Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen se nadechnout - 24. kapitola

„Máš pravdu. Nechtěl jsem tehdy a nechci ani teď. Ne když jsi nebyla upřímná. Je konec,“ řekl tvrdě, popadl tašku a rychlou chůzí vycházel schody do patra.“

07.05.2014 (19:45) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3043×

„Ahoj.“ Edward ležel nahý vedle mne na posteli, natočený ke mně,  jednou rukou si podpíral hlavu a své bělostné zuby na mě cenil v americkém úsměvu. Radši jsem nechtěla vědět, jak vypadám  já, když on i po takové noci a hlavně ráno vypadá stále k sežrání. Jedna věc tady ale vůbec neseděla. Oči. Jindy zlatavé duhovky jsem teď nemohla rozeznat od zornic. A určitě to nebylo touhou nebo něčím podobným. Předtím, když jsem si stěžovala, že na mne nemá čas, tak teď ho se mnou trávil až příliš. A nechtěl se ode mě hnout. Ani na lov. Ale tohle už bylo příliš. Nedokázala jsem si ani představit, jak kvůli mně musel trpět.

„Ahoj,“ usmála jsem se a bezmyšlenkově se natáhla pro polibek. Ovšem když se Edwardovi mezi obočím objevila vráska, zapadla jsem zpátky do polštáře.

„A dost. Tohle je opravdu moc. Nechci ani vědět, jak moc ses musel dnes v noci přemáhat,“ zavrčela jsem.

„O čem to mluvíš? Vždyť já…“

„Ty nic Edwarde. Vidím, jak moc tě bolí i samotný polibek. A už toho mám dost. Takhle to opravdu nechci. Musíš na lov.“ Ještě než stačil jakkoliv odporovat, chňapla jsem z nočního stolku mobil a zavolala Emmettovi, na kterého jsem se v tomhle, asi jediném, ohledu mohla plně spolehnout. Byl nadšený a slíbil, že Edwarda vezme na medvídky, teda i když se o ně velice nerad dělí, pro mě to prý udělá. A tak jsem byla opět celý víkend bez Edwarda.

***

Byla neděle večer a zrovna jsem se celá udýchaná a upocená vracela z večerního běhu. Celkem jsem vyšla ze cviku, protože jsem oběhla sotva jedem blok a málem jsem to neudýchala, a tak jsem to zabalila. Už jsem mířila po chodníčku k hlavním dveřím, když jsem uslyšela známý zvuk motoru. Pro sebe jsem se usmála a nabrala zpátečku. Edward ještě ani pomalu nevystoupil z auta a já už jsem se po něm lísala.

„Stýskalo se mi. Poslouchali méďové?“ zazubila jsem se a vtiskla mu mlaskavý polibek.

„Mhhm,“ zamručel jen, rozešel se k domu a mě tam jen tak nechal stát. Co to ti medvědi žrali?

Když už jsme byli uvnitř, Edward odhodil na zem sportovní tašku, které jsem si předtím nevšimla, posadil se na opěradlo křesla a rukama si zajel do vlasů.

„Děje se něco?“ Opřela jsem se o rám dveří.

„Jestli se něco děje, Bello? Vážně? Opravdu se mě ptáš, jestli se něco děje?“ Jeho tón byl ironický, skoro se mi vysmíval. Takhle jsem ho ještě nezažila.

„Ano, Edwarde, ptám.“ Já se jen tak nenechám.

„A nechceš mi něco říct?“ Zdvihl hlavu a upřeně se na mě zadíval.

„Co bys chtěl slyšet?“

„Jak dlouho, Bello?“ šeptal a nespouštěl ze mě oči. Vůbec jsem nechápala, o čem to proboha mluví.

„Jak dlouho co?“ zvýšila jsem hlas.

„Jak dlouho už jsi nemocná?“

Zalapala jsem po dechu. Tak na tohle jsem neměla ani za mák co říct. Jediné, na co jsem se zmohla, byla nejdřív jen otevřená ústa a vyvalené oči a nevydala jsem ze sebe ani hlásku, a pak, když mé šokem ztuhlé tělo povolilo, svezla jsem se do dřepu a prsty jsem si zajela do vlasů, o které zřejmě přijdu poté, co si je vyškubu.

„Jak?“ kuňkla jsem.

„Alice. Skončili jsme dřív, a tak jsme se stavili ještě doma a ona to zrovna rozebírala s Rose. Kdo všechno o tom ještě ví? Jsem poslední? Proč jsi mi to sakra neřekla? Myslel jsem, že si můžeme říkat všechno, že to nějak vyřešíme,“ křičel. Křičel a ještě víc zbledl a mně po tváři stékaly zrádné slzy.

„Chtěla jsem ti to říct, věř mi.“

„Věřit ti? Po tomhle? Když jsi chtěla, proč jsi to neudělala? Tak proč?“ Přecházel po pokoji sem a tam a křičel. Svedla jsem se na zadek, usedavě plakala a snažila se přinutit ústa vydat nějaké jiné zvuky než vzlyky.

„Nechtěla jsem, aby ses na základě toho rozhodl, že mne proměníš. Nejdřív jsi řekl, že to neuděláš, že mě nechceš proměnit. Doufala jsem, že si to rozmyslíš. Sám. A ne kvůli tomu, že musíš.“

„Máš pravdu. Nechtěl jsem tehdy a nechci ani teď. Ne když jsi nebyla upřímná. Je konec,“ řekl tvrdě, popadl tašku a rychlou chůzí vycházel schody do patra.

„Co to děláš?“ Postavila jsem se pod schody.

„Jdu si pro své věci.“

„Ale to…“ Vyběhla jsem těch pár schodů a chytila ho za rameno. Prudce se otočil. Ale nebylo to on. Nebyl to Edward, tohle byl upír. Pokožku měl křídově bílou, tvrdé rysy, rty červenější, pod očima tmavé kruhy. A ty oči. Úlekem jsem odskočila, a tím jsem ztratila pevnou půdu pod nohama a padala dozadu. S křečovitě zavřenýma očima, abych na něj už nepohlédla, jsem se připravovala na náraz.

---

Tak, dneska asi o půlku kratší než obvykle, ale přidávám ji už teď, protože než bych napsala něco dalšího, mohlo by to trvat věčnost. Poslední dobou jsem nějak mimo. Pokusím se něco napsat, ale nic neslibuju. Útřžky mám v hlavě, ale jak je spojit? Toť otázka.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen se nadechnout - 24. kapitola:

Neviem čo na to povedať.. možno mu to mala povedať skorej ale chápem ju .. ani mne by sa do niečoho takého nechcelo (komu áno?) vážne pochybujem, že ak by som bola na jej mieste spravila by som niečo inak .. je to predsa len jej život a myslím že on nemá pravo ju odsudzovať za to že mu to nepovedala .. ako rozumiem aj jemu.. on jej svoje tajomstvo povedal a veril jej ale myslím že to jej bolo predsa len o niečo viac dôležitejšie ..

Ale čo by sa bolo stalo keby že mu to povie skôr?? Začal by rozhodovať o tom čo bude ďalej, ako sa bude liečiť, či podstúpi premenu a ako poznám Eda určite by moc veľký dôraz na jej názor nebral.. a toto by myslím bolo ešte horšie než to že mu to nepovedala ... ja osobne nenávidím keď sa niekto stára druhému do jeho života, do jeho rozhodovaní do toho či umrie na svoju chorobu alebo sa bude liečiť .. ide mi to úplne proti srsti a nenávidím takéto správanie ..

dobre to bude zase mega dlhý komentár ale nemohla som sa k tomu nevyjadriť, asi by ma porazilo ... dúfam že neplánuješ niečo podobné ako som napísala vyššie, že by sa nám Edík staral do Belkiného život a rozhodoval za ňu ... to by asi boli ešte tri krát také dlhe komentáre a ešte by som ťa otravovala aj cez mail .. tak ak chceš pokoj na písanie ver mi a nedávaj tam ni také ... ja viem byť veľmi otravná ak k tomu mám dôvod a ver mi že niečo také nechceš zažiť ..

ešte taká drobnosť .. viem že nemáš moc času a to ti veru že rozumiem ale nešlo by to aby tie kapitolky boli o trošku dlhšie?? keď už vychádzajú raz za uhorský rok tak by mohli byť aspoň trošku dlhšie čo povieš ??

Skvělý obrat tohle by mě rozhodně nenapadlo.Jestli rychle nenapíšeš další kapitolu tak asi zešílím.Možná by teď mohla mít záchvat vyrazit si dech nebo tak něco...
Já tě prostě miluju máš úžasné povídky.

Edwardovi sa naozaj nečudujem... Neviem sa dosť dobre vžiť do jeho kože, ale myslím, že by som reagovala podobne. Veď Páááne Bóóóže! Tak dlho mu to tajila, až som posledných pár kapitol len skandovala, aby to konečne vyklopila. No, má čo si zaslúži. A som si istá, že ju chytí - je to Edward, nie? Nie?! Hm. Tak snáď...

Honem s další částí!!

Honem další já to nevydržím

Skvělá kapitola, nemůžu se dočkat další. Snad bude brzy.

Skvělééééééé.Další.

Všechny kapitoly jsem přečetla za dvě hodiny... O je to opravdu krásná povídka! Těším se na další!

E.C.M.
Já bych zas tak Belu nesoudila. Nechtěl s ní být. Nechtěl s ní být věčně. Bylo pro něho těžké říci jí, že je upír... že je pro ni nebezpečný, ale pro ni je to těžší.
Nevyčítala bych jí neupřímnost. "Lásko, jsem nemocná a za chvíli umřu..." Nemusela, by umřít, kdyby on stál o to být s ní věčně. Nenabídl jí svou lásku po zbytek věčnosti. Bela si je vědoma toho, že ji nechce na vždy. Chtěla jeho lásku ne soucit, k vůli nemoci. Mohla by o proměnu poprosit někoho z Cullenů, ale proč by to dělala?
Chtěla přeci jen být s ním, ale on o to nestojí. Třeba chtěla i umřít sama. Třeba doufala, že ji Edward miluje a že jí tu proměnu třeba ještě nabídne. Nenabídl.
Měl se o její nemoci dovědět od ní, ale nevyčítala bych jí to. Taky mohl pochopit, jak těžké to musí být pro ni...

Jak, byl v právu? Přeci počítal s tím, že mu jednou umře. Jen to přišlo trochu dřív... Proč by se měl cítit tak ublíženě?

Wow, doslova si mi vyrazila dech! To je teda spád

Já jsem říkala hned, že by mu měla tak důležitou věc říct sama a být tak upřímná jako Edward k ní, Konec konců, váhy jejich tajemství, které udržovali byly skoro v rovnováze, a upřímně, teď, pokud by někdo nadával na Edwarda, že je na Bellu moc tvrdý a že by to neměl udělat, tak mám pár slov, Bella si za to může sama, Edward byl upřímný, ona ne, protože říct: "lásko, jsem upír. Mýtické stvoření, které zabíjelo lidi a musím se ovládat abych neskočil po tvé tepně a nedal si tě jako svačinku, je rozhodně těžší, než říct, Lásko, jsem nemocná a za chvíli umřu, ale jsem ráda, že můžu poslední dny trávit s někým jako jsi ty, společně to zvládnem." A vzhledem k tomu, že Edward je upír a (ještě k tomu chlap), měla počítat s prudší reakcí. ÁÁÁle, tak Edward je upír, takže má hodně velký štěstí, protože on jí miluje na věčnost (bóže taková romantika, zní to tak šíleně, škoda, že to není tak i v realitě) a jeto jeho druhá polovička, takže spolu stejně skončí po tom, co vytrestá sebe i Bellu. A přiznejme si, jsou i mnohem horší věci, které lidé dělají, než říct, že za chvíli umřu, což by se i chápat dalo, kdyby teď Bella neřekla takovou volovinu, ale zase, tím, že viděla skutečného upíra skoro v akci a omdlela, tak to zase nevědomky zachránila, protože Edward je prostě Edward a tím je řečeno vše. A navíc, všichni čekáme, že Edward s Bellou skončí spolu, že??? Nádherná kapitola a ne, že někdo bude nadávat na Edwarda, protože byl celkem v právu, i když ta reakce nakonec, vzhledem k tomu, že se jedná o Edwarda, (tedy zamilovaného vegetariána), tak je celkem překvapivá, ale zase k jeho přirozenosti, není se čemu divit. Takže shrnuto, jedním slovem, super!!!

Kapitola byla opravdu krátká,ale super, jen mě překvapila dost odmítavá reakce Edwarda.

Šup další!!

Úžasné!Rýchlo ďaľšiu

Marasné !!! :)
Těším se na další :D

Úžasné!

Cos mi to provedla takhle to utnout... Teď přemýšlím, že to bylo možná jen vyhraněností situace, ale dokážu si i představit Edwarda s krvavě rudýma očima. Prostě nezvládl ten stres a do někoho se zakousl... Proto se i teď chová k Bele tak ošklivě. Víc jako upír... Těším se na pokračování...

Bože, ono sa to stalo. Ten tak dlho očakávaný okamih sa stal! On na to prišiel a... a... ehmmmmmm No, neviem čo,stále som totiž tak trochu mimo. Možno ak si to prečítam stokrát, tak mi konečne dôjde ten onen fakt, že najdôležitejšia kapitolka je na svete a je taká krátka a že si to naozaj ukonačila tak, ako si to ukončila. Ahh!!!! Želám veľa šťastia s písaním, teda skladaním.

Wooow úžasné, honem další

Toš ale... pomalu jsem se Ti chystala vyvolávat slávu, žes přidala nový kousek, a Ty to tahle utneš? ... Tohle by tedy rozhodně nešlo.
Jinak, kapitola byla hezká, myslím, že píšeš dobře. Akorát to bylo kraťoučké.
Jestli ještě můžu poradit s těmi útržky... taky se mi to někdy stává a recept mám fakt jednoduchý - napíšu ten útržek a "spojovací omáčka" se potom píše úplně sama. A mnohdy se mi stane, že se tak rozepíšu, že omáčka pozvolná, neuspěchaná a ještě pěkně útržek doplním o drobnosti. Takže rozhodně to zkus !
Těším se na pokračování, doufám, že bude brzy...

Přidat komentář:

Nick:

Text: