A je tady absolutní konec téhle kapitolovky. Doufám, že se Vám bude i tahle poslední tečka za celým příběhem líbit. Jeanine. ♥
12.03.2011 (08:00) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 3686×
Epilog, aneb žili šťastně až do smrti až na věky!
Isabella:
„Bello, budu se vdávat!“ přiběhla Melisa domů, celá rozjařená.
Mlčky jsem na ni hleděla a vybavila jsem si první setkání s Jacobem Blackem. Už to bylo 10 let, ale jakoby to bylo včera.
♦ ♣ ♦
S Edwardem jsme vyrazili na lov, ale museli jsme mít doprovod, takže s námi šla Letty. S Letty jsme běžely napřed a Edward se držel kus za námi. Najednou kolem mě proletěl obrovský stín a já zjistila, že Letty leží o několik metrů dál a chybí jí ruka. Nad ní vrčel obrovský vlk. Křičela bolestí.
„Dost!“ vykřikla jsem a vlk se zarazil. Letty ho druhou rukou odhodila na strom.
Edward nás doběhl a pomohl Letty. Ještěže upíří končetiny přirůstají dost rychle. Postavila jsem se mezi vlka a své nejbližší. Položila bych za ně i život. Ale vlk neútočil. Přešlapoval ze strany na stranu a vrčel na mě.
„Chce si s tebou promluvit,“ podotkl Edward.
„Neumím štěkat!“ odsekla jsem směrem k vlkovi.
„Promění se v člověka, ale chce s tebou mluvit o samotě, bez nás!“ pokračoval Edward.
„Aha, tak fajn, to snad zvládneme,“ přikývla jsem.
„Za půl hodiny na mýtině?“ dodal Edward.
„Budu tam a varuju tě, ty štěně, nejspíš nevíš, s kým máš tu čest!“ sykla jsem a usmála jsem se.
„Má stejný názor, Bell. Nezahrávej si s ním,“ objal mě kolem ramen Edward a vedl mě odtud. Vlk běžel druhým směrem než my.
Postávala jsem uprostřed mýtiny a nervózně jsem přešlapovala. Byla jsem zvědavá, jak asi vlk vypadá v lidské podobě. Nepřišla jsem sama, naopak jsem si přivedla posilu. Na upíry útočit chce, ale na člověka ne, vzala jsem Melisu, aby viděl, že lidem rozhodně ubližovat nehodláme. Nedaleko byl i Edward, Letty, Josh a samozřejmě mamka s tátou - on si to nemohl nechat ujít.
Pak jsem si všimla pohybu naproti v lese. Z lesa nervózně vyšel indián. Ostříhaný na ježka a spíš než mě sledoval Melisu.
„Proč na mě tak kouká?“ ptala se mě.
„Nevím,“ špitla jsem. Zastavil se metr od nás. V lese za ním jsem si všimla pár vlků, takže se taky pojistil a nepřišel sám.
„Kdo je to?“ ukázal na Melisu.
„Moje sestra,“ tedy aspoň papírově, rodiče ji museli adoptovat. Bylo to nejjednodušší řešení.
„Ahoj, jsem Melisa,“ usmála se a jemu se rozbušilo srdce.
„Jacob Black, tohle je naše území. Co tady chcete?“ Byl trochu nezdvořilý. Rozhodla jsem se ho trochu potrápit. Dost velká drzost byla už jen to, že přišel jen v kraťasech a bez trička.
„Princezna Isabela Marie Swan Volturiová,“ natáhla jsem k němu ruku. Měl by ji políbit.
„Princezna?“ vyprskl smíchy a podíval se zase na Melisu.
„To je srandovní, že jsi princezna?“ podívala se na mě Melisa. Ještěže jsem ji vzala s sebou. Jacob se zarazil.
„Princezna čeho?“ vyptával se dál.
„Evropa, Itálie, Volterra, jsem upíří princezna, ty zabedněnče!“ vytáčel mě.
„Nejsi upír!“
„Chceš se o tom přesvědčit?“ tvářila jsem se, že jsem nad věcí.
„Proč jste tady?“ zeptal se znovu.
„Nemám ráda lži a tak budu upřímná. Pohádala jsem se s otcem, který mě chtěl vdát, ale trvala jsem na tom, že chci chodit do školy a tady, díky tomu deštivýmu počasí, je to dost vhodný i pro upíry. Proto jsme tady, kvůli mému studiu! Nebudeme nikoho zabíjet a doufám, že vy nebudete neustále napadat nás,“ mluvila jsem klidně.
„Pak odejdete?“ Nevím proč, ale neříkalo se mu to lehce.
„Jo, už nás nikdy neuvidíte, slibuju.“
Nasucho polkl. Z lesa vyšel úplně vytočenej Edward.
„Co přesně znamená ten otisk?!“ vrčel na Jacoba Blacka.
„O čem to mluvíš?“ nechápala jsem.
„Tady pan Black se otiskl do naší Melisy!“
Tenkrát jsme získali nového člena rodiny i když někteří byli zásadně proti.
♦ ♣ ♦
„Edwardovi to řekneš ty, ano?“ pobídla jsem ji po nadšené gratulaci.
„Víš, jak vyváděl, když mě Jake poprvé políbil,“ rozhodila ruce. Tenkrát Edward s Jacobem vymetl půl obýváku. Melise bylo 16 let a bylo to na svatbě Letty a Joshe. Samozřejmě se pak oháněla tím, že já jsem mladší a už jsem vdaná. To na Edwarda platilo.
S Edwardem jsme se vzali hned po maturitě, o ruku jsem ho požádala už v polovině prvního ročníku. Tátovo hlídání bylo neúnosné a hlavně jsem tady chtěla kvůli Melise zůstat. Kdybych si Edwarda nevzala, musela bych zpět domů do Volterry a to by ranilo jak Mel, tak Jacoba.
„Mel, už jsi dospělá, je na čase se tomu postavit čelem. Edward to pochopí,“ zkoušela jsem ji podpořit.
„Co pochopím?“ vpadl Edward do dveří, divím se, že jí to nevyčetl v hlavě rovnou.
„Ahoj, lásko,“ vklouzla jsem mu do náruče a přivítala ho polibkem. „Melisa ti chce něco říct.“
„No tak fajn,“ nadechla se zhluboka, „Jacob mě požádal o ruku. Souhlasila jsem.“
Edward mlčel a svraštil čelo.
„Nebudeš křičet?“ zeptala se nejistě Melisa.
„Ale že mu to trvalo, co? Blahopřeju, Mel,“ objal ji. „Ale doufám, že k oltáři tě povedu já,“ dodal ještě.
„Samozřejmě, neoslavíme to?“ zářila jako sluníčko.
„Taky vám musím něco říct,“ začala jsem svou řeč pro změnu já.
„Jsem konečně těhotná,“ podívala jsem se na Edwarda a čekala jeho reakci. Na miminku jsme pracovali od svatby.
„To je skvělý! Budu mít sourozence!“ objímala mě Mel.
„Ty mi k tomu nic neřekneš?“ Edwardova reakce byla nulová. Jakoby zkameněl.
„Není to nebezpečný?“ vykoktal ze sebe.
„No nevím, máma na to málem umřela, ale když budu pod Carlislovým dohledem, tak bude všechno určitě v pořádku. Stejně tady nemůžeme už moc dlouho zůstat,“ pevně jsem stiskla Melisinu ruku, protože o tom jsem s ní chtěla mluvit.
„Odjedete?“ špitla.
„Doufala jsem, že to pochopíš.“
„Bella má pravdu, Mel,“ přidal se Edward. „Už teď vypadáme mladší, než bychom měli být.“
„Budeš tu mít novou rodinu a brzy tě určitě navštívíme, budeme si volat. Zůstaneme v kontaktu.“
„Budete mi chybět!“ Se slzami v očích nás objala.
„Nejdřív tě ale musíme provdat, zlatíčko!“ usmála jsem se.
„Zavolám Alice, tohle si nebude chtít nechat ujít,“ dodal ještě Edward.
Teď už mi ke štěstí nechybělo vůbec nic. Úkol adoptivní matky u Melisy jsem zvládla na jedničku. Mám milujícího manžela a dokonce s ním čekám dítě a to rodičovství si vyzkouším naostro!
A co ostatní?
Táta s mamkou konečně vyrazili na opožděné líbánky a cestují po světě.
Hrad ve Volteře hlídají strejdové Marcus a Caius.
A Letty s Joshem jsou teď na Aljašce a užívají si jeden druhého.
KONEC
Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jeptiška - Epilog:
Jak jsem řekla, tak taky udělám. Slíbila jsem ti na konci týhletý povídky ještě jeden komentář. Jako, docela dlouho my trvalo než jsem ji přečetla (2 dny) Neměla jsem moc času, abych to přečetla celý za jeden den.
Teď nevím co oceníš víc, jestli chválu nebo kritiku, když ti řeknu co se mi nelíbilo a líbilo, tak jsem se rozhodla, že napíšu obojí. Jako, zatím nejsem moc velkej spisovatel, ale...
Povídka, jako celkově se mi fak téma jsem je líbila, řekla bych, že takovýhle jsem ještě nečetla. A pak se mi nelíbila jen jedna věc a to, že to bylo uspěchaný .... to je asi všechno co jsem chtěla napsat. a doufám, že si někdy zase přečtu tvoje povídky
Jak jsem řekla, tak taky udělám. Slíbila jsem ti na konci týhletý povídky ještě jeden komentář. Jako, docela dlouho my trvalo než jsem ji přečetla (2 dny) Neměla jsem moc času, abych to přečetla celý za jeden den.
Teď nevím co oceníš víc, jestli chválu nebo kritiku, když ti řeknu co se mi nelíbilo a líbilo, tak jsem se rozhodla, že napíšu obojí. Jako, zatím nejsem moc velkej spisovatel, ale...
Povídka, jako celkově se mi fak téma jsem je líbila, řekla bych, že takovýhle jsem ještě nečetla. A pak se mi nelíbila jen jedna věc a to, že to bylo uspěchaný .... to je asi všechno co jsem chtěla napsat. a doufám, že si někdy zase přečtu tvoje povídky
Díky moc, jsem ráda, že se povídka líbí.
Nádherná povídka... přečetla jsem si ji za chvilku, ale to zas tak nevadí. Úplně jsem se do toho ,,zažrala'' si asi přečtu další povídky od tebe. Mně připadá ten konec takovej rychlej, asi proto že mě to strašně bavilo.... byla bych ráda kdyby to bylo delší. Jinak si povídku vymyslelA perfektně
Bylo to nádherné jediné, co mi zbývá je tleskat. Fakt to bylo úžasné, přečetla jsem to jedním dechem.
Připadá mi to jako úplný začátek. Vždycky, když si čtu o Belle, jako poloupírce, tak mě napadá, jak to asi vypadalo před tím, jak to probíhalo. A ty si prostě utvořila jednotnej příběh, kterej o tom vyprávý. Nejde nic vytknout, jelikož to bylo úžasný. Nejvíc mě bavil ten úplnej začátek, jak byl Edward vášnivý, tahle Edwardova verze se mi totiž strašně líbí. Letty mi docela připomínala Alice a Josh se mi zprvu sice nelíbil, že se nám ucházel o Bellu, a taky jsem si upřímně nedokázala představit Edwardova bratra, ale musím ti říct, že jsem čuměla, když jsem četla to Joshua Masen. Ale i Joshe jsem si nakonec oblíbila. Aro byl taky úžasnej, teda aspoň potom. A Elizabeth... to byla prostě maminka, docela mi připomínala Esme. Svoje už jsem řekla jediné, co bych ještě připojila je moje díky, za to že jsem měla možnost si přečíst tuto povídku.
Byla skvělá
super povídka....jen by mohla mít pokračování....ale to by tam asi ještě nemohla mít "Renesme" teda..miminko:)byla by to sranda....hlavně kdyby měl Edward žárlit :D ale i tak super si jednička
Afrodita7: děkuji, to mě samozřejmě moc těší.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!