Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška VI.

05.06.2010 (22:00) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3656×

6. Tanya

Edward:

Sotva jsem odešel z Bellina pokoje, rozdrnčel se mi mobil. Volala Tanya, ať je vyzvednu na letišti. Takhle brzo jsem ji nečekal. Teď musím vymyslet způsob, jak být s Bellou, aniž by Tanya měla nějaké podezření. Hlavně, abych svým chováním ani jednu neranil. Nejdříve pozvolný rozchod s Tanyou a pak už jen Bella. Ta maličká mě vážně dostala. Mohl jsem být sukničkář nastotisíckrát a kvůli ní, bych to všechno hodil za hlavu. Je tak nevinná, ale přesto divoká. A ta nepopsatelná vůně její krve a její tlukoucí srdce. Tanya je možná krásná, sexy a udělala by pro mě cokoli, ale s Bell se rovnat nemůže. Ona je tak lidská a skromná a Tanya proti ní nadpřirozená a namyšlená.

„Edie!“ skočila mi Tanya kolem krku a začala mě vášnivě líbat. Bude to těžší než jsem myslel. Když se ke mně tahle žhavá dračice přiblíží, hned bych se na ni vrhnul, za těch X let to se mnou parádně uměla.

„Čau Ede!“ zdravila mě Rosalie.

„Pěkně jste Alice vytočily, odjela pryč a odmítá se zúčastnit naší svatby!“ vyklopil jsem to na ně hned.

„Proč jsi mi neřekl hned, že odjela? Chtěla jsem radu se svatebními šaty! Kruci!“ zanadávala Tanya.

„Bylo u nás docela živo. Naši v nedalekém klášteře našli osiřelou poloupírku. Ta chudinka ani netušila, že je jednou z nás,“ řekl jsem jim naši upravenou verzi.

„Nepovídej, a co je zač?“ ptala se Rose. Tanya si jen pohrdavě odfrkla.

„Jmenuje se Isabella, ale odkud je, to nikdo neví. Nosí na krku přívěsek labutě a je docela milá,“ vychvaloval jsem ji.

„Labuť? Swan? Ta coura od Volturiů byla Swanová, ne?“ zasyčela Tanya. Lekl jsem se, že jsem vyzradil moc.

„To bude náhoda. Volturiovi by ji tu nenechali, jen tak běhat. Bude se vám líbit,“ snažil jsem se změnit téma. Povedlo se.

„Musím Alice zavolat a omluvit se, do svatby moc času nezbývá a jen ona mi sežene ty šaty!“ začala zase o svatbě Tanya.

„Jen ji nech! Myslí, že je dokonalá. I my zvládneme přichystat perfektní svatbu,“ uklidňovala ji Rose. Modlil jsem se, aby už jsme byli doma. Nemohl jsem tyhle kecy vystát.

Jako první nás vítala Letty.

„To je ta Isabella?“ ptala se Tanya.

„Ne, tohle je Letty, je to Isabellina kamarádka - člověk! Letty, tohle je moje snoubenka Tanya a sestra Rose,“ představil jsem je.

„Vy si tady pěstujete lidi?“ divila se Rose.

„Esmé ji má ráda, Aro jí zabil rodiče. Ona to samozřejmě neví a ani nebude, jasné!“ šeptl jsem jí tak, aby to Letty neslyšela.

„Ahoj, jsem ráda, že vás konečně poznávám. Edward mi o tobě hodně vyprávěl Tanyo,“ Letty byla jako vždy přátelská.

„Snad se lépe poznáme a budeme kamarádky,“ lhala jí Tanya. Pohrdala jí. Neměla lidi ráda.

„Dobře,“ usmála se na ni Letty. „Půjdu zbudit Is, ještě spí!“ mrkla na mě, že by něco tušila?

Přišla asi za půl hodinky i s Bellou. Rose jí šla hned pozdravit. Tanya mě pevně chytila za ruku a šla se taky seznámit. Snažil jsem se vypadat nad věcí, ale když jsem viděl Bellu, jak si s Tanyou podávají ruku, ztuhl jsem. Tanya netuší, že Bella čte myšlenky, nebude se jí to líbit. Bella si samozřejmě všimla, že se s Tanyou držíme za ruce, změřila si nás pohledem a zamračila se, ale zůstala svá a nezklamala. Škoda, že jsem jí neviděl do hlavy. Chtěl jsem v ní číst, tak jako v Tanye. Tanya byla k Belle překvapivě milá a upřímná. Samotného mě to překvapilo. Ale netrvalo to dlouho.

Isabella:

„Půjdeme na lov, Rose? Něco bych zakousla,“ usmála se Tanya na Letty, jako by byla její svačinka.

„Jasně! Bello, nepůjdeš s námi? Vypadáš hladově,“ zvala mě Rose. Edward se zasmál.

„No, když já… Já se neživím krví,“ špitla jsem. Obě po mně střelily pohledem.

„To jako, že vůbec nemáš žízeň?“ divila se Tanya.

„Ne a navíc mám ještě nějaké povinnosti. Edward mi například pomáhá, naučit se odstranit můj štít…“

„Štít?“ nechápala Tanya ani Rose.

„Bella blokuje mé čtení myšlenek, tak to zkoušíme nějak odstranit,“ vysvětloval jim Edward. Zvládl to určitě líp než já.

„A taky umí…“ začala Letty, ale Edward to dokončil za ni, „… číst myšlenky. Když jsi jí podala ruku, věděla přesně, na co myslíš!“

„Ou, tak už na mě víc nešahej!“ osočila se Tanya. V tu chvíli přestala bejt i milá.

„Promiň!“ usmála jsem se nevinně. Třeba ji to víc rozčílí.

„Možná bys měla lidi dřív varovat, než se jim vkradeš do hlavy!“ začala bejt důležitá.

„To ano, ale ty přece nejsi člověk, takže ti moje schopnosti můžou být ukradený. Edward ti taky čte myšlenky a to ti nevadí?“ odsekla jsem jí. Edward nevěřícně vyvalil oči. Asi ho nenapadlo, že umím být taky drzá.

„Jdeme pozdravit naše, pojď Tanyo!“ chytla ji Rose za ruku a táhla ji pryč.

„Zatím pa pa, Edie!“ vtiskla Tanya dlouhý polibek Edwardovi. Chtěla jsem na ni skočit.

„Nána namyšlená,“ povzdechla si Letty, když zmizely z dohledu. Edward ze mne nespouštěl oči. Nejspíš čekal, jak se zachovám. Já jsem se snažila bejt nad věcí.

„Tak co, Edie? Chceš znát moje myšlenky?“ zamrkala jsem na něj svůdně. Teda aspoň myslím, že to mohlo být svůdné. Přikývl a pootevřel rty, jako by chtěl něco říct.

„Nechám vás, musím nám uvařit oběd, uvidíme se později. Ahoj Is, Edwarde!“ taktně nás nechala Letty o samotě, nestihla jsem se jí o včerejšku ještě zmínit, ale jakoby vše tušila.

„Díky, Letty,“ poděkoval jí Edward.

„Tak kam půjdeme, Edie?“ Ta zkratka jeho jména mě bavila, vždycky se tak krásně zamračil. Očividně tuhle přezdívku neměl rád.

„Mohla bys mi prosím, říkat zase Edwarde?“ zaprosil.

„Samozřejmě. Tak kam tedy půjdeme?“ věnovala jsem mu laškovný úsměv.

„Co ten altán v lese?“ navrhl místo našeho prvního setkání.

„A nepůjde Tanya s Rose na lov?“ nechtěla jsem, aby nás někdo rušil.

„Tanya už ani neví, že měla žízeň, líčí Esmé svatební plány,“ zasmál se.

Tohle téma mne bolelo a Edward si, té změny mého výrazu, všiml.

„Musíme to nějakou dobu vydržet,“ pohladil mě po tváři. Nebyla jsem si jistá, co teď vlastně chci. Tanya byla na první pohled milá, ale pak nepříjemná. Ale proto si nezaslouží, abych jí kradla snoubence. Ale miluje ji Edward vůbec? Snažila jsem se být zase nad věcí. Zeširoka jsem se na Edwarda usmála.

„Závod?“ drbla jsem do něj a rozeběhla jsem se směrem k lesu.

„Jak chceš!“ brzy mě dohnal. Byl rychlejší.

Vyhrál, ale jen o pár metrů. Když doběhl, rychle se otočil a nastavil svou náruč. Nestihla jsem zareagovat a vlítla jsem přímo do ní. Sevřel mě jako v pasti.

„Pust!“ prosila jsem.

„Vyhrál jsem, zasloužím si odměnu,“ tvářil se povýšeně.

„Aaa, tak pán by si přál odměnu? A jakou?“

„Jakou myslíš, že bych zasloužil?“ chtěl, abych ji vymyslela já.

„Možná bych se měla zeptat Tanyi,“ musela jsem uhodit hřebíček na hlavičku.

„Nechci mluvit o Tanye,“ snažil se vyvlíknout.

„Ale já ano, co chceš dělat? Budeš se se mnou tajně scházet, dokud něco nezjistí a pak mě nezabije?“

„To bych jí nedovolil. Dej mi prosím 14 dní, pak se s ní pohádám a zruším svatbu,“ navrhl ultimátum.

„Čtrnáct dní? Dobře, ale ty mi slib, že mě necháš po tu dobu být. Nechci, aby Tanya věděla, že za to můžu já. Už teď je na mě naštvaná,“ sklopila jsem oči.

„Naštvaná? Bell, ona ti jen závidí, protože jsi výjimečná. Ona sama je krásná, ale to u nás upírů, není nic výjimečného,“ uklidňoval mě.

„Myslím, že výjimečně skvěle umí měnit náladu a taky se dokonale přetvařuje. A nejvíc mě na ní štve, že kouká na Letty, jako na jídlo!“ začala jsem bejt na ní naštvaná.

Edward se zasmál.

„Neboj, ona ji nevysaje! A to je všechno, co ti na ní vadí?“

„Ne!“ přiznala jsem.

„A co ještě?“ naléhal na mě. Nechtěla jsem, aby věděl, jak strašně žárlím. Musím se začít trochu ovládat. Cítím, jak jsem rudá. Kruci! Jak mám být v klidu, když on tak nádherně voní a je ke mně tak blízko. Podívala jsem se mu do očí.

„Nevydržím!“

„Co nevydržíš?“

„Těch 14 dní se od tebe držet dál!“ přiznal se a přisál se na mé rty. Stejně vášnivě, jako poprvé. Podlomila se mi kolena, ale naštěstí mě držel dostatečně pevně.

„Nedělej to!“ pomyslela jsem si. Přestal. Páni, já už vím, jak na to.

„Ty už s tím štítem zdá se, nepotřebuješ pomoct,“ usmál se na mě, tak sladce, že jsem zapomněla dýchat. Dýchej, proboha, dýchej. Připomínala jsem si.

„No zdá se, že už trochu vím, jak na to.“

„Ukaž mi na co myslíš,“ prosil mě a povolil své sevření.

„Tak to ani náhodou!“

„Proč mě zlobíš?“

„Já? A co ty a Tanya! To já musím trpět, jak po tobě leze jiná,“ byla jsem z toho smutná. Styděla jsem se za to, že jsem to řekla.

„Bello,“ chytil mě jemně za bradu a přizvedl ji, aby mi viděl do očí.

„Nechci ti ublížit!“

Položila jsem svou dlaň na jeho tvář, protože mi konečně povolil ruce, ze sevření.

„Bello, nikdy jsem ti nechtěl ublížit! Tanya je prostě taková, ona se chová hrozně majetnicky a tobě to bude dávat najevo. Žárlí na tebe. Jsi tak nevinná, nadaná, krásná a úžasná, že se s tebou nějaká Tanya nemůže ani rovnat!“ Tahle krásná slova jsem četla v jeho očích.

„Víš, Edwarde, já jsem si o tobě myslela, že jsi asi pěknej sukničkář. Jsi zasnoubenej s Tanyou, se mnou se líbáš a do toho jsi ještě stihl oblbovat Letty! Proč jsi takovej?“

„Nevím, dělá mi dobře přítomnost žen,“ byl ke mně upřímný.

Vysmekla jsem se mu a poodstoupila. V jeho mysli jsem četla cizí myšlenky, někde blízko.

„Tanya?“ zeptala jsem se.

„Ano, možná ji táhne tvá krev. Jako mě!“ upozornil mě. Toho jsem se trošku lekla.

Stoupli jsme si každý na jednu stranu altánu a snažili jsme se působit nenápadně.

„Mám strach!“ svěřila jsem se mu - raději pomocí myšlenek.

„Neboj!“ šeptl.

„Kohopak to tady máme, takhle sami a v lese? To neexistujou lepší učebny?“ zasyčela proti mně Tanya, dobíhala ji Rose.

-------------------------------------------

7. kapitola

Shrnutí

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška VI.: