Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 7. kapitola

24.07.2011 (10:15) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 3684×

Jen jedno objetí – 7. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

Zvedla jsem pohled k dotyčnému a zamračila se. Nepoznala bych jej, kdyby se neusmál, jako to dělával vždy, když byl v rozpacích. Po chvíli jsem si uvědomila, že se držím jeho rukávu a pustila jsem se. Postavila jsem se naproti němu a chytila si do ruky kabelku. Už jsem si říkala, že s ní musím vypadat jako naprostý idiot; neustále jsem ji držela v ruce a hlídala si ji, ačkoli žádné cennosti tam nebyly. Spíše to bylo jen pro můj dobrý pocit.

Neodolala jsem pohledu do jeho očí a pohlédla na něj se vztyčenou bradou. Od té doby, co jsme se neviděli, zmužněl, zhezčil a hlavně přibral. Nemyslím do šíře, ale jeho svaly. Vypadal opravdu jako pravý muž. Už to nebyl ten líbezný klouček s obličejem dítěte a dolíčky, co se mě snažil na střední škole sbalit. Už to byl ohromný muž s velkými svaly a mužnými rysy. Ačkoli jsem v první chvíli tápala ve své paměti, koho mi připomíná, nakonec se mi vybavilo jeho jméno - hlavně kvůli očím. Hleděly na mě se stejným překvapením jako vždy, když jsem se v jeho přítomnosti náhodně objevila.

Nachová barva se zmocňovala mých tváří, když jsem zjistila, že si jej prohlížím jako nějaký exponát. Byl to nezvyk, když jsem spatřila jeho tvář po tolika letech. Rychle jsem povytáhla koutky, aby to nevypadalo podezřele.

„Bella Swanová?“ zeptal se překvapeně a otočil se ke mně. Nechal své přátelé, se kterými postával stranou a věnoval se mně. Přikývla jsem nestydatě hlavou a pípla tiché ano. V uších mi zněl jeho melodický smích.

„Nikdy bych nečekal, že zrovna tebe tu znovu potkám,“ řekl mi nevěřícně. Co je na tom divného, že se objevím na večírku? kladla jsem si otázku.

„Tu samou otázku si kladu i já, Luisi Devlone,“ řekla jsem s úsměvem. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna on by vytáhl paty ze zapadlého městečka Forks. Jeho snem bylo mít velký statek, na kterém by choval dobytek, a krásnou ženu, která by splňovala jistá kritéria, ale teď...?

Připomínal mi ošklivé káčátko; na střední to byl kluk s brýlemi a typickým snem mít velkou rodinu, dnes se z něho stala krásná labuť. Jeho šarmu se dalo jen stěží odolat.

„Já jsem tě málem nepoznala, vůbec mi nedošlo, že bys to mohl být ty,“ přiznala jsem a začervenala se. Jeho ruka spočinula na mém obličeji a jemně jej pohladila.

„Stále jsi tak stydlivá,“ konstatoval s klidem, „stále máš ta krásná, růžová líčka, která se mi líbila, když ses červenala.“ Jeho přítomnost se mi zdála sice hezká a příjemná po tak dlouhé době, ale jeho doteky mi příjemné nebyly. Vyhnula jsem se jeho další snaze dotknout se mě a laškovně se usmála.

„Díky, ty ses tedy hodně změnil. Jsi mužnější a hezčí,“ usmála jsem se. Podala jsem mu ruku, abychom se pozdravili, ale on na mě jen koukal s pozdviženým obočím.

„Tak potřást si rukou, jo?“ rozesmál se. „Bello, ty mě nikdy nepřestaneš bavit, jsi stále stejná jako na škole,“ křikl nadšeně a objal mě. Až když jsem byla opřená o jeho hruď, uvědomila jsem si, jak je obrovský. Byl doslova velký jako medvěd; mohutné, svalnaté paže mě objímaly a skoro celou zakrývaly, hrudní koš měl obrovský, až jsem se v jeho objetí ztrácela. Když už jsem usoudila, že v jeho blízkosti jsem dlouho, neboť jsem zpozorovala, jak mě z povzdálí sleduje Edward a jeho pohled zrovna není moc pěkný, jemně jsem jej od sebe odstrčila a upravila si sukni, která lezla ‚shodou náhod‘ nahoru.

„Konečně potkávám někoho, s kým jsem vyrůstal. Taky začínáš studovat na Empire State College?“

„Ano, ale zrovna mám namířeno domů, takže si moc nepopo-“

„Tady jsi, mladá dámo,“ křikla na mě zuřivě Lucy a chytla mě za zápěstí. Zlobně jsem si ji změřila pohledem, ale ona mě nevnímala. Jediné, co jí zajímalo, bylo, abych se k ní otočila a poslouchala ji.

„Hledala jsem tě, kdo mohl tušit, že se tady zdržíš s Luisem.“ Otočila se na něj a významně mrkla. „Pěkně jsi nám vyrostl,“ zašveholila a dál se věnovala mně. Zatímco ona si z toho dělala legraci, já jsem tu pěnila vzteky. Byla jsem na odchodu a ona na mě pověsila Luise, tím si byla jistá, že domu neodejdu alespoň do té doby, než se Luise neopije a nebude se válet po zemi.

Omluvila jsem se a stáhla ji za loket mimo dosah známých lidí. Chtěla protestovat, ale zaryla jsem jí nehty do paže a táhla ji za sebou. Když jsme došly za roh, vytrhla se mi a třela si ruku.

„Au, Bello, jestli chceš jednu radu, tak si ostříhej nehty!“ sykla na mě podrážděně a dál se věnovala své ruce. Dokázala mě pořádně vytočit.

„Ne, Lucy, nehty si stříhat nebudu, protože mi rostly dlouhé dva roky, ale o to tu teď nejde. O co se to sakra snažíš? Přišla jsem na party, kde se mám bavit, a zatím jsem jen naštvaná, vystresovaná a…“ podívala jsem se na Edwarda, jak na nás upírá svůj pohled plný nenávisti, který mě vyděsil, „a skoro zabitá pohledem od Cullena. Nemluvě o tom, že jsi na mě pověsila dalšího kluka, o co se to snažíš?“ vyjela jsem na ni a ona na mě hleděla jako neviňátko.

„Za setkání s Luisem si můžeš sama,“ konstatovala vyrovnaně a s klidem. Chtěla jsem jí něco ostrého říct, ale když jsem to zvážila, měla pravdu. Nikdo mi nenařídil, abych do něj narazila. To byla ale náhoda, pomyslela jsem si ironicky.

„Jistě, za to může moje štěstí,“ obořila jsem se na ni právem.

Povzdychla si a podívala se na mě očima plného zoufalství. „Myslíš, že mě to baví?" Nechápavě jsme nakrčila obočí, nedošlo mi, co tím myslí. „Koukat na tebe, jak čekáš na pitomý telefon, který ti stejně nezazvoní, chápeš mě? Jemu na tobě nezáleží, proboha, Bello, jsi jako nevidomá a hluchá v jednom. Kdyby tě miloval tolik, co tvrdí, nepřijel by už?“ Její slova mě bolela. Tak moc mě bolela, až jsem si přiložila ruku na hruď a zhluboka dýchala. Je pravda, že jsem si někdy říkala, jestli mu na mně záleží, ale všechny obavy zmizely v okamžiku, kdy mi zavolal a choval se ke mně mile.

Teď, když jsem to slyšela od Lucy v plném podání, jsem nemohla unést tu tíhu. Je nepředstavitelné, jak člověk trpí a vše, co prožívá, cítí i jeho okolí. Pohladila mě po rameni a upravila neposedný pramen vlasů.

„Nechtěla jsem tě dnes naštvat, ale byla bych moc ráda, kdybys tady zůstala. Je tady Luise, který s tebou určitě rád bude, když nechceš být s Edwardem. A nejsou tu jen oni dva. Je tu mnoho jiných kluků, kteří budou jistě rádi, když jim bude dělat společnost tak krásná slečna jako jsi ty,“ přemlouvala mě. Sklopila jsem pohled a propalovala zem.

Když jsem se dívala jeho směrem, rázem jsem se cítila vinná, byla jsem na něj tak hnusná jen proto, že jsme si ráno nesedli – stala se ze mě zatrpklá ženuška, co poslušně čeká na svého manžela, než přijde z práce. Rozdíl byl v tom, že já čekala dlouhé týdny, ba dokonce měsíce, abych jej spatřila. Ale srdce mi vždy může vyskočit z hrudě, když se mě dotkne, nebo je u mého obličeje blíže, než jsem zvyklá.

„Bello? Jsi v pořádku?“ Zatřásla se mnou. Přikývla jsem na souhlas a podívala se na ni. Náhle jsem cítila potřebu zůstat tu, ale jen kvůli Lucy a jejím přesvědčovacím metodám.

„Zůstanu,“ šeptla jsem skoro neslyšně a stále jsem upírala pohled na jeho profil, „ale přísahej mi, že už na mě nebudeš dělat žádné boudy, jako byla tato. Chci o všem vědět, je ti to jasné?“ Kladla jsem důraz na každé slovo, aby tomu rozuměla. Lucy nadšeně přikývla a plnou silou mě objala.

„Jsem ráda, že někdy používáš mozek,“ mumlala, když mě vedla zpět do davu. Zrovna spustili mou oblíbenou písničku, která si vyžadovala tanec tělo na tělo. Nadšeně jsem se usmála a začala jsem pohybovat hlavou do rytmu hudby, zatímco jsem nemotorně cupitala za jejími zády. Během chvíle jsem osaměla, když se na mě Lucy usmála a o tanec ji požádal šarmantní blonďák. Nechala mě tu samotnou, zahlédla jsem jen zamávání drobounkou ručkou.

Povzdychla jsem si. Snažila jsem se na vše zapomenout, alespoň pro dnešek bych mohla zapomenout na všechny starosti, strasti a utrpení. Možná bych mohla požádat někoho o tanec, říkala jsem si v duchu.

Náhle jsem ucítila, jak se mi kolem zápěstí omotává něčí ruka, a ztuhla jsem. Podívala jsem se mu do očí a zatajil se mi dech. Byl tak blízko mě a jeho pohled mě dráždil k nepříčetnosti.

„Smím prosit?“ zeptal se příliš tlumeným hlasem.

Děkuji za komentáře k minulé kapitolce, opět jsem měla radost a za to vděčím vám. Omlouvám se vám, že kapitola je kratší, ale kvůli konci to je důležité. Předem upozorňuju, že další kapitola je ještě kratší, neboť se v ní stane zlom, ale slibuju, že ji přidám co nejdříve. 

Co myslíte, kdo vyzval Bellu k tanci? Jestli budete tak hodní, ráda bych slyšela názor na Luise - jak na vás zapůsobil  on.  Snad jsem vás alespoň trochu navnadila, KQC.

» 8. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 7. kapitola: