Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška XVI.

23.09.2010 (10:00) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2967×

16. Ples II

Isabella:

„Aro tě chtěl s Draculou oženit, ale zdá se, že všechny jeho naděje ztroskotaly,“ podivil se Josh nad tím, že ode mě Dracula utekl a tančil se mnou do kouta sálu, kde skoro nikdo nebyl.

„Vážně? To jsem netušila,“ dělala jsem blbou.

„Ale nechápu, co se mu na tobě nelíbilo, krásná, milá, inteligentní,“ začal jmenovat moje pozitiva.

„No, řekněme, že jsem se mu představila v trošku jiném světle,“ přiznala jsem se.

„Ty jsi ale číslo,“ smál se.

„Jen se starám o svýho tátu, když on sám to neumí. Dracula by ho sesadil při první příležitosti,“ vysvětlila jsem mu pravý důvod.

„Máš pravdu, on opravdu občas dozor potřebuje.“

„To jo, je možná moudrý, ale v některých věcech by si mohl nechat poradit. Je příliš zbrklý,“ pokračovala jsem v pomlouvání svého otce.

„Opravdu si to myslíš, Isabell?“ ozval se za mnou jeho hlas. Přistižena při činu. Nejdřív jsem se podívala na Joshe a pak jsem se zhluboka nadechla.

„Ano, to si opravdu myslím! Jak tě vůbec mohlo napadnout, že by ti dal Dracula pokoj, kdyby si mě vzal?“

„Měl by jiné věci na práci,“ odpověděl mi.

„Jsi tak naivní, při první příležitosti by tě shodil z trůnu a usedl by na něj sám!“ řekla jsem mu to, co Alice viděla.

„To bych mu nedovolil!“

„On by se tě neptal!“ ujišťovala jsem ho. „Alice ho viděla na tvém trůně ve své vizi, kdyby ses nenechal nesmyslně hlídat před dary ostatních, nejspíš by věděla víc!“

Otec na mě jen vyjeveně koukal a Josh drtil mou ruku. Asi čekal, kdy Aro začne běsnit. Ale on nezačal.

„Jak jsem mohl být tak hloupý?“ podivil se nad sebou táta. Josh pustil mou ruku a vykuleně na něj zíral, já se jen usmívala. On si konečně uvědomil svou chybu.

„Tati, ty nejsi hloupý, možná jen trochu nerozvážný,“ vzala jsem ho za ruku.

„Joshuo, myslím, že dar Alice Cullenové mi neublíží, právě naopak,“ zamyslel se.

„Děje se něco?“ přišla k nám mamka.

„Nic, Eliso. Jen mi naše dcera otevřela oči. Je tak inteligentní,“ rozplýval se otec.

„To bude mít nejspíš po mně!“ zavtipkovala mamka. „Půjdeme tančit, drahý? Moc vám to sluší, děti,“ věnovala skromný úsměv mě a Joshovi a zmizeli s otcem mezi tanečními páry.

„Já nestačím zírat, byla‘s úžasná. Pořád jsem čekal, kdy vybuchne, a on uznal svou chybu. To bylo snad poprvé za ty dva roky, co jsem tady,“ neskrýval radost Josh.

„I mě to překvapilo, možná se mi přece jen podaří ho změnit,“ zadoufala jsem.

„Půjdeme ještě tančit?“ vyzval mě Josh.

„Ne, seznámím tě s hrabětem Cullenem, myslím, že si máte o čem popovídat,“ vzala jsem ho za ruku a vedla ho ke Cullenovým.

„Bello, moc ti to sluší. Jak se máš?“ objal mě přátelsky Carlisle.

„Dá se říct, že fajn. Dělám otci ze života peklo a chci z něj udělat lepšího upíra, takovýho lidštějšího!“ odpověděla jsem mu.

„Joshi, měla jsem o Arovi vizi? Jakto?“ divila se Alice.

„To on sám mi to přikázal po tom, co ho Bella trochu zpracovala,“ významně se na mě usmál.

„Carlisle, chci vám představit tady Joshe. Myslím, že má na vás pár otázek,“ postrčila jsem Joshe dopředu.

„Jmenuji se Joshua Masen, myslím, že znáte mého bratra Edwarda,“ řekl mu Josh na rovinu. Carlisle jen vykulil oči. Víc jsem neposlouchala, vzala jsem Jaspera za ruku a šla s ním tančit.

Večer utíkal jako voda, tančila jsem s mnoha upíry. Nejvíc mi v hlavě utkvěl Eleazar z Denali. Už jen proto, že do jejich klanu patří Tanya.

Po očku jsem pořád pokukovala po Joshovi, párkrát se naše oči setkaly. Proč bych se vlastně pořád měla trápit nad Edwardem, když je tady Josh a očividně mu nejsem lhostejná.

„Ahoj, holčičko. Bavíš se?“ vyrušila mě z úvah máma.

„Jo, je to fajn,“ usmála jsem se.

„Aro je na tebe moc pyšný. A já taky,“ vzala mě mamka za ruku.

„Děkuju, mami,“ objala jsem ji.

„Tobě se ten chlapec líbí, viď,“ kývla Joshovým směrem. „Všimla jsem si, jak po sobě pořád pokukujete.“

„Mami!“

„No co? Jsem jen starostlivá matka. Proč bys nemohla na toho Edwarda zapomenout?“ spustila. Že já jsem jí to všechno vůbec říkala.

„No, mami, když on je Josh Edwardův biologický bratr,“ řekla jsem jí pravdu.

„Opravdu? Ten Edward byl taky tak hezkej?“ prohlížela si Joshe.

„Mami, co to děláš?“ drbla jsem do ní.

„Starám se o tvé štěstí, holčičko. Chci, abys byla šťastná a Josh tě má určitě rád. To, jak se na tebe dívá a dokonce kvůli tobě neposlouchá Arovy rozkazy,“ rozpovídala se.

„Mami, ty jsi hrozná!“

„Červenáš se,“ začala se smát a nechala mě tam stát. To je celá ona.

Vyšla jsem ven na balkon, abych se nadýchala čerstvého vzduchu. Stála jsem tam asi pěkně dlouho, protože když jsem nakoukla zpět do sálu, tak většina upírů už byla pryč. Uprostřed parketu tančili moji a Edwardovi rodiče, pár upírů bylo ještě kolem a Josh něco řešil s dvojčatama.

Poprvé jsem viděla tu lásku, co mé rodiče spojovala. Tu vášeň, která mezi nimi zahořela, když se prvně setkali, a o které jsem slyšela jen z vyprávění. Dnes tvořili opravdový pár, připadali mi jako zamilovaní puberťáci. Dnes jsem opravdu měla důvod být šťastná a hodit trápení za hlavu.

Chvíli jsem tam tak postávala a přemýšlela nad tím, než mě vyrušil Josh.

„Pročpak stojíte v koutě, princezno?“ oslovil mě.

„Podívej,“ ukázala jsem na rodiče. „To je poprvé, co je takhle vidím, jsou do sebe pořád zamilovaní!“

„Možná to nedávají tak najevo, ale určitě jsou. A co ty?“ zeptal se.

„Co já?“ nevěděla jsem, na co se ptá, a očividně to byl úmysl. „Víš přece, že…“ položil mi prst na ústa.

„Na to jsem se neptal. Chci jen vědět, jestli jsi šťastná, že jsi tady a né v tom studeným Irsku,“ zeptal se trochu přesněji. Ale vím, že na tohle se zeptat nechtěl.

„Myslím, že bych mohla být šťastná, ale to s Edwardem je příliš čerstvé. Já ho pořád miluju, Joshi, a zároveň nenávidím za to, co udělal.“ Tohle přesně chtěl vědět, když se ptal, co já. Sklopila jsem oči.

„Bello, víš, že mi na tobě záleží a to dokonce víc, než by mělo. Není bezesné noci, kdy bych nedoufal, že mi dva jednou budeme spolu. A o to víc mě mrzí, že mezi námi stojí můj bratr,“ přizvedl mi obličej, aby mi to mohl říct do očí. „Já tě miluju, Bello, a pochopím, že ty mé city nebudeš opětovat, už jen proto, že jsem poskok tvého otce. Záleží mi na tom, abys byla šťastná. Ať už se mnou, nebo s někým jiným.“

„Ach, Joshi, proč mi tohle děláš. Já ti nechci ublížit, natož ti zlomit srdce. Nevím, jestli budu schopna tě milovat. Potřebuju čas.“ Nevěděla jsem, co mu na tohle vyznání říct.

„Budeš ho mít, kolik chceš. Neměl jsem s tím začínat. Promiň. Jen mi dovol, abych ti pomohl na Edwarda zapomenout.“ Byl ke mně upřímnej a to se mi líbilo. Stáli jsme tam proti sobě dost blízko na to, aby se naše těla dotýkala. Upřímně mi hleděl do očí a po chvilce vzal mou ruku a položil si ji na tvář.

„Nehodlám před tebou nic tajit!“ šeptl.

Přehrál mi všechna naše společná setkání, jen to bylo trochu víc emotivní. Cítila jsem, jak mi rychle tluče srdce. O jeho citech vůči mně už nebylo pochyb. A ve svých jsem se vůbec nevyznala.

Pořád mě protínal pohledem a já jeho.

„Teď tě zkusím políbit a pochopím, když mi vrazíš facku a utečeš,“ řekl mi ve svých myšlenkách, rychle vzal mou hlavu do dlaní a přitiskl se k mým rtům. Neměla jsem šanci jakkoli zareagovat. Odtáhla jsem se od něj a přemýšlela, jestli si tu facku vážně zaslouží.

„Joshi, promiň, já nemůžu!“ Vyběhla jsem z balkonu a doufala, že nás nikdo neviděl. Rodičům jsem se rychle omluvila, že jsem unavená a běžela jsem do svého pokoje.

Letty:

Trávila jsem dlouhou chvíli v Carlislově knihovně. Edward se poflakoval u televize a byla tu docela nuda, když byli všichni pryč. Myšlenkami jsem byla u Is a jejího plesu. Tak moc jsem tam chtěla být s ní.

Najednou se ve dveřích objevil Edward. V ruce držel plesové šaty.

„Tak převlíkat, jdeme tančit!“ řekl. Sice jsem netušila, co má v plánu, ale neprotestovala jsem. Vytrhla jsem mu šaty z ruky a utíkala se převlíct. Netrvalo mi to ani minutu.

Sešla jsem do obýváku, kde hrála nějaká orchestrální hudba, a pod schody na mě čekal Edward.

„Nemůžeš na Bellin ples, tak jsem ti uspořádal tvůj vlastní,“ culil se na mě.

„Díky, alespoň nějak zabijeme nudu,“ smála jsem se taky.

„Smím prosit,“ nabídl mi rámě, aby mě doprovodil na provizorní parket.

Tančili jsme a povídali jsme si. Hlavně o Is. V tuhle chvíli jsem si přála, aby na ni Edward zapomněl. Byl tak okouzlující. Ale mohla bych být taková mrcha, že bych si s ním začala. Každopádně bych ho mohla otestovat pro Is. Budu mít důkaz, že se změnil.

„Víš, že jsi chvílema docela šílená Letty? Já pořád umím číst tvé myšlenky a ty tvý myšlenkový pochody mě občas udivujou,“ upozornil mě.

„No tak promiň, jen jsem se nechala unést touhle romantickou atmosférou!“ zastyděla jsem se.

„I na tebe někde čeká tvůj princ,“ chtěl mě uklidnit.

„No jo, ale kde je tak dlouho?“ posmutněla jsem.

„Neboj, on se objeví!“ ujišťoval mě Edward.

„Nebudem to řešit, chci tančit a bavit se!“

Edward byl skvělej společník pro chvíle nudy a tenhle večer mě zabavil opravdu skvěle. Doufám, že se na něj Isie nebude zlobit dlouho.

Najednou se z patra ozval telefon.

„To bude můj mobil. Poslala jsem Is v tej krabici i moje nový číslo na mobil, aby mohla volat kdykoli. A pokud nevolá ona, může to bejt jen Carlisle nebo Esmé a ti by volali spíš tobě,“ zvažovala jsem možnosti a pak rychle běžela telefon zvednout.

„Letty, jsem ráda, že jsi to zvedla. Musím s tebou mluvit!“ ozvala se Is, nebylo to s takovým nadšením, jaké jsem čekala po skvělém plese. Spíš mi připadalo, že brečí.

------------------------------------------------

17. kapitola

Shrnutí

Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Ewik si minule stěžovala, že jí chybí Edward a Letty, tak jsem jim kousek taky věnovala a zatáhla je zpět do děje.

Doufám, že se 16. díl líbil a zanecháte mi pod ním Váš názor. Beru i komentáře na téma B + J případně B + E! Jen Vám říkám narovinu, že konec je danej a rozhodně ho měnit nehodlám, jen ho musím sepsat, ale to ještě několik dílků potrvá.

Mějte se krásně, Vaše jeanine ♥

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška XVI.: