Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen krůček k pochopení - 1. kapitola

Edward Cullen je proslulý psychiatr, kterého si ve Forks oblíbili snad všichni, a to i přes to, že jeho mladá tvářička na první pohled nevypovídá zrovna o mnoha zkušenostech, díky kterým by mohli svou důvěru vložit právě do jeho rukou. Isabella Swanová je naproti tomu sotva dospělá, křehká dívka, která si v životě stihla projít věcmi, o kterých se ostatním nezdá ani v těch nejhorších snech. Je plachá, uzavřená a jedinou osobou, se kterou dokáže komunikovat, se zdá být jeden z jejích sourozenců. Emmett. A je to právě on, kdo v zoufalé snaze své sestřičce pomoct vyhledává onoho známého Edwarda...

28.05.2011 (18:00) • Shindeen • FanFiction na pokračování • komentováno 58× • zobrazeno 6014×

1. kapitola

EDWARD

„Jsi idiot.“ Jasper se pobaveně ušklíbl a nechal svůj vesele jiskřící pohled sklouznout ze zeleně světélkujícího nápisu, označujícího jméno baru, na mě. „Až se to Rosalie dozví, zadupe tě.“

Neubránil jsem se protočení očí v sloup. Hlasitá hudba bubnovala z reproduktorů jen kousek od nás a já jsem se ze všech sil snažil ignorovat rychlý rytmus nějakého nejnovějšího výstřelku a všechnu svou pozornost jsem věnoval jen našemu rozhovoru. Nemohl jsem sice sám sobě zapřít, že tahle jeho obava byla celkem opodstatněná. Nejednou už jsem svou drahou sestru rozčilenou k nepříčetnosti viděl - a že její vražedný pohled vždy naháněl strach každému obyvateli naší domácnosti, pavouků na půdě nevyjímaje -, ale pokoušel jsem si sám sobě vsugerovat myšlenku, že jen maluje čerta na zeď a že mě nakonec stejně Rose nezklame a zachová se rozumně. Tedy alespoň jsem se za to úpěnlivě modlil.

„Dřív nebo později jí tak jako tak dojde, že se k nim tímhle způsobem nemůže chovat věčně,“ zamračil jsem se, ale malou nejistotu jsem stejně v tónu zapřít nedokázal. Poslední pořádnou scénu, jestli jsem si dobře vzpomínal, ztropila někdy ke konci minulého týdne. A o reprízu jejího „velice zajímavého“ výlevu jsem já – a určitě ani nikdo jiný doma – nestál.

Jasper s hranou nevěřícností několikrát zamrkal a přitom si napůl vypitou sklenku s čirou tekutinou přesunul z jedné dlaně do druhé. „Mluvíme tady oba dva o té samé osobě? Blondýna, tak metr sedmdesát pět, štíhlá, krásná, zlaté oči a samozřejmě také věčně nafuněný výraz?“

„Nepochybně.“ Zvedl jsem pravý koutek do mírného pousmání a pak jsem si s vlastním sebezapřením co nejrychleji lokl obsahu mé vlastní skleničky, protože jsem na sobě už poněkolikáté během poslední minuty ucítil pohled barmana – syna jedné z mých bývalých pacientek, který mi po tom, co jsem jeho matce pomohl se dostat z depresí doprovázejících smrt jejího bratra, chtěl vyjádřit svůj vděk tím, že mi ve svém podniku zařídil doživotní pití na jeho účet; a jelikož jsme se museli chovat co nejpřirozeněji a chodit do společnosti jako každý jiný smrtelník, aspoň jednou týdně jsem Jaspera na krátké posezení vytáhnout musel.

Ostrá chuť, připomínající mi shnilé ovoce, se mi usadila na jazyku. Fuj…  Sice jsem se snažil potlačit škleb, ale mimické svaly jako by mě vůbec neposlouchaly. Díky bohu za přítmí, které kolem panovalo.

„Hele…“ Jasper se pokusil skrýt úšklebek nad mým počínáním – on to do sebe na rozdíl ode mě dostával po co nejtitěrnějším usrkávání – a dvakrát klepl prsty o naleštěnou desku kulatého stolku. „Když už jsi to podepsal, pochybuju, že bys ještě mohl něco změnit, ale teď vážně. Vždyť ona má problém i s tím, že je musí každé ráno pouštět do školy. Až jí oznámíš, že jsi pro ně pro oba právě zařídil týdenní tábor pod stanem, doopravdy se domníváš, že ti vděčností skočí kolem krku?“

„Tohle netvrdím,“ namítl jsem rychle. Představa Rosalie jako vděčné osoby byla představa skoro nemožná. „Ale sám musíš uznat, že držet je doma jako v kleci ani jednomu z nich neprospívá. Začne jim to později vadit. Budou se vzpouzet, budou se hádat a budou chtít utéct z domova. Tohle si přece nikdo nepřeje. Dokonce ani Rosalie ne.“

Hlasitě si povzdechl a pomalu zavrtěl hlavou. „Doufám, že dneska nebude následovat půlhodinová přednáška o dospívajících dětech a problémech způsobených pubertou. Slyšel už jsem ji tolikrát, že bych o tom klidně mohl jít někomu přednášet.“ Protočil oči.

„Promiň, síla zvyku,“ zakřenil jsem se.

„Vážně bys se sebou měl něco dělat. Taky by se časem mohlo stát, že už doma začneš všem lézt krkem a pak tě společně vystěhujeme k tobě do kanceláře.“ Snažil se tvářit vážně, ale koutky mu každou chvíli mírně pocukávaly.

Ignoroval jsem ho. „Jde mi jen o to, že Patrickovi bude za týden devět a Liss v srpnu už čtrnáct. Tenhle věk může být pro oba nejvíce kritický. Přiznávám, že Patrick je spíš ten typ, co se uzavře do sebe a bude hledat útěchu v samotě, takže tam se nějaké rebelie obávat nemusíme a bude stačit, když se s ním budeme snažit co nejvíce komunikovat. Ale Liss? Ta je přesný prototyp holky, co bude chtít dělat problémy. Bude si vůči nám hledat jakékoliv podněty k hádkám, bude nás chtít osočovat z toho, že jí ničíme život, a bude nás chtít nenávidět.“

„Někdy žasnu, jak takhle dokážeš lidi z fleku odhadnout.“ Jasper nechápavě zakroutil hlavou a přejel po mně pátravým pohledem. „Kdybych nevěděl, že se lidem umíš dostat do hlavy, asi bych tě obdivoval.“

Skryl jsem úsměv. „Víš moc dobře, že k tomu, abych se tohle dozvěděl, mi úplně bohatě postačily pouhé oči?“

Pokrčil rameny, působil jako dokonalé znázornění naprostého klidu. „No jen aby.“

„Jazzi,“ povzdechl jsem si, najednou už vážně, bez jakéhokoliv humoru. Vzpomínka na Liss s Patrickem, na jejich mrtvolné výrazy, oči bez stop po nějakém náznaku alespoň maličké jiskřičky radosti, to všechno mi v hlavě způsobovalo nejen zmatek, ale i velké obavy. Jak se to s nimi bude vyvíjet dál? „Tím, že se o ně Rose po té bouračce chtěla postarat, uvalila na nás všechny obrovskou zodpovědnost. Musíme udělat všechno pro to, aby se cítili co nejlépe. Copak nevidíš, jak se trápí? Hraním karet a díváním na televizi jim jen sotva můžeme doopravdy pomoct.“

Pomalu uvolnil ruce a nechal je spadnout zpátky na stůl. „Já ti rozumím,“ ujistil mě váhavě. „Ale Rose je případ úplně jiný.“

* * *

EMMETT

„No to snad nemyslíš vážně!“ Tanya se vymrštila na nohy tak prudce, že židle, na níž doposud seděla, se tím rychlým pohybem za doprovodu dunivého rachotu skácela k zemi.

„Prosím tě, uklidni se.“ Snažil jsem se znít co nejmírněji, ale zároveň jsem do hlasu nechal promítnout trochu autority, aby se její touha po tom si na mě vyskakovat trochu zmírnila. Při tom jsem pohledem střelil k zavřeným dveřím a napnul jsem uši, abych zaslechl tichý tlukot srdce. Jeho rytmus se při tom hlasitém zvuku na vteřinku trochu zrychlil, znejistěl, ale hned vzápětí se vrátil k tomu starému, pravidelnému tlukotu, který mě dokázal částečně uklidnit. Ještě spí, díkybohu. Obrátil jsem se celým svým tělem zpět k Tanye a zamračil jsem se na ni. „Pochop mě. Je to to nejlepší řešení.“

„Ale proč?!“

„Pššt!“ sykl jsem jejím směrem a bradou pokynul k Bellinu pokoji. „Nemusíš ji vzbudit hned, co usnula.“

Pohrdlivě si odfrkla, napřímila se a s obličejem staženým do přísné grimasy si založila paže na prsou. „A mohl bys mi laskavě trochu osvětlit, co že je na tom to nejlepší?“ zeptala se mě tvrdě, ignorujíc mou prosbu o ztišení svých hlasivek. „Asi mi to nějak uniklo.“ Zatnula zuby a dlaně se jí zkroutily do tvrdých pěstí. Z postoje, v jakém stála, by se jeden bál, že ho každou chvíli praští.

„Asi?“ zopakoval jsem po ní pomalu, užasle. „Tak hele, drahá sestřičko, –“

„Neříkej mi tak.“

„– možná by ses mohla alespoň pokusit nemyslet celou dobu jen a jen na sebe!“

„No dovol!“ Její tvář ještě víc zbrunátněla. Pokud to tedy stále bylo možné. Viděl jsem na ní, že je rozčilená na maximum. Nedalo se tvrdit, že by se jindy chovala zrovna ukázkově, spíš naopak, protivný a odmítavý postoj jako by byl její nedílnou součástí, ale přesto mě její arogantnost v podobných chvílích dokázala jaksepatří naštvat. Jen silou vůle jsem se donutil zůstat nehybně sedět a nenapodobit její gesto. Jeden z nás vždy musel zůstat klidný, jinak by naše rozepře mohly mít katastrofální následky. O což jsem dnes rozhodně nestál. Ale o tom, že ona by si to přála stejně, jsem hluboce pochyboval.

„Bella potřebuje pomoct,“ řekl jsem zvolna, dávajíc patřičný důraz na každou slabiku.

„Bella,“ zopakovala po mně s úšklebkem. „Už zase Bella. Uvědomuješ si vůbec, že kvůli ní se v jednom kuse stěhujeme z místa na místo?“

„Za celých sedm let jsme se přestěhovali teprve dvakrát,“ opravil jsem ji. „A tady už jsme tři roky. Je nejvyšší čas odejít, nebo lidé by mohli začít mít podezření.“

„Ale prosím tě.“ Přivřela oči do úzkých štěrbinek a čelisti se jí mírně zaťaly. „Neuniklo ti náhodou, že New York má přes osm milionů obyvatel? Doopravdy si myslíš, že když tady párkrát vyjdeš na ulici, každý si tě hned všimne?“

Hlavně se nerozčiluj, hlavně se nerozčiluj, nabádal jsem v duchu. Zhluboka jsem se nadechl a snažíc se vypadat co nejuvolněněji jsem pokračoval. „Když vyjdu na ulici já, asi ne,“ dal jsem jí opatrně za pravdu. „Ale to ty jsi tu ta, co na sebe upoutává všechnu pozornost.“

Její nepřístupný výraz trochu polevil a objevily se v něm náznaky nervozity. „Prosím tě, vždyť tohle není pravda.“ Na okamžik sklopila pohled k zemi a i přes tlustou vrstvu make-upu jsem zpozoroval, že její tváře nabraly mírně načervenalý odstín. Že by se za to doopravdy styděla? Jako moc pravděpodobná možnost se mi to nezdálo. Daleko uvěřitelnější by bylo, že jí prostě bylo trapně, kdy jsem narážel na její sexuální život. Ale ať už to bylo jakkoliv, brzy se vzpamatovala a její uhrančivé oči se opět bojovně střetly s těmi mými. Vyčkávaly.

„Myslím, že oba dva víme, co pravda je a co ne. Není důvod se kvůli tomu hádat.“

„Emmette.“ Udělala jeden krok směrem ke mně, dlaněmi se zapřela o stůl a naklonila se dopředu tak, že se naše obličeje octly ve stejné úrovni. „Hlavně se nesnaž její problémy maskovat mým osobním životem. Je to moje věc, s kým randím.“

„Možná by to byla tvoje věc, kdybys nestřídala jednoho za druhým a v polovině případů ti tví nápadníci nekončili naprosto omámení, často i v bezvědomí, a jejich těla by nebyla oslabená mohutnou ztrátou krve.“

Přivřela oči ještě víc. „Neodbočuj od tématu.“ Nedokázal jsem pochopit tu lhostejnost, s jakou se k tomu stavěla, a když se jí po tváři ještě rozlil mírný úsměv, nevěřícně jsem nad tím zakroutil hlavou. Nic dalšího jsem na to ale neřekl. Už dávno jsem jí slíbil, že o tomhle už ji víckrát poučovat nebudu. Když to celé začalo, snažil jsem se. Pokusy o to jí to vymluvit byly tehdy na denním pořádku. Ale po mnohonásobném neúspěchu a věčných hádkách už to beztak nemělo cenu. Musel jsem tolerovat to, že si zvolila jinou cestu než já. A že dává přednost raději krvi, než jídlu. Jediná věc, za kterou jsem mohl být já alespoň částečně rád, byla ta, že ještě nikdy nikoho nezabila. To snad už i na ni bylo moc.

„Fajn,“ řekl jsem o něco tvrdším tónem, než jakým jsem původně zamýšlel. „S domovníkem jsem se dohodl, že se do pátku vystěhujeme. Měla bys začít balit.“

V hraném klidu jsem se postavil na nohy a otočil jsem se k ní zády. Pomalu jsem přešel krátkou vzdálenost, která mě dělila od kuchyňské linky, a s vědomím, že se na mě pořád upřeně dívá, jsem se pustil do hromady špinavého nádobí, které tam čekalo už od večeře.

„Víš, že jí to stejně nepomůže.“ Tentokrát promluvila tiše, což se u ní nestávalo až tak často. Ale tón, jímž mluvila, postrádal onu ostrost a spíš připomínal znuděné dítě. „Jí už nic nepomůže, Emmette. Měl by ses přestat snažit a všem nám tím akorát ubližovat. Nemá to cenu.“ Pak jsem slyšel už jen rychlé klapání podpatků a tlumené bouchnutí dveří.

Rozhovor skončil.

Snažil jsem se příliš nemyslet na to, co řekla. Snažil jsem se nevzpomínat na všechny ty doktory, kteří nad Bellou jen nechápavě kroutili hlavou. Snažil jsem se nezaobírat se tím, že za poslední měsíc i se mnou prohodila sotva pár vět, zatímco na ostatní lidi zanevřela už úplně, ačkoliv se vždy předtím alespoň zkoušela chovat vychovaně, a i když trochu plaše, zdravila je. Snažil jsem se nepřipouštět si fakt, že by Tanya měla pravdu.

Na chvíli jsem zavřel oči a nechal vlažnou vodu, aby mi smáčela nečinné ruce. Pravidelný dech doléhající ke mně z Bellina pokoje byl ten jediný zvuk, který jsem dokázal vnímat dost intenzivně na to, aby mě to udrželo v přítomnosti a donutilo mě to podlehnout plané víře, že i když už je to taková doba, ještě stále tu existuje naděje, že až se jí jednou zase podívám do očí, uvidím tam kromě té hluboké propasti smutku a smířené beznaděje taky ty veselé jiskřičky, na které jsem si pamatoval ještě z doby, kdy byla malá. Z doby, kdy se ještě vše zdálo šťastné. Kdy ještě vše vypadalo normálně.

---

 

.... | > > 2. kapitola

---

První kapitola se asi většině z Vás zdála zmatená. Abych řekla pravdu, i já se tak trochu cítím, protože jsem se ještě s těmihle postavami neseznámila natolik, abych o nich dokázala psát trochu sebejistěji, a navíc jsem nechtěla hned všechno dopodrobna popsat a vychrlit na vás hned v úvodu. 

Kdybyste mi tady zanechali svůj názor na ten poněkud zvláštní začátek, potěšilo by mě to, ale posuďte sami, jestli to za komentář vůbec stálo. 

Autor: Shindeen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen krůček k pochopení - 1. kapitola:

skvělí..jdu číst další kapitolku

me to naopak navnadilo na pokracovani..libi se mi to

Paráda, hrozně jsem se těšila na Tvoji další povídku a je tady!!!!!
No, zatím se v tom všem moc neorientuji, ale já to zvládnu

Nechci se hanbit krátkýma komentáři takže bych k tomu řekla že to bylo naprosto skvělý. První kapitolka se mi moc líbila a těším se na další. Určo se tam už objeví Edward tak to bude pak už jen vzrůšo. Moc se těším na další a rozhodně pokračovat v další tvorbě. Zatím to nemá chybu. Jen tak dál a přeju ti aby si měla plno dobrých nápadů

Trochu pozdě, ale přeci...
Takže, nápad je skvělý, ale vůbec jsem ten začátek nepochopila. Půlku Edwardova pohledu jsem nevěděla která bije! Ale potom mi to nějak začalo docházet...
Z Emmettova pohledu jsem byla naprosto uchvácena, a musím uznat, vážně mě to dojalo, jak se o svou sestru stará.
Zajímalo by mě, jak se tady vůbec vzali Liss a Patrick? Vzhledem k tomu... myslím si, že Jasper a Edward budou upíři? Tanya je jasný poloupír, Emmett bude určitě taky a Bella... že by ještě možná člověk?
Moje doměnky jsou jako vždy děs! Stejně to tak nebude!
Abych řekla pravdu mám z pokračování trochu strach... Bells je nějaká divná a ti dva sourozenci tam... nevim...
Každopádně jdu číst dál...
Tleskám!

Tak to je hodně zamotané ... ale těším se na další díl

krásný, konečně něco nového, mě osobně chytla a moc se těším na další!!!

je to jedním slovem nádherné. konečně nějaká změna, něco nového a neokoukaného. moc se těším na pokračování a doufám, že bude brzy

Ze začátku jsem to nějak nepochopila, prostě Rose a děti, no, vlastně jsem nepochopila jen ten pohled Edwarda. Tak ale, doufám, že nám to ještě nějak vysvětlíš Emmett je tady takový roztomilý svým způsobem, jak pečuje o Bellu (můj názor )...jinak Tanya, samozřejmě ježibaba, hnusná zlá ježibaba!! Ale, mě nejde si ji představit jinak než zlou...no, dost by mě zajímalo co se stalo Belle, třeba měla nehodu nebo byla znásilněná, co já vím, ale asi něco dost hnusného a teď mě napadá, že ji zemřeli rodiče...

Rychle pokračuj, prosím!!

Kokos! Já se moc omlouvám, že jsem se k tomu dostala až teď a nesmírně toho lituju! Moc se ti omlouvám, ale škola mě tak zaměstnává, že nemám tolika času. To je jedno, nebudu se o tom bavit.

K povídce...
zmatené? Neřekla bych, spíš mi to přijde tajemné a někde až moc. Nevím přesně, co bych si měla představit, když mi řekneš, že je Edward psychiatr. Zní to hodně divně a já se jen přiblble směju. Já vím, že to v těch situacích znít vtipně nebude, to je mi jasné, ale představ si Edward, jak na někoho jde s kazajkou a já lehám pod stůl.

Ok, tak necháme psychiatra psychiatrem a jdeme o dům dál. Rosalie - tady nevím, co si mám představit. Já si myslela, že když Jasper říkal "pro oba", tak jsem si vybavila Emmett a Rosalie, ale pak ten pohled Emmetta, no, trochu mě to zaskočilo. Tak trochu, že jsem se začala dusit sušenkou, jaké to překvapení.

A je tu ještě jeden "človíček", co mi už teď leze krkem - Tanya! ta ženská není nikde hodná holčička, ani nechci vědět, co bude dělat za intriky jen proto, aby Edwarda sbalila. Bojím se toho, že to bude hodně dlouho, než se Bella začne s Edwardem vůbec bavit. A jak tě znám, bude to tak.
Doufám, že alespoň trochu toho, co se Belle stalo, nám nastíníš příště, protože už teď mám v hlavě brouka. Jestli jí zemřela matka, nebo ji znásilnili, nebo viděla vraždu, nebo cokoli jiného. Upír je zřejmě i ona, takže tady varianta, že by spatřila, jak někdo vysává život z člověka, není.

Ať už je to jakkoli, jsem zvědavá, co bude dál. Ještě jednou se ti chci omluvit, že jsem se k tomu dostala až teď, ale nejsem jediná, která tě chválí. Je jich tu ohromná kupa! Kokos můj, děkuju za ohlášení a doufám, že mi dáš vědět i o další, protože já bych to přehlédla, když takhle bojuju s časem.

Prosím tě, ještě k tomu, co píšeš pod kapitolou - hrabe ti?! *motá prstíkem u hlavy na znamení, že ses zbláznila* Nikdy nemáš nudné povídky, já se u toho nikdy nenudila, jen jsem hodně zvědavá, takže moje praštěné komentáře ber s rezervou. Příště tohle nepiš! Jinak si tě podám a ty moc dobře víš, že to umím! Není problém, abych si tě seřvala na ICQ a to bude sakra řev, že to budeš slyšet až tam v Ostravě!
Rychle další, spisovatelko!

P.S.: Martí, jak děláš ty smajlíky na konci? Nemohla bys mi to napsat na ICQ? Byla bych ti mocinky vděčná!
Tvoje lama.

pekné ... ale ty už si vlastne profesionálka v tomto obore takže nebudem hodnotiť štýl písania ani nič podobné pretože každá jedna tvoja kapitola v každej jednej poviedke je úplne dokonalá a to ja musím vedieť kked som prečítala všetky tvoje poviedky a zo všetkých som bola nadšená ani táto nebude výnimkou síce som textu zatiaľ moc nepochopila verím že pridaním daľšej kapitoly sa to zlepší ... ni nič ... táto poviedka ma zatiaľ oslovila a páči sa mi len mám otázku ... Emmett Tanya a Bella sú súrodenci? praví alebo adoptovaní? sú to polo-upíri? a Edward Rose a Jasper upíri? ... no trošku viac otázok ale ako som už spomenula ja som to trošku nepochopila

Jó První část tak dlouho očekávané mnou a řekla bych, že i ostatníma kapitlovky je tu A musím říct jen jediné: BRAVO Nebyla bych to ale já, kdybych nevypsala vše, co mám na srdci.
Vypadá to velmi zajímavě. Dopředu jsem si již asi třikrát než jsi vůbec tuto kapitolku napsala, přečetla stručnou "upoutávku" na tvém shrnutí a zaujallo mě to.
Ne, že bych někdy měla pochyby o tvém psaní, ale přece jen četla jsem jen tvé drabble a absolutně jsem tedy nevěděla, jak píšeš, protože podle drabblů to moc nepoznáš, nebo teda aspoň já ne No a po tomto už chápu tu chválu, co na tebe lidi sypou, protože vážně píšeš ohromně dokonale.
K této kapitole... Pravda pár věcí jsem nepochopila, ale myslím, že to k tém prvním pár kapitlám patří... Řekla bych, že Emmett a Tanya jsou poloupíři, Bella nevím... Že by jako ti dva? No a u Cullenů mají děti? Lidské nejspíš, ne? Uvidíme, nechám se překvapit...
To je asi zatím všechno, doufám, že jsem tě svým komentářem neunudila, že byl tak dlouhý... Ale většinou, když se mi nějaká povídka moc líbí, tím mám delší komentář Takže

moc pěkné těším se na pokračování a na další poodhalení příběhu

Páni. Mňa zaujal už iba ten perex. je to fakt zaujímavé, teším sa na ďalší diel. Rychle ďalšiu.
Tlieskam!

sakra, tak prece jenom nejsme první, co to komentuje, ale jak jsem ti uz rekla - napad je velice peknej. moc se tesim na dalsi kapitolku.

krása.. je pravda, že u Edwarda jsem byla zmatená a nevěděla jsem o co GO, ale Emm byl boží... tak ale začátky takové bývají.. rychle další;)

pises velmi pekne a to ze vsetko nechapem je len dobre lebo ma to prinuti citat dalej takze piš,piš som zvedava ako sa to rozvinie dalej

Kedy bude pokračovanie??

Kedy bude pokračovanie??

Je to nádhera, opravdu mě to zaujalo. Je to tak nádherně popsané

Pozdě, ale přece! Hned ta první věta "Jsi idiot.", hezký úvod do děje!
Hm, je to krásné, pohled Emmetta je fajne, ale trochu se ztrácím v tom, kdo je člověk, upír a pokud se nemýlím, je tam i poloupír? Fakt nevim...

Naozaj prefektné rýchlo pokračo prosím prosím prosím

na tuhle povídku jsem se asi těšila nejvíce...mužů říct že už jsem nedočkavá na další dílek tohle bude povídka k zamyšlení už se nemůžu dočkat

Začátek je velice zajímavej a já se těším na další kapitolu, kde se toho dozvím doufám trochu víc.

to bude ako vidím ďalšia tvoja super poviedka ... dúfam, že čoskoro bude pokračovanie

Ze začátku jsem byla trochu mimo... Rose, děti... ale to nic nemění na tom, že se mi to moc líbilo. Hned od prvního okamžiku nesnáším Tanyu a jsem zvědavá, co jsou s Emmettem a Bellou zač. Takže prosím o další kapitolu, která nám toho určitě prozradí víc. Moc se těším

Tak tohle vypadá pěkně zajímavé.
Doufám, že jsem to pochopila správně s tím, že Edwardova rodina jsou upíři a dotoho mají dvě normální děti. A Emmett má sestru Bellu a Tanyu a jsou poloupíři???
Vypadá to, že tohle je pěkně zamotané, co se stalo Belle a zajímavější bude jak se jí Edward bude snažit dostat z tohoa asi apatického stavu. Už se těším na další kapitolku. Protože tahle je velmi zajímavá.

Podľa mňa to nebolo zmätené , len ako si sa sama zmienila, nevychrlila si na nás všetko hneď v prvej kapitole. (Keď som to dobre pochopila, Emmett, Tanya a Bella sú súrodenci, pričom sú Emmett a Tanya poloupíri. Ak to tak nie je, nevadí. ) Ja si myslím, že táto prvá kapitola bola viac, než zaujímavá! Už teraz som si poviedku zamilovala, tak dúfam, že čoskoro pridáš ďalšiu kapitolu!

Já myslím, že to bylo zmatené tak akorát, abych si s chutí a zdravou zvědavostí přečetla další dílek, na který se moc a moc těším

Máš pravdu - jsem za ze začátku trošku zmatená a dezorientovaná. Po přečtení mi vyskákalo před očima spousta otazníků - Emmett, Tanya a Bella jsou poloupíři? Rose adoptovala děti? Kde je Alice, Carlisle a Esmé?
Ale to, že v tom mám trochu zmatek, neber zle. To je přesně to, co mě donutí číst další kapitolu, takže ji rychle napiš
Líbí se mi, že jsi Edwarda a Jaspera dost polidštila - popíjet v baru
Holka, dostalas mě. Už se moc těším, jak Edward pozná Bellu a jak to mezi nimi bude dál

Zda se to dobre rozjete, pokracuj.

jo začíná to zajimavě ..těším se na pokračování ...jo a myslím že už od začátku nemám rada Tanyu ...rychle další

Takže Emmett, Tanya a Bella sú súrodenci, pričom prví dvaja sú upíri a Bella nie ?
Edward, Jasper a Rosalie sú upíri tiež, s tým, že Rose vychováva dve ľudské deti.
Pochopila som to všetko správne ?
Ak áno, tak veľmi zaujímavé rozloženie síl

Úžasná začátek,úžasně povídky....věřím tomu! Už po první kapitole jsem si zamilovala jak Edwarda, tak Jaspera ...Emmett a starostlivý bratr?! No rohodně se mi v téhle roli hodně líbí...a k Tanye se radši nebudu vyjadřovat, s tou budou v budoucnu ještě problémy! Taky se těším na Rosalie a ty puberťáky...prosím o další kapitolku, vypadá to úžasně

Už se těším až se rozepíšeš a ano jsem trochu zmatená ale je to začátek, začátek který se ti moc povedl a dokáže zaujmout.
Už se nemůžu dočkat seznámení Belli a Edwarda, který z ní asi bude paf, jelikož to bude případ co? Jsem zvědavá na Belliin životní příběh, tak jen doufám že dalšího dílečku se dočkáme brzy

shin, nebolo to pomätené, aspoň mne sa to také nezdalo. postavy sú zaujímavé a ja som nemohla z rozhovoru edwarda a jaspera.... alebo z tej hlášky že rose sa boja aj povúky na pôjde

mne sa to páči, som zvedavá čo bude dalej

No. Myslím, že zmatenost je slabé slovo. Mám dojem, že se mi z přemýšlení rozkočí hlava. Tak dobře. Pochopila jsem, že Edward je psychiatr a bude pomáhat Belle. Rose vychovává dvě děti, které jsou chudinky a Jasper? Jasper je prostě Jasper. Emmett jako milující bratr Belly se mi opravdu líbí. Ale Tanyu mám zase o trochu míň ráda. No dobře. Prostě potřebuji další díly, abych pochopila. Ale to asi všichni.

takže, niekde žije rodina, v ktorej Rosalie svojou prehnanou starostlivosťou dusí dve deti-puberťákov a všetkým lezie na nervy, v New Yorku žijú súrodenci traja, z ktorých Tanya je promiskutná štetka, Emmet starostlivý brat a Bella vešmi nešťastná osôbka, ktorú niečo veľmi trápi, po čase sa tieto dve rodiny stretnú a Edward-psychiater bude Belle-úbožiatku pomáhať, tipujem postupný úspech a lásku, ktorú asi bude ničiť Tanya-štetka, poprípade Rosalie-kvočka - rozumiem tomu správne? neboj Shin, začiatok je veľmi zaujímavý a ty si dobrá autorka, určite to zvládneš

Jé, je to krásne, no máš pravdu, trošičku zmätené. Ale na to treba čas, bude to skvelé, to viem.

Tento začiatok je brutálny, aj keď som to celé nepochopila, ako obyčajne.

je to super:) těšim se na další díl:)

Těším se na další kapitolku, doufám že bude brzy.

No protože jsem si nejdřív četla výtažek ve shrnutí zas tak zmatená nejsem. Určitě pokračuj, až se to rozjede bude to určitě bezva!

to sice ano, ale je to jenom začátek. Těším se na další.

Přestaň být zmatená a napiš pokračování.Už se moc těším.

je to začátek . Těším se jak bude Edward pomáhat Belle A že si k sobě najdou cestičku i jako partneři. Prosím co nejdřive další díl.

Přidat komentář:

Nick:

Text: