Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen sen? Asi ne.. 15. kapitola (Blbá komůrka)

25.05.2011 (19:30) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1365×

15. kapitola

Chvíli jsem na něj koukala a doufala, že si dělá srandu.

„A nemáš náhodou i jiný holky?“ zabručela jsem nakonec, protože ne bych neřekla. Trošku se zarazil a jeho úsměv zmizel.

„No… Ne. Mám jenom tebe. No tak! Jenom si zatancujem a odvezu tě domů,“ sliboval.

„Jako naposledy?“ nadzdvihla jsem obočí a zakřenila se. Lišácky se usmál.

„No…“ usmíval se a jemně mezi prsty propletl kousek mého trika.

„Jaku!“ zlobila jsem se na oko, ale přitom se i smála.

„Ano?“ nedal se a tahal si mě nenápadně k sobě. Asi mu stačil můj pohled a se vzdychem mě pustil. „No, neříkej mi, že ti to nechybí!“ zasténal a podíval se mi vážně do očí. Zrudla jsem.

„Chybí, ale…“ mumlala jsem a sklopila oči.

„Tak se mnou pojď na ten pitomej ples, prosím,“ zašeptal ke mně a chytil mě za ruku.

„Tak dobře,“ řekla jsem se zazvoněním zároveň a skoro mě nebylo slyšet. Všimla jsem si, že jsme tu sami. Jake se spokojeně usmál. Najednou kolem nás proběhly nějaké dvě holky.

„Jaku! Kontrola chodí po chodbách,“ upozornila ho jedna. Hned zbystřil. Jaká kontrola? Zaposlouchal se. Slyšela jsem hlasité funivé kroky učitele. Je po zvonění. Aha… Jake mě vzal rychle za ruku a až moc hlasitě zabouchl moji skříňku.

„Kdo je tam?“ zaburácel učitel.

„Kruci,“ šeptnul Jake a už mě táhnul po chodbě pryč.

„Já mám třídu na opačné straně,“ zabručela jsem.

„Teď na to nemysli, Nessie. On je vážně nenormální,“ uchechtl se a zahnul do další chodby. Aha…

„Pospěš!“ šeptnul ke mně. Přidala jsem. Doběhli jsme k nějakým menším žlutým dveřím. Jake je rychle otevřel a vlezl dovnitř. Vlezla jsem za ním. Jake zavřel dveře a najednou byla šílená tma. Byla to malinká komůrka - asi na košťata. Slyšela jsem cvaknutí.

„Zamknul jsem,“ vysvětlil, když jsem sebou trhla. „Tady se schovávají všichni. Učitelé o tom neví. Takže já zamknu zevnitř a přitom se to zamkne i z venku. Nikdo nic nepozná,“ šeptal a já ho vůbec neviděla. Nějak jsem nahmatala jeho ruku. Přitáhl si mě k sobě.

„Teď pšš…“ upozornil mě. Ani jsem nedutala. Slyšela jsem namáhavé kroky směřující k nám.

„Nemohl nás vi…“ Jake mi na pusu položil ruku. Ve tmě jsem zakoulela očima a čekala. Zastavil se u dveří. Chvíli bylo ticho, ale najednou zalomcoval klikou a já málem vyletěla kůže. Ještě že tam měl tu ruku. Jinak bych vykřikla. Ještě víc mi ji přimáčkl na pusu a já mu ji tam ráda podržela. Bože, to je jako v hororu. Učitel vzdychl a šel pryč. Nedýchala jsem, jak jsem se bála. Srdíčko mi bilo jako o závod a to se skoro nic nedělo. Jake mi pustil pusu a palcem mi přejel po rtech.

„Ty můj strašpytle,“ zasmál se potichu.

„No a?“ bránila jsem se. Ve tmě jsem už dokázala rozeznat obrysy. Stál trochu skrčený. Srdce mi začalo bušit ještě rychleji. Ruku mi vsunul pod krk a nahnul se ke mně. Nebránila jsem se. Copak jemu můžu? Po dlouhé době mě konečně políbil. Trošku se pousmál a já omylem splašeně vzdychla. Svými rty se něžně vpíjel do těch mých a já si přála, aby to nikdy neskončilo. Objala jsem ho kolem krku a jednou rukou mu vjela do vlasů. Přitáhl si mě blíž k sobě. Nadzdvihl mě ze země a já mu automaticky obmotala nohy kolem pasu. Chytil mě za stehna, abych nesklouzla dolů. Bože… co to zase dělám? Vždyť mě podvedl! Teda, už dávno jsem mu odpustila, ale stejně. Aspoň vycukat jsem ho měla nechat.

„Jaku. Dost,“ zamumlala jsem a odtáhla se.

„Co?“ zabručel nechápavě. Seskočila jsem dolů a div neomdlela, protože se mi to líbilo.

„Prostě,“ nadechla jsem se. „Nehodíme se k sobě,“ zamumlala jsem. Chvíli bylo ticho.

„Co to plácáš,“ nesouhlasil.

„Promiň,“ špitla jsem.

„Promiň?“ vydechl naštvaně.

„Snad můžeme být jenom kamarádi, ne? Najdi si jinou holku na ples. Půjdu s Derecem,“ řekla jsem mu jednoznačně.

„My k sobě patříme,“ ignoroval mě. „Vždycky jsme k sobě patřili. Já vím, jsem kretén. Udělal jsem chybu, které teď moc lituju, ale prostě… Nessie, miluju tě,“ domlouval mi a já poznala, že je nešťastný. Já byla taky. Buď jsem to teď úplně pokazila, nebo mě opravdu miluje a vrátí se ke mně. Vlastně… jsem vážně blbá. Nevrátí.

„Taky tě miluju. Víc než ty mě,“ brečela jsem už. Nechápavě se uchechtl.

„Tak proč nemůžeme být spolu?“ zasténal.

„Já… Já nevím?“ vzdychla jsem a vzlykla.

„Bože, já se v tobě vůbec nevyznám,“ rozhodil rukama.

„Jaku, najdi si holku. Nestarej se o mě,“ zabručela jsem a vzala si školní tašku.

„Já bych už dávno zapomněl, ale ono to vážně nejde! Chtěl jsem. Chtěl jsem zapomenout, ale… Všude vidím jenom tebe, chápeš? Zdá se mi o tobě, máma do mě hučí, že jsi ta pravá, ve škole tě najednou uvidím a přitom to nejsi ty. Prostě chci jenom tebe. Nemůžu mít jinou,“ vysvětloval mi zoufale.

„Já si myslím něco jinýho. Vždycky tě budu mít ráda, víc než ráda… Ale budeme kamarádi. Já jdu,“ zabručela jsem a olízla si rty, protože jsem ho pořád cítila. Trhla jsem klikou.

„Odemkneš mi, prosím?“ šeptla jsem. Natáhl ruku a jedním tahem povolil zástrčku. Tiše jsem otevřela a vyklouzla ven. Jake tam zůstal. Cupitala jsem na hodinu.

Po namáhavém dni mě ještě čekala Alice s Jasperem na obědě. Alice mi řekla, že ji pozval na ples a byla celá nadšená. Ale já byla pořád smutná. Prostě jsem blbá! Vždycky jsem byla a zůstanu! Pár stolů od nás seděl Derec. Zvedla jsem se a došla k němu.

„Ahoj. Em… ve čtvrtek mám volno, tak bych s tebou šla… Kdybys teda ještě chtěl,“ zabručela jsem a nuceně se usmála. Nadzdvihl obočí a potom se zasmál. Vesele. Uff…

„Dobře. Skvělý! Ježiši, udělala jsi mi takovou radost,“ radoval se. Jen jsem se pousmála. No, mně si radost neudělal.

„Já často,“ zamumlala jsem.

„Super. Heh… Tak se ještě domluvíme,“ usmál se.  Přikývla jsem a šla zpátky ke stolu. Hned, jak jsem si sedla, Alice spustila.

„Co blbneš?“ nechápala. „Jake říkal, že…“

„S Jakem je konec. Definitivně,“ špitla jsem a sestřela slzu. Alice se na mě vykuleně podívala.

„Lásko, půjdeš napřed, viď?“ usmála se na Jaspera. Přikývl a vstal.

„Tak ahoj, holky,“ mávnul a šel pryč. Alice si ke mně přisunula židli.

„Co se stalo?“ ptala se.

„Nestihli jsme hodinu, tak mě Jake vzal kvůli kontrole do skrýše a my… se líbali. Jenže já nemohla! Prostě jsem mu řekla, že to nejde. Ale nechtěla jsem to říct, Alice. Já ho mám šíleně ráda. Miluju ho, ale prostě… Jsem mu řekla, že chci, abychom byli jenom kamarádi,“ vysvětlila jsem jí. Konejšivě mě pohladila po zádech.

„Nessie… Ach jo. Už jsem myslela, že bude zase všechno dobrý,“ vzdychla a podala mi kapesníček.

„Já taky! Jenže teď… je to ještě horší, Alice. Já… nemůžu na něj nemyslet, sakra. Je to jako ty s Jazzem. Akorát Jasper je normální. Nepodvádí tě…“

„Ness! Uklidni se, za prvé…. Za druhé, pojď, pojedeme ke mně a za třetí…. Zajdu za Jakem sama,“ pokrčila rameny a já už stála.

„Ne!“ vyjela jsem vztekle. Uraženě se na mě podívala.

„Snažím se pomoct,“ zabručela nevinně. Uklidnila jsem se a sedla si.

„Já vím. Hlavně za ním nechoď. Prosím,“ škemrala jsem. Rychle přikyvovala.

„Dobře, dobře. Slibuju. Teď zavolej tátovi, že jedeš ke mně,“ usmála se a zvedla se. Přikývla jsem a vytáhla mobil. Zrovna v tu chvíli vešel do jídelny Jake. Šel sám, ale za ním šlo asi tak 10 holek a všechny si mezi sebou něco šeptaly. Jakovi to vadilo. Měl ruce v kapsách a naštvaný výraz ve tváři. Došel k pultu s jídlem.

„Co blázníš? Rozbiješ ho!“ stěžovala si Alice a sbírala z podlahy kusy mého mobilu. Vypadl mi z rukou? Aha…

„Já chci pryč,“ řekla jsem přidušeně a hodila si tašku přes rameno. Alice se na mě podívala a rychle přikývla. Vzala mě za ruku a už mě táhla pryč.

„Alice!“ slyšela jsem za sebou jeho hlas. Nezastavila jsem se a šla dál bez ní. Myslím, že šla za Jakem. Já jí něco říkala! Proč mi to dělají?! Celá rozklepaná jsem si uklidila věci a šla na parkoviště. Žádná Alice! Chci domů. Vybrečet se, vykřičet…

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen sen? Asi ne.. 15. kapitola (Blbá komůrka):