Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 17. kapitola

17.09.2011 (17:30) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2852×

Jen jedno objetí – 17. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější.

S roztřesenýma rukama jsem prohodila vlasy, aby mi spadaly na ramena, a naposledy se podívala do zrcadla. Už dobrých pět minut jsem zkoumala, jak mi ty šaty sedí, jaký v nich mám zadek a zda neodhalují více, než by měly. Odhalovaly. Eathen si dal zřejmě hodně záležet na tom, abych měla tváře červené celý večer. Rty jsem měla natřené křiklavě červeným leskem a řasy lehce namalované řasenkou. Po každém pohledu na odraz v zrcadle se moje sebevědomí zmenšovalo, až bylo takhle maličké.

Zhluboka jsem si povzdychla a nakonec otevřela dveře koupelny.

Nakoukla jsem dovnitř a spatřila Eeathena, jak stojí u okna s rozepnutou košilí a tesilovými kalhoty, a jeho prsty hbitě běhají po klávesnici mobilu. Že by práce po týdnu? pomyslela jsem si zklamaně. Tichými krůčky jsem se vydala až k němu, kde jsem se kousek zastavila a čekala, kdy se otočí. Mé přítomnosti si všiml poměrně brzy. Schoval mobil do kapsy a otočil se.

„Tak co na to říkáš?“ zeptala jsem se zastřeným hlasem a otočila jsem se na patě, aby si mne celou prohlédl. Jediné, co z něho vypadlo, bylo hlasité wow. Našla jsem odvahu a podívala se mu do očí. Měl je prosycené touhou a chtíčem. V čelisti mu škubaly svaly a zatínal ruce v pěst. Samovolně se mi zvedly koutky úst.

„Nelíbí?“ Posmutněla jsem a sklopila pohled k zemi. Během chviličky se přemístil ke mně, objal mě kolem pasu a jeho rty se ocitly na mých. Vášnivě mě políbil a hned se odtáhl.

„Jsi překrásná,“ sklonil mi poklonu a znovu mě políbil, „ale asi jsem udělal chybu, když jsem ti je dal. Bude mi na tebe koukat celý klub.“ Bylo krásné vidět, jak žárlí a chrání si mě. V duchu jsem se tetelila blahem, ale navenek jsem se škodolibě pousmála a provokativně mrkla.

„Holt zvýšíš své ochranné instinkty,“ dobírala jsem si jej a smyslně si olízla rty. Kolenem jsem se začala šplhat po jeho nohavici, až jsem dorazila k napnutému rozkroku. Lehce jsem se na něj natiskla a letmo přejela rukou po jeho chloubě, ale opět ji stáhla k tělu. Eathen nadšeně přikývl a vrhl se na mé rty. Zbytečně. Vyprostila jsem se z jeho sevření a postavila se ke dveřím, kde jsem sledovala jeho červené tváře.

„Přijdeme pozdě, lásko,“ upozornila jsem ho a hodila mu hodinky ze stolu. Poslal mi vzdušnou pusu, až mu v očích nebezpečně blýsklo. Než jsem se ztratila ve dveřích, mrkla jsem na něj. Do ruky jsem si vzala kabelku, mobil a klíčky od auta. Pod schody čekala Sarah s lehkým kabátkem a s širokým úsměvem na rtech. Úsměv jsem jí opětovala a rychle vklouzla do připraveného kabátku. Bylo mi nepříjemné být tu skoro odhalená. Doufám, že v tom baru bude víc tma, nežli světlo, podotkla jsem kysele.

„Vypadáte úžasně,“ vyrušila mě Sarah a podívala se na mou róbu. Směle jsem jí poděkovala a nabrala nachovou barvu na tvářích. „Dovolím si tvrdit, že to bude příjezdem pana Hunta,“ dodala. Ačkoli jsem se snažila vzbuzovat respekt a vypadat nad věcí, nemohla jsem popřít, že přítomnost Eathena mi opravdu pomohla.

Zvlášť po tom incidentu na večírku a po nesmyslné hádce s Edwardem. Od doby, co jsem s Eathenem, jsem na něj ani nepomyslela. Až do teď. Opět mi na mysl vytasil jeho vynucený polibek, jeho chladné doteky a také jeho lapící oči, které znenadání měnily barvu. Proč vždy, když si na něj vzpomenu, posmutním a nejradši bych se zavrtala hluboko v jeho objetí?

„Můžeme vyrazit?“ Okolo zápěstí se mi omotala mohutná paže, které si mě následně přitáhly blíže k tělu. Automaticky jsem nahodila úsměv, zaplašila myšlenky na Cullena a přikývla. Klíčky mi z rukou zmizely a na jeho tváři se objevil vítězoslavný úsměv.

„Ne, to nem-“ Přitiskl mi prst na rty a jemně je pohladil.

„Můžu,“ špitl skoro slyšitelně a táhl mě za ruku do auta. Jako gentleman mi otevřel dveře spolujezdce. Zvedla jsem vzdorovitě bradu a posadila se. Když se ke mně nahnul, aby mi dal pusu a zapnul mi pás, uhnula jsem a na oko rozzlobeným pohledem jsem se na něj podívala. Eathen se tvářil uraženě, a přesto tak nevinně. Zapnula jsem si pás sama a čekala, dokud nezačne moje milované zlatíčko protahovat.

„Něžně,“ pronesla jsem k němu s naléhavostí, když dupnul na plyn. Braly mě mrákoty.

Nakonec se mi na tváři objevil úsměv a v očích mi žhnuly jiskry vzrušení. Z povídání, které mi po celou cestu Eathen šeptal do ouška, jsem byla nedočkavá, abych poznala lidi, se kterými má obchodní setkání. Říkal, že jsou velmi disciplinovaní, slušní a také velmi pohlední. Vyrazit někam mezi lidi po tak dlouhé době a ještě po boku svého manžela bylo krásné zpříjemnění. Jen co se kola auta zastavila, počkala jsem, než mi přijde Eathen otevřít, poté jsem nadšeně vyletěla z auta a chytila se připraveného rámě.

„Natěšená?“ zeptal se pozdviženým obočím. Skousla jsem si spodní ret a zahanbeně přikývla. Připadala jsem si jako puberťačka, co se neumí dočkat svého prvního rande. Protočil nad tím jen oči a společně jsme vyšli ke vchodu.

„Asi ti budu muset koupit auto,“ podotkl jakoby nic a začal z kapsy vytahovat bankovky. Se zaujetím jsem se na něj podívala a zamračila se. Bylo známo, že měl Eathen oblibu v autech, především v ohromných vozech, ale aby někdo urážel mé auto, na to jsem byla sakra alergická.

„Nebudu jej měnit! Je to moje láska,“ pronesla jsem nakvašeně. Dvěma prsty mě chytil za bradu a nasměroval můj pohled tak, abych se mu dívala do očí.

„Větší než já?“ zašeptal mezi letmými polibky. Naše chůze se zpomalovalo, až jsme se úplně zastavili a drželi se za ruce jako dva milenci. Nedokázala jsem popsat, co mnou prostupovalo, ale vždy, když mi byl na blízku a sledoval mě svým uhrančivým pohledem, do srdce mi vystřelily šípy oslepující lásky. Říká se, že láska po jednom roce vyprchá, a poté už je to jen zvyk, ale já byla přesvědčená, že má láska k Eathenovi je stále silnější a silnější. Možná to bylo tím, že jsme společně nežili jeden rok sami, aniž by musel řešit svou práci.

Zavrtěla jsem hlavou a stoupla si na špičky, abych jeho rtům byla blíže. „Nikdo ani nic na světě není větší láska než ty,“ pronesla jsem toužebně a políbila jej. Nebyl to dravý ani vášnivý polibek, bylo to letmé otření rtů, motýlích křidélek, jež napodobovala i ta, která jsem měla v podbřišku. Byla jsem nenasytná.

Odtáhl se ode mě a ještě mi daroval mlaskavou pusu na čelo. „Měli bychom jít, budou na nás čekat. A sama víš, jak nerad své obchodní partnery nechávám čekat.“ Idylický chvilka zamilovaných byla rázem ta tam. Proč dokáže vše tak rychle zkazit? Procházeli jsme kolem bodyguarda, kterému Eathen strčil pár bankovek do kapsy, a významně na něj mrkl. Když po mně střelil pohledem, raději jsem dělala, že jsem nic neviděla. Jak jsem se znala, vrtala bych se v tom tak moc, až by mezi námi vypukla další hádka, a to jsem já nechtěla.

Nechutný pach cigaret, odér zpocených těl a opitá mlha alkoholu se nad námi nesla a já jsem křečovitě sevřela oči, abych zabránila obrácení žaludku. Na první pohled to vypadal vcelku slušný bar, ale uvnitř to bylo strašné. Uprostřed tančily páry tělo na tělo, div se po sobě nesápaly jako hadi. Po stranách parketu seděli lidé v kožených křesílkách. Na druhé straně byl bar, který se dělil na dvě části.

Jedna byla s obsluhou a za účelem nalévat pití, popřípadě flirtovat s něžným pohlavím. Ta druhá byla více obsazena, a to hlavně zvědavými muži. Po černých tyčích se plazily mladé dívky v maskách a s oblečením, které více odhalovalo, nežli zakrývalo. Odsuzovat jsem je za to nemohla, ještě jsem si nesvlékla kabát já.

Vždy, když se jim povedl vcelku úctyhodný kousek, sklonily se do davu a nechaly si do dekoltu nacpat pěknou kupu peněz. Nad tímhle jsem jen odhrnula rtem a podívala se na Eathena s otazníky v očích.

Uvolněně se usmál. „Neboj se, Bells, nebudeme sedět mezi nimi. My máme rezervaci ve VIP místnosti. Vidíš tu prosklenou místnost tam nahoře?“ Ukázal prstem do druhého patra. „Tam je naše místo. Nikdy bych nedovolil, abys seděla mezi nimi.“ Usmál se na mě, a tak odhalil řadu bělostných perliček. Jen jsem si povzdychla a více se natiskla na jeho mohutné tělo. Objala jsem jeho hruď a moje dlaň se snubním prstenem byla tak na očích každému.

„Ahoj, Billy,“ pozdravil pyšně Eathen a potřásl si s ním rukou. Pohled padl hned na mně, na maličkou, skoro neviditelnou ženu jako doprovod pana Hunta.

„Zdravím, Eathene.“ Usmál se a provokativně na mě mrkl. Oba jsme sledovali, jak si zkušeně počíná. Do sklenky přiléval alkohol různých barev a poté s ním silou zatřepal. Když nalil koktejl do další sklenky, úžasem jsem otevřela oči. Byl skvělý!

„Tvoje nová známost?“ zeptal se pobaveně Bill, koktejl předal slečně za barem, vzal si peníze a s úsměvem na rtech se otočil k poličce s kartami VIP. Na místě jsem ztuhla a nemohla nabrat odvahu, abych se mu podívala do obličeje. Eathen se jen křečovitě usmál a chlácholivě si mě přitáhl k tělu.

„Nikoli,“ pronesl pobaveně, ale hořkost v jeho hlase se nedala skrýt. Nová známost? prolétlo mi hlavou. Najednou moje mysl byla zaplavena otázkami, na které jsem neznala otázku, a to ve mně vzbuzovalo nepříčetnost a agresivitu.

Stála jsem jako socha a jen nečinně těkala pohledem mezi Billem a Eathenem. Zpozorněl. Zaregistroval, že jsem nesvá a Billyho slova se mě dotkla. Pohotově mi přiložil paže kolem pasu a provokativně mi stiskl zadeček. Neusmála jsem se, ani jsem na jeho dotek nijak nereagovala.

„Rád bych ti představil mou ženu. Isabellu Huntovou,“ představil mě a Billovi se na chvíli stáhl úsměv ze rtů. Škodolibě jsem se v duchu zašklebila. Po chvíli se ale otřepal a podal mi ruku na pozdrav.

„Těší mě, Bello.“ Ta slova mu nešla přes rty.

„Totéž nemohu říct já o vás,“ sykla jsem sladce a svou ruku mu nepodala. „A pro vás jsem Isabella.“ Rychle jsem Eathenovu ruku odtáhla, našpulila jsem pusu a ustoupila o pár kroků. Jejich pohledy mě propalovaly, cítila jsem jejich intenzitu, ale ani na jednoho jsem se nepodívala.

„Tady to je, užijte si to,“ snažil ulehčit situaci Billy. Zamračila jsem se a sáhla po kartě místo Eathena. Ucukla jsem před jeho dotekem. Jeho překvapený výraz byl k nezaplacení. Nebyla jsem ten typ ženy, co by žárlil při každé zmínce o tom, že se Eathen podíval na ženu. I já jsem byla žena a ráda jsem se podívala na muže, který byl opravdu sexy. Přeci jenom jsme lidé a každý hřeší, ale fakt, že mi tajil, s kým se setkával, a to možná i po dobu našeho manželství, bolel. Já jsem se mu se všemi mými známostmi svěřila, dokonce jsem mu i řekla, jací dotyční byli. Tížilo mě to a já nevěděla, jak se s ním vypořádat. Čekala jsem na dobu, kdy to ve vztahu vře, manželé si nerozumí, ale já na to nebyla připravena.

Držela jsem si klopy kabátku u sebe a přidala do kroku. Sekce VIP byla v druhém patře, cupitala jsem na vysokých podpatcích nahoru, přičemž jsem se snažila, aby mi neujela noha a já se tu před pohledy všech nenatáhla. Jednou rukou jsem se chytila zábradlí a druhou jsem si utírala kapičky potu na čele. V Havaně bylo dusno a já s kabátem na sobě sprintovala po schodech.

Všimla jsem si ohromného stínu nade mnou, až mi srdce poskočilo strachem. Zvedla jsem pohled k dotyčnému a právě v tu chvíli jsem šlápla nohou vedle. Ztratila jsem rovnováhu a začala jsem balancovat na jedné noze, až jsem ji neudržela. Před očima se mi mihly zrychlené obrazy mojí smrti. Křečovitě jsem sevřela oči a semkla rty.

Hlasitě jsem zaklela.

Čekala jsem tvrdý náraz, který stále nepřicházel. Kolem pasu se mi omotaly mužné paže a já se jich instinktivně chytila jako klíště. Přitáhla jsem se vší silou k jeho hrudi a zabořila do ní hlavu. Začala se mi motat a já měla pocit, jako bych slezla z horské dráhy. Podle kolínské, která se mi po douškách vtírala do nozder, jsem poznala, že je dotyčný muž. A ta kolínská mi byla povědomá.

Začala jsem kmitat víčky, rozpoznávala jsem ostrá světla a pomalu je otevřela. Zaostřila jsem na obličej mého zachránce a hrklo ve mně.

„Měla byste dávat pozor, slečno.“

Začátek první ostré hádky je na světě. Pořádná hádka teprve bude a na tu si budete muset pár kapitol počkat, ale zcela jistě se dočkáte. Kdo byl Bellin zachránce? Budu ráda, když se vaše tipy objeví pod článkem, ráda bych tu znovu viděla známé tváře, ačkoli chápu, že škola abnormálně zatěžuje. Doufám, že se mnou vydržíte alespoň do té doby, dokud se nám na scéně neobjeví Edward a jeho okouzlující šarm. V příští kapitole bude trochu hořkosti z Belliny stranu na svého milujícího manžela, KQC. 

» 18. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 17. kapitola :