Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška X.

02.08.2010 (08:45) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3764×

10. Jak jsi jen mohl?

Isabella:

Veškerý čas jsem trávila u Letty, ani nevím, jak dlouho už to bylo od toho kousnutí. Nespala jsem, nejedla, jen jsem jí otírala pot z čela a četla její myšlenky.

Vysoký, tmavovlasý muž vešel do místnosti, okamžitě se vrhnul na její rodiče, nejdříve vysál krev jejího otce a pak chytil i matku, která se snažila skrýt svou malou dcerku. Plakala a křičela, ale muži to bylo jedno. Když padlo bezvládné tělo matky na podlahu, muž se na děvčátko podíval a usmál se.

„Odpust, měl jsem jen žízeň! Klidně se mi můžeš v budoucnu pomstít!“ pohladil ji po tváři a odešel. Děvčátko se s pláčem přesunulo k matce. Objalo ji a křičelo na celé kolo.

„Zabiju ho, nevím jak, ale udělám to, maminko!“ Bylo jí teprve jedenáct let, ale byla si tím jistá.

Poznala jsem v tom muži svého otce, o to mě to tížilo víc. Letty to všechno viděla, jen na to zapomněla. Co mi asi řekne, až se probudí. Tenhle sen se opakoval pořád dokola. Možná bych měla odejít, třeba bude chtít zabít i mě. Bylo to nejhorší rozhodnutí v mém životě. Mám zůstat s Letty a pokusit se jí pomstu rozmluvit anebo ji mám opustit a zbaběle před ní utéct. A co Edward. Od našeho posledního rozhovoru v hale jsem ho neviděla. Nepřišel sem za mnou. Chodil sem jen Carlisle a Emmett a snažili se mě odtud dostat s tím, že to nemusím trpět společně s ní. Ale to jsem přesně chtěla. Chtěla jsem být s ní a trpět, jako ona. Vždyť tu byla jen kvůli mně. Chtěla mi pomoct, a čím jsem se jí odvděčila já. Můj otec jí zabil rodiče a já teď chci zbaběle utéct, protože se bojím, že mě bude nenávidět. Znovu jsem přitiskla ruku k její tváři.

Zase ten úsměv mého otce.

Letty začala křičet bolestí. Žadonila o smrt, ale bylo to jen blouznění. Už jsem ani neřešila, že pláču. Oči jsem měla celý oteklý.

„Odpust mi, Letty! Já nemůžu. Přejde to!“ vykoktala jsem mezi vzlyky. Najednou mě něčí ruce ze zadu objaly a snažily se mě od ní odtrhnout. Otočila jsem se. Byl to Edward.

„Bello, už to přeháníš. Nemůžeš tu s ní pořád být. Už dva dny nejíš, nespíš, jen pláčeš!“ Díval se mi upřeně do očí, jen jsem se třásla. Takže už dva dny? Zkusil mě postavit na nohy, ale nakonec to vzdal a vzal mě do náruče. Pevně jsem ho objala a položila jsem hlavu na jeho rameno.

„Ona to viděla!“ řekla jsem mu.

„Já vím, taky jsem to viděl, proto bys tu neměla být!“

„Kde jsi byl?“

„Nemůžu být blízko, její myšlenky a bolest mě ubíjí. Sám jsem si tím prošel, ale nechápu, jak to můžeš zvládat ty,“ řekl mi. To už jsme vcházeli do mého pokoje.

„Zůstaň tu se mnou,“ zaprosila jsem, když mě položil na postel. Edward vzal kapesník a otíral mi slzy.

„Jen dojdu pro něco k jídlu.“

„Nemám hlad, zůstaň!“ teď už to znělo jako rozkaz. Usmál se na mě a sedl si.

„Ach Bello, jsi tak tvrdohlavá!“

„Tanya už je pryč?“ zajímalo mě.

„Ne, je na tom psychicky špatně. Chce se omluvit tobě i Letty. Carlisle jí dovolil zůstat,“ řekl mi ztěžka.

„Je falešná, chce tě dostat zpátky!“

„Já vím, spi už,“ pohladil mě po tváři. Chytla jsem ho za ruku a přitáhla k sobě. Jeho obličej byl od mého pouhých pár centimetrů.

„Polib mě, prosím. Ať to tolik nebolí,“ žadonila jsem, už zase se slzami v očích.

Políbil mě jen krátce a zase se odtáhl, podíval se mi do očí, usmál se a přitiskl se k mým rtům znova, tentokrát vášnivěji. Oplácela jsem mu jeho polibky se stejnou touhou, s jakou mi je dával.

„Musíš spát,“ řekl po chvilce, když se zase odtáhl. Teď už jsem byla klidnější.

„Dobře, ale slib mi, že mě zbudíš, kdyby se Letty probouzela,“ nechtěla jsem to zmeškat.

„Slibuju!“ vtiskl mi ještě jeden polibek a pak jsem usnula.

Když jsem se vzbudila, byla tma. Edward byl zase pryč a místo něho jsem objímala toho mýho plyšáka v Edwardově tričku. Proč vždycky zmizí?!

Vstala jsem a šla se rovnou podívat na Letty, stál u ní Carlisle, Esmé a dokonce i Emmett.

„Vyhajaná?“ mrkl na mě Emmett a objal mě kolem ramen.

„Kde je Edward?“ ptala jsem se.

„Myslím, že byl u sebe, slyšela jsem klavír,“ odpověděla mi Esmé.

„Jak dlouho ještě?“ ukázala jsem na Letty.

„Myslím, že každou chvilku. Srdce už je slabé,“ řekl Carlisle.

„Dojdu pro Edwarda,“ a zmizela jsem ve dveřích. Nemohla jsem jít rychle, spíš jsem se jen tak potácela. Asi jsem měla vážně něco sníst. Když jsem se blížila k Edwardovo pokoji, slyšela jsem zevnitř hlasy.

Edward:

Bella spala a já jsem šel hrát na klavír, nějak mě zmohla ta melancholie, co tu všude kolem panovala. Po nějaké době přišla Tanya.

„Ahoj Edie,“ smála se na mě, jako bychom pořád patřili k sobě.

„Co chceš, Tanyo?“ odsekl jsem jí a hrál jsem dál.

„Chybíš mi, Edie,“ opřela se o klavír a hypnotizovala mě.

„O co ti jde, Tanyo?“ přestal jsem hrát. Okamžitě se přesunula přede mne a posadila se v klidu na klávesy. Nechápavě jsem se na ni podíval.

„No tak Edie, ty víš, co chci a věřím, že ty to chceš taky, ta malá jeptiška ti určitě nedala to, co já,“ objala mě kolem krku.

„Tanyo, co na tom nechápeš? Já už tě nechci,“ teď jsem lhal dokonce i sám sobě, když jsem ji tu takhle viděl, jak se mi vnucuje.

„Aro vás stejně nenechá, abyste byli spolu, rozpráší tu vaši nesmyslnou lásku na prach. On ji raději provdá za hraběte Draculu, než za tebe. Vem si mě! Alespoň naposledy!“

„Tanyo, já…“ zvedl jsem oči a najednou jsem ji chtěl. Nabízela se mi tu a byla tak sexy, Bella se to přece nemusí dozvědět! Postavil jsem se a začal jsem Tanyu vášnivě líbat. Když jsem jí chtěl strhnout blůzum zazvonil mi mobil.

„Počkej,“ řekl jsem Tanye a zvedl to.

„Ty idiote! Bella vás viděla!“ křikla na mě do telefonu Alice. Odhodil jsem Tanyu stranou a vyběhl za Bellou.

Isabella:

Poslouchala jsem jejich rozhovor, když už jsem chtěla Edwarda zachránit a vejít, přestal Edward mluvit, nakoukla jsem do pootevřených dveří a to jsem nejspíš neměla. Edward se vášnivě líbal s Tanyou. Nejspíš o mně neví. Srdce mi v tu chvíli puklo. Otočila jsem se o 180 stupňů a běžela pryč. Cestou jsem vrazila do Esmé.

„Bello, volala Alice, Carlisle na tebe čeká venku. Mrzí mě to,“ dala mi děsně rychlý instrukce.

„Letty?“ zeptala jsem se jen.

„Postaráme se o ni, zvládne to, teď už běž,“ posílala mě dál.

„Děkuju,“ volala jsem na ni ještě. Venku opravdu čekal Carlisle ve svém černém Mercedesu.

„Bello!“ slyšela jsem za sebou Edwardův hlas, když jsem doběhla k autu. Otočila jsem se.

„Co ode mě ještě chceš? Vysvětlovat mi, že to co jsem viděla, vlastně nebylo to, co jsem viděla? Je mi z tebe zle, Edwarde!“ křikla jsem na něj a s pláčem jsem nastoupila do auta.

Carlisle šlápl na plyn a už jsme ujížděli směrem na letiště. Kousek před Dublinem se mi udělalo zle. Podepsala se na mě únava, hlad a teď ještě vztek na Edwarda. Byla jsem tak blbá! Jak jsem mu mohla důvěřovat.

„Zastavte Carlisle!“ vykřikla jsem. On okamžitě dupl na brzdy a já jen taktak vyskočila ven z auta. Padla jsem u krajnice na kolena, zvracela jsem.

Carlisle mě pak vzal ze zadu za ramena a pomohl mi na nohy.

„Jsi slabá, Bello. Asi není ta vhodná chvíle, ale možná bys měla přestat potlačovat to své upíří já a začít lovit!“ podíval se mi Carlisle do očí.

-----------------------------------------------------

11. kapitola

Shrnutí

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška X.: