři a v očích jí plály jiskřičky pobavení. Chytila mě za dlaň a vtiskla mi do ní vroucný polibek, až se mi zamotala hlava. Ale tohle vše bylo jen pouhé snění. Nikdy moje nebude, i kdybych si to přál.

Osvobodil jsem si jednu ruku, na které Bella ležela, a promnul si jí oči. Bylo to bolestivé, má víčka byla tak těžká a já jsem stále měl nutkání zavřít je a pokračovat dále ve spánku. To bych možná mohl, kdyby se nade mnou neskláněla Bella a nelechtala by mne svými prameny.

„Krucifix,“ zaklel jsem nahlas a vyděsil se. Nečekal jsem její obličej tak blízko mého, jestli nás dělily jen kratičké centimetry, tak to bylo hodně.

„Lekl ses?“ zeptala se pobaveně. V měsíčním světle jí modřiny hrály všemi barvami. Němě jsem přikývl a více se natiskl na čelo postele. Hrbila se nade mnou jako puma, co se právě chystá uštvat svou kořist, bylo to více než sexy, ale něco tady nehrálo. Já jsem byl ten, co by měl lovit, ne ona.

„Proč nespíš?“ řekl jsem první věc, co mě v tu chvíli napadla. Pokrčila rameny a snažila se, abych neviděl tu bolest v jejím obličeji, ale prokoukl jsem ji. Jemně jsem ji chytil za ramena a podíval se jí zpříma do očí.

„Bello, nesmíš si se svým zraněním tolika zahrávat, ty si možná neuvědomuješ, co se mohlo stát, ale já to vnímal více než dobře.“ Bella se na mě usmála a zamrkala očima. Právě jsem asi snil – ona se na mě usmála?

„Děkuju ti za všechno, co jsi pro mě udělal. Vzhledem k tomu, jak jsem se k tobě chovala, málokdo by mi v tvé kůži pomohl,“ sklonila mi poklonu, zatímco si pohrávala s mými prsty. Pak se mi podívala do očí a já v nich spatřil jakési odhodlání. „Ale než tato noc skončí, Edwarde, chtěla bych tě poprosit ještě o něco.“ Se zatajeným dechem jsem jí naslouchal. Udělal bych pro ni v tuto chvíli cokoli.

„O co?“ zamumlal jsem skoro slyšitelně a napodobil její pohyb. Více jsem se k ní přiblížil, až jsme se skoro nosy dotýkali. Cítil vůni až v plicích. Její krev mi voněla a každičký pór v její kůži vylučoval příjemnou vůni. Kdybych mohl, uvěznil bych ji pod sebou a nikdy ji nepustil. Bella byla ztělesněním lidské krásy a taková žena se jen tak nevidí. Holt to má někdo štěstí.

Polkla usedlý knedlík a nabrala vzduch do plic. „Chci, abys mě políbil,“ zašeptala a já v tu chvíli propadal do temnoty. Nevěřil jsem vlastním uším, zda slyším správně. Na malou chvíli jsem si myslel, že je to výplod mé fantazie, ale když jsem ucítil její tělo na svém, byl jsem přesvědčený, že to není vymyšlené, nýbrž reálné, reálně krásné.

Představoval jsem si, jak se zmocňuji jejích rtů; tak krásné, červené. Zatnul jsem zuby. Toužil jsem po polibku, jenž po mně žádala, ale nad hlavou mi svítil majáček a Jasperova výhružná slova. Ona byla tím, co jsem za každou cenu chtěl, ale také tím, co jsem nikdy nemohl mít. Vražedná kombinace.

„Bello, počkej,“ zastavil jsem ji, když se její rty přiblížily k mým. „Nesmíš zapomínat na to, že máš manžela a že určitě nechceš políbit někoho, jako jsem já,“ přesvědčoval jsem ji. Něco jiného jsem jí říkal, po něčem jiném jsem toužil. Chtěl jsem ji obejmout a políbit ji tak vášnivě, až by se mi tu rozpustila jako šuměnka, ale obával jsem se sám sebe. Pokud podlehnu jejímu polibku, budu ochoten přestat a utnout to?

Zklamaně si povzdychla a viděl jsem, jak se jí zaleskly oči slzami. Možná, že jsem jí právě připomněl nějaký okamžik s jejím manželem, ale dělal jsem správnou věc. Musel jsem se ujistit, že to opravdu chce, než by provedla něco, čeho by později litovala. Bella je typ ženy, která by si mohla vydírat pouhý polibek až do konce svého života. A také jsem si nebyl jistý, zda za jejími skutky není ještě alkohol.

„Víš, co by bylo pěkné?“ zeptala se mě, ale na odpověď nečekala. Chytila mě za paže, zaryla mi nehty do svalů a přitáhl si mě co nejblíže k sobě. „Kdybys přestal přemítat nad ostatním a políbil mě.“ Semknul jsem rty pevně k sobě a napjal se. Nejdříve jsem chtěl něco namítnout, ale vzápětí jsem se rozhodl držet jazyk za zuby a vyhovět jí. Kdo se může dozvědět o nevinném polibku? pomyslel jsem si.

Jen celý dům upírů, napovídal mi vnitřní hlásek, ale já jsem jej zastrčil do nejzazšího kouta mysli.

Přemístil jsem své ruce na její zátylek a jemně si ji přitáhl k sobě. Nechtěl jsem ji držet moc pevně, abych jí neublížil, nebo nepřivodil další modřiny. S otevřenýma očima jsem se k ní přibližoval a sledoval každou její reakci. Když se naše rty spojily, neucukla. Na maličkou chvíli její rty znehybněly, zřejmě si v duchu promítala to, co právě udělala. Čekal jsem, že zazmatkuje a odvrátí ode mě hlavu, ale ona mě svým činem překvapila.

Začala na mě pomalu dorážet a jako první svými rty pohybovat. Jak jen jí to koutky povolovaly, otevírala pusu a náruživě si brala mé rty. Byl jsem svolný, nechal jsem ji, ať si se mnou dělá, co chce. Zapletla mi ruce do vlasů a jemně za ně zatahala. Zaklonil jsem hlavu a objal ji v pase. Jakmile jsem vycítil, že necukne, zapojil jsem se taky.

Pomalu ale vášnivě jsem se zmocnil jejích rtů a začal z nich pít jako muž, co má žízeň. Cítil jsem se tak svobodně, bez závazků, omezení. Bella mi tiše sténala do úst, zatímco já jsem jí něžně jazykem rozevřel rty a zkoumal hebkost jejích úst. V jednu chvíli se strhla vášnivá hra a Bella si vyžadovala více a více. Cítil jsem, jak byla horká a rozpálená.

Byla nádherná, přímo erotická královna. Ten fakt si uvědomovalo i moje pulzující mužství, a proto jsem v sobě musel najít kousek důstojnosti a ukončit to. Ukradl jsem Belle poslední sten z úst a ukončil náš polibek v tom nejlepším. Cítil jsem, jak mi tepe krev v žilách a jak lačním po jejím těle, a právě proto jsem se musel ovládat. Měli jsme o sebe opřená čela a přerývavě jsme dýchali.

Vím, že by toho litovala, a nechci, aby kvůli mně cítila výčitky svědomí. Podíval jsem se na ni a můj pohled upoutaly naběhlé rty a touhou naplněné oči. Ztěžovala mi to a ani neví jak. Její touhou naplněné oči mě sledovaly a dožadovaly se dalšího polibku, ale já jsem nesměl! Odvrátil jsem od ní pohled a pustil ji. Chytil jsem do ruky prostěradlo a drtil jej v pěstích. Tohle se mi nestává, žádná žena mě nedokázala tolik rozpálit, abych nad sebou ztrácel kontrolu. Žádná!

„Proč jsi přestal?“ zeptala se tichým hláskem. Rty měla naběhlé a celá se chvěla – touhou. To pro mě bylo ještě horší vědět, že jsem ji i vzrušil. Mohl jsem to tušit, ona je člověk. Stačí jen letmý dotek a vlny vzrušení se jí rozlijí po celém těle. Pak už nepřemýšlí, vedou ji jen instinkty a hlavně slepá vášeň po tom druhém, a tomu jsem já musel zabránit. Já jsem byl ten, co tu dělal zábrany.

Natočil jsem se k ní zády a sundal nohy z postele.

„Možná bude nejlepší, když budu spát jinde,“ zamumlal jsem a postavil se. Slyšel jsem, jak se jí zrychluje běh srdce a zrychluje se jí dech. Zřejmě jsem ji šokoval, ale sám sebe taky. Bylo pro mě těžké chovat se tak, protože jsem byl pravým opakem. Chtěl jsem se jí dotýkat a vyhovět jí, ale moje srdce mi to zakazovalo a já jej musel poslechnout.

Z hrdla jí ušel přidušený vzlyk. Obličej se mi zkřivil bolestí a zatnul jsem zuby. Měl jsem nutkání otočit se k ní a utišit ji, ale zuby-nehty jsem se držel postele, abych odolal té touze. Musel jsem. „Prosím,“ začala chraplavým hláskem, který se jí místy lámal, „nenechávej mě tu samotnou.“ Omotala se kolem mého nahého pasu a zabořila obličej do zad. Cítil jsem, jak se klepe, a to mě ničilo.

„Bojím se, že se tu objeví a budu zas v nebezpečí, jen s tebou, ve tvé náruči, se cítím bezpečně. Edwarde, prosím,“ zaúpěla. Koutkem oka jsem se na ni podíval a v jejích očích se zračila taková bolest, která mě položila na kolena. Byl jsem v koncích; zdravý rozum mi radil, ať odejdu a nechám ji tu, ale ochranitelské city, které se ve mně probudily na večírku, mi radily, abych ji objal a držel ji v náruči, dokud neusne.

„Děláme chybu,“ přesvědčoval jsem ji se stále zavřenýma očima.

„Já vím,“ přitakala a popotáhla. „Vím to, ale nedokážu se zbavit pocitu, že odejdeš a já budu v téhle místnosti sama. Bojím se,“ přiznala mi a zvedla ke mně pohled. S pomocí všech sil jsem se vyprostil z jejího objetí a vstal z postele. Jestli jsem mohl být v její blízkosti a nedotýkat se jí, musela mezi námi být velká propast, aby ji ani jeden z nás nemohl překročit.

„V tomto domě se ti nikdy nic stát nemůže, ručím ti svým životem,“ ujistil jsem ji, ale problém byl v tom, že jsem jí mohl ublížit já! Neuvědomoval jsem si to, ale pokud bych se dopustil toho činu, že bych ji svedl a na kratičkou chvíli bych sobě a své mužské ješitnosti udělal dobře, zničil bych ji. Její život a láska, jestli mezi nimi tedy panuje, by vyprchala a Hunt by ji odhodil.

„Opravdu?“ zeptala se plačtivým hláskem a zachumlala se do deky. Stále na mě upírala svůj pohled, který mi ničil pevnou vůli, nenáviděl jsem ji za to. Tohle se nikdy nemělo stát, pomyslel jsem si a posadil se do křesla naproti posteli. Vážně jsem přikývl a přiměl ji k tomu, aby si znovu lehla. Její zdravotní stav na tom nebyl ještě tak dobře, aby se mohla stresovat. Doktor jsem sice nebyl, ale něco málo jsem o tom věděl a psychická újma ke zdraví rozhodně nepřispěje.

Nakonec usoudila, že nemá cenu, aby mě přesvědčovala a tahala k sobě do postele, a tak si lehla do podušek a přikryla se dekou až po krk. Hleděl jsem na ni s takovým úžasem; měla lesklé oči od slz, nateklé rty, jejichž vůni a chuť jsem stále cítil na jazyku, a pevně svírala cíp peřiny, jako by se bála, že by se jí opravdu mohlo něco stát. Kdyby jen věděla pravdu.

Mezi námi panovalo hrobové ticho. Dívali jsme se na sebe a nic neříkali. Znervózňovalo mě to, ale na druhou stranu jsem byl rád. I její hlas ve mně dokázal vzbudit neodolatelnou touhu po jejím těle, což se mi nikdy nestávalo. Prahl jsem po ní. Po tváři jí stekla osamocená slza a mně jako by se do srdce zapíchla jehlička. Bolelo vidět ji smutnou, nejhorší na tom bylo, že jsem jí nemohl pomoc, ublížil bych jí mnohem víc.

Hřbetem ruky si otřela tváře a zadívala se na mě s otázkami v očích. „Mohu se tě na něco zeptat?“ zeptala se a obličej se jí zbarvil do nachové barvy. Nerozvážně jsem přikývl hlavou a donutil se k nepatrnému, křečovitému úsměvu.

„Víš,“ začala opatrně, „když jsem tančila s Luisem, všimla jsem si, že jsi plně zaměstnaný a skvěle se bavíš.“ Na chvíli se zastavila a nabrala vzduch do plic. „Chci se zeptat, jak jsi mě našel. Kdo tě přiměl k tomu, abys mě zachránil? Kdo ti řekl, že mi hrozí nebezpečí?“ Tolika otázek, a tak málo odpovědí, pomyslel jsem si a cítil, jak se mi napnula čelist. Pouhá zmínka o tom hajzlovi mi rozvířila krev v žilách a měl jsem chuť se tam vrátit a vyprášit mu kožich, ale nechtěl jsem dělat rozruch, ať už v zájmu Belly… nebo mého.

Čekal jsem, že na mě budou dorážet její myšlenky ohledně té události, ale nic jsem neslyšel. Když jsem se plně soustředil, slyšel jsem jen hrobové ticho. Mohl jsem si vše jen domýšlet.

„Nevím, jestli bych ti o tom měl říkat,“ začal jsem se vykrucovat. Nechtěl jsem se bavit o tom, jak stačilo malé zaváhání a Bella by již nebyla čistou ženou.

„Prosím tě o to,“ žadonila dál a sjela mě naléhavým pohledem. Měla pravdu; na jednu stranu si zasloužila vědět, jak jsem ji našel a co všechno se stalo, ale na druhou jsem se v kůži vypravěče necítil dobře. Prožíval jsem to všechno z jiného úhlu než ona.

Povzdychl jsem si, sklopil pohled k zemi a zhluboka se nadechnul. „Pozoroval jsem tě celou noc. Chtěl jsem vědět, jestli ses z toho šoku, co jsem ti způsobil v autě, probrala, a proto jsem tě očkem sledoval. Pak když ses zapovídala s Luisem, měl jsem vztek -“

„Proč? Žárlil si?“ Nebylo pochyb, že v jejím hlase je podtón pobavenosti.

„Ne,“ zalhal jsem, „ale věděl jsem, že je Luise hajzl a hrozný chlípník. Chtěl jsem tě před ním ochránit,“ obhajoval jsem sebe a své podezíravé pohledy na ni, když s ním tančila. Přitakáním mě pobídla, abych pokračoval ve vyprávění. „Viděl jsem, jak ses od něho vzdalovala, a byl jsem rád, že sis jeho společnost rozmyslela, ale pak jste spolu začali opět tančit.

Abych se trochu odreagoval a zbavil se nutkání zbít jej na parketě, začal jsem tančit taky, ale stále jsem tě pozoroval. Když jsi znenadání zmizela, vydal jsem se tě hledat. Věděl jsem, že jste zmizeli spolu, po Luisovi nebylo stopy. Ihned mě napadl volný pokoj, a tak jsem vystoupal do druhého poschodí. Procházel jsem mezi pokoji, když jsem slyšel tvůj křik.

Otevřel jsem dveře a našel tě na posteli s přivřenýma očima a s roztrhaným oblečením. Chtěl se tě zmocnit, ale zabránil jsem mu v poslední chvíli.“ Zatnul jsem ruce v pěst a odvrátil od Belly pohled. Měla otevřenou pusu, zřejmě jsem ji tím překvapil.

„Ty…“ zarděla se, „viděl jsi mě?“ Přikývl jsem.

„Ale snažil jsem se nedívat, já…“ zastavil jsem se v půli věty, když jsem zpozoroval, že stojí kousek ode mě. Natáhla ke mně ruku a dotkla se mé kůže. Byl to elektrizující dotek, měl jsem dojem, že se rozpustím, a chtěl jsem se mermomocí vpít do její kůže.

„Podíval ses,“ konstatovala tiše. Měla přivřené napuchlé oko a mírně se usmívala, víc si dovolit nemohla, když měla natrhnuté koutky. Zahanbeně jsem přikývl, ale ihned jsem se chtěl obhajovat. Bella mě utnula prstem, jenž mi přiložila na citlivé rty.

„Nic se neděje, neudělal jsi nic, za co by ses musel stydět. Naopak snášíš přítomnost ženy, kterou nemůžeš vystát, a staráš se o ni. To je hrdinství a za to ti děkuju,“ zašeptala a jako dík jsem dostal letmou pusu na tvář. Než jsem se stačil probrat, Bella si rozevřela mou náruč a vklouzla do ní. Schoulila se do klubíčka, mé paže si přiložila kolem pasu a obličej zabořila do mé nahé hrudi. Slyšel jsem, jak vdechovala mou vůni, a musel se usmát.

Je kouzelná.

Záleží na vás, jestli si myslíte, že Edward neodolal. Podle mě se chlapec držel a neokusil zakázané ovoce natolik, aby toho musel litovat, ačkoli jej to stálo hodně usíli! Děkuju za minulé komentáře, byla jsem moc ráda, že se kapitola líbila, snad se bude líbit i tato. Myslím, že za tu svoji zdrženlivost by si Edward alespoň smajlíka zasloužil, tak jestli budete tak hodní. Jsem moc ráda, že se povídka líbí, tento díl je věnovaný všem. Příští kapitola bude zlomová a  přejdeme zas k pohledu Belly, KQC. 

» 14. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 13. kapitola :