Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 37. kapitola

19.02.2012 (07:00) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2643×

Jen jedno objetí – 37. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

O týden později…

Zastavil jsem se na zápraží a prohlížel si fotky v rámečcích, zatímco jsem čekal na Bellu a z povzdálí ji pozoroval. Byla nervózní. Cela se třásla, stále pobíhala po době a mumlala si pod nosem nesmyslná slova, kterým jsem se smál. Jako klubko nervů, pomyslel jsem si pobaveně. A najednou jsem pocítil potřebu sevřít ji v náruči a drsně ji políbit na měkké rty. Má fantazie se rozeběhla na plné obrátky, když jsem je musel vůlí zastavit. Tohle zacházelo moc daleko, budu muset počkat.

„Myslím, že by to mohlo stačit,“ poznamenala pobaveně Sarah, opíraje se o futra kuchyně. Maličká, rudovlasá dívka měla na tváři úsměv od ucha k uchu a v duchu Belle záviděla. Nebyla v tom nenávist partnera, se kterou jsem se velmi často setkával, ale spíše poklidného a slibného života, který Bella vedla, byť Sarah zřejmě neviděla do všech problémů jejího zaměstnavatele. A vlastně to nebyla ani její starost, už tahle se jí Bella se vším svěřovala.

„Já vím,“ konstatovala uhnaně moje rošťanda s červenými tvářemi, „jen mám pocit, jako bych tu stále něco nechávala. Nemůžu si vzpomenout, co bych si s sebou měla ještě vzít,“ postěžovala si a posadila se na druhý schod. Nechal jsem ji tam ještě chvíli sedět, když jsem to nevydržel, a dvěma dlouhými kroky jsem se k ní dostal. Posadil jsem se vedle ní, objal ji kolem pasu a posadil si ji bez potíží na klín.

„Nesmíš se tomu poddávat, uvidíš, že Alice si tvé kufry ještě podá a jen tak bez kontroly do letadla neprojdou, o to starost neměj,“ vymlouval jsem jí. „Horší bude, abych si s sebou nevzal na ostrov jen tvé tělo a ty ses mi zapomněla tady. To bych byl opravdu zklamaný,“ konstatoval jsem tiše směrem k ní. Naklonil jsem se k ní ještě blíž, až moje rty byly těsně na dosah jejího ucha, a zašeptal jsem: „A dělat věci, které jsme spolu dělali, při níž jsi křičela mé jméno, nejsou tak skvělé, kdybychom nebyli oba při smyslech a zcela odvázaní, že?“ snažila jsem se ji rozžhavit a trochu navnadit na to, co nás čeká na týdenní dovolené. Těšil jsem se na ni jako malý kluk.

„Jo, asi máš pravdu,“ přiznala nakonec a věnovala mi polibek. Kdyby s námi v jedné místnosti nebyla Sarah, asi bych se neudržel a svou přirozenou rychlostí bych Bellu vynesl do ložnice, ale stále jsem držel na uzdě to zvíře, které po ní toužilo. Odtáhl jsem se a hodil po ní omluvný výraz. Byla chytrá, samozřejmě pochopila, že se snažím, seč mi síly stačí, a tak mě nepokoušela dál. Slezla ze mě dolů a já si uvědomil, že bych si měl co nejdříve navléknout bundu, jinak ze mě bude mít ženské osazenstvo srandu.

Bella věděla, jak muže vzrušit.

„Počkej na mě v autě, prosím, já tam za tebou hned přijdu,“ dodala rozklepaným hlasem. Probudil se ve mně ochranářský typ, kdy bych ji nejraději sevřel v náruči a nikam nepouštěl, ale její zoufalý pohled, který ke mně vyslala, mě přesvědčil, abych nevířil vody. Poslušně jako školáček jsem přikývl a i s jejím zavazadlem, ve kterém pravděpodobně táhla kameny, jsem vyšel k autu.

-          -

Jakmile se za Edwardem zavřely dveře, otočila jsem se k Sarah. Uvnitř sebe jsem cítila podivný pocit. Na jednu stranu jsem se těšila na následující dny, které nás čekají. Edward mi ukázal, jaké city ke mně chová, a lhala bych, kdybych připustila, že mi to nedělalo dobře. V tu noc, kdy se ocitl v pokoji jako blesk z jasného nebe, jsem nevěřila tomu, že bych zašla tak daleko, ale nedokázala jsem se držet zpátky. Nechala jsem se řídit jen svým srdcem – a to mi radilo, ať udělám to, co jsem udělala.

A nejhorším zjištěním pro mě bylo, že toho nelituju.

„Nemrač se, vždyť tě čeká krásná dovolená a milujícím mužem,“ usmívala se na mě, až se jí objevily ďolíčky. Ráda bych sdílela její nadšení v takové intenzitě jako ona.

„Já vím,“ přitakala jsem s křečovitým úsměvem, „ale já se cítím provinile,“ přiznala jsem obavy, které mě sžíraly. Viděla jsem úsměv na Edwardově tváři a nemohla jsem mu říct, že se obávám chvíle, kdy odjedu a tím z polovičky zlomím naše manželství, jestli se tak dalo vůbec nazvat.

„Máš důvod se cítit provinile, Bello?“ zeptala se Sarah. Chytila mě pevně za zápěstí a donutila, abych se jí podívala do očí. „Provinile se může cítit žena, která je ve svém manželství šťastná. Nechybí jí láska, mužské objetí a opora, která je pro nás, ženy, důležitá!“ Poslouchat stále dokola slova, která jsem si nechtěla připustit k srdci, bylo bolestivé. „Ale tobě chybí vše podstatné, co drží pár pohromadě. Co na tom, že máš peníze – zahřejí tě? Pošeptají ti sladká slovíčka, když je potřeba? Obejmou tě?“ Záporně zakroutila hlavou. „Ani jedno z toho.“

Zoufale jsem si povzdychla. Sklopila jsem hlavu ke špičkám bot. „Za těch šest měsíců jsem pochopila, co se mezi námi vlastně odehrává. Nebyla to láska, jak jsem si myslela já, byl v tom jen zlomek tuha a tělesné rozkoše, jakmile jsme se ocitli v jedné místnosti. Toužili jsme po sobě jen tělesně, ale Eathen nebyl schopen milovat natolik, aby pustil svou práci k ledu.“ Zatvářila jsem se jako spráskaný pes.

„Byla jsem a vždy budu na druhém místě a u Edwarda cítím, že je to jinak. On mě miluje a pro ženu není nic důležitějšího, než když ji muž dá najevo svou lásku, a to i přes překážky, které mezi nimi jsou.“

„Závidím ti,“ pronesla tiše.

„Věř mi, že němáš co,“ snažila jsem se vyvrátit její domněnku.

Zadívala se mým směrem. „Nezávidím ti všechen tenhle přepych,“ máchla rukou klem sebe, „Bello, málokomu se poštěstí, že o ni muž usiluje, i když ví, že mu na záda dýchá žárlivý manžel.“ Poslední dvě slova zněla tak ironicky, až mě to zamrazilo. „Přeju ti, abys byla šťastná, a ať už se rozhodneš jakkoli, já vždycky budu stát za tebou.“ V očích mě štípaly slzy dojetí, které jsem silou vůle zahnala.

„Bála jsem se toho, že bys mě mohla odsuzovat,“ svěřila jsem se se svou obavou. Bez dalších slov mě pevně objala. Byla jsem ráda, že tu mám někoho, o koho bych se mohla opřít. Když jsem si chtěla promluvit s Lucy, nebrala mi telefon. Zanechala jsem jí nespočet vzkazů, aby se mi ozvala, ale už týden nereagovala. Byla jsem v pokušení zajít za ní, ale rozmyslela jsem si to.

Sáhla jsem do kabelky a vyndala bílou obálku. Třásla se mi v rukou, když jsem si uvědomila, co je skryto pod bílým papírem. Vložila jsem ji Sarah do ruky, ta ji pevně sevřela v dlani. Dívala se na mě nechápavým pohledem.

„Co to je?“ špitla.

„V tomhle,“ začala jsem rozklepaným hlasem, „je něco důležitého, co předáš Eathenovi, pokud se tu objeví dříve jak já.“ Hlas se mi nekontrolovatelně třásl. Neudržela jsem jednu neposednou slzu, která stekla po mé tváři. „Musí se to dostat do rukou jenom jemu, je to jasné?“ Představa, že by obálku otevřel někdo jiný, mě vystrašila.

Nesměl se do ní podívat nikdo, dokud ji nespatří Eathen.

„Slibuju.“

Zvenku se ozvalo hlasité troubení. Edward už mě zřejmě postrádá, pomyslela jsem si. Sarah mě naposledy objala a pohladila po paži.

„Užij si to tam a nemysli na to, co se děje tady. Pusť to z hlavy,“ radila mi. Věř mi, nejraději bych tady odtud navždy zmizela a už se nikdy nevracela, říkala jsem si v duchu, ale to by bylo nefér i vůči lidem, kteří mě mají rádi. A rozhodně bych nemohla odejít, dokud si nevyřídím určité záležitosti. Ale o ty se postarám, až se vrátím z odpočinkové dovolené.

„Děkuju.“ Usmála jsem se a vyšla ze dveří domu. Jakmile jsem překročila práh, cítila jsem se svobodněji. Jako bych uteklo z okovů, které mě svíraly, a byl to opojný pocit.

Ze stříbrného Volva se na mě usmíval Edward. Vystoupil z auta a pomohl mi nastoupit na místo spolujezdce. Neodpustil si ani letmé pohlazení po tváři, když se naše těla jemně otřela o sebe. Během chvíle už seděl vedle mě a otáčel klíčky v zapalování. Svýma zlato-zelenýma očima se na mě zadíval a já cítila, jak začínám měknout. Propletl naše ruce v jedny.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivým hlasem. Přikývla jsem, ačkoli jsem si tím nebyla na sto procent jistá. Naklonil se ke mně, až mě do nosu udeřila jeho omračující vůně. „Opravdu sis to ještě nerozmyslela? Vrháš se jámy lvové?“ ptal se mě škádlivě. Natočila jsem hlavu na stranu, abych jej trochu pozlobila, a dělala jsem, že přemýšlím. Edwardova tvář byla těsně u té mé, chybělo jen trochu k tomu, aby mě políbil. Když jsem se neměla ke slovu, rty přejel po mě tváři až ke krku, kde mě lehce políbil.

Hlasitě jsem vzdychla. „Jsem jenom tvoje,“ zašeptala jsem toužebně.

Jakmile jsme dojeli na verandu, na schodech před domem už čekala celá Cullenovic rodina. Alice stála v popředí v Jasperově náruči a za nimi přicházela Rosalie s Emmettem. Nečekala jsem ani na Edwardovo zdvořilé gesto, kdy mi chtěl otevřít dveře, a vystřelila jsem rovnou k nim, abych se s nimi přivítala a poděkovala jim. Alice se usmívala jako měsíček na hnoji, tušila, že zamířím první k ní. Objala mě a pevně stiskla.

„Jsem tak ráda, že tě zase vidím,“ pronesla s úlevou a obavami v hlase. Oplatila jsem jí objetí, když se mezi nás vmísil Emmett. Zvedl mě ze země, jako bych nevážila vůbec nic. Za zády jsem uslyšela slabý, vrnivý zvuk, který nepochybně patřil Edwardovi, a to mi dělalo dobře. Rozesmála jsem se a chytila se křečovitě Emmettovy košile, abych nespadla.

„Prý budu mít novou švagrovou, je to pravda?“ ptal se se smíchem. Zadívala jsem se na něj s pozdviženým obočím. Tenhle fakt mi nějak unikl.

„Prosím?“ ptala jsem se zmateně, ale stále s úsměvem. Přece jenom, visela jsem asi metr a sedmdesát nad zemí v náruči neznámého, svalnatého borce. Ale na Edwarda neměl, každého muže jsem v poslední době porovnávala s ním.

„Čekal jsem, že tě ten náš pošuk požádal o ruku, on se ještě neodhodlal?“ Edward se v tu chvíli objevil u nás a zabodl výhružný pohled do Emmettovy hrudě. Být jím, tak bych se asi strachy roztekl. Když to v Edwardovi vřelo, vypadal opravdu hrozivě.

„Co kdyby sis hleděl svého, milý bratře?“ procedil skrz zaťaté zuby. Chytil mě za ruku a pomohl mi slézt. Okamžitě si mě přitáhl k tělu, omotal mi paži kolem pasu a výhružně si změřil svou rodinu. Možná by to chtělo trochu uvolnit atmosféru, napadlo mě a usmála jsem se. Natáhla jsem se k Edwardovi pro polibek, aby jeho zlověstný pohled zjihl.

Povedlo se.

Odkašlala jsem si. „Chtěla bych vám poděkovat za dárek, který mi Edward předal,“ podívala jsem se na něj a přistihla jej, jak si mě prohlíží zamilovaným pohledem. Byl jako blázen, co vedle sebe má své jediné štěstí a nechce jej pustit, „nevím, jak bych vám poděkovala. Vím, že jsme spolu nevycházeli zrovna nejlíp,“ zadívala jsem se významně na Jaspera a usmála se, když přikývl, „ale pevně doufám, že je to za námi a já bych se vám chtěla nějak odvděčit.“

„Není proč, Bello, byla maličkost, abychom tě přijali mezi sebe. A to, že jsem byl v první chvíli proti vašemu stýkání… musíš mě pochopit i z té druhé stránky, přeci jenom jsem obchodní partner tvého manžela a příčilo se mi dívat na svého bratra, jak se snaží dostat tě tam, kde tě vlastně teď má,“ další nenávistný pohled ze strany mého bodyguarda, „ale dobrovolně, samozřejmě.“ Usmál se na nás. „Zbystřil jsem, že jsi mu dokázala zamotat hlavu jako žádná jiná, a protože dávám přednost rodině před pracovními vztahy, nemůžu s vaším vztahem nic udělat, byť by se mi to nelíbilo být na Eathenově straně, ale takový už je život.“

Bylo zvláštní poslouchat je, jak nás brali už jako hotový pár. Myslela jsem si, že budu za vyvrhele, kterého budou stěží snášet, ale takové uvítání bych nečekala. Významně se podíval na Edwarda a mrkl. Všiml jsem si toho nevinného gesta, ale nechala jsem jej plavat. Nebylo to podstatné. Více mě zaujala poznámka o vztahu – opravdu vypadáme jako pár?

Chytání se za ruce, polibky na veřejnosti, zamilované pohledy, mělké dýchání v jeho společnosti… ano, opravdu jsme tak vypadli. A já byla teprve teď schopná připustit si jej k tělu natolik, abych přiznala, že jsem se zamilovala. Edward dobyl mé srdce a já s tím nehodlala nic dělat.

„Myslím, že je čas, abychom se odebrali do domu, kde my dívky projdeme korekturu kufrů,“ přímo zářila, když se o tom zmínila, ale Edward mě varoval, „a chlapi nám můžou Edwarda připravit na sedm dní perné dřiny.“

Dřiny… takhle nějak jsem si představovala líbánky, které jsem ani neměla.

» 38. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 37. kapitola: