Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen kamarádi - 4. kapitola

22.06.2013 (07:15) • CherryBella • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1450×

Bella

Dneska se odjíždí. S Edwardem jsem dlouho nemluvila. Nevím, jak se to v té Paříži vyvine.

Vstala jsem z postele a podívala se z okna. Páni. Dva týdny tu nebudu.

Rychle jsem se připravila a sešla dolů. Mamka už byla v práci a taťka taky. Tak jsem se s nimi rozloučila už včera.

Seděla jsem v kuchyni a čekala na Cheryl, která mě měla vyzvednout.

Za chvíli někdo zazvonil. Vzala jsem si věci a přiskočila ke dveřím. Otevřela jsem je.

„Čau,“ řekla jsem Edwardovi a obešla ho. On jenom zíral, ale pak mě doběhl. Chtěl něco říct, ale já jsem mu zabouchla dveře od auta. On se jenom zastavil a Cheryl, která řídila, se zasmála i s Mikem.

Celou cestu na letiště bylo ticho. Nikdo nepromluvil. Cheryl se pořád dívala do zpětného zrcátka na Mika a vždy, když se podíval on, ona uhnula.

Dojeli jsme na letiště a vystoupili jsme.

Nasedli jsme do letadla. Já jsem seděla s Edwardem a Cheryl s Mikem.

Letěli jsme asi tři hodiny a já se na Edwarda ani nepodívala, i když mě to k němu táhlo.

Cheryl s Mikem vůbec nemluvila, protože usnula. Viděla jsem Mika, jak ji zakrývá dekou a potom jsem ho nachytala, jak se na ni díval. Usmíval se jako zamilovaný puberťák. Co jiného taky je, že?

Vystoupili jsme z letadla a já se podívala kolem sebe. Bylo to tu úplně jiné.

Odjeli jsme z letiště a přijeli k hotelu, ve kterém jsme měli rezervaci. Měla jsem pokoj s Cheryl a Edward měl s Mikem.

Než jsme zalezli do pokojů, Edward začal mluvit.

„Nechcete se jít někam projít?“

„Nechce se mi, jsem unavená. Možná zítra,“ řekla Cheryl a já se na ni podívala. Mike byl taky zmatený.

„A ty Bello? Půjdeš se mnou na procházku?“ zeptal se Edward a Mike si odkašlal.

„S námi?“ zeptal se znova a Mike se zasmál.

„Tak jo,“ řekla jsem a zasmála se. Vešla jsem do pokoje a šla hned za Cheryl.

„Pojď s námi,“ řekla jsem a sedla si k ní na postel.

„Nechce se mi. Je mi špatně z letadla,“ řekla a celou dobu se dívala na svoje ruce.

„Fajn. Jak chceš,“ řekla jsem a převlékla se. Za chvíli klepali kluci, že už mám jít.

Cheryl

Bylo mi pořád špatně a ležela jsem na posteli. Najednou jsem se rychle postavila, protože jsem snad musela mít přelud.

„Tady to je!“ slyšela jsem ten odporný hlas.

Přiběhla jsem ke dveřím a pootevřela je. Jenna a Jessica se dívaly na dveře pokoje hned vedle pokoje Mika a Edwarda.

„Tady se to stane. Pamatuj! Ty máš Edwarda a já Mika,“ řekla a zasmála se. Zalapala jsem po dechu a zavřela dveře.

Opřela jsem se o dveře a přemýšlela. Kde se dozvěděly o té Paříži?

Ty dvě dostanou Mika a Edwarda. Ale Mika… NE… Jeho ne! Prosím.

Najednou se ozval Bellin hlas.

„Ježíši! Vy jste fakt ubozí. Takhle mě postříkat vodou!“ zuřila. Otevřela jsem dveře a doufala jsem, že ty dvě už zalezly.

„Ale no tak. Promiň, nebyl to můj nápad!“ prosil ji Edward.

„Ne? A čí? Mika asi těžko, když byl celou dobu myšlenkami někde jinde! Ale víš co? Nevadí. Jdu se převléct a skočím pro Cheryl. Půjdeme na večeři, ne?“ řekla a Edward přikývl.

„Dobře. Platíš,“ řekla Bella a Edward se zasmál. Mike se mu začal smát a mě si ani nevšiml. Vešli do pokoje a zavřeli za sebou. Bella se otočila k našim dveřím a spatřila mě, jak se jí směju.

„No super. Ještě ty do toho,“ řekla nasupeně a obešla mě.

„Ale no tak!“ zasmála jsem se a šla si sednout na postel.

„Takže, Edward dneska platí, jo?“ zeptala jsem se.

„Jo. Objednej si něco drahého prosím tě,“ řekla a podívala se na mě.

„Takhle ale nepůjdeš, že ne?“ zeptala se mě. Vykulila jsem oči.

„Bože! Už jsi jako Alice. A neboj se, v tomhle nepůjdu! Spala jsem v tom,“ řekla jsem a šla se osprchovat. Potom jsem si hledala nějaké šaty, které by se mohly Mikovi líbit.

Najednou jsem zaslechla hlas z chodby. Byla to Jessica a Jenna.

Obě dvě jsme se s Bellou sekly na místě a poslouchaly.

„Jo. Zapomněla jsem ti říct… Jenn a Jessica jsou tady… A mají pokoj vedle kluků,“ řekla jsem tiše.

„Cože!“ vyjekla naštvaně Bella, až jsem se lekla.

„Pššt!“ zasyčela jsem a pokračovala.

„Navíc jsem je slyšela, jak se domlouvají, že Jessica dostane Mika a Jenna dostane Edwarda.“

„Cože!?“ zaječela znova a já jsem znovu zasyčela.

„Pššt! Pojď,“ řekla jsem a přesunula se ke dveřím, které jsem pootevřela.

Jessica a Jenna tam stály upravené a připravovaly se na zaklepání na dveře kluků.

Ťuk, ťuk, ťuk.

Za chvíli otevřeli. Edward zůstal stát a Mike taky.

„Co vy tady děláte?“ zeptal se Edward.

„To je náhoda, že? Chtěly jsme se zeptat, jestli byste s námi nechtěli někam vyrazit na večeři?“ zeptala se Jessica a zasmála se. Začínalo mi být blbě. Viděla jsem, jak se Mike ušklíbnul.

„No, dneska nemůžeme.“ řekl Mike. Usmála jsem se sama pro sebe.

„Ale co někdy jindy?“ zeptal se hned. Co!?

„Cože?“ zašeptala jsem.

„Dobře, tak někdy jindy. Pa, pa!“ zavolala Jessica a i s Jennou se ztratily v pokoji. Pomalu jsem zavřela dveře a podívala se na Bellu.

„Ale, co někdy jindy?! To jako vážně?“ zašeptala jsem vyčerpaně. Už mě nebaví se o Mika pořád přetahovat s Jessicou. Byla jsem si skoro jistá, že tuhle bitvu Jessica vyhraje.

„Neboj, ona ti ho nevezme. Zařídíme to. Jde vidět, že nemá zájem,“ utěšovala mě Bella.

„Ne? Nemá zájem? Řekl, že někdy jindy! Takhle nemá zájem?“ zeptala jsem se a už jsem měla slzy v očích. Někdo zaklepal a já jsem si je setřela.

„Počkejte chvíli,“ zavolala Bella. Já jsem se rychle zvedla a navlékla se do šatů a obula se.

„Můžem?“ zeptala se Bella. Jen jsem přikývla.

Bella otevřela dveře a já viděla, jak na ni Edward kouká. Na Mika jsem se nedívala. Jenom jsem zavřela dveře a dívala se kamkoliv jinam. Směřovala jsem k výtahu a přivolala ho.

„Cheryl, sluší ti to,“ slyšela jsem Mika.

„Tobě taky, díky,“ řekla jsem.

„Ani ses na mě nepodívala.“ Zasmál se. Podívala jsem se mu na oblečení a pousmála se.

„Vážně ti to sluší,“ řekla jsem, ale do očí jsem se mu nepodívala. Slyšela jsem, jak si povzdechl.

Nastoupili jsme do výtahu a já sledovala světýlko, které se pohybovalo, když jsme jeli dolů. Bella do mě trochu strčila a pousmála se.

Mike si zase povzdychl.

Vyšli jsme z hotelu a nastoupili do taxíku. Celou dobu bylo ticho a pak jsme vystoupili, před luxusní restauraci.

„Edwarde? Říkal jsi, že platíš, že?“ zeptala se Bella.

„Ano,“ řekl Edward a já se usmála.

Vykročila jsem, ale někdo mě chytil za ruku. Edward.

„Co je?“ zeptala jsem se. Edward se usmál.

„Vy nejdete s námi. Jdete někam jinam,“ řekl Edward a já si všimla, že Mike pořád sedí v taxíku.

Bella to taky nechápala. Co mají za lubem?

„Co to má znamenat?“ zeptala se Bella.

„Myslela jsem, že spolu povečeříme všichni,“ řekla jsem nechápavě.

„Vždyť ano. Budeme večeřet, ale každý jinde,“ řekl Edward nervózně.

„Proč?“ zeptala jsem se hloupě. Asi chtěl být s Bellou sám.

„Nebyl stůl pro čtyři,“ řekl Edward.

„Jo jasně. No nevadí. Mějte se,“ řekla jsem a nastoupila do taxíku. Cítila jsem na sobě pohled od Mika celou cestu.

Vystoupili jsme u další restaurace. Nejeli jsme ani pět minut.

Mike mě doprovodil dovnitř a potom ke stolu. Usmála jsem se. Vypadalo to tu pěkně.

„Líbí se ti tu?“ zeptal se, když mi odsunul židli, abych se mohla posadit.

„Ano. Je to tu pěkné,“ řekla jsem a pozorovala své ruce.

„Dobrý večer. Máte vybráno?“ zeptal se číšník, který ze mě nespustil oči.

„Ehm… dám si špagety. A k pití asi nějaký džus,“ řekla jsem a znovu se na něj podívala.

„Ano, slečno. A jaký? Jahodový, pomerančový nebo…“ začal, ale přerušila jsem ho.

„Pomerančový,“ řekla jsem rychle. Mike si odkašlal a číšník se na něj neochotně otočil.

„A vy pane?“ zeptal se s falešným úsměvem. Velice příjemé.

„To samé, akorát jahodový džus,“ řekl Mike a podíval se na mě. Já se ale dívala na své ruce.

„Hned to bude,“ řekl číšník a pak se na mě ještě jednou podíval. Mike si zase povzdychnul.

„Je ti už lépe?“ zeptal se mě Mike. Miluju jeho hlas. Zatřásla jsem hlavou.

„Jo je. Díky,“ řekla jsem a doufala jsem, že si nevšiml, jak se mi třepe hlas. Zase jsem si vzpomněla na to, jak se choval k Jessice.

„Co to bylo?“ zeptal se.

„Co?“ zeptala jsem se a omylem jsem se mu podívala do obličeje. Do očí. Do jeho krásných očí.

„Třepala jsi hlavou,“ řekl a já jsem uhnula pohledem k přicházejícímu číšníkovi. Nesl nám naše jídla.

„To nic,“ řekla jsem a Mike se podíval na toho číšníka a znovu si povzdechl.

Číšník položil jídla na stůl a přinesl i pití. A pak tam zůstal stát.

„Ještě něco?“ zeptal se Mike. Číšník se na něj podíval a pak na mě.

„Ne, přeji dobrou chuť,“ řekl. Když odcházel, položil mi k talíři papírek. Mike to neviděl, protože se na něj díval, jak odchází.

Podívala jsem se na ten papírek a přivolala zpátky číšníka.

„Ano? Ještě nějaké přání?“ zeptal se s úsměvem.

„Ne, jen…“ začala jsem a podala mu papírek do ruky. On se na něj podíval a pak na mě.

„Ještě jednou přeji dobrou chuť,“ řekl a odešel. Byl docela zaražený. Mike se pak na mě podíval.

„Co to bylo?“ zeptal se.

„Jeho číslo,“ uchechtla jsem se.

„Proč jsi mu ho vrátila?“ zeptal se Mike.

„Není to můj typ. Pořád mě okukoval. Takové znám. Chtějí jen jedno,“ zašeptala jsem a začala jíst.

Celou dobu bylo ticho. Když už jsme zaplatili, zůstali jsme pořád sedět. Nevěděla jsem, co dělat.

Najednou jsme slyšela, jak Mike znovu vzdychl.

„A dost. Za celý večer ses na mě podívala jen jednou. Co jsem udělal?“ zeptal se už naštvaně. Štvalo ho to? Fajn. Mě štve věcí.

„Nic,“ odsekla jsem a ani se na něj nepodívala.

„Vážně? Proč jsi na mě tak naštvaná?“ zeptal se znova.

„Nejsem na tebe vůbec naštvaná,“ řekla jsem a podívala se mu do očí.

„Jsi! Vidím ti to na očích a poznám to z tvého hlasu. Co se děje?“ zeptal se znova.

„Jessica se děje!“ zasyčela jsem a zvedla se. Rychle jsem odkráčela od stolu a vyšla z restaurace.

Šla jsem po chodníku a ani jsem nevěděla kam.

„Ty víš, že je tady?“ zeptal se Mike, který mě doběhl. Zastavila jsem se a podívala se na něj.

„Proč jsi jí řekl, že s ní někam půjdeš?“ zeptala jsem se.

„Slyšela jsi to?“ zeptal se. Vzdychla jsem a přikývla.

„Vadí ti to?“ zeptal se. Nedošlo mi to a vyletěla jsem.

„Samozřejmě, že mi to vadí! Sakra, já tě miluju Miku!“ zakřičela jsem na něj a on jenom ztuhnul. Já si připlácla dlaň na pusu.

Když dlouho neodpovídal a díval se na mě jako na blázna, otočila jsem se a začala utíkat. Ještěže jsem měla baleríny. Na podpatcích bych toho moc nenaběhala.

Nevím jak, ale brečela jsem. Nevěděla jsem, kdy jsem začala, ale bylo to tak. Miluju Mika a když jsem mu to řekla, koukal na mě jako na blázna. Zraňuje mě to. Jako by mi někdo zapíchl nůž do srdce.

Přiběhla jsem k hotelu a za sebou slyšela někoho volat. Otočila jsem se a byl to Mike. Běžel za mnou celou dobu.

Znovu jsem se rozběhla a mířila si to rovnou do pokoje.

Zavřela jsem za sebou dveře, opřela jsem se o ně a začala vzlykat. Slyšela jsem jak cinknul výtah a někdo běžel k mým dveřím a začal na ně bušit.

„Cheryl, otevři prosím,“ zavolal Mike a vtom jsem slyšela další hlas.

„Miku? Asi není v pokoji. Nechceš se stavit a počkat na ni u nás?“ zeptala se ta mrcha Jessica.

Sakra! Znovu jsem zavzlykala. Proč jsem to takhle musela zkazit? Naše přátelství taky. Hned zítra odjedu. Nemůžu tu s ním zůstat. Zvedla jsem se a začala si balit.

„Nejdu k tobě!“ odpověděl Mike Jessice a slyšela jsem jenom bouchnutí dveří a pak zase zvonek, který vydával výtah.

„Cheryl! Otevři mi, prosím,“ slyšela jsem. Sakra! Bella!

„Nepouštěj ho sem!“ zakřičela jsem.

„Co se stalo?“ zeptala se Bella a najednou bylo ticho. Rychle jsem vzala klíč a strčila ho do zámku.

„Cheryl, otevři prosím,“ zavolal Mike naposledy.

„Ne!“ řekla jsem nahlas a odhodlaně. Nemůžu se na něj dívat a už vůbec o tom mluvit.

„A mě otevřeš?“ zeptala se Bella.

„Nevím. Až odejde!“ zavolala jsem.

„Já neodejdu, dokud neotevřeš!“ zavolal Mike.

„Tak to tě nepustím, Bello,“ zavolala jsem.

„Nechovej se jako dítě, Cheryl!“ zavolala Bella naštvaně.

„Bello. Můžeš jít spát k nám. Zítra si o tom promluví. Do toho nemáme co mluvit, lásko,“ slyšela jsem Edwarda mluvit. Lásko? Co se mezi nimi stalo?

„Dobře,“ řekla Bella. Slyšela jsem klapnutí dveří a sedla jsem si na postel. Přemýšlela jsem o tom všem, co by mi chtěl Mike říct. Třeba ke mně cítí to samé, ale to by mi řekl už před tím.

Přemýšlela jsem déle, než jsem si myslela. A když jsem se podívala na hodiny – páni, dvanáct hodin? Přemýšlela jsem dvě hodiny. To je rekord.

Nakonec jsem se rozhodla, že Mika vyslechnu, ale nevěděla jsem, jestli tam ještě je.

Vstala jsem a pomalu šla ke dveřím. Nadechla se a…

„Jsi tam?“ zeptala jsem se. Chvíli jsem čekala. Asi už tam není.

„Jsem,“ slyšela jsem ho.

Odemkla jsem a otevřela pomalu dveře.

Seděl na zemi ve stejném oblečení. Čekal tady celou dobu.

„Čekáš tu celé dvě hodiny?“ zeptala jsem se. On jenom přikývl. Vstal a šel ke mně. Pustila jsem ho dovnitř.

Sedla jsem si na postel a on jenom stál u okna.

„Myslela jsi to vážně?“ zeptal se. Jen jsem přikývla. Po tváři mi stekla slza.

Když mě viděl, hned ke mně šel.

„Tak proč pláčeš?“ zeptal se a setřel mi slzu.

„Necítíš to samé,“ řekla jsem a vzlykla.

„To jsem nikdy neřekl,“ řekl a usmál se na mě. Nechápala jsem to.

„Byl jsem jenom překvapený. Nevěděl jsem, že tohle ke mně cítíš,“ pokračoval a pak si přede mě klekl, protože jsem od něj odvrátila pohled.

„Já to nechápu,“ vzlykla jsem znova a sundala si boty.

„Cheryl, podívej se na mě,“ řekl a já to udělala. Byl mnohem blíž než před tím.

„Miluju tě,“ řekl a při tom se mi upřeně díval do očí.

„Kdy?“ zeptala jsem se.

„Už ani nevím jak je to dlouho. Ale uvědomoval jsem si to pěkně pomalu. Ale teď to vím jistě,“ dopověděl mi to.

„Miluju tě. A ani nevíš, jak jsem byl šťastný, když jsi mi řekla, že mě miluješ ty. Tohle jsem si přál,“ šeptal a oči se mu zaleskly.

„Vážně?“ zeptala jsem se. On přikývl.

„Miluju tě, Miku,“ zašeptala jsem a on se usmál. Milovala jsem, když jsem mu mohla udělat radost.

„Já tebe taky. Miluju tě,“ zašeptal a mně se na tváři objevil úsměv.

„Miluju, když se na mě usměješ,“ řekl a pak se přiblížil ještě víc. Rukama mě chytil kolem pasu a pak…

Políbil mě… Po tomhle polibku jsem toužila už tak dlouho. V břiše mi poletovali motýlci, vybuchl ohňostroj.

Odtrhla jsem se od něj a rozdýchávala ten polibek. Zdálo se mi, že dělal to samé.

„Ani nevíš, jak dlouho jsem toužil po tvých rtech,“ zašeptal a hladil mě po zádech. Potom mi vzal pramínek vlasů a dal mi ho za ucho. Já se na něj usmála.

„Myslím, že vím,“ řekla jsem a on se usmál.

Zívla jsem si a on se zase usmál.

„Jsi unavená. Měla bys jít spát. Myslím, že už sem můžu poslat Bellu,“ řekl a chtěl odejít.

„Ty tu se mnou nezůstaneš? Bella už bude spát. Navíc by se jí nelíbilo, kdyby si ji odtrhnul od Edwarda. Slyšela jsem, co si řekli na chodbě. Asi se jim stalo něco jako nám.“ Zasmála jsem se.

„Dobře. Ale zajdu se alespoň převléct. V tomhle se určitě nespí pohodlně. Hned jsem zpátky,“ řekl a políbil mě. Usmála jsem se a dívala se, jak odchází.

Je můj! Jenom můj.

Rychle jsem se převlékla trika a kraťas na spaní. Za chvíli už Mike zaklepal.

Otevřela jsem, ale místo Mika tam stála Jessica a hned vešla do pokoje.

„Tak poslouchej, ty ubožačko! Mika nikdy nedostaneš! Je ti to jasný? Bude můj. Nemáš šanci!“ zasyčela na mě a tlačila mě ke zdi.

„To máš smůlu. Už spolu chodíme,“ řekla jsem a ona se asi zbláznila.

„Cože!? Tak to ne!“ zasyčela a přirazila mě ke zdi. Začala mě škrtit, nebo já nevím, o co se to pokoušela, ale nemohla jsem dýchat.

Zavřela jsem oči a snažila se ji odtlačit.

„Poslouchej mě, ty rajdo! Mike s tebou nikdy nebude šťastný, protože pořád budu na blízku já. A on tak uvidí to, co u tebe nenajde,“ zasyčela mi do obličeje.

„Tak proč už s tebou není teď, když kolem něj pořád házíš těmi svými balóny, hm?“ zašeptala jsem, protože jsem nemohla pořádně mluvit, když mě škrtila.

Ještě víc mě přirazila ke zdi, ale to už tu byl Mike.

„Vypadni od ní,“ zařval na ni Mike a už ji ode mě odtrhával. Jessica kolem sebe kopala, ale Mike ji jenom vyhodil za dveře a zabouchl jí před nosem. Slyšela jsem, jak pak bouchly ještě jedny dveře, asi její.

Mike mě uviděl a hned ke mně přiběhl.

„Jsi v pořádku? Udělala ti něco?“ zajímal se, když jsem začala kašlat.

„Ne… Jsem… v pořádku,“ zašeptala jsem, protože jsem byla v šoku a pořád nemohla jsem mluvit.

„Pojď sem,“ řekl, otevřel náruč a já se mu do ní schovala.

Mike mě vyzvedl na postel a přikryl mě.

„Hezké pyžamo,“ zašeptal a já se zasmála a on se mnou.

„Dobrou noc,“ zašeptala jsem a natáhla jsem se pro polibek a on taky.

„Miluju tě,“ řekli jsme oba dva ve stejnou chvíli a pak se usmáli.

Položila jsem si hlavu na jeho hrudník a pomalu usínala na mém Mikovi.

Miluju ho... A on mě.

Takže je zase další díl.

Doufám, že se vám líbil a že mi tu necháte hodně komentářů s názorem.

Tahle kapotola byla hlavně o Mikovi a Cheryl.

Příští bude o Belle a Edwardovi a o tom, jak se dali do hromady.

Takže prosím o komenty. Díky. CherryBella

Mimochodem, jsem strašně ráda, že jsem zase začala psát. :D

Autor: CherryBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen kamarádi - 4. kapitola: