Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška IV.

17.05.2010 (12:15) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3750×

4. Matčin dopis a nástup do práce

Isabella:

Držela jsem dopis, co mi dala paní Cullenová v ruce a neměla odvahu ho otevřít. Povzdechla jsem si, dopis strčila do kapsy a utíkala ke zpovědi. Otec Michael už na mě určitě netrpělivě čeká. Než jsem doběhla ke zpovědnici, zjistila jsem, že ten dopis zase žmoulám v ruce, bála jsem se ho číst, ale byla jsem tak zvědavá. Psala ho přece moje matka.

„Aaah, Isabello, už jsem tě chtěl hledat,“ oslovil mě otec Michael.

„Není třeba, jsem tady,“ usmála jsem se na něj. Dopis teď musí počkat a stejně si ho musím přečíst v klidu.

„Tak tedy začneme,“ vlezl do své části zpovědnice a já jsem poklekla do druhé.

„Co tě trápí, dítě?“ klasická otázka.

„Otče, zhřešila jsem, lžu své nejlepší kamarádce, hádám se s matkou Představenou a včera jsem utekla,“ začala jsem vyjmenovávat své prohřešky.

„To, ale není všechno, že Isabello?“

„No vlastně ne. Včera jsem potkala muže, zasnoubeného, líbala jsem ho a asi ho i miluji. Nebo spíš nenávidím, nevím. Jsem z něj úplně vedle, ale problém je, že on má o mě taky zájem. Já, já…“ začala jsem koktat.

„… už se to nestane, otče!“ byla jsem o tom přesvědčená. Prozatím!

„No dobře, Isabello, Bůh ti jistě odpustí. Leticie si ale jistě nezaslouží, abys jí lhala.“

„Já vím, napravím to!“

„Pomodli se desetkrát Otčenáš a pětkrát Zdrávas María, to by na tvé prohřešky mohlo stačit. A udělej si pořádek v tom svém mladém srdíčku.“

„Děkuji vám otče,“ vstala jsem a šla se pomodlit zasloužený trest. A pro jistotu jsem ještě dva Zdrávasy přidala.

Pak jsem se vrátila do altánku, kde jsem ještě před chvilkou byla s Edwardem. Sedla jsem si na lavičku a rozevřela dopis. Třásly se mi ruce, ale podařilo se mi to. Z obálky vypadl zlatý řetízek s přívěskem labutě. Sevřela jsem ho v dlani a začetla jsem se do dopisu.

Mé nejdražší dítě,

doktor Carlisle mi před chviličkou oznámil, že už to potrvá jen pár dní a přivedu tě na tento svět. Ani nevím, jestli jsi děvče nebo chlapec. A už vůbec netuším, co bude se mnou, až se narodíš. Už teď mi dáváš dost zabrat. Jsi velice silné miminko a už jsi mi zlomilo tři žebra. Nemyslím to zle, neboj. Zemřela bych pro tebe a bojím se, že se to stane. Nesmíš se na mě zlobit. Za to, že jsem tě odsoudila k sirotčímu životu, ale dělám to pro tvé dobro. Musím tě ochránit, protože jsi upíří dítě a ty čeká podle zákona smrt. Jenže ty budeš z části i lidské dítě a já věřím, že nebudeš pro lidi ani upíry, nějak významně nebezpečné. Dost možná jsi první svého druhu. Musela jsem tě skrýt před rodinou tvého otce, jmenuje se Aro Volturi. On a jeho bratři tvoří královskou rodinu v upířím světě. Představují zákon a proto bys nemohlo být ani ty, výjimkou mezi upířími potomky. Kdo by se pak těmi zákony řídil, kdyby ne sami zákonodárci. Ale o tom jsem ti psát nechtěla. Mělo bys vědět, že jsi dítětem z čisté lásky, s Arem se opravdu velice milujeme a nevíš, jak moc mě bolí, že mu tě tajím. Nechci, aby tě postihl stejný osud, jako ostatní upíří děti. Je pro mě dost těžké se smířit s tím, že tě ihned po porodu ztratím, ale bude to znamenat šanci na tvůj  život. Mrzí mě, že tě neuvidím vyrůstat a nezachytím tě u prvních pokusů o krůčky. Cullenovým mohu věřit. Dokáží tě neprozradit a pro Ara už mají vymyšlenou historku. Esmé se o mě perfektně stará. Dokonce kvůli mně najala i pomocnici. Jmenuje se María Alvarezová. Má malou jedenáctiletou dcerku Leticii. Kompenzuji si na ní to, že tě ztratím. Je moc milá. Kdybys mohl (mohla), tak ji vyhledej a pozdravuj ji ode mě. Pokud si nebudeš něčím jist (jista) a nebo budeš chtít vědět víc, zeptej se Esmé a Carlisla Cullenových. Jsou blízcí přátelé tvého otce. Požádala jsem Esmé, aby ti dala tento dopis až ti bude 18 let a aby ti pomohli, co se týče královských způsobů. Věřím, že budeš chtít poznat svého otce a tak se musíš na setkání řádně připravit. Bude na tebe jistě hrdý i když jsem takhle obešla zákon. Věřím, že budeš mít šťastné dětství a že pro tebe Esmé našla perfektní útočiště. Tvá nová rodina tě bude jistě milovat, tak jako už teď já.

Sbohem. Tvá milující matka Elisabeth Swanová.

PS: A abych nezapomněla. K dopisu jsem přiložila řetízek s přívěskem labutě. Dědí se v naší rodině Swanů po generace.

Když jsem dopis dočetla zjistila jsem, že brečím.

„Is! Tady jsi, všude tě hledám,“ přiběhla Letty.

„Mám tě pozdravovat od své matky!“ řekla jsem jí pohotově a setřela jsem slzu z tváře.

„Ale jakto?“ nechápala.

Podala jsem jí dopis a pak jsem si řetízek připla na krk.

Letty rychle přečetla list papíru a jen udiveně koukala.

„Dala mi ho paní Cullenová!“ vysvětlila jsem jí.

„Takže Elisabeth byla tvá matka? Byla moc milá, krásná, měla jsem jí ráda. Viděla jsem ji naposledy před porodem…“ Chytila jsem Letty za ruku, abych tu vzpomínku viděla s ní. Pochopila a zaměřila se na tvář té ženy – mé matky!

„Musím ke Cullenovým! Mám pár otázek,“ začala jsem být nadšená.

„Ale Issie, matka nás nepustí. Musí to vydržet do zítra!“

„Jo! Myslím, že po těch 6-ti letech mi to už neuteče, alespoň si to pořádně promyslím,“  souhlasila jsem i když moc nerada.

„Tak pojď, než nás zase bude shánět a ještě nám tu práci u Cullenových zatrhne,“ vzala mě za ruku Letty a táhla ke klášteru.

„Počkej Letty, musím ti něco říct,“ zvážněla jsem.

„Dobře, tak povídej,“ usmála se na mě Letty, jako by nic.

„Letty, není to lehké, ale nechci ti lhát. Jsi jako má sestra. Starala ses dokonce i o mou matku a pak o mě. Cullenovi nejsou normální rodina, jak asi víš.“

„O čem to mluvíš, Is?“ nechápala.

„Ten upír, co mě překvapil v lese, byl Edward Cullen, Letty!“ vysypala jsem to na ni.

„Co? Cullenovi jsou tedy upíři? A Edward? Ty jsi líbala Edwarda? Jak dlouho to víš? Proč?“ Byla nešťastná.

„Ano. Cullenovi jsou upíři. A ano, líbala jsem Edwarda. Naposledy dnes ráno, než jsem se dozvěděla, kdo to je. Mrzí mě to Letty. Ale, on tě jen zneužívá. Nezaslouží si tě. Má snoubenku, brzy přijede,“ snažila jsem se to zamluvit.

„Takže ty miluješ toho mýho božského Edwarda? A on je upír? Proboha, já jsem tak blbá!“

„Letty promiň, nevěděla jsem to. Mrzí mě to,“ zkoušela jsem omluvu.

„Ten parchant!“ překvapila najednou. Myslela jsem, že se zlobí na mě.

„To je!“ souhlasila jsem s ní.

„A ty ho miluješ?“

„Jo, jsem blbá!“

„Uděláme mu naším pobytem u nich peklo! Nebude si zahrávat ani se mnou a ani s tebou. Vždyť ty jsi princezna Is!“ začalo jí to všechno docházet.

„Mám tě ráda Letty!“ objala jsem ji.

„Vymyslíme protiútok. Co kdybys ho sváděla, aby ta jeho věděla, co je zač,“ vymýšlela Letty okamžitě plán.

Bavily jsme se o tom dlouho do noci. Ráno na nás před klášterem čekal sám Edward ve stříbrném Volvu.

„Děvčata, je tady pro vás ten Cullen. Jste připravený?“ změřila si nás matka Představená.

„Ano,“ odpověděly jsme současně. Letty trvala na tom, že ho začnu svádět hned. Vzala jsem si na sebe modré šaty s trochu hlubším výstřihem. Byly těsně nad kolena. Vlasy mi sepla do drdolu, jen mi nechala jeden neposednej pramínek vlasů, spadat do tváře.

„Nepřehnaly jsme to?“ připadala jsem si nahá.

„Ne!“ šeptla mi, „to by matka Představená nadávala.“

„Nezapomeň myslet na něco jiného, než je náš plán,“ upozornila jsem ji.

„Neboj od rána si zpívám tu písničku z rádia, nic jiného ve mně nepřečte!“ uklidnila mě.

„Ahoj Edwarde!“ přivítala se s ním Letty.

„Ahoj Letty, Bello!“ pozdravil a změřil si mě pohledem.

„Můžu dopředu Edwarde?“ zeptala jsem se.

„Samozřejmě,“ otevřel mi dveře, jako pravý gentleman. Letty se uchichtla. Když jsem nasedla, dveře za mnou zavřel a otevřel i Letty.

Za chvíli seděl vedle mě a odjížděli jsme směr hrad Cullenových.

„Sluší ti to,“ šeptl Edward, aniž by spustil oči ze silnice.

„Dík!“ poděkovala jsem.

„Edwarde, já už vím, co bylo mezi tebou a Is!“ upozornila ho Letty na tuto skutečnost.

„To je dobře, chtěl jsem si o tom s tebou promluvit,“ mrkl na ni do zpětného zrcátka.

„Měl by sis o tom promluvit spíš s Tanyou. O mě se nestarej. S upírama nechodím!“ vyčetla mu.

„S Tanyou nebude problém, nic jí neřekneme! S Bellou jsme si to včera vyříkali, že?“ škodolibě se usmál.

Ten parchant!

„Tak trochu. Tvá matka ti řekla pravdu o tom, kdo jsem?“ zeptala jsem se ho.

„Nemusela nic říkat. Jen jsem se jí zeptal, co o tobě ví,“ odpověděl mi.

„Jasně!“ věnovala jsem se přírodě, která jeho stylem jízdy ubíhala dost rychle.

Když jsme dorazili na místo, otevřel dveře Letty a pak i mě.

„Tanya, nesmí vědět, kdo jsi. Udělala by ti ze života peklo,“ řekl starostlivě.

„Proč?“

„Esmé ti to vysvětlí!“ nasedl do auta a zmizel.

„Jsem ráda, že jste tu!“ spěchala k nám Esmé.

„Paní Cullenová,“ pozdravila jsem.

„Klidně mi tykej, to já bych se ti měla klanět. Smím ti říkat Bello? Edward tu zkratku používá a už tím nakazil celý hrad,“ žádala mě o svolení?!

„Samozřejmě můžete,“ souhlasila jsem. Měla jsem tu zkratku ráda, už jen proto, že ji vymyslel právě on.

„Já ti tak říkat nemusím, viď!“ zašklebila se Letty.

„Ne! Ty mě oslovuj princezno Isabello!“ zatvářila jsem se vážně. Paní Esmé pochopila ten vtip a rozesmála se společně s námi.

„Takže děvčata. Na začátek vám musím říct, že tu nebudete dělat služky doslova! Bella asi z dopisu pochopila, že ji musíme naučit způsobům. A Letty se může učit s ní. Ale protože, přijede Edwardova snoubenka Tanya, tak tady budete muset i trochu pracovat,“ usmála se na nás po tom stručném vysvětlení.

„Co je s tou Tanyou?“ zeptala jsem se.

„No ona je v první řadě děsná! Nevím, co to Edwarda vůbec napadlo. Je hrozně majetnická a namyšlená. Nejlepší kamarádka mé Rosalie. S Edwardem se znají už desítky let. Párkrát spolu chodili a věřím, že by si jí nebral, kdyby v tom nebyl nějakej další úmysl. Ale to není ten důvod. Tanya nesmí vědět, že jsi Volturiová! Zničila by tě. Tvůj otec a jeho bratři jí zabili matku, když proměnila v upíra malé dítě. Porušila zákon! Tanya to těžce nesla a přísahala jim pomstu!“ vysvětlovala.

„Povězte mi o mé matce, žije?“

--------------------------------

5. kapitola

Shrnutí

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška IV.: