Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 35. kapitola

22.01.2012 (11:30) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 3490×

Jen jedno objetí – 35. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

Stála jsem naproti jen v rouše Evině. Držel mě kolem pasu a tiskl se mě na své tělo. Z očí mi setřel mýdlovou pěnu, abych se na něj mohla podívat. Když jsem na něj zaostřila, moje srdce v hrudi poskočilo. Vlasy měl zplihlé, přilepené těsně k čelu, po bradě mu stékal pramen vody a celé oblečení měl promáčené skrz na skrz.

„Jsi celý mokrý,“ pronesla jsem rozechvělým hlasem a ignorovala jeho předešlou poznámku o tom, že krásně zpívám, a úsměv na tváři mi sluší. Kdybych měla vyjmenovávat to, v čem je dokonalý a krásný Edward, byli bychom tu ještě následující den. Sklouzla jsem pažemi pod jeho sako a objala jej v pase. Položila jsem si hlavu na jeho hruď, v níž slabými údery tlouklo srdce, a tenhle maličký fakt mě utvrdil v tom, že moje bláznivé sny nejsou pravdivé. Nemůžou.

„No a? Oblečení uschne, ale bolest, kterou ti působím,“ přinutil mě pohlédnout do jeho očí, „tu musím já napravit. Stydím se za to, jak tě vždy nepravé chvíli urazím, nebo něco špatného řeknu, ale byť to není moc uvěřitelné, v tvé přítomnosti se cítím jako puberťák, co neví, jak v dané chvíli reagovat.“ Nevím proč, ale jeho slova mi působila radost. Zatetelila jsem se blahem, protože jsem se cítila úplně stejně jako on. „Měl jsem mnoho žen, nespočet dívek prošlo v mém objetí a leželo se mnou, lhal jsem jim, jen abych dostal to, po čem jsem toužil. Sprostě jsem je využíval,“ svěřoval se mi a mě zmínka o tom, že jich měl mnoho, mírně zasáhla. „Ale ani jedna, ani jedna z nich neuměla to co ty.“

Nevyhnutelně mě políbil, přitom mě hladil po zádech a dotýkal se mých vlasů. Svíral je v pěsti, až jeho klouby byly bílé. Pustit mě nechtěl, stejně tak jako já jeho. Naklonila jsem hlavu na stranu, abych mu tak umožnila volnou cestu k mému krku. Jemně mi skousl kůžičku a laskal ji, dokud mi kolena nevypověděla službu. Svalila jsem se plnou váhu na jeho tělo a cítila mohutné paže, jak mě zachytily.

„Opravdu?“ hlesla jsem skoro slyšitelně. Připadala jsem si omámeně. V uších se mi ozývalo hučení vody, jež tryskala ze sprchy, na těle jsem vnímala jeho doteky a údery srdce, kterými mě chtěly přinést na pokraj kolapsu. Mírně odtáhl hlavu, aby mi pohlédl od očí. Byly zlaté… jako tekuté zlato, pomyslela jsem si a oklepala se.

„Je ti zima?“ zeptal se starostlivě. V duchu jsem si zanadávala do nány blbé. Vždy jsem dokázala pokazit tak krásnou chvilku, která se mi nadmíru líbila. Než jsem ale stačila jakkoli zareagovat, Edward mě chytil pod koleny a bedry. Vystoupil se mnou ze sprchy, ovinul mi kolem těla osušku a vynesl mě do pokoje. Lehce, jako bych byla panenka z porcelánu, mě položil na postel. Přímo doprostřed, kde jsem se vyjímala ve spleti přikrývek a polštářů. Najednou jsem se cítila trapně. Nebyla jsem oblečená, seděla jsem jen v ručníku před skoro cizím mužem.

Tváře mi zčervenaly, jako bych právě přišla z pořádné zimy dovnitř.

Dotkl se jich. „Není důvod, proč by ses měla červenat.“ Jeho ruka sjížděla stále níž, až se zastavil na klíční kosti. Několikrát přejel prstem po její kontuře, až se sehnul těsně ke mně a políbil mě tam. „Je to přirozené. Nemáš se za co stydět. Vidím všechno, cítím, jak hoříš a jak po mně toužíš.“ Při těchto slovech se usmíval, jako by právě vytáhl triumf z rukávu. Měl pravdu. Z ničeho nic moje tělo pohltila žhavá vlna vzrušení a já myslela, že vyletím z kůže, když se jeho doteky sunuly stále níž.

„Víš… já… neměli… my dva,“ koktala jsem vyvedená z míry. Nemohla jsem vyslovit smysluplnou větu, kterou bych mu dala najevo, že tohle není správné. Věděla jsem, a můj vtíravý hlásek v hlavě mi to otloukal o hlavu, že tím porazím všechny možné zábrany, zničím vše, co se v našem manželství, pokud se to tak dalo nazvat, vybudovalo, ale když jsem se na Edwarda podívala, nohy se mi rozklepaly, moje srdce se uplašeně uhánělo a já si právě odpověděla.

„Pšt,“ umlčel mě. Přiložil mi prst na rty a přejel jím po spodním rtu. „Už nechci slyšet ani slovo, jasné?“ Káravě se na mě podíval. V jeho pohledu byl náznak šibalství. Jeho oči svítily, přímo zářily, a to i přesto, že jsme byli v hrobové tmě. Usmála jsem se. Mozek jasně věděl, že dělám vše špatně a mohu tím všechno zničit, ale rozhodla jsem se, že v tuto chvíli logické myšlení jde stranou. Hlavní roli zde mělo hrát moje srdce, a pokud se o slovo hlásilo, byla jsem schopná jej pustit do popředí.

Natáhla jsem se pro polibek k jeho rtům, když nám na spojené ruce dopadly studené kapičky vody. Strnula jsem. Edward se podíval na svůj oděv, který vypadal velmi elegantně, když jsem si jej prohlížela, a zatvářil se rozpačitě, až skoro stydlivě. „Omlouvám se, omluv mě na chvíli,“ šeptl. Políbil mě na čelo a vytratil se v koupelně. Zatímco jsem neslyšela v koupelně sebemenší zvuk, přitáhla jsem si kolena těsně k sobě a objala je. Pročísla jsem si mokré vlasy, a když jsem zjistila, že jsou nadmíru napuštěné vodou, sundala jsem ze sebe osušku a udělala si na hlavě provizorní turban.

Byla jsem nahá, a tak jsem zalezla pod přikrývku. Tváře mi hořely studem, byť jsem jen pomyslela na to, že mě budou Edwardovy paže tisknout k jeho nahému, svalnatému a neodolatelnému tělu. On je jako –

Panenko skákavá, dej mi sílu, pomyslela jsem si, jakmile se objevil přede mnou. Spatřila jsem jej ve světle zářivé noci, kde se mi měsíční paprsky vkrádaly do pokoje oknem. Kolem pasu měl omotaný bílý ručník, z vlasů mu padaly miniaturní kapičky, ale mokrý vzhled mu dodával více živočišné a sexuální aury. V ruce držel pařížskou šlehačku a v té druhé měl mističku s jahodami. Jejich vůně se linula celým pokoje, až jsem ucítila sliny v ústech. Polkla jsem tlustý knedlík v krku. Tohle není dobré, říkala jsem si, ani trochu.

Co to, ksakru, má znamenat? lamentovala jsem v duchu.

„Snad ti nebude vadit, když si uděláme trochu pohodlí,“ odpověděl na mou nevyřčenou otázku. Žasla jsem nad jeho pohotovostí. Kočičí chůzí došel k posteli, posadil se až těsně ke mně a udělal mezi námi místo, aby tam mohl položit misku s jahodami.

„Co s ní chceš dělat?“ vypadlo ze mě. Byla to hloupá otázka, ale mě v tu chvíli nenapadlo, na co bych se měla zeptat. Byla jsem z jeho přítomnosti ráda, tetelila jsem se blahem, ale stále tu nade mnou byla pomyslná hůl. A já jen čekala, kdy se nade mnou zlomí. Chtěla jsem rozsvítit lampičku, abych na něj viděla. Nelíbil se mi fakt, že mu nevidím do obličeje, byla jsem z toho mnohem nervóznější. Zastavil mě v polovině pohybu. Pevně mi stiskl zápěstí a naklonil se ke mně.

„Nech, abychom si užili noční chvilku. Toužím vidět tvůj krásný úsměv ve tmě. Toužím se tě dotýkat a přál bych si, aby sis užila i nadcházející chvíle stejně jako já.“ Překvapeně jsem na něj hleděla. „Jestli o to budeš stát,“ dodal rychle, když zpozoroval, že jsem ztuhla. Nemohla jsem jej odmítnout. Najednou mě zasáhla slabost vůči jeho osobě, a kdyby mi teď řekl ‚svlékni se a roztáhni nohy‘, bez nějakých protestů bych to udělala. Až takhle jsem na tom byla. Pohladila jsem jej po ruce. Rozklepaně jsem jeho ruku přesunula na odhalené stehno zpod přikrývky. V ten moment se naše pohledy setkaly a oba jsme věděli, co chceme. Nebyl důvod, abychom se vyjadřovali slovy, činy stačily a Edward v tom více než dobrý.

Vskutku výborný.

Daroval mi svůj oslňující úsměv. Když se ke mně skláněl, připadalo mi to jako věčnost. Odbourala jsem veškeré zábrany. Byla jsem tu jen já, on a spleť našich chtíčů, která byla skoro hmatatelná. Objala jsem jeho mohutná ramena a přitáhla si jej k sobě. Poddal se. Nalehl skoro až na mě, tíha jeho těla spočívala na mém, ale mně to nevadilo. Byla jsem ráda, že cítím mužského takového, jaký by měl být. Vysněný idol.

Když se jeho rty dotkly mých, bolestně jsem zaskučela. Dlaněmi bloudil po mém obličeji. Přejížděl mi přes rty, tváře, oči, až se dostal k vlasům. Jemně, aby mě nezatahal, mi turban z ručníku sundal a odhodil jej na druhý konec místnosti. Prolétal se hnědými vlasy, svíral je pevně v dlani a potajmu k nim přičichal. Odrhnul cíp deky a vklouzl pod ní. Jakmile se dotkl nahého bříška, vlna vzrušení do mě mocným úderem narazila a já se pod její tíhou prohnula směrem k jeho tělu. Byl to nečekaný výpad, který překvapil i jeho.

Vyjeveně jsem na něj hleděla a hledala slova, kterými bych se omluvila. Chovala jsem se jako pubertální holka, která prožívá své poprvé. Byla jsem nervózní. Najednou se mi z hlavy vykouřilo, co bych měla dělat, byla jsem plně odkázaná jen na něj. Poznal, že jsem polevila ve své náruživosti, a tak zabloudil prsty o něho výš, načež letmo přejel před zduřelé bradavky.

Sykla jsem. „Klid, Bello,“ chlácholil mě, „nemusíme spěchat. V domě nikdo není a není nic ani nikdo, kdo by nás vyrušil. Je to jen naše noc,“ políbil mě na krk, „jen tvoje a moje.“

„Jen tvoje a moje,“ opakovala jsem po něm omámeně a nechala se hýčkat jeho rty. Jakmile jsem věděla, že nevydržím jen nečinně ležet pod jeho tělem, začala jsem se neklidně ošívat. Bouřila jsem a Edwardovi se to líbilo. Tápala jsem po jeho těle, až jsem dorazila k lemu ručníku. Sevřela jsem jej v dlani a trhl jí. Edwardovi spadl ručník z boků a já se tak mohla podívat na jeho vzrušený klín. Záludně se na mě usmál, cvrnknul mě do nosu a odtáhl se. Zamračeně jsem si jej měřila a už chtěla něco namítat, když mi lehce odkryl přikrývku z těla. Bylo nemožné, aby mě viděl v té tmě celou, do detailů, ale jeho oči si mě prohlížely tak lačně, jako by to pravda byla.

Překřížila jsem ruce na svém klíně, neboť mi připadalo opravdu divné být před ním odhalená, ale Edward mě zastavil. „Nedělej to!“ zastavil mě příkrým hlasem. Jako by musel svoje tělo krotit, sám sebe kontrolovat. „Chci tě vidět celou.“ Nechala jsem ruce sklouznout podél těla a s ostychem jsem pozorovala, co se bude dít. Stále upřeně hleděl na mě, a to i ve chvíli, kdy do rukou uchopil čokoládový krém.

„Nebudeš dělat to, co si myslím, že ne?“ ptala jsem se dopředu, ale nebezpečné zablýsknutí v jeho očích mě utvrdilo v tom, že jsem uhodila na hlavičku. Edward se ke mně přiblížil s jahodou v ruce. Vykouzlil na ní ozdobnou, čokoládovou kytičku, a pomalu mi ji vložil do pusy. Když jsem ji zakousla, chuťové pohárky na jazyku se mohly zbláznit blahem. Ihned jsem mu snědla celou jahodu a přitom se olizovala jako mlsný pes. Koukám, že naše dovádění je u konce.

„Ne tak rychle, dračice,“ upozornil mě, „to byl dezert. Ty budeš hlavním vchodem,“sdělil mi jakoby nic a donutil mě, abych si lehla naznak. Vzepřel se na loktech a pomalu mu stříkal šlehačku na bělostnou pokožku. Měla jsem ji v důlku na krku, na ramenech, rtech, prsou, bříšku, pak se záhadně vyhnul klínu a pokračoval na stehnech až k lýtkům. Skučela jsem a škemrala, když mi je pomalu slízával z těla a přitom se v tom vyžíval. Snesla jsem jeho provokování na nohou, stehnech, přičemž jsem cítila, jak mnou vibrují motýlci. Ale jakmile došel k prsům, tady všechny sranda končila. Hbitým jazykem kroužil kolem růžových vztyčených hrotů a přitom mi pevně svíral zápěstí, abych mu neunikla.

Zazmítala jsem sebou. „Vydrž,“ klidnil mě, ale já nebyla schopna jej poslouchat. Hrdelně jsem zavrčela. Napjala jsem se jako tětiva luku. Nemusel se pokoušet o mnohem větší intimnosti a byla jsem z něho celá paf. Prostupovaly mnou vlny mocné rozkoše. Zaklonila jsem hlavu, zatímco Edward pozoroval můj krk. Vystupovaly mi žíly, cítila jsem, jak se ve mně bouří krev a… já se otevírala. Pro něj jsem se otevírala.

Věděla jsem, že mě Edward natolik vzrušil, abych jej přijala, ale fakt, že se to stalo, mě mírně vyděsil a zároveň potěšil. „Už ne…! Já tě chci!“ křikla jsem směrem k němu a obemkla mu nohy kolem pasu. Edward se na mě usmál, ale když mě uchopil za paže a něžně mi kolenem roztáhl nohy, cítila jsem třes jeho těla. Celý se klepal, připadalo mi, jako by se na poslední chvíli rozhodoval. Chytila jsem jej za bradu a donutila, aby se mi podíval do očí. Vzpíral se, ale neuhnul.

„Jen tvoje a moje, pamatuješ?“ pobídla jsem jej. Věnovala jsem mu polibek na hruď, na níž nebyl ani jeden chloupek, a nechala jsem jej, aby mě znovu náruživě políbil.

„Omlouvám se,“ pronesl zadýchaně. Mírně se odtáhl, ale já mu nedala moc prostoru, když jsem jej křečovitě svírala nohama. Zakroutila jsem hlavou.

„Tady není nic k omluvě, Edwarde, jen…“ zatvářila jsem se zmučeně.

„Co?“ Zněl vyděšeně.

„Už mě nenech čekat, jsem celá rozbolavělá a… chci být s tebou se vším všudy. Právě teď a tady,“ řekla jsem mu na beton. Nerozhodnost v jeho očích se vytratila a já se zaradovala. Edward mě hladil a dotýkal se mě na intimních místech. Než se nachýlil těsně ke mně, uvěznil mě ve svém pohledu. Vklínil se mezi má stehna a jedním, něžním pohybem naše těla spojil. V té chvíli jsem přestala dýchat a on znehybněl. Choval se ke mně tak ohleduplně, až mi to vehnalo slzy do očí. By něžný, pozorný, bral zřetel.

„Jestli tě to bolí, tak já –“ Zastavila jsem ho výpadem pánví proti němu. Oči se mi rozšířily, stejně tak i jemu, a jeho boky se začaly v pravidelné frekvenci pohybovat. Zatlačila jsem slzy dojetí někam hodně daleko, zapomněla jsem na to, že bych chtěla plakat, a snažila se užít jeho přítomnost. Bylo nepopsatelné slovy, jak jsem se cítila. Po dlouhé době to bylo… to pravé. Jeden ke druhému jsme zapadali. Nespustili jsme ze sebe pohled. Dívali jsme se vzájemně do očí a intenzita našeho spojení byla mnohem větší. Intimnější. Soukromější.

Zaryla jsem mu nehty do paží, jakmile naposledy přirazil. Z hrdla mi unikl sten a já zaťala zuby, abych nevykřikla. Edward věděl, oč jde, hodil mi záchranné lano tím, že se ke mně sehnul a nastavil mi svůj krk. V první chvíli jsem byla vyděšená a vzpomněla jsem si na sen o upírech, který se mi teď tak často zdá, ale jakmile Edward sebou pohnul, opět mnou zacloumal chtíč. Vlny rozkoše teprve doznívaly a já už byla připravená na další. Vmžiku jsem se zakousla Edwardovi do krku tak silně, až vyhekl.

Nádhera, proběhlo mi myslí.

K této kapitole nemám co říct, snad jen - opravdu bylo těžké sepsat to nějak tak, jak by mi to vyhovovalalo. Víc bych se v tom asi nešťourala, většina jste na tuhle chvíli čekali, tak tady ji máte a pusťte se do mě.

Zakomentáře vám děkuju! Moc jste mě potěšili. 

» 36. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 35. kapitola :