Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 21. kapitola

15.10.2011 (10:15) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 3280×



Jen jedno objetí – 21. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

Zbaven slov její reakcí jsem se na ni jen pokřiveně usmál a pokračoval i nadále v činnosti, kterou jsem načal. Bella se cítila uvolněně a dokonce mě chytila i za předloktí, které si k sobě blíže přitáhla. Srdce mi zaplesalo samou škodolibou radostí a pocítil jsem nutkání přivinout si ji do náruče a držet ji tam. Mít ji u sebe, když nikdo jiný nemá zájem takové krásné stvoření vlastnit.

„Kde ses tu vlastně vzal?“ vypadlo z ní po minutě ticha a zřejmě usilovného přemýšlení o mé osobě. Bylo to morbidní, ale i ta poslední zmínka o tom, že by mě měla ve své mysli, mi udělala radost a po celém těle jsem cítil podivné mravenčení. Začínalo to od nohou, až po vzrušený podbřišek.

Otázkou ale bylo, kde jsem se tu vzal. Měl jsem jí přiznat, že jsem vlastně přijel kvůli ní? Že jsem opět toužil po tom ji vidět, když jsem neměl možnost ve škole? Že jsem přišel, abych se omluvil za své chování tehdy, když jsem ji vyhodil z mého domu? Ne! To jsem jí říct nemohl. Vypadal bych jako slaboch, nicka, co prosí o odpuštění, a ačkoli mě Bella svým vzhledem a hlavně chováním a průbojností zaujala, vola jsem před ní ze sebe dělat nenechal.

Poposedl jsem si trochu a odtáhl se i s mokrou utěrkou dál. Spatřil jsem v jejích očích nesouhlas, ale navenek se chovala tvrdě. A právě to mě na ní vždy udivovalo. Byla žena, křehké stvoření, které má svou slabou stránku. Zřejmě ji má i ona, ale dokáže se zachovat disciplinovaně a zcela chladně.

„Byl jsem si vyrazit, zrovna jsem scházel ze schodů, když jsem zahlédl Jaspera, jak někam míří s dvěma dalšími gentlemany. Nemohl jsem si nevšimnout, že jeden z nich je světově známý podnikatel Eathen Hunt.“ Při znění jeho jména z mých úst se Bella oklepala a po rukou jí vystoupala husí kůže. Jako bych v jejím pohledu zahlédl nenávist, nebo se mi to jen zdálo? Je možné, aby Bella měla na svého manžela vztek? Popravdě o tom pochybuju, ale chtěl jsem o dnešním večeru a jejích aktivitách zjistit co nejvíce.

Nezmohla se ani na žádné přikývnutí, nechtěl jsem ji nechat v rozpacích. „Viděl jsem, že ses s Alice a Rosalie skvěle bavila. Určitě jste si padly do oka,“ přitakal jsem a urychleně změnil téma, když se jí opět zaleskly oči. Bella sklopila pohled a promnula si obličej. Decentně, aby si nerozmazovala šminky.

„Ano, jsou to skvělé baby,“ zašeptala chraplavým hlasem, „vlastně je mi celkem líto, že jsem neměla šanci poznat se s nimi minule. Moc se stydím za to, jak jsem k vám tenkrát vběhla, bůhví, co si o mně teď musí myslet,“ dodala už o něco silnějším hlasem. V tu chvíli ve mně ale začal hlodat červíček. Za její náhlý odchod jsem mohl já. A důvod? Nepříčetný nával žárlivost na Eathenovu osobu. Nechápal jsem to, prostě bylo vše nad mé myšlení, jak mohla milovat muže, jenž o ní ani nejevil zájem. Dokonce bych si troufl říct, že to je první povyražení se svou ženou do společnosti. Parchant jeden.

„Děje se něco?“ špitla a naklonila se ke mně, až jsem měl výhled do jejího dekoltu. Křečovitě jsem sevřel čelisti k sobě a zaťal ruce v pěsti, až mi zbělely klouby.

„Ne, mělo by?“ Snažil jsem se být milý a veselý, ale jen pouhé představy, co spolu asi dělali celý týden, jak se to mezi nimi vyvíjí a co k němu vlastně Bella cítí teď… V tomhle jsem měl úplnou bezmoc. A co na tom bylo nejhorší, bylo, že mě zajímala vdaná žena! Bránil jsem se myšlence, že by mě nějaká žena mohla více jak na jednu noc zajímat, ale Bella to dokázala. Měl jsem ji v hlavě stále, a to i ve chvílích, kdy se to mému protějšku líbit nemuselo.

„Jen žes zavrčel, lekla jsem se,“ přiznala zahanbeně a i v té tmě, ve které jsme byli schovaní, jsem spatřil její hořící tváře. Srdce se mi rozbušilo stejně tak jako jí. Čím to jen bylo, že jsem pohledem na ni přišel o slova a chování drsňáka?  Odhodlal jsem se a chytil ji za zápěstí. Její ruka byla na dotek ledová. Možná že ji má reakce překvapila, ale neucukla, ani se mi nevytrhla. Nadále držela a dokonce propletla naše prsty v jedny. Stiskl jsem její ruku ve své a byl to tak příjemný pocit. Nemusel jsem ležet v posteli s nějakou sexbombou, nemusel jsem se jí dotýkat, anebo si užívat samotný živočišný akt, mně stačilo, když jsem ji směl držet a vědět, že je u mě. Jen její blízkost mě v tuto chvíli činila šťastnou.

Proč? zněla moje otázka.

Elektřina mezi námi proudila v plném proudu, určitě jsem nebyl jediný, kdo cítil to napětí a také přitažlivost, která nás k sobě táhla. Odložil jsem utěrku na stoleček a opět se vrátil k jejímu pohledu. Její rty byly zkřivené do lehkého úsměvu, ale její čokoládové bonbónky se na mě dívaly s chladem. Jako bych pro ni nic neznamenal. Možná že Eathena milovala natolik, aby dalšího muže k sobě nepouštěla, ale já jsem nebyl ten, kdo se tak lehko chtěl vzdát. Byl jsem zvyklý na to, co jsem chtěl, a proto jsem se odhodlal to zjistit. V případě Belly dosti riskantním způsobem.

„Myslím, že bych…“ Její slova se vytrácela do ztracena, když jsem naznačil ústy, ať je potichu. Ukazováček jsem jí zlehka přiložil na rty a přejel jím po jejich kontuře. Plné, červené a tak krásné. Doslova pobízely a dožadovaly se polibku a já se chystal jim vyhovět. Jen pokud mi jejich majitelka neuštědří pěkný políček, pomyslel jsem si a při té představě jsem se od srdce zasmál.

„Nech za sebe jednat někdy své srdce. Nestrkej hlavu tam, kde nemá co dělat,“ pověděl jsem jí s tajemným a zároveň vzrušeným hlasem. Bella se zhluboka nadechla a poté v sobě ten vzduch držela. Viděl jsem, jak se jí napjala hruď, jak se jí třesou ruce a také jak usilovně přemýšlí, zda dělá správně. A nemusel jsem jí číst myšlenky, abych věděl, že myslí na Hunta. Byl to zatracený parchant a měl velké štěstí, kterého si on sám vážit neuměl.

Bellin dech mě ovanul a já nemohl nechat celou situaci jen na ní. Volnou rukou jsem se začal sápat po jejím boku. Pomalým pohybem jsem si ji přivinul k sobě, až jsem cítil její tělo na svém. Srdce jí uhánělo neuvěřitelnou rychlostí, skoro jsem se bál, že jí vyskočí z hrudi. Muzika z beden dunila a Belle se ve stejném rytmu zvedal hrudník.

„Bojíš se?“ zeptal jsem se. Zdálo se mi, jako by se jí chvěl spodní ret a jako by se rozmýšlela, jestli má hřešit, anebo se ode mě odtáhnout. Záporně zakroutila hlavou a stále byla těsně vedle mého těla. Její dech se odrážel od mého obličeje, viděl jsem každou záhyb jejího obličej, každý kousek jejího těla a chtěl jsem vidět víc. Otočil jsem se na pravou stranou a střetl se s jejím pohledem. Teď už tam bylo i něco víc. Něco, co jsem ani já nedokázal rozpoznat.

Začal jsem se k ní naklánět, a tak zkracovat vzdálenost mezi námi. Byl jsem z toho nervózní i já, ale cítil jsem, že dělám dobrou věc. Nebylo v tom vzrušení, tedy v jistém slova smyslu, byla v tom spíše touha po tom, okusit její sladké rty a jako žíznivý muž hladově pít až dosytnosti. Dělilo nás jen pár centimetrů, když se nám nad hlavami objevil stín postavy. Zadrhl se mi dech a Bellino srdce vynechalo jeden úder.

„Dlouho jsem tě tu neviděla, Edwarde, a jak jsi zmužněl,“ vyšlo z úst brunetky, jež se opřela o stůl a dávala světu najevo, že je k mání. „Myslela jsem, že se po posledním setkání ještě ozveš.“ Bella těkala pohledem mezi mnou a… Lauren, myslím. Díval jsem se na ni zpod černé řasy a v duchu si promítal, na co asi tak Bella myslí.

Ta se na mě jen podívala pohledem stejným, jako když jsem vešel do VIP sekce. Zklamaný, smutný a hlavně vyčítavý. Vyprostila se z mého sevření, až sebou nepříjemně cukla, a postavila se na nohy. Trochu zavrávorala, načež jsem ji chtěl chytit kolem pasu, ale ona mé ruce strhla a probodla mě vražedným pohledem, který se mě dotkl.

„Myslím, že tady někdo přebývá,“ podotkla chladně, vzala si kabelku a odkráčela pryč. Díval jsem se jen za ní, jak odchází. Bolelo to, bolelo vidět, jak mě odmítla. Hlavním překvapením však bylo, že jsem věděl, proč byla celou dobu tak skleslá. Musel jí Eathen něco udělat a já ji nesmím nechat samotnou, neodpustil bych si, kdyby se jí něco stalo. Vyčítal bych si to.

Lauren mi dala na ruku na rameno a chystala se mi posadit do klína, když jsem ji odstrčil na druhou stranu pohovky a stoupl jsem si nad ní. Hrozivě jsem si ji prohlédl, měl jsem co dělat, abych se na ni nerozkřičel.

„Kam jdeš? Zrovna jsem tě našla,“ postěžovala si. Našpulil jsem rty a chytil ji za zápěstí.

„Tam, odkud jsi ty přišla. Nemíním s tebou zůstat,“ zavrčel jsem, „nemám na tebe náladu a ke mně se už nikdy nehlas!“ řekl jsem jí výhružným hlasem a pustil ji. Koukala na mě pohledem štěněte, ale ani to mě nevyvedlo z míry. Neobtěžoval jsem se dalším pohledem na ni a vydal se do davu, kde se na sebe všichni lepili. Snažil jsem se podle vůně Bellu vystopovat, ale vzduch místnosti byl tak prosycený alkoholem a sexuálním odérem, že jsem necítil téměř nic.

Vystoupal jsem na druhý schod a rozhlédl se. Bella se prodírala hustým davem směrem k východu, ale tančící páry jí nedaly šanci, za což jsem byl nesmírně rád. Vystřelil jsem směrem k ní a snažil se ignorovat vtíravé myšlenky okolním dam a mužů. Bella mě neměla ani šanci spatřit, chytil jsem ji pevně za ruku a trhnutím ji přemístil k sobě na hruď.

Podíval jsem se jí do očí a strnul na místě. Oči měla černé a rozmazané od řasenky. Jakmile spatřila můj zpytavý pohled, podívala se jinam a chtěla se mi vyrvat mi vykroutit, ale stisk jsem zesílil a zaplul s Bellou do tanečního parketu, kde jsem jí přiložil ruce na pas, a začali jsme se pohupovat do rytmu, ačkoli Bella byla zásadně proti.

„Pusť mě,“ zavrčela na mě skrz slané slzy. Zakroutil jsem hlavou a přičichl jsem k jejím vlasům. Nasál jejich vůni do nosů a zavřel oči. Představil jsem si úplně prázdný parket, byli jsme na něm jen my dva a doprovázela nás tichá hudba. Tak tichá, že jsme s ní skoro splývali.

„Nepustím,“ pronesl jsem s klidným hlasem, ale nedokázal jsem skrýt chvění, které mi obklopilo celé tělo, „chci, aby sis se mnou zatančila, protože ti chci všechno vysvětlit. Není to tak, jak to vypadalo,“ šeptal jsem jí do ouška a přitom si užíval pocitu, kdy se její tělo nepatrně chvělo. Podepřel jsem jí maličkou, naivní bradu a podíval se jí do očí. Bolelo to. Bolelo vidět, jak je její srdce drženo v chladné dlani a ona pláče, protože ji ta chladná dlaň nedokáže tolika zahřát a dát jí to, co potřebuje.

„Co mi chceš vysvětlit? Že to byla tvoje bývalá milenka?“ Odfrkla si a vytrhla se mi. S třesoucíma rukama ustoupila o krok ode mě, až narazila do jiného páru. Byla jako malý ďábel v erotické látce. „Edwarde, já ti děkuju za to, že ses o mě postaral v tu dobu, kdy jsem byla nejslabší, ani si neumím představit, co by se se mnou stalo, kdybys tam nevtrhl…“ V té chvíli se zastavila a polkla tlustý knedlík. Nemusel jsem jí číst myšlenky, abych věděl, že myslela na tu chvíli, kdy nad ní Luise tyčil své velké tělo jen chvíli před samotnou tragédií. Kdybych tam nebyl, tak… „Ale nebudu tolerovat to, abych byla, nedej bože, považována za další tvoji hračku, chápeš?!“ Po tváři jí stekla další osamocená slza.

A já měl nutkání jí ji setřít, ale neměl jsem šanci to udělat. „Nejsi považována za-“

„Ještě jsem nedomluvila,“ zarazila mě rázně. „Já nechci být ta, co ti překáží ve vztahu, jestli se tomu tak dá říkat. O tom bychom mohli polemizovat, že.“ Převrátila oči v sloup a opět uhnula pohledem, když jsem se k ní dobýval. „Moc ti děkuju, žes mě dostal z té VIP sekce, ale já nejsem ta, která by ti vyhověla v tvém úmyslu. Na to prostě nejsem, já-“ Už jsem to nevydržel. Jako by mi v hlavě přeskočilo a já nebyl schopen to zastavit. Vrhl jsem se na ni a zmocnil se jejích rtů. Náruživě jsem jimi pohyboval a zoufale jsem se snažil přimět je ke spolupráci. Polibek byl intenzivnější a intenzivnější, ale já jsem poznal, že bych měl povolit. Vztáhla své dlaně proti mé hrudi, ale nakonec to vzdala a zapojila do polibku.

Ovinula paže kolem mého ruka a přitáhla si mě k sobě. Cítil jsem, jak do celého polibku pouští tolika zoufalství, jako by z toho chtěla utéct, ale i na ni to byl nadlidský úkol. Už jsem se dokonce i bál, že přestala dýchat, když mě zpět do reality vrátila další její nově příchozí slza. Odtáhl jsem se od ní, ale její obličej jsem uvěznil ve svých dlaních. Nepotřeboval jsem slova, abych věděl, že ji svým způsobem mám rád, protože když jsem byl s ní, byla se mnou i ta část, která mě činila tím lepším člověkem. Ta lidská část.

„Ehm,“ odkašlal si nepříjemný hlas těsně mého ucha, „myslíš, že bys mi mohl vrátit manželku?“ upřel na mě vyčítavý pohled Eathen.

Kapitola, kde je konec pohledu Edwarda, nám přišla. Příště se dozvíme, jak nakonec Bella vyřešila odchod z baru, a jestli se mezi nimi něco stalo. Děkuju za komentáře, moc mě potěšily. 

» 22. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 21. kapitola: